Pohleďme si do očí !

| Autor: redakce | Rubrika: Zábava

Ano, lhát není pěkné! Již v útlém věku nám tohle poselství sdělili rodiče a houf učitelek pokračoval v nastoupeném bohulibém díle. I sporý počet kantorů tvrdil unisono týž hit.

Pohleďme si do očí !


Ano, lhát není pěkné! Již v útlém věku nám tohle poselství sdělili
rodiče a houf učitelek pokračoval v nastoupeném bohulibém díle. I sporý
počet kantorů tvrdil unisono týž hit. A před naším vnitřním i vnějším
zrakem se odehrávala psychodramata…uvnitř tedy spíše dilemata.

Začalo to již na té školičce: "Přiznejte se, kdo to udělal?!" S
náznaky nikoliv tak tvrdého potrestání dětské rozvernosti a uličnictví v
případě přiznání, či prásknutí, operujíce pojmem falešného kamarádství,
nás dospělectvo (podle vzoru dělostřelectvo) úlisně povzbuzovalo k
pravdivosti - tímto zdravím soudružku třídní učitelku. Tetelící se
lidské dušičky však záhy seznaly, že pravdě zhusta nebývá věřeno, že
lež se velmi vyplácí, protože býval tvrdě potrestán, kdo se přiznal, a
nepřiznal-li se, trestu ušel.

Jak šel čas, člověk byl stále poučenější a přijal za svou pravdu
pravdoucí, jíž vystihují slova Ivo Jahelky zpívajícího: "řezník Jožka,
to byl číman, ze všeho se vylhal…." Hle! Copak je mezi námi lidičkami
ceněno?! Číman je ten, který se ze všeho vylže a naopak! Trumberou,
trumpetou, naivkou, blbem a v lepším případě dobrým křesňanem (jaká
ironie, přeci to označení se stalo základem pro všeobecně známé slůvko
kretén) je označován boží člověk, který nelže a pravdu dí. Husa taky
za pravdu upálili. Opravdu za pravdu?

A tak národ touží po pravdě (neb kdopak si nepřeje, aby mu partner v manželství,
či práci, děti, rodiče, babičky, tchánové a tchyně, paní učitelky a páni
profesoři, prodavači, údržbáři, majitelé cestovních kanceláří, úředníci
a koneckonců prezident i politici nelhali?), leč vrdlouhá mocně, aniž se mu
lživá slůvka v krku zadrhují.

Pánové a dámy, vaši blízcí si přejí být klamáni! Váš šéf si přeje
být klamán o své pronikavé inteligenci a jasnozřivosti, i když každého
bije do očí… Copak? Pravý opak! Pravda svým světlem lidstvo oslepuje, dráždí
a rozčiluje! Kůže nejen církevních světců o tom ví své.

Cožpak můžete říci Vaší představené, která se shromážděným chlubí
novým kloboukem, za který včera utratila hříšné prašule, že tak příšerný
kokrhel jste ještě neviděli? Cožpak můžete dětem sdělit prostinkou
pravdu o tom, že odstrkovaný nakonec stejně ostrouhá, jak pravil již Jára
da Cimrman? A hodí se vůbec sdělit žínce/muži, kterou/kterého jste před
mnoha lety pojali za choň, že nejen vaše srdce již hoří a plane horoucí vášní
u a pro někoho jiného? Kde je hranice taktu, té tiché společensky hravé
dohody, a lži? Říct nemocnému člověku, že je tak nemocný, že i
materialista profesionál spíše uvěří v neposkvrněné početí, než jeho
návratu k životu? A přesto, v těch nejbeznadějnějších případech nemocných,
pravda zhusta uzdravuje, když si pravdou postižený postaví hlavu, přijme výzvu
a začne bojovat….

V těchto intencích se svět vznáší a pluje v blahodárné tmě všehomíra
s blikajícím pozadím. Diktátem všeho je konzum. Tvrdíce opak, zaklínáme
se duchovními pravdami a kupčíme s duchovními praktikami, po nichž přece
naše duše tak prahnou. Zároveň však vybydlujeme matičku Zemi. Gaiu naši
milovanou a tolik opovrhovanou, že se jí rýpeme hluboko ve vnitřnostech,
bezostyšně a nesvědomitě požíráme její děti, převracíme koryta jejích
řek a nutíme ji vydávat sladké plody, za nimiž v patách kráčí
kataklysma, obrovský vesmírný klystýr….. Což může být pravda, ale také
lež jako věž.

A především v zájmu svých pupíků nám politici lžou s bravurou nevídanou
o našich blažených pupících, ocitajíce se v zápalu řeči o několik koňských
délek před zvláštní sortou lidí - advokáty z povolání roztomilých zrůdiček.
Výše jmenovaní se při svém lhaní řídí heslem klukovských půtek svého
mládí (či z poučného snímku o chování šimpů?): "Pravdu má ten,
kdo nadělá největší randál!" a tak se nám rozliční panáčkové
medializují do podvědomí.

To v našem zájmu oddělují politici naše duše od pravd, které možná ani
pravdami nejsou? Vždyň všechno je tak relativní…..v měnícím se světě.
Zíráme na ně v namodralém příšeří hlásných trub investigativní žurnalistiky
a snažíme se věřit jejich slovům, nástrojům pravdy okamžiku, aby tíž
zlatoústí nazítří vyřkli cosi o zlovolných novinářích, měnících
smysl vyřčeného, a zrelativizovali celý náš vjem…

Ty naivo! Opravdu věříš svým vlastním uším a očím tváří v tvář
politikům? Tváří v tvář? Škoda, že politik při své řeči pohříchu většinou
laškuje s kamerou, nebo s velkým davem…Kdyby nám, každému jednotlivě,
mohl pohlédnout zpříma - opravdu zpříma? - a mohl by? - do očí, viděli
bychom, že od stálého lhaní již tak trochu laškovně švidrá a do oček
nepohlédne. (Trénují, pro případ, pohlížení na kořen nosu účastníka
debaty.) Vždyň i ten řezník číman v písničce bohužel šilhal a to
ukrutně, kterýmžto pádem praštil do hlavy nevinného přisluhovače vepří
popravy. Nepřipomíná nám to nic?

Ano, lhát není pěkné! Je to vůbec pravda?

Na rozdíl od chvastounských řečí a bodrých bonmotů, pravda nemiluje vřískot
ulic, nároží, hospod, stadionů, filmových festivalů a televizních studií.
Vyhledává tiché kouty, svým uspořádáním lákající k rozjímání. Přichází
po špičkách ve chvílích před usnutím a v ranním procitání, aby se
vytratila s cvaknutím minometu, kterým je vybaven lovec rozum. Ví co dělá.
Je vzácnou kořistí, tak často cupovanou na drobné útržky, vytržením z
celku pozbývajícími pravdivosti.

A vůbec, nejpodezřelejší jsou Ti, kteří halasně vzývají a zaklínají
pravdu! Tu svou! Sama sobě jsem nyní velmi podezřelá…většinou hrozně lžu,
což není pravda.

Zcela v duchu této slabomyslné úvahy vyzývám národ: přestaňme šilhat a
pohlédněme si do očí! Věřím, že po několika měsících tréninku před
zrcadlem pohlédneme do očí napřed sobě, svým druhům (i dluhům)….. a
konečně….. možná…. i zvrdlouhané pravdě! Pro politiky z povolání více
než po dvou měsících služby (?) lidu však nevidím žádnou naději…….Snad
opuštěný klášter někde v Tibetu a zkušený guru……..možná.

Pojďme! Podobni Inkům, s naivním úsměvem na rtech, čistým srdcem a všemi
svými poklady v natažených dlaních, směle vykročme vstříc novým
conquistadorům!


Další články z rubriky

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

1. 12. | 1 | Advent je tu! A Vánoce jsou tu od toho, abychom si je užily, takže no stres! Všechno nemusí být…

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

1. 12. | 1 | Chlap se vám buď líbí, nebo ne. A když nám zkříží cestu ten pravý, nevidíme napravo ani nalevo.…

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

30. 11. | Retro letí! Doba běží rychle dopředu a my si rádi připomínáme, co jsme tak milovali dřív a co nám…

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

30. 11. | Každý den děláme tisíce malých rozhodnutí, která ve výsledku formují celé naše osudy. Někteří…