Polski film: Jak se točilo hercům Danielovi a Liškovi?

| Autor: redakce | Rubrika: Zábava

Herci Pavel Liška, Tomáš Matonoha, Marek Daniel a Josef Polášek získali na filmovém festivalu Karlovy Vary Zvláštní uznání poroty za společný herecký projev ve filmu Polski fim. Ten dnes vstupuje do kin. Jak se hrálo hlavním protagonistům?



PAVEL LIŠKA

Je Polski film splněným snem spolužáků z JAMU? Užili jste si společné natáčení náležitě?

Je to tak. Před 15 lety jsme si všichni čtyři společně s Lubošem Balákem založili v Brně vlastní autorské divadlo, aniž bychom si to uvědomili. Bylo to takové divadlo v divadle, náš pokleslý podivný kabaret Komediograf. Vznikl v HaDivadle, kde jsme byli všichni v angažmá a prožili tam zásadní roky.

V čem bylo tohle natáčení z vašeho pohledu jiné? Od práce na scénáři, která byla zřejmě kolektivní, až po samotnou realizaci...

Polski film vychází přímo z nás a našich životních příběhů, nejen v tom smyslu, že tam hrajeme sami sebe, ale je to autorský film a společně s našimi kamarády filmaři, které vlastně taky známe už léta, Markem Najbrtem, Benem Tučkem a Robertem Geislerem, jsme se mohli pustit, ve vší svobodě, do scénáře a pak i do samotné realizace. Cítíme ty věci s klukama podobně a bylo dobrodružství si pouštět fantazii na špacír. U divadla takový přístup bývá příhodnější, přeci jenom tam nejde o takové peníze. Ve filmu lítají milióny a není to samozřejmé. Považuju to za velký dar, takto svobodně vytvořit vlastní autorský film.

Struktura Polskeho filmu je dost neobvyklá, postupně se stírá rozdíl mezi mystifikací a realitou, divák místy těžko rozpozná, kdy herci hrají a kdy je dokumentární kamera zabírá v reálných situacích... Neztrácel jste se občas? Věděl jste, kdy hrát, že hrajete, nebo hrát, že nehrajete...?

Já si často říkám, že herectví je divný zaměstnání – hrát a napodobovat jiný lidi a jejich charaktery... Ale hrát sám sebe mi přišlo až úchylný. Je fakt, že během natáčení Polskeho filmu jsem se sám začal ztrácet, jestli hrát, že hraju, nebo jenom hrát, tedy hrát, že nehraju, anebo nehrát vůbec. V každém případě, my čtyři kamarádi, v dobrém i zlém, jsme si splnili sen, potkali jsme se s třemi dalšími kamarády a ti nám pomohli natočit náš společný autorský film. Anebo jsme pomohli my jim. Pořád to mám ještě pomotaný.

Ve filmu říkáte: To že hraju sám sebe neznamená, že jsem to já... Jak moc jste to tedy vy? Nakolik jste nechal diváky nahlédnout do svého života?

Hrajeme sami sebe, ale zároveň vlastně i postavy. Ty roviny se ve filmu prolínají. Realita, fikce, dokument, mystifikace... Hodně se odhalujeme, jsme to my, ale někdy si hrajeme sami na sebe a někdy si hrajeme na někoho jiného. Díky tomu jsme se mohli odhalit a pustit diváky tam, do čeho jim nic není a co je jenom naše soukromí, náš život. Divák tak neví, co je pravda, skutečnost. Naše intimnosti schováváme za postavy. Ale často jsme to my. A naopak.

Vzhledem k tomu, že v Polskem filmu hrajete herce Pavla Lišku, byla vůbec nutná nějaká příprava na roli?

Přípravou bylo noření se do formy toho, co nám vznikalo na společných schůzkách. Ten film je na první pohled celkem komplikovaně strukturovaný, ale v podstatě to dává všechno smysl a svobodu.

Komunikace s vaší polskou filmovou partnerkou probíhala bez problémů?

Museli jsme se doopravdy sblížit, se vším všudy! Vyžadoval jsem to jako její hlavní herecký partner a i jako spoluautor tohoto našeho neobvyklého žánru, který se nám nakonec vyloupl. Jel jsem si jí s klukama dokonce do Krakowa i vybrat. Kasia musela pochopit, že mezi fikcí a realitou je v našem případě neidentifikovatelná hranice. Myslím, že jí to nebylo nepříjemné.

Co vás v dohledné době, po profesní stránce, čeká?

Zachovávat si zdravý nadhled a bavit se svojí prací.



MAREK DANIEL

Je Polski film splněným snem spolužáků z JAMU? Užili jste si společné natáčení náležitě?

Určitě. Básnili jsme o vlastním autorském divadle a nakonec jsme se dostali do HaDivadla - nádhera! Tedy ne celých těch 11 nebo 12 sezon, co jsme tam byli v angažmá, ale dvě třetiny té doby určitě - nádhera, krása, radost!

Toužili jsme po vlastním filmu a je hotovej Polski film a je to bohužel za námi. Tím myslím, že je to prostě hotovo. Točili jsme celé letní prázdniny 2011, kdy nám naše čtyřicetiletá těla dovolila vydržet toho jak za mlada. Naštěstí pro diváka se naše krásné, lety prozkoušené, tělesné schránky o 20 let nazpět opít nedaly, takže díky Bohu divák uvidí syrovou pravdu, o které film především pojednává. Jen Pavel Liška, nevím, jak to dělá, je pořád tak pěkný, že když jsme hráli ve filmu dvacítky, tak on nám to trochu kazil, protože je opravdu pořád tak pěkný. Teď se těším na putování s filmem.

V čem bylo tohle natáčení z vašeho pohledu jiné? Od práce na scénáři, která byla zřejmě kolektivní, až po samotnou realizaci...

Samozřejmě, že je vše trochu jinak, když točíte a spolupracujete na scénáři filmu, který je i o vás. Měli jsme během jednoho roku před natáčením asi tak čtyři velká soustředění, kde jsme se otvírali jak konzervy a posléze vyhazovali nezajímavé linky našich životů a u těch zajímavých jsme hledali, kam až kdo zajde. Poté to vše kluci scenáristi zapracovávali do kostry scénáře, který je zároveň i velkou fikcí našich životů. A takhle se to čtyřikrát či pětkrát událo a už se šlo točit. Při natáčení se samozřejmě víc improvizovalo. Scénář byl nakonec velmi důležitým, ale jen vodítkem pro dané situace a dialogy.
Další nedílnou součástí Polskeho filmuje i film o filmu Polski film, kde se kolikrát mohla urvat fantazie dle libosti a ještě dál. Joj to byly někdy úlety... Krása!

AZ kvíz jste moderoval skvěle, máte rád vědomostní soutěže? Přihlásil byste se?

Děkuji za pochvalu. Byla to pro mě opravdu radost si to ozkoušet. Spolupracovali jsme s režisérem AZ kvízu a řeknu vám, že to bylo velmi technicky náročné. Vejít na správné místo, otočit se do správné kamery, nechat správně průhled jiné kameře na soutěžící, pak spustit uvítací formuli, přivítat soutěžící, poklábosit s nimi a to celé během krátké znělky. Vyčetl jsem, že moderátoři natáčejí během 4 dnů nevím kolik dílů, během kterých položí 4 000 otázek. Ať si kdo chce, co chce o AZ kvízu myslí, já oba moderátory obdivuju. Spolupracovali s námi opravdoví soutěžící, kteří i v opakovaných klapkách, které se z 95 % opakovaly kvůli mně, byli vždy naprosto přirození, i když už znali odpověď. Měl jsem z toho všeho nesmírnou euforii. Také to posílil fakt, že to byly poslední dny natáčení. Sám bych do takové soutěže nikdy nešel. Bál bych se, a vůbec bych nemačkal to tlačítko anebo bych zblbnul i úplně jasnou odpověď. Toho moderátora bych snad zmáknul, ale museli by mě hodně dlouho hejčkat, protože by to se mnou bylo velmi časově náročné, ale soutěžit? Nikdy!

Hrdinové Polskeho filmu opakují, že hrají sami sebe, točí pravdu, 1:1. Do jaké míry je to nadsázka – například ve vás se bijí divadelní herec a televizní moderátor, Jekyll a Hyde – znamená to, že jste někdy zažil nějaké podobné profesní dilema?

No, dilema je, když je hodně práce, že jsem málo doma a tím pádem nefunguju moc jako táta. Ale to je vždy jen v takových ne příliš častých náletech. V profesi nic takového vědomě nemám. Je třeba situace, kdy můžete dostat reklamu, která se má vysílat třeba v Anglii. Což znamená, že v Anglii, kde mě doopravdy nikdo nezná, jsem propagátor třeba zubní pasty a tady to těch pár mých fanoušků (Jirka, Honza, Vraštíkovi, Kamil a Monika, Tománek a Libor) nevědí. Tím myslím, nevědí, že jsem se propůjčil reklamě. Je to dilema? No asi je. To víte, že bych byl šťastnej, kdybych mohl dělat jen věci jako je Polski film a u toho hrát a zkoušet v divadle Komedie, ale bohužel to není tak stálé, abych tím uživil svou pětičlennou rodinu v měšťansko-evropských poměrech, které jsme si se ženou zvolili. Takže vlastně, ano, mám profesní dilema brát plytké profesní věci kvůli prachům, ale bohužel v opravdovém životě jsem v budování Emila Havláta stále v začátcích.

Jak už bylo řečeno, v Polskem filmu hrajete sám sebe. Předcházela tedy samotnému natáčení nějaká příprava na roli?

Pouze Emila Havláta jsme hledali, zkoumali a nakonec i vyvolávali. Sebe jsem si nepřipravoval.

Co vás v dohledné době, po profesní stránce, čeká?

Teď právě v největší eufórii konce končím s divadlem Komedie, které končí 31. 7. 2012 a kde jsem v posledních 2 letech nazkoušel tři inscenace. Pak prázdniny a pak hurá do nějaké nové etapy, protože nevím, co budu dělat.







ČTĚTE TAKÉ:
Liška, Matonoha, Daniel a Polášek excelovali na MFF a přebírali cenu za Polski film

Komentáře

Komentářů celkem: 1
to bude asi krávovina masenka 13. 7. 2012 | 08:26

Další články z rubriky

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

1. 12. | 1 | Advent je tu! A Vánoce jsou tu od toho, abychom si je užily, takže no stres! Všechno nemusí být…

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

1. 12. | 1 | Chlap se vám buď líbí, nebo ne. A když nám zkříží cestu ten pravý, nevidíme napravo ani nalevo.…

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

30. 11. | Retro letí! Doba běží rychle dopředu a my si rádi připomínáme, co jsme tak milovali dřív a co nám…

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

30. 11. | Každý den děláme tisíce malých rozhodnutí, která ve výsledku formují celé naše osudy. Někteří…