Chápete to, že s příchodem krásných slunečních dní jako kdyby do ženské populace prásknul blesk a na povel se smýčí, vytírá, pulíruje a cídí? Naše prapraprababičky žily se svými rodinami v chaloupkách, sice jak malovaných, ale vytápěných kamny, kde se navíc žilo převážně v jedné sednici. Po zimě taková chaloupka připomínala spíš kozí chlívek a to mohla být paní hospodyně čistotnější než medvídek mýval. Jenže tradice je tradice a tak mnohé dnešní ženy nadále smýčí, vytírají, pulírují a cídí, ačkoliv díky průběžné péči a také tomu, že se doma zdaleka nezdržujeme tolik, co naši předci, příbytek připomíná výkladní skříň nebo rovnou laboratoř.
Je fakt, že v takovém pěkně naklizeném bytečku se mi pelichá radostněji, neboť tam je má snaha alespoň vidět. Co se našeho domova týká, tak moje panička zvolila zlatou střední cestu. Sice říká, že okna myje, když není vidět ven a do prachu se u nás píší vzkazy, ale není tomu tak. Okna myje, když je to zapotřebí, prach nesnáší a vzhledem k tomu, že já i moje kamarádka Máťa běháme ven a zase zpátky kdykoliv nás napadne, vytírá panička i několikrát denně.
Znám paní, která to má jinak. Je dokonale dokonalá. Ta paní je naprogramovaná jako robot a uklízení považuje za své poslání. Nu což, když ji to baví…. Jenže představte si, že ona vytírá podlahu hadrem velikosti kapaesníku a ráno žehlí pomuchlané polštáře, protože co kdyby úplnou náhodou někdo nakoukl do ložnice? K téhle paní nesmím málem ani na fotce. Chudák její syn, moc si přál mít alespoň rybičky. Tak je tedy k Vánocům dostal. Umělohmotné…Tam se zouváte ještě na dvorku a tak panička k ní chodívá jen když je teplo, protože nehodlá riskovat omrzliny.
Je fakt, že tam můžete přijít kdykoliv a vždycky bude naklizeno jako kdyby v nejbližší chvíli očekávala nejmíň návštěvu prezidenta. Jenže co je to platné. Naklizeno se ještě nerovná útulno a milo. Budu raději tam, kde na mě z dřezu mrkne neumytý talíř, ale hlavně když tam bude pohoda. A tak vám přeji krásné a pohodové jarní dny.
Vaše
Eni