Porúří: Kulturní Atlantida

| Autor: Indra Hidebrandt-Sochor | Rubrika: Zábava

Vydejte se s námi na dobrodružnou výpravu do bájného místa, které ještě nikdy nikdo neviděl a jež podle mnohých vlastně ani neexistuje. Vypravme se spolu na cestu do jednoho z největších měst Evropy, které se letos stalo i její oficiální kulturní metropolí.





Bude nám na to stačit hodinka letadlem. Kulturní Atlantidu totiž máme hned za rohem. A přitom o ní skoro nikdo neví. Podle starých mýtů je to tím, že se věčně ztrácí v kouři a sazích z továrních komínů a skvělou kamufláží je jí měsíční krajina vzniklá dolováním uhlí.



Nelze se divit, že na mapě tuhle metropoli málokdo najde. V nejzelenějším urbanistickém koutu Německa, kterým dnes tohle město je, by ji hledal málokdo.



Když tam ale naleznete cestu, budete svědky něčeho jedinečného. Zrovna tam spouštějí desítky atraktivních velkoprojektů a pro všechny cestovatele připravili bezpočet a(tra)kcí.








Světská Trojice



Titul Evropské hlavní město kultury je propůjčován už od roku 1985. Zdá se, že komise byla tentokrát obzvlášť štědře naladěna, když titul udělila hned třem místům. Kulturními metropolemi se staly turecký Istanbul, maďarské Pětikostelí (Pécs) a právě německé Porúří.







Titul poprvé získalo město, které vlastně žádným městem není. 7 500 000 obyvatel Porúří žije ve třiapadesáti „skutečných“ městech na ploše 4435 km2, a zůstaneme-li při zemi, tvoří pátou (ale možná i první) největší aglomeraci v Evropě. Svými parametry se vyrovná Londýnu, Paříži nebo Moskvě a je daleko větší než Berlín.



Nemusíte být žádní místní patrioti, abyste se sami rychle přiklonili k názoru, že celý Ruhrgebiet (jak se téhle lokalitě říká německy) lze za město považovat spíš než jeho jednotlivé součásti. Když tudy totiž projíždíte po některé z bezpočtu dálnic, železničních tratí či plavebních kanálů, vidíte jen v zeleni se topící souvislou zástavbu, přerušenou maximálně rekreačním lesíkem, pečlivě chráněným před záměry developerů. Středem oblasti protéká řeka jménem Ruhr.



Vidět Wuppertal a zemřít



Dokonce i v samotném Porúří byl nápad ucházet se o titul Evropského hlavního města kultury často přijímán s ironickým pousmáním. Oblast totiž navzdory dlouholeté snaze o změnu její image neprovází zrovna pověst turistického magnetu. A klíčová slova typu hornický průmysl, staré doly, kovohutě, automobilky, stejně jako přezdívka „uhelná pánev“ pozvednou Porúří snad jen v očích milovníků industriální romantiky.







Místní rodák Frank Goosen, kabaretiér a spisovatel, tenhle kout Německa jednou popsal slovy: „My Porúřané rádi zveme cizince, aby nás navštívili a rozšířili si u nás chápání pojmu krása. Najít půvab na středověkých městech, hrázděných domech a knížecích rezidencích, to umí každý. Ale stát na plynojemu v Oberhausenu, dívat se na doly a říkat ,jaký to úžasný kraj,‘ to už musí člověk upřímně chtít.“



Dnes návštěvníky z celé Evropy tento kraj zve, aby si rozšířili svoje chápání pojmu krásna. A pokud byste se přece jen obávali (vězte, že úplně zbytečně) smogu z továren a kouře z komínů, můžete si stejně jako při výletu do Neapole říkat: „Vidět Wuppertal a zemřít.“ Iracionalitu takového počínání si ale uvědomíte hned, jakmile do krásného, vždy pečlivě naklizeného a parky kypícího Porúří přijedete. Je tam německý pořádek v nejpozitivnějším smyslu slova.








Jde to i bez „nej“



Záleží jen na každém z nás, zda s miliony dalších v rytmu techna protancuje ulice, nebo skončí v Guinnessově knize rekordů, protože si udělá šedesátikilometrový pěší výlet po dálnici. Ovšem i stranou od mnohého superlativy oplývajícího dění je na co se dívat.



Třeba takoví fanoušci muzikálů to budou mít v Porúří při výběru představení opravdu těžké a měli by si na ně vyhradit hned dva večery. Jeden na muzikál Wicked, který byl vyznamenán hudební cenou Grammy a od letošního roku se představuje v Oberhausenu.



Druhým je stálice Starlight Express - v hale v Bochumi, která byla vybudována jen pro tohle dílko, v něm už od 80. let jeho představitelé sviští mezi diváky na kolečkových bruslích. O něco klidněji se budete cítit, pokud přece jen vzdáte hold tradici a navštívíte jediné doly na světě, zapsané na seznam památek UNESCO.








Doly Zollverein v Essenu bývaly kdysi největším a nejmodernějším těžebním zařízením na světě a součástí světového kulturního dědictví jsou od roku 2002. Včetně kokcestování sovny. Návštěvníky tu čeká prohlídka bývalého báňského závodu, kde se dnes pořádají i všelijaké výstavy.



Tenhle výlet se rozhodně neobejde bez nahlédnutí do restaurace, která se nachází v bývalé hale s kompresory a pyšní se vyznamenáním nejobdivuhodnější restaurace v Německu. Mimochodem, není jen architektonicky mimořádná, jídlo je tu naštěstí rovněž skvělé a může být výborným tipem na oběd či večeři.



Uvnitř plynojemu



Ti, kteří rádi běhají po horách, tedy překonávají výškové rozdíly (případně i lidé prchliví či vznětlivější povahy), by si měli naplánovat návštěvu plynojemu v Oberhausenu, který tolik učaroval už výše zmíněnému komikovi Goosenovi.



Na obrovské ploše se tu letos koná výstava Sternstunden (Pozorování hvězd), která provází návštěvníky na cestě vesmírem. Školní planetárium to připomíná jen hodně vzdáleně. Rozhodně se vám tu nestane, že vedoucí výpravy usne ještě před Plutem.








Nejatraktivnějším lákadlem je „největší měsíc na Zemi“ o průměru 25 metrů. Gigantický exponát, vyrobený na základě satelitních snímků s vysokým rozlišením, představuje detailně přesnou maketu Měsíce a ukazuje ho nestydatě v nejrůznějších fázích a světelných úkazech. Tato podívaná je podbarvena původní komponovanou hudbou, která plynojem proměňuje v jakýsi planetární prostor zážitků.



Už rozměry výstavy samotné a okolí gazometru jsou skutečnou podívanou. Kdo netrpí závratěmi, může vyjet výtahem až na střechu - ti s dobrou kondičkou nechť stoupají po schodech - a vychutnat si pohled na sousední zábavní park, stejně jako řeku Ruhr. Hned vedle plynojemu se nachází Sealife (Vodní svět), v podstatě interaktivní akvárium, kde se řady ryb můžete i dotknout. Pro ty, kteří mají rybu raději na jiný způsob, jsou v sousední restauraci k mání pstruzi (a rybí prsty).












Další zajímavé články se dočtete v aktuálním vydání časopisu Moje Psychologie.











ČTĚTE TAKÉ:
Orbion: Portál pro cestovatele















STAŇTE SE FANOUŠKEM DAMA.CZ NA FACEBOOKU





Další články z rubriky

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

1. 12. | 1 | Advent je tu! A Vánoce jsou tu od toho, abychom si je užily, takže no stres! Všechno nemusí být…

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

1. 12. | 1 | Chlap se vám buď líbí, nebo ne. A když nám zkříží cestu ten pravý, nevidíme napravo ani nalevo.…

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

30. 11. | Retro letí! Doba běží rychle dopředu a my si rádi připomínáme, co jsme tak milovali dřív a co nám…

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

30. 11. | Každý den děláme tisíce malých rozhodnutí, která ve výsledku formují celé naše osudy. Někteří…