Posilovna v autobusu aneb lítání na klandru

| Autor: Ebra | Rubrika: Zábava

Říkala nám Dáša, že si musí zaběhnout do posilovny. A hořekovala jak se jí vydání za permanentku zrovna teď nehodí, ale co by pro tělo neudělala. Prý to je hrůza, dobrovolně se mučit, ale co dělat jiného, když chce být za úžasnou?

To my jsme přišly s paničkou na lepší řešení. Dokážeme zvládnout lekci jako v posilovně za cenu jedné jediné jízdenky MHD. Navíc máme tu jistotu, že naše pozornost po celou dobu lekce v zájmu zachování života nepoleví a na jejím konci nám tělo radostně zatleská, když s vyplazeným jazykem lezeme od zastávky domů.


Vážně uvažujeme o tom, že to je záměr. S tím, jak se zvýšilo jízdné, se možná dopravní podnik rozhodl přihodit malý bonusek a tak vyškolil řidiče k tomu, aby zapomněli na termín „plynulá jízda“ a „pomalé brzdění“ a nahradili je termínem „šílená jízda“, která v překladu pro cestující zní „lítání na klandru“. Posilovna skoro zadarmiko!


To si takhle pěkně nastoupíte do autobusu a protože na sedačkách se povaluje množství unavených školáků, nezbývá vám, než si stoupnout k mastné tyči, chytit se a - nepustit. Ono to tedy někdy nedá ani až tak moc práce, neboť to skoro vypadá, jako by tyč byla namazána vteřinovým lepidlem. Já mám však dobrý čich a vím, že lepidlo to není. Puch na tyči jsem identifikovala jako párek v rohlíku, coca colu, gel na vlasy a víko od sídlištního kontejneru. To, že vás tyč nepustí, má ovšem své nesporné výhody. Než se stačíte rozhlédnout, jestli náhodou necestuje také někdo známý, autobus nadskočí a vyrazí kupředu jako žebřiňák tažený splašeným povozem. Neupadnete-li v první zatáčce na zem, máte na vybranou - v lepším případě kecnout na klín některému unavenému dítku, v horším případě si vykloubit rameno. Ovšem může být klidně hůř, takže žádné lamentování hned na začátku, prosím.


Pokud stojíte vpředu, vnímáte hlasité ducy duc deroucí se z kabiny řidiče. Ten zřejmě v rytmu hudby podupává střídavě na plyn a brzdu, neboť jak jinak si vysvětlit neustálé prudké přidávání a brzdění? V zastávkách je mimo tón. Tak to zahamtne natvrdo. Nárazy do plexi své kabiny hodnotí s uspokojením hráče bowlingu, když po zásahu koule padají kuželky. Nejsou to kuželky, nýbrž cestující, slaboši, kteří nemají dostatečnou fyzičku na to, aby se udrželi na nohou.


Moc často s paničkou busem nejezdíme. Přesto jsme si do paměti zapsaly ty řidiče, kteří se domnívají, že jedou závod do vrchu. Tam také záleží na chvilkovém zrychlení i kdyby měl motor v cíli vyskočit. Pokud do zastávky míří autobus připomínající neřízenou střelu a za oknem identifikujeme některého z nich, raději ho necháme ujet i kdyby to byl poslední spoj toho dne a bylo nutno pokračovat dále pěšky. Přeci jen nám na životě na rozdíl od takového řidiče záleží a nemusíme mít všechno. Ani pocity brambory v mixéru.


Vaše
Eni

Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

Seriál Ulice: Nemoc Aničky, Otovy obavy a tajemný muž

Seriál Ulice: Nemoc Aničky, Otovy obavy a tajemný muž

24. 4. | Do Ulice vtrhlo jaro a s jejími obyvateli pěkně zatočí. Digi začíná pochybovat o svém vztahu,…

Seriál Ulice: Budou lítat pěsti, Simona přijde o peníze a Ota bude vdovcem

Seriál Ulice: Budou lítat pěsti, Simona přijde o peníze a Ota bude vdovcem

18. 4. | Velikonoce v Ulici skončily, ale jejím obyvatelům klid nepřinesly. David bude opět pod nátlakem…

Seriál Ulice: Tobiáš riskuje, David prozře a Anička je psychicky na dně

Seriál Ulice: Tobiáš riskuje, David prozře a Anička je psychicky na dně

10. 4. | Osudy obyvatel Ulice jsou čím dál víc dramatické a nikdo nemá chvilku klidu. Tereza bude muset…

Seriál Ulice: Adriana dostane lekci, Tobiáš riskuje život

Seriál Ulice: Adriana dostane lekci, Tobiáš riskuje život

3. 4. | Život lidí v Ulici se nezklidní ani krátce před velikonočními svátky. Terezu a Davida vyděsí…