Pokud potkáte konvoj terénních aut, určitě míří do některé z pouštních scenerií. Nejčastěji se jezdí do rudých písků Wahiba Sands pokrývajících plochu 20 000 km2.
Nekonečné písečné duny vypadají mrtvé, přesto v nich vědci objevili kolem 150 druhů rostlin a 200 druhů zvířat. Brzy ráno a při západu to je krásné místo, ale běda tomu, kdo se tam vydá kolem oběda. Stačí otevřít okénko vozu a do klimatizované kabiny zavane vzduch tak horký, že sotva popadnete dech. V porovnání s tímto peklem je noc na poušti překvapivě chladná. Nezvyklé ticho občas ruší jen zvuk padajícího písku, který beduíni nazývají přesýpacími hodinami. Odměřují čas, který má už i v Ománu letopočet 2009, ale tam v oblasti „Velkého prázdna“ by klidně mohlo být o 2000 let méně a všechno by bylo stejné.
Autor + foto: Petr Tůma
Článek z časopisu Moje psychologie