Povídka - Hrát si na schovku s delfínama

| Autor: redakce | Rubrika: Zábava

Většina cest od moře netěší. Nejenom proto, že se moři vzdalujete, ale únava z dlouhé cesty vám vždy ukrade trochu tajemství z mořských obzorů. Když však jedete za někým, koho máte rádi, nemáte čas se netěšit.

Hrát si na schovku s delfínama

Mike Hackman Š 2000


Většina cest od moře netěší. Nejenom proto, že se moři vzdalujete,
ale únava z dlouhé cesty vám vždy ukrade trochu tajemství z mořských
obzorů. Když však jedete za někým, koho máte rádi, nemáte čas se netěšit.

"Vzdalování a návraty jsou relativní, řekla by jste to?" řekl
jsem černovlasé celnici, když jsem ji podával pas.

Nakoukla zvědavě do auta, kde se povaloval kompas a nezabalená lodní
plachta, povytáhla obočí a řekla: "To nevím, ale vy jedete na špatnou
stranu, ne?"

"No vidíte, v tom je právě ta relativita. Nejedu," odpověděl
jsem, " já totiž dneska vezu kousek moře sebou, pro jednoho malého námořníka"
a ukazuji ji tu krásně modrou věc, která ležela vedle na sedadle.

"To je ještě hodně malej námořník, co?" usmála se celnice a
podala mi pas. Pas jsem si vzal, ale úsměv jsem jí vrátil. Místo odpovědi
a také proto, že byla moc milá a relativně hezká.


Míšu jsem překvapil. Dřív než se probral ze spánku, měl na hlavě
modrou čepici s delfínem. Ještě voněla mořem. A to ho probudilo.

"Tý brďo, strejdo, kde si tak dlouho byl? řekl rozespale: "A co to
jéé?" A podíval se na mě tím svým komediantským kukučem a pak se
rozesmál.

"Já vím, já vím, to je ta pravá námořnická čepice, že jo?"

"Jo, pravá námořnická, pro malýho chlapa."

"Fakt strejdo, jo," a šňastně se rozesmál. "Ta je bezvadná,
budu ji teď pořád nosit, i když jsem úplně zdravý a hovínka mám jak polínka.
A to můžu říkat, že jo?" zamyslel se.

"To víš, že jo," řekl jsem a brnknul jsem mu do nosu.

"Tohle mi nedělej, víš že to nemám rád," podíval se na mě
zamračeně, ale jenom na chvilku. "Ale strejdo, řekni mi o tom moři. Slíbil
jsi mi to!

Sedl jsem si trochu blíž k němu na postel a začal jsem. "Moře je taková
krajina, víš, kde nemusíš vůbec chodit, jenom plaveš a vznášíš se.
Jako delfíni. A je ti tam dobře, protože všude je čistá voda, ve které
kvete modrá barva..."

"Jako maminčiny oči, že?"

"A víš, že jo. Klidné moře to jsou maminčiny oči."

"A když není klidné?"

"No, to se moře rozzlobí a celé naježené stříká pěnu na všechny
strany," povídám.

"Hmm, to je skoro jako ten pán s tou paní, co jsem u nich bydlel, než mě
maminka konečně našla."

"Víš Míšo, moře není jen modravé, má spoustu barev, podle toho
jakou má náladu, může být třeba zelené jako louka, na které se pase plno
barevných ryb a všelijakých jiných zvířátek?"

"Ale krávy tam nejsou, že? Ty jsou jenom tady," a ukázal do okna.
"To by musely mít ty velké hrnce ze vzduchem, že?"

"Takové krávy ne," říkám se smíchem, " ale žijí tam mořské
krávy, jsou strašně tlusté, říká se jím ochechule."

"Jéje, to je jako ta paní učitelka." A pak na mě ukázal, že mi
chce něco pošeptat. "Víš, říkala to Janička, ale nesmím to říkat,
prý je to škaredé, tak pšt."

"Neboj, jen mezi náma," a stiskli jsme si ruce, tak jak to chlapi dělají.

"Víš, ty jsi můj nejlepší kamarád, a já tě mám strašně rád. A víš
proč?"

"Protože mám vousy."

"Jú, strejdo a proč máš vousy?"

"Protože jsem líny si je holit."

"A próč" nahodil Míša udivenou grimasu.

"Proč, co já vím proč..protože jsem námořník, vybafnul jsem na něho"

"To jo, správňácký námořník má mít vousy," pokýval rozvážně
hlavou.

"Hele strejdo a kdy mě vezmeš sebou?"

"Až budeš velký Míšo, to přece víš, ne?"

"Já vím, až budu chodit. Jééé strejdo, já jsem jojo, úplně jsem na
to zapomněl. Dívej co jsem s maminkou už dokázali."

A obrátil se pomalu na bříško a pak pomalu a těžko, až se mu napínaly
malé žilky na krku, se po kousíčkách a dlouho stavěl na všechny čtyři.
Pak hrdě a vítězoslavně se na mě podíval a zakřičel na celý svět.

"Já už klečím strejdo, to koukáš, co?"

A já se na něho usmíval a hledal všechnu tu chlapskou sílu co mám, aby se
mi neorosily oči. Tak hrdý jsem na něho byl. Tak strašně šňastný.

"Tak to vidíš strejdo, ještě chvilku a vezmeš mě sebou na moře, že
jo?"

"Určitě Míšo, určitě spolu vyplujeme."

"No strejdo, já už mám šest let" a po očku se na mě podíval,
"no, za pár dní."a šibalsky zvedl prstík. "Lhát se přece
nemá, viď?"

"Já to vím, moc dobře to vím."

"Tak ještě párkrát přijedeš a pak už budeme spolu hladit malé
chobotničky a hrát si na schovku s delfínama a budeme celí modří od moře,
že jo? Víš, že maminka koupila knížku o delfínech, kteří se umějí smát?
Janička mi o nich každý večer čte místo pohádky a já mám pak úplně námořnické
sny. Vážně." Se spokojeným obličejem si přikyvoval a natahoval si na
uši čepici.


Potom jsme si ještě dlouho povídali a já ho poslouchal, co všechno už ví
a co všechno bude dělat a jak ví co je to karavela a mečouni a kde je Polárka
a jak musí denně cvičit a že ho to moc a moc bolí, ale on je statečný,
protože jsem přece říkal, že už je malý chlap.

Mluvil, mluvil a celý se smál. Možná, že jsem mu i trochu záviděl, tomu
klukovi, který by dal na prdel většině dospělých. A to mu bylo šest let.
Pardon. Za pár dní.


Autor: Mike Hackman 2000


Další články z rubriky

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

1. 12. | 1 | Advent je tu! A Vánoce jsou tu od toho, abychom si je užily, takže no stres! Všechno nemusí být…

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

1. 12. | 1 | Chlap se vám buď líbí, nebo ne. A když nám zkříží cestu ten pravý, nevidíme napravo ani nalevo.…

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

30. 11. | Retro letí! Doba běží rychle dopředu a my si rádi připomínáme, co jsme tak milovali dřív a co nám…

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

30. 11. | Každý den děláme tisíce malých rozhodnutí, která ve výsledku formují celé naše osudy. Někteří…