Povídka - Jak jsem potkal Smrt

| Autor: Tomáš Neuman | Rubrika: Zábava

Potkali jste se někdy ze Smrtí a jste ještě na živu? Ti, kdož mohou odpovědět ano jistě také potvrdí, že je to velmi silný prožitek. A ti, kteří zažily klinickou smrt mi asi řeknou, že tuto skutečnost již nelze vymazat zpaměti.

Jak jsem potkal  Smrt


Potkali jste se někdy ze Smrtí a jste ještě na živu? Ti, kdož mohou
odpovědět ano jistě také potvrdí, že je to velmi silný prožitek. A ti,
kteří zažily klinickou smrt mi asi řeknou, že tuto skutečnost již nelze
vymazat zpaměti.

Tento drsný úvod jsem zvolil, proto že vím jak může následující příběh
pár lidem připadat nicotný.

Co si plně uvědomuji setkal jsem se ze smrtí zatím třikrát. Možná, že i
vícekrát, ale to jsem si toho nebyl asi plně vědom a tyto setkání paměň
odsunula někam jinam.

Dvakrát jsem spatřil čepel kosy vedle svého levého ramene. Všichni lidé,
kterým jsem se s tímto zážitkem svěřil mi říkali aň už nejím ty
lysohlávky. Byli vedle jak ta jedle. Stalo se mi to úplně za střízliva a
myslím, že to bylo jen přátelské připomenutí ve smyslu: "Ahoj, jsem
tady a musíš se mnou počítat." Tento zážitek mě velice nadchl. Nyní
jsem si zcela jist, že existují věci mimo materiální realitu a lze je spatřit.
Třetí setkání neproběhlo tak idylicky. Bylo to trošičku dramatičtější.

Sportem číslo jedna je pro mě horolezectví. No spíše skálolezectví. Většinu
času strávím na skalách. Do hor se podívám tak jednou za sezónu.

Tak jsme tedy vyjeli s rodinou a kamarádem, jednu krásnou, slunečnou sobotu lézt
na Pantheon. Sluníčko svítilo, tráva se začínala znovu zelenat, sem tam se
objevily nesmělé květy prvních jarních kytek, ptáci řvali, co to šlo.
Naproti přes údolí bylo možno shlédnout úchvatnou scenérii "Sušek"
koupajících se ve zlatavé záplavě jarního sluníčka. Na vedlejším kopci
nesměle vykukovaly skály Na kalichu. Vzduch byl svěží a voněl jarem. Opět
venku, po týdnu stráveném v práci a "velkém" městě. Byli jsme
zcela opojení tou krásou a jarem.

Přišli jsme brzo. Na skále "viselo" jen pár lidí. Vybalili jsme
tedy lezeckej vercajk a dali si takovou pohodovku na rozhýbání. "Vyběhl"
jsem ke druhému kruhu, cvakl lano ještě do vedlejší cesty a nechal se
spustit, abych se mohl věnovat dceři, když jde mamka lézt. Tak jsme si tam
tak v pohodě lezli a naší dceři, které je čtrnáct měsíců, se tam taky
líbilo. Prostě jsme si užívali jarních dárků.

S postupujícím dnem se tam začalo sjíždět více lidí a najednou bylo
docela těsno. Rozhodl jsem se tedy, že sundám lano a půjdu si vylézt něco
jiného. Cvakl jsem první kruh a ke druhému se ne a ne dostat. Ne, že by to
bylo nějak těžký, ale je jaro, jsem nerozhýbaný a nezvyklý. Psychika udělala
své, tak strašně jsem se bál, až jsem to vzdal a potupně slanil od prvního
kruhu. No nevadí, tohle bylo trochu těžší a moc jsem to neznal. Půjdeme si
vylézt něco lehčího a co dobře znám, co už jsem několikrát lezl.

Znovu jsem se obul, navázal a směle vyrazil do stěny. A ejhle, ono to opět nějak
nejde. Vždy jsem nastoupil a slezl opět na polici. Takhle jsem to několikrát
opakoval. Začal jsem být pomalu na sebe naštvaný, jak mi to nejde. Tak jsem
se vyhecoval a dal poslední pokus. Vystartoval jsem rychle k prvnímu kruhu,
pak že už to bude dobrý. K němu to bylo od země tak sedm, osm metrů a
mezitím jsem se nezajistil. Metr pod kruhem jsem nasáhl oblý chyt. Začal
jsem se za něj zvedat, když mi zněj "vystřelila" ruka. V tu chvíli
mi došlo, jak jsem vysoko a zatnul jsem všechny svaly, abych se udržel druhou
rukou a nevyvrátil se s následným pádem k zemi. Ustál jsem to. S temnem před
očima jsem se spěšně vracel do dobrých chytů. Naštěstí okolo slaňovali
jiní lezci a tak mi hodili lano. Sotva jsem se cvakl a stal se tak jištěným,
hned mi otrnulo a začal přemýšlet nad tím, že bych to dolez. Dnes si myslím,
že jsem to měl udělat. Ale chlapi vypadali, že chtějí lézt, tak jsem se
nechal spustit.

Sedl jsem si na zem a dal si cigaretu. Chvíli zhluboka dejchal a pak zvedl oči.
Na metr ode mě stála Smrt. Vypadala hezky se zapadajícím sluníčkem v zádech.
Pokývala hlavou, mlčky se otočila a pomalu kráčela pryč.


Autor:Tomáš N.


Další články z rubriky

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

1. 12. | 1 | Advent je tu! A Vánoce jsou tu od toho, abychom si je užily, takže no stres! Všechno nemusí být…

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

1. 12. | 1 | Chlap se vám buď líbí, nebo ne. A když nám zkříží cestu ten pravý, nevidíme napravo ani nalevo.…

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

30. 11. | Retro letí! Doba běží rychle dopředu a my si rádi připomínáme, co jsme tak milovali dřív a co nám…

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

30. 11. | Každý den děláme tisíce malých rozhodnutí, která ve výsledku formují celé naše osudy. Někteří…