Povídka - Kostelní věž

| Autor: redakce | Rubrika: Zábava

Daleko za rozlehlými pouštěmi, hustými pralesy a nekonečně velkými plochami vod, stálo malé město. Připomínalo loďku, uvízlou na korálech v nekonečném oceánu. Cesty se tomuto místu vyhýbaly, jakoby snad ani neexistovalo a nejspíš to bylo důvodem, proč nikdy nezkřížilo osud cizince. Krajina tu byla nemilosrdná a tvrdá.

Kostelní věž


Daleko za rozlehlými pouštěmi, hustými pralesy a nekonečně velkými plochami vod,
stálo malé město. Připomínalo loďku, uvízlou na korálech v nekonečném oceánu.
Cesty se tomuto místu vyhýbaly, jakoby snad ani neexistovalo a nejspíš to bylo důvodem,
proč nikdy nezkřížilo osud cizince. Krajina tu byla nemilosrdná a tvrdá.

Uprostřed města stál podivuhodný kostel. Ani ti nejstarší obyvatelé si
nepamatovali, kdo jej postavil a kdy se tomu stalo. Dokonce ani v nejmoudřejších knihách,
kde se mohl člověk dočíst o všech činech člověka, nebylo o kamenné stavbě zmínky
třeba jen jedním slovem. Při prvním pohledu na podivné stavení se každého zmocnil
pocit, jako by tu mělo stát navždy. Zdi kostela byly vysoké a děsivé, postavené z
nejtvrdšího kamene z širého okolí. Jejich tvrdost přesvědčila mnoho lidí o původu
z nebes. Neměly okna ani vchod, kterým by se dalo vejít do útrob svatého stánku. Jen
kolem dokola kamenná, nikdy nekončící zeď. Na samém vrcholu stěn stála věž. Byla
dostupná, jako celý kostel, pouhým pohledem. Skrývala v sobě nepříjemné tajemství.
Majestátní věž střežila zvon, který děsil každého kolemjdoucího. Aniž by musel
zafoukat vítr, aniž by se někdo dotkl lana, jednou za čas se zvon rozhoupal a zazvonil
na celé město. Vždy to byla zvláštní chvíle. Do kostela nikdo vstoupit nemohl, aby
rozkolíbal zvon, ani vítr nebyl nikdy natolik silný a přece čas od času zvon
zazvonil. Ťdery kovu sebou přinášely zlé poselství. Pokaždé, kdy se zvon rozehrál,
někdo s obyvatel města do rána druhého dne zemřel. Lidé mu proto začali říkat
"posel smrti", a přijímali nutnost odchodu z tohoto světa.

Podzim se zatím nechával střídat zimou a lidé se začali připravovat na příchod
mrazu. Nebylo to ale vše, co sebou zima přinesla. Jednoho rána, přišel do města
cizinec. Udiveně se všichni cizince ptali odkud přichází, protože tušili
strastiplnou cestu, kterou musel urazit. S úsměvem jim odpověděl "z pekla" a
nechával je tápat v domněnkách.

Dlouho netrvalo a cizinec se začal ptát na podivný kostel, který každý den překryl
svým stínem celé město. Lidé cizinci řekli o kamenné svatyni, o její pevnosti, věži
a zvonu, který přináší smrt. Cizinec dlouho neváhal a začal se ptát, proč už dávno
kameny do všech koutů nerozmetaly. Nebude-li kostela, nebude ani věže se zvonem a
potom přece už nikdo z vás nebude moci umřít, stále říkal. Lidé přemýšleli o
slovech cizince. A čím víc přemýšleli, tím je cizinec více popichoval. Nakonec se
rozhodli druhého dne kostel zbourat a ti co byli proti, raději utekli.

Ráno druhého dne už cizince nikdo nepotkal. Jako by snad ani nepřišel. Nikdo si toho
však nevšiml a už vůbec nikdo neustoupil z troufalého plánu kostel zbourat. Každý
človíček si přinesl cokoli, co popadl cestou. Tloukli do stěn ze všech sil. Tloukli
celý den, bez jediné chvilky odpočinku, s vidinou šňastnějšího života. Když však
přišel večer, neměli zbouraný ani kousíček. Jen pár kamenů se povalovalo kolem
kostelní stěny. Usmyslili si přijít i další den a dílo jaksepatří dokonat. Ani
druhý den se jim však nedařilo. Jen několik kamenů chybělo v plášti tichounce stojící
dámy. Dny utíkali a lidé se nevěnovali jiné práci než bourání kostela.

Jednoho odpoledne se však znovu rozezvonil zvon a všechny tím překvapil víc, než v
časech dávno zapomenutých. Druhý den ráno bylo ve městě o jednoho živého člověka
méně. Ale nebylo to vše, co sebou noc přinesla. Kostel byl bez jediného škrábnutí,
jako by se ho v předešlých dnech nikdo nedotkl. To však nikoho neodradilo. Lidé začali
brzo ráno vstávat a spěchali ke své práci. Dokud slunce nezapadlo, nepřestali
pracovat. Po čase, jak kostel zvonil, otce vyměnili synové, starce mladí a silní muži.
Při každém pohybu majestátu se také plášň stal znovu pevným a nedotčeným. Ve městě
se přestalo žít, jako se žilo dříve, než přišel cizinec. Stále se mluvilo jen o
tom, kdo a kde nejvíce zasáhl základ a kdo přinesl lepší nástroj na podlomení pevně
stojící tvrze. Ti, co už pracovat nemohli, vymýšleli nové a lepší nástroje jak přemoci
rovnováhu kostela. Ve městě byli vybráni lidé, kteří vyjížděli do neznáma, aby
se v cizích zemích poradili a vrátili se s novými nápady a zkušenostmi. Vrátilo se
jich však málo a ti s sebou radu nepřivezli. Po ostatních, jako by se slehla zem.

Černý závoj města, který sebou přinesl neznámý člověk, někteří lidé začali
opouštět. Byli to ti, co nevěřili v úspěch tažení proti vůli nebes, nebo ti, kterým
se od počátku zdálo bourání kostela příliš troufalé a vedoucí k rozhněvání
osudu.

Ve městě s majestátem se však nic nezměnilo. Lidé se stále snažili svrhnout kostel
za každou cenu. Každý den přicházeli s východem slunce a odcházeli dávno po jeho západu.
Nikdy se jim však nepodařilo kostel, třeba jen rozviklat v základech dřív, než
nechal rozezvonit svůj zvon a tím se znovu schovat pod nedotčený plášň. Lidé proto
chodívali pracovat ještě před východem slunce a jen někteří se vraceli po západu
domů. Ostatní pracovali přes celou noc až do úplného vyčerpání. Čím více
pracovali, tím častěji kostel nechával zaznít kovy zvonu. Nově narozené děti už
neznaly, jak žili jejich dědové, jediná jejich vidina byla ve zničení velkého nepřítele,
posla smrti.

Mnoho času uplynulo od těchto dob a přece se lidé v dalekém městě stále snaží
kostel zbourat. Každý den vstávají s vidinou stejného cíle a jestli dnes nezahrál
zvon jejich píseň, vstanou i zítra.


Autor: "blonďák"


Další články z rubriky

Dojemné! Roztomilá zvířátka si užívají Vánoce

Dojemné! Roztomilá zvířátka si užívají Vánoce

Dnes | K těmto fotografiím asi není moc co dodat. Zvířecí mláďata prostě dokážou rozněžnit každého, tím…

Nový trailer Padesáti odstínů: Víc sexu, romatiky i temnoty!

Nový trailer Padesáti odstínů: Víc sexu, romatiky i temnoty!

7. 12. | Už jen něco málo přes dva měsíce nás dělí ode dne svatého Valentýna a očekávané premiéry druhého…

47 žen se svléklo pro charitu. Vydělaly statisíce

47 žen se svléklo pro charitu. Vydělaly statisíce

7. 12. | Vystavit svoje tělo čočce fotoaparátu, zvlášť když nejste modelka a není vám sedmnáct, stojí dost…

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

1. 12. | 1 | Advent je tu! A Vánoce jsou tu od toho, abychom si je užily, takže no stres! Všechno nemusí být…