Povídka - My - (Mai). Americe

| Autor: redakce | Rubrika: Zábava

Vrátila se tam po několika měsících. Byla hluboká noc.Vrátila se po dlouhé cestě, vyčerpaná. Přišla z léčení do domu, který s ní kdysi žil. Nevěděla kam jinam by měla jít, nevěděla kam půjde poté dál.


My - (Mai). Americe.


……………..následovalo dlouhé ticho.

Vrátila se tam po několika měsících. Byla hluboká noc.Vrátila se po dlouhé
cestě, vyčerpaná. Přišla z léčení do domu, který s ní kdysi žil. Nevěděla
kam jinam by měla jít, nevěděla kam půjde poté dál. Se slzami v očích a
jistou dávkou nostalgie se pak mlčky dívala skrze špinavé rozbité okno na
stékající kapky deště a šeď noci, která jí dnes byla tolik cizí a
lhostejná. Pocítila tehdy neovladatelnou bezmoc a beznaděj, když překračovala
zničené věci, které byly dřív její součástí. Vše kolem bylo zpřeházené,
rozbité, ohořelé. Cítila se slabá, než aby tak jak dřív, s jí vrozenou
neuvěřitelnou odhodlaností, dokázala rozžehnout jiskru naděje a rozeběhnout
se zas dál. Nikdo jí dnes k tomu nepomůže, nikdo zde není. Kolikrát před
tím to dokázala a učila i druhé. Měli ji rádi a dnes tu už nejsou. Dnes
je kolem jen bolavé prázdno, temno, je ticho, co křičí do uší. Ztratila všechno
a věděla dobře, že nic se zpět nevrátí. A tak se ještě chvíli potácela
tou místností, ve které už zbyly jen zaprášené trosky vzpomínek. V jediném
okamžiku přišla o rodinu, o přátele, o domov. Už nebyla tak krásná.
Ztratila duši svého života, když ztratila ty, kteří ji potřebovali. Obešla
ještě trosky domu, ve kterém tolikrát sedávala u ohně krbu, když hladila
vlásky těch, které tolik milovala, a posbírala zbytky předmětů, které
jim byly tolik blízké. Omývaly je jen její slzy. 


Shora podkroví bylo slyšet praskání pomalu se bortících trámů. Něco
jistě skončilo. Byla si tolik jista.Tehdy se rozhodla odejít za nimi.Za těmi,
kteří tu dříve žili s ní. Oni již nemohou za ní, myslela si, půjde tedy
ona za nimi. Ještě nesvítalo, kolem bylo prázdno a ona věděla, že tady jí
už nikdo hledat nebude. Sesunula se k podlaze do koutku, kde tehdy býval krb a
začala polykat tablety, jednu po druhé. Měla jich ještě plnou dlaň, když
zaslechla shora krom praskání trámů něco zvláštního. Něco, co zde kdysi
slýchávala tolik často. Byl to dětský pláč. Kratičký. Napadlo jí, že
je spojený s jejími vzpomínkami a možná snad hluboko ukrytý ve těchto
zdech. Polykala další tablety.V tom zaslechla pláč ještě jednou a jasněji.
Okamžik se nehýbala vyplašená a přitisknutá tělem na vlhké oprýskané
zdi. Její dech se zrychloval. Zavřela pevně oči. Své dlaně tiskla k uším
v domnění, že už je v nebi u svých blízkých, když jí přitom spadaly
nevědomky tabletky k zemi kolem jejích nohou. Ten pláč byl slyšet dál. Ozýval
se odtamtud, kde mívaly pokoje její děti. Její chlapeček a holčička.


Vzpomínky se rychle promítaly. Když se narodil, měl hluboké oči a ona
zas jemné plné růžové rty. Objala strachem vlastními dlaněmi svá ramena,
když nevěřila svým uším. Pomalu našlapovala mezi zbytky nábytku, když při
tom rozšlapala spadané tablety. Déšň ustával a skrze šedé střepy oken
pronikalo pomalu rodící se svítání. Krok po kroku opatrně našlapovala po
zbytcích schodiště a dřevo se ještě více prolamovalo. Z kopců v okolí
stoupala mlha, když na rozbitý dům padala rosa. Byla blíž a blíž. Byla výš
a výš. Tvář se potila a oči byly čím dál více dokořán. Roztřesenými
prsty si odkryla rozcuchaný pramen vlasů z vlhké tváře, když začala
pomalu věřit tomu, že ten pláč není sen, ani se snad neozývá z jiných
světů. Do rozbitého podkroví svítily už zcela paprsky slunce a v nich, tam
na podlaze, spatřila maličké stvoření. Zabalené v dece plakalo a ona náhle
jistě věděla, že pláče proto, aby přivolalo právě jí.


V okamžiku právě tak kratičkém, jako když všechno ztratila, nyní věděla
jistě, proč tu má být. Chvíli se bez pohnutí dívala tomu zázraku do tvářičky,
když jí v tom něco napovědělo, že spolykala tablety. Běžela k oknu a
dala prst do krku. Teď bylo přece už všechno jinak. V jediném okamžiku. Až
když byl žaludek prázdný v její tváři byl po dlouhých měsících k zahlédnutí
jemný úsměv a naděje. Klekla na kolenou k podlaze a vzala ten nádherný křehký
zázrak z nebes do svých dlaní. Už nebyly prázdné. Chvěly se jí, ale čím
jej tiskla k srdci blíž, tím byly klidnější. Pláč ustal i bolavé ticho
kolem snad, když s novým svítáním v jejím životě začalo opravdu zase
pomalu svítat. Sešla s ním v náruči opatrně dolů a vyšla ven, když se v
tom schodiště sesunulo k zemi. Slunce nad obzorem stoupalo výš, když po
dlouhých měsících zaslechla zase zpěv, který sem pronikal. Dokázala zas
vnímat slunce a oblohu i stromy a zem, a slyšela kolem plno přívětivých
hlasů, které jsou s ní. Věděla zase, že všechno snad dá se jednou
pochopit. Nevím, zda je správné slovo pochopit. A ona to ono právě drží v
náruči a chová jej a hraje si s jeho ručičkami. Její krása se snad navrací,
když ví, čím zde má být. Prochází se trávou, když se zastaví u
stromu, který sázela se svými dětmi. Při pohledu do očí toho zázraku si
uvědomí, jak jsou vlastně hluboké a napadne jí dát tam tomu maličkému jméno.
"Dávám ti jméno My( Mai.) To proto, že jsi přeci, možná zase, můj a
tento strom je tím, který tě vždy ochrání. Možná jsme ho s dětmi sázeli
pro tebe, možná jsi to byl ty, kdo jej sázel tehdy s námi a dnes se vrátil
zpět. Možná se ti jednoho dne narodí krásná dcera s plnými jemnými a růžovými
rty. Kdo ví."


Autor: Monika Lázoková


Další články z rubriky

Chybí vám sníh? Potěšte se fotkami zimní krajiny!

Chybí vám sníh? Potěšte se fotkami zimní krajiny!

Dnes | 1 | V posledních letech je to se sněhem v České republice docela bída a pokud nevyjedete do hor, můžete…

Pohádkové Vánoce: Podívejte se, jak je slaví britská královská rodina

Pohádkové Vánoce: Podívejte se, jak je slaví britská královská rodina

Včera | Ano, i v britské královské rodině se slaví klasické Vánoce včetně štědrovečerní večeře, rozbalování…

Staré dobré časy? Ani náhodou! Takhle žily ženy před sto lety

Staré dobré časy? Ani náhodou! Takhle žily ženy před sto lety

Včera | Obvykle se mluví o starých dobrých časech, často se říká, že dřív bylo líp. Jenže ono bylo spíš…

Dojemné! Roztomilá zvířátka si užívají Vánoce

Dojemné! Roztomilá zvířátka si užívají Vánoce

9. 12. | K těmto fotografiím asi není moc co dodat. Zvířecí mláďata prostě dokážou rozněžnit každého, tím…