Povídka - Nic není nemožné

| Autor: redakce | Rubrika: Zábava

Bylo krátce po poledni. Svěží vzduch, vanoucí od nedalekého mořského zálivu a přinášející s sebou vzrušující aroma dobrodružství, se pomalu mísil s výfukovými splodinami exotického automobilu zaparkovaného u prvotřídního pobřežního hotelu.

Nic není nemožné


     Bylo krátce po poledni. Svěží
vzduch, vanoucí od nedalekého mořského zálivu a přinášející s sebou
vzrušující aroma dobrodružství, se pomalu mísil s výfukovými splodinami
exotického automobilu zaparkovaného u prvotřídního pobřežního hotelu. Vůz,
skrývající pod svou naleštěnou karosérií mimořádně luxusní zakázkový
interier, stál u chodníku a jeho běžící motor předl tak temně, jak to jen umí
divoká šelma, která nikdy nepochybuje o svém loveckém úspěchu. U těch, kteří
byli schopni si toto uvědomit, vyvolával onen dráždivý pocit svobody a
bezstarostnosti, jenž bývá tak dovedně zobrazován na reklamních plakátech velkých
automobilových společností.

     Z hotelu se náhle vynořila mladá dívka a její úžasné
křivky upoutaly pozornost snědých dělníků do té doby se opírajících o lopaty a
fascinovaně zírajících na sportovní automobil.

     Dívka nastoupila do vozu a řidič, skrývající svůj
lhostejný pohled za tmavými skly slunečních brýlí, s tichým zabzučením zavřel
anonymní, tmavě kouřové boční okno a lehce přišlápl plyn.

     Když vůz odjel, zeptal se jakýsi vrásčitý muž svého
o několik let staršího společníka: �Taky by sis tak přál, aby nám bylo znovu
dvacet?�

     �Znovu dvacet?� podivil se on. �Tehdy jsme tuším
přijeli do týhle země hledat své štěstí a naději na lepší život, že jo? V
přístavu tenkrát foukal tak ledový vítr a všichni se na nás dívali jak na odpad,
že jsem se zoufalstvím skoro rozbrečel.�

     První muž lehce pokýval hlavou a soustředěně
přimhouřil oči. �Bože, je to tak strašně dávno, ale vybavuje se mi to jako
včera. Dva hubení, otrhaní kluci, dohromady s jedním malým kufrem, co si mysleli, že
se z nich přes noc stanou boháči...�

     Jeho kolega se jen usmál a usrkl chladného nápoje. �V
mizerný práci jsme za pár šupů dřeli od rána do večera. Od lopaty a krumpáče
jsme měli tak opuchlé dlaně, že skoro nešly zavřít. Vzpomínáš?�

     Otázaný pohlédl na své opálené ruce a přikývl.
�Vzpomínám, že jsme si je v tom špinavým tmavým bytě bez koupelny a záchodu
chodívali chladit o ty studený vlhký zdi.�

     �Přesně tak! Nebejt těch orosenejch stěn, zapomněl
bych, co je to voda. Každého večera jsem vyčerpaně uléhal na zatuchlou matraci, o
kterou jsem se s tebou dělil, a modlil se, aby se na druhý den všechno změnilo,�
zastřeně odpověděl první muž a odsedl si více do stínu, jenž nad nimi vytvářela
mohutná palma.

     �Teď už aspoň víš, proč bych si nepřál, aby nám
bylo znovu dvacet...� osušil si zpocené vrásčité čelo ten starší. �Víš,
prožít to celé znovu... tak...�

     �...tak bychom dopadli stejně,� mrazivě procedil
první muž a hrubou mozolnatou rukou uchopil svoji lopatu, povalující se poblíž
rozdělaného výkopu, čímž svému příteli naznačil, že polední pětiminutová
přestávka je u konce.


Autor: H. Q. DeLosanto


Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

1. 12. | 1 | Advent je tu! A Vánoce jsou tu od toho, abychom si je užily, takže no stres! Všechno nemusí být…

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

1. 12. | 1 | Chlap se vám buď líbí, nebo ne. A když nám zkříží cestu ten pravý, nevidíme napravo ani nalevo.…

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

30. 11. | Retro letí! Doba běží rychle dopředu a my si rádi připomínáme, co jsme tak milovali dřív a co nám…

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

30. 11. | Každý den děláme tisíce malých rozhodnutí, která ve výsledku formují celé naše osudy. Někteří…