Povídka - Paranoia

| Autor: Barbara Nesvadbová | Rubrika: Zábava

Tahle hudba je jako stvořená k sexu. Napadlo mne při milování s Robertem. Dávala jsem si pozor. Chtěla jsem být dobrá. Musela jsem být dobrá. Jinak nebude žádné příště... Autor:Barbara Nesvadbová

Přinášíme Vám další povídku od spisovatelky Barbary Nesvadbové. Na Dámě jste si již mohli od Barbary přečíst povídku Zvědavost

Stále platí naše nabídka a můžete Báře posílat Vaše dotazy a otázky týkající se její tvorby.


Barbara Nesvadbová


Paranoia


Tahle hudba je jako stvořená k sexu. Napadlo mne při milování s Robertem. Dávala jsem si pozor. Chtěla jsem být dobrá. Musela jsem být dobrá. Jinak nebude žádné příště. To jsem věděla.

Stýkala jsem se s Robertem už čtyři měsíce. Měla jsem vymezené čtvrteční večery. "Jen ve čtvrtek, Karlo. Jindy nemám čas." Vysvětlil mi na začátku. Akceptovala jsem jeho časový rozvrh. Věděla jsem, že středy má Alena a pátek patří tenisu. Změna
nepřicházela v úvahu. Zvykla jsem si a jako Šeherezáda jsem plánovala příběhy, kterými ho budu bavit. Bavit natolik, aby se chtěl sejít i další čtvrtek. "Než Tě dostanu do postele, tak si na Tebe zvyknu jako na svojí sestru." Ano, přesně to jsem chtěla.
Přála jsem si, aby si na mne zvykl. Aby mne postrádal. Riskovala jsem, že během čtyř měsíců veškeré sexuální napětí z našeho vztahu vyprší. Proto jsem se tolik snažila a pomalu žila jen čtvrtky.

Roberta jsem potkala na jeho vernisáži. Byl úspěšný architekt. Asi nejlepší v Čechách. A právě jeho úspěch mne fascinoval. Jinak mi byl vesměs nepříjemný. Nesnášela jsem jeho puntíčkářství. Jeho byt vypadal jako z fotek z katalogů. Vypadal tak stále!
Nikdy v něm nebyl nepořádek! Robert nikdy nebyl špatně oblečen a nikdy neplácal nesmysly. Nesnil. Nebo možná snil, ale ne přede mnou. To mne přitahovalo. Nesnáším, když muži fantazírují. "Kdybych měl milióny a vlastní ateliér. Kdybych vyhrál World
Press Photo. Kdybych se mohl milovat s Claudií Schiffer..." Takové představy mne nudí. Odpuzují. Robert nesnil. Robert měl.

Jednou jsem viděla jeho diář. Měl poznamenáno úplně všechno na měsíce dopředu. Snad i to, kdy má koupit toaletní papír. Vše v jeho životě bylo perfektně propočítané. Chtěla jsem ho dostat. Vyhodit z konceptu.

Ta hudba není jako stvořená na sex. Ta hudba totiž je na sex. On si ji určitě pouští s každou ženskou. Možná má na černovlásky jinou kazetu. Jestli mne natáčí na videokameru, tak se fakt naštvu. To by pak vysvětlovalo jeho pověst, že se s ženami miluje jen
jednou. Podruhé nemusí. Nebo nechce? Naleje si whisku, pustí obrazovku a v klidu onanuje. Nemusí se zabývat problémy, city a třeba i láskou toho druhého.

Nejraději bych tu hudbu vypla. Třeba by pak byl impotentní. "Hezky hrajou." Poznamenala jsem kousavě. "To jsem rád, že se Ti moje muzika líbí." Řekl mezi polibky. Bastard.

Cítila jsem jeho nedostupnost. Nehladila jsem ho. Nedotýkala jsem se ho. Něžnosti jsem si zakázala. Aby si nemyslel, že mi na něm snad záleží.

Ležím na zádech v jeho posteli. Sex za moc nestál. Přesto ho stále chci. Už nemám šanci. Jsem totálně poražená. A naštvaná. Pozoruji bílý strop a přemýšlím, mezi kolik žen jsem se právě zařadila. Mezi sto, dvě stě, mezi tisíc? A všechny určitě
poslouchaly stejné písničky. Některé z těch songů byly velmi rytmické. Vsadila bych se, že má kazetu namíchanou přesně tak, jak se mu to nejvíc líbí. Pak už příliš nezáleží na partnerce. Má li alespoň trošku hudební sluch, je velká šance, že se bude
hýbat přesně tak, jak on potřebuje. Začínám ho nesnášet. Tolik zabitých večerů, tolik čtvrtků a tolik energie. Měla jsem radši chodit cvičit. Aspoň bych teď neměla pocit, že zkoumá moji celullitidu na stehnech. Do jeho perfektního života se moje
celullitida jaksi nehodí. Nevím, co budu dělat příští týden ve čtvrtek. Možná se opiju, nebo si koupím čokoládu. Bude mi chybět.

Už to tu dlouho nevydržím! Možná ten kazeňák vyhodím z okna. Vzpomínám si, že ho přinesl, když jsem se svlékala z podvazků. Jak jsem si lehla, tak zapnul hudbu.

Vstala jsem a začala se oblékat. "Kam jdeš, Karlo? Ty u mne nebudeš spát?" "Ne, nejsem zvyklá spát v cizích postelích." Odsekla jsem. "Ale moje postel by pro Tebe neměla být cizí. Měla by si si na ní zvyknout." "A proč, Roberte?!
Oba přece víme, že žádné podruhé nebude!" To už jsem na sobě měla i sako a hledala druhou botu, která se v návalu vášně kamsi zakutálela. "No, když to tak chceš. Budeš mi chybět." Řekl. Sakra, kde může být ta bota? Shýbla jsem se pod
postel.

"Jsou dvě hodiny ranní. Posloucháte noční program Rádia 1." Ozvalo se z kazeňáku. Polilo mne horko. Obula jsem se. Bota opravdu byla pod postelí. Alespoň jeden odhad dneska vyšel.


Copyright Barbara Nesvadbová

Publikování nebo šíření povídek je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu autora.


Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

Pohádkové Vánoce: Podívejte se, jak je slaví britská královská rodina

Pohádkové Vánoce: Podívejte se, jak je slaví britská královská rodina

Dnes | Ano, i v britské královské rodině se slaví klasické Vánoce včetně štědrovečerní večeře, rozbalování…

Staré dobré časy? Ani náhodou! Takhle žily ženy před sto lety

Staré dobré časy? Ani náhodou! Takhle žily ženy před sto lety

Dnes | Obvykle se mluví o starých dobrých časech, často se říká, že dřív bylo líp. Jenže ono bylo spíš…

Dojemné! Roztomilá zvířátka si užívají Vánoce

Dojemné! Roztomilá zvířátka si užívají Vánoce

Včera | K těmto fotografiím asi není moc co dodat. Zvířecí mláďata prostě dokážou rozněžnit každého, tím…

Nový trailer Padesáti odstínů: Víc sexu, romatiky i temnoty!

Nový trailer Padesáti odstínů: Víc sexu, romatiky i temnoty!

7. 12. | Už jen něco málo přes dva měsíce nás dělí ode dne svatého Valentýna a očekávané premiéry druhého…