Povídka - Pokaždé stejně a pokaždé jinak

| Autor: redakce | Rubrika: Zábava

Klapot podpatků, táhlé pískání vlaku, ptačí štěbot, šepoty a výkřiky, opilecké nadávání, srdceryvné vzdychání a vzlykání. Zvuky, které se k ní přibližují a číhají na ni uprostřed noci.

povídka - Pokaždé stejně a pokaždé
jinak


Klapot podpatků, táhlé pískání vlaku, ptačí štěbot, šepoty a výkřiky,
opilecké nadávání, srdceryvné vzdychání a vzlykání. Zvuky, které se k
ní přibližují a číhají na ni uprostřed noci. Surově ji vytrhnou ze
sladkého spánku a jindy zase vysvobodí z těžkého bezesného obluzení.
Stojí sama uprostřed labyrintu nepropustných zdí, zoufalá, že musí čelit
všem těm pitvorným, chmurným skřetům, zlolajným myšlenkám, které se na
ni sápají, vrhají a útočí ze všech stran. Cožpak existuje na světě člověk,
jenž bývá v hodině mezi psem a vlkem dobře naladěn? Kdy  k ránu ještě
příliš mnoho zbývá a Ariadna se spánkovou nití otálí a ne a ne navázat.
V takové neklidné beznadějné noci, kdy se nedá ani číst, ani spát, Olga
raději vstane, uvaří si čaj, posedí v kuchyni, pustí rádio. Mezitím, co
si napouští vanu, do které hází kuličku s vonným olejíčkem, prohlíží
si sebe sama v zrcadle. Odstrojuje flanelový noční úbor spolu s příšernými
tlustými ponožkami. Ale bez nich by sotva věděla, co to je mít teplé nohy.
Pročesává si prořídlé kadeře kolem spánků a diví se, jak to, že už
je tak stará? Jak je to možné, že přežila i své sourozence? Pravda, obě
dcery se za ní občas podívají, ale co to je těch pár návštěv do roka
oproti té zbývající hroudě času. Oproti těm všem bezesným nocím, když
samojediná kouká do zdi a probírá se nádherným krajkovím,jež na stěny a
na strop vrhá svit sodíkové lampy zvenčí. Olino, volává na ni hlas jejího
muže. Ne, už se tohoto volání až odkudsi ze záhrobí neděsí, ani neleká.
Jen si volej, jen si pískej, holenku, ještě si na mě dlouho počkáš. V
takových chvílích si Olga přeje být ještě setsakramentsky dlouho pořádně
živá. Sama si někdy klade otázku, proč tak lpí na životě. Proč, když všichni
přátelé a známí jsou už dávno po smrti.

Neví, možná že z pouhého rozmaru. Nebo ze zvyku. Právě proto, že to tady
tak dobře zná. Ví, co může od života vezdejšího očekávat a koneckonců
i sama od sebe. Což v žádném případě nemůže říct o stavu, jenž přijde
potom. O stavu, o kterém může číst, snít a všelijak jinak si ho představovat,
ba co víc, může se na něj i těšit. Olga leží ve vaně, rytmicky pohupuje
končetinami a nechá se příjemně omývat proudem teplé vody. Najednou cítí,
že každým okamžikem je mladší a mladší, kůže na těle napjatější a 
zrůžovělá. Srdce bije jako na poplach, skoro jako kdysi za mlada. Slastně přivírá
oči a vidí sebe sama, kterak se s Toninem vedou za ruce. Jdou napříč loukou
posetou pampeliškami. Tonin jí odhrne z čela pramen vlasů a nečekaně
rychle políbí na ušní lalůček. Olga se při té vzpomínce zachvěje.
Zastaví vodu.

Znovu pevně semkne víčka. Spatří svá dvojčátka,  čtyřleté holčičky,
které zachytí v okamžiku, když úprkem běží ze stráně a pak mezi
kopretinami si hrají s míčem. Trochu znervózní, protože Tonina nikde nevidí.
Konečně se odkudsi vynořuje. Nejspíš zase dělal přesčasy. Olga se trochu
nahořkle usmívá. Ztěžka vylézá z vany a balí se do osušky. Já vím, já
vím, o mrtvých jen to dobré. Olino, znovu na ni doráží neúprosný
autoritativní hlas.

Neomaleně jí připomíná a dává na srozuměnou, že teď, uprostřed noci
na ni čeká a nemůže se dočkat, až ji bude mít po svém boku. Ne a ne,
just ne! Olina zadupe nohama jako vzdorovité dítě. Chyba, to neměla dělat.
Levá noha ji zradila, podjela na mokré dlaždičce a ona sebou práskla na
zem. Rozplácla se na podlaze jak dlouhá, tak široká. Jako žába, jako žába,
zlomyslně skřehotá uštěpačný hlas. Když se konečně sebere se země a
podívá na sebe do zrcadla, nevěří svým očím. Rudé bolestivé podlitiny
pokrývají celou jednu polovinu těla.

Něco jí to připomíná, ale ne, o mrtvých jen dobře. Odbelhá se do kuchyně,
uvaří další dávku bylinkového čaje a alpou si natírá rozbolavělá místa
na těle. Vtom se jí z ničeho nic rozbřeskne. Jak to, že si pokaždé tak
milosrdně lže do kapsy? Ví zcela přesně, proč tak dlouho žije.

Ještě dlouho a v žádném případě se nechce setkat se svým mužem.


Další články z rubriky

Pohádkové Vánoce: Podívejte se, jak je slaví britská královská rodina

Pohádkové Vánoce: Podívejte se, jak je slaví britská královská rodina

Včera | Ano, i v britské královské rodině se slaví klasické Vánoce včetně štědrovečerní večeře, rozbalování…

Staré dobré časy? Ani náhodou! Takhle žily ženy před sto lety

Staré dobré časy? Ani náhodou! Takhle žily ženy před sto lety

Včera | Obvykle se mluví o starých dobrých časech, často se říká, že dřív bylo líp. Jenže ono bylo spíš…

Dojemné! Roztomilá zvířátka si užívají Vánoce

Dojemné! Roztomilá zvířátka si užívají Vánoce

9. 12. | K těmto fotografiím asi není moc co dodat. Zvířecí mláďata prostě dokážou rozněžnit každého, tím…

Nový trailer Padesáti odstínů: Víc sexu, romatiky i temnoty!

Nový trailer Padesáti odstínů: Víc sexu, romatiky i temnoty!

7. 12. | Už jen něco málo přes dva měsíce nás dělí ode dne svatého Valentýna a očekávané premiéry druhého…