Povídka - Sousedé

| Autor: redakce | Rubrika: Zábava

Simon otevřel oči uprostřed noci a hned věděl, co ho probudilo. Samozřejmě ty zvuky z pokoje o patro výš. Posadil se a zamžoural rozespalýma očima, aby viděl na budík na skříni. I bez rozsvícení viděl, že je čtvrt na tři.

Sousedé


Simon otevřel oči uprostřed noci a hned věděl, co ho probudilo. Samozřejmě ty
zvuky z pokoje o patro výš.

Posadil se a zamžoural rozespalýma očima, aby viděl na budík na skříni. I bez rozsvícení
viděl, že je čtvrt na tři.

Ty zvuky neustávaly, naopak, byly čím dál hlasitější. Snažil se naslouchat, aby z
rozplizlé kakofonie rozpoznal něco konkrétního, slyšel ale jen nesmírně intenzivní
ženský ječák, a jako kontrast dunění mužského basu, které div nezpůsobilo chvění
okenních tabulek v Simonově bytě. Nerozuměl jedinému slovu, ale bylo úplně jasné,
že se ti dva o patro výš zase hádají.

Bůhvíproč si ke svým manželským výstupům vybírali právě hlubokou noc - a to každou
noc, od té doby, co se Simon nastěhoval do bytu svého bratra v omšelém činžovním
domě. Před čtrnácti dny přišel o práci a také o útulek na podnikové ubytovně.
Ne, že by to tam stálo za něco, kolikrát si Simon říkal, že by spal radši pod
mostem než tam, ale jen do té doby, kdy byl nucen tuhle možnost považovat za přinejmenším
dost dobře možnou. Tenkrát mu jeho bratříček velkoryse nabídl přežívat v jeho
bytě - samozřejmě do té doby, než si něco najde - a sám se odstěhoval ke své přítelkyni.
Jenže mu jeho povedený bratříček neřekl, že bude každou noc nedobrovolným účastníkem
velkolepé show, při které dokonce, a teď to jasně slyšel, létají i talíře.
Bydlel tu už týden, a každá noc měla ten samý scénář.

Chvíli zvažoval, jestli by neměl vyběhnout tam nahoru a říct oběma, aň drží
laskavě hubu, protože slušní lidé, mezi něž se počítal, chtějí spát. Ale od
potyčky se svým bývalým šéfem, nejarogantnějším idiotem, jakého kdy Simon a celý
svět viděl, nechtěl vyhledávat konflikty. Měl navíc dojem, že ti dva nahoře jsou v
ráži, a kdo ví, nebyl-li by Simon v takovém případě nejvhodnějším ventilem k plnému
vypuštění jejich vášní. Měl dojem, že hádající se pár vlastně ještě neviděl,
ale soudě podle mužského hlasu nebude ten chlap žádná vyžle, a Simon nestál zrovna
o to, aby mu někdo jednu ubalil před třetí ráno.

Navíc se měl Simon druhý den ráno (skoro za pět hodin, uvědomil si v tu chvíli) jít
ucházet o místo, a při takové příležitosti je nejlepší nemít tržnou ránu na tváři
nebo monokl. Ale jestli se kvůli těm dvěma bláznům nahoře nevyspí, bude zítra ráno
vypadat, jako kdyby celou noc proflámoval, což není zrovna výborná vizitka.

Aň jdou k čertu, pomyslel si, a zkusil znovu usnout.

Jekot, dunění a řinčení předmětů, zřejmě nádobí, neustávalo.

Aň se jdou všichni vycpat - včetně jeho bratříčka a té jeho pitomé krávy. Ti mu
tedy prokázali službičku, jen co je pravda.

Navíc mu neseděl ani jeden z jeho sousedů. Nikdy nebyl nijak zvlášň společenský,
obešel by se ve svém životě klidně bez lidí, ale to, jak se na něj po jeho nastěhování
všichni dívali, bylo přinejmenším podivné.

Jako na� cizince, to je to správné slovo. Jenže jaký pak cizinec v tomhle špinavém
činžáku. Měl dojem, že tady jeden nezná druhého. Co je mu vlastně do každého z
nich, aň táhnou, ale hlavně, aň ho pro boha živého nechají v klidu spát.

To ale dvojice rozhodně neměla v úmyslu.

Simon se ještě chvíli převaloval na posteli a v duchu cedil mezi zuby ty nejhorší výrazy,
jaký jeho mateřský jazyk znal, potom ho ale spánek naštěstí přemohl a za chvíli už
vnímal zvuk z hořejšího pokoje jako kulisu, při které se nakonec dalo i usnout.


Druhý den ráno byl celý dům tichý. Simon si oblékl košili a sako, uvázal si
kravatu a vyrazil na cestě do možná budoucího zaměstnání. Když vycházel z bytu, všiml
si děvčete, jak právě schází ze schodů z hořejšího patra. Pokud Simon věděl,
bylo nad ním už jen jedno patro a tam jen jeden byt.

Ano, správně. Partaj jeho oblíbených nočních komiků.

Dívka byla asi patnáctiletá, měla dlouhé černé vlasy, a pokud to Simon mohl
posoudit, byla akorát ve stádiu rozkvétání.

"Hej, prosím tě," oslovil Simon dívku, a ta se na něj podívala pohledem bez
výrazu.

"Ty� ty jsi z toho hořejšího bytu, že jo?" Dívka mlčky přikývla.

"Prosím tě, jak můžeš vydržet, když se tví rodiče každou noc tak strašně
hádají? Já jsem dneska nemohl spát."

Děvče se mlčky otočilo a utíkalo po schodech dolů. Simon na něj ještě volal, ale
marně.


Když se potom vracel z pohovoru ( mimochodem s idiotem ne nepodobným jeho bývalému
šéfovi), dívka seděla na schodech v mezipatře a brečela. Simona někde uvnitř škrábl
drápek lítosti, který byl celá léta sakra dobře schovaný, poklekl vedle dívky a
zeptal se, proč pláče.

Dívka k němu zvedla uslzenou tvář, ale mlčela.

"Je to kvůli rodičům, viď?" Dívka přikývla, ale nic neříkala. Není
snad němá, pomyslel si Simon.

"Jak se jmenuješ?" "Klára." Němá tedy nebyla.

"Nechceš jít ke mně na chvilku na čaj a něco mi povědět? Neboj, nic ti neudělám."

Klára neřekla nic, ale v očích měla něco jako prosbu. Vzal ji jemně za ruku.
"No tak, pojď."


Klára mlčky pila čaj a už nebrečela, Simon začínal být ale zvědavý a naštvaný.
Co chudinka tahle holka komu udělala, že musí mít rodiče, kteří po sobě v noci házejí
čajové konvice jako při vybíjené. Nicméně na jeho otázky odpovídala jednoslabičně,
pokud vůbec. Simon si pomyslel, že tahle holka musí mít vážný problém, čemuž se
ale vůbec nedivil. Takové parchanty zavřít. Vsadil by se, že jí párkrát během hádky
ještě zmlátí. Viditelné známky neměla, ale kdo ví, co by viděl, kdyby třeba jen
povytáhla svetřík. Kdo ví, třeba jí ten hajzl její fotr i znásilňuje. Takových případů
máme nakonec spousty. Simon nikdy nebyl nijak přehnaně útlocitný, ale při představě,
že někdo ubližuje tomuhle půvabnému děvčeti, se mu svíralo srdce a otevíral nůž
v kapse. Nicméně nabídl Kláře, že jestli chce, hned teď si to s jejími rodiči půjde
vyřídit.

"Ne!" Klára tohle slovo skoro vykřikla a překotně zavrtěla hlavou. Simon
slyšel v jejím hlase lehkou hysterii. A sakra, pomyslel si. Tahle holka je ze svých
rodičů zřejmě zralá na blázinec.

"Tak jo, ale jestli se zase v noci budou hádat a půjde do tuhého, víš, kde bydlím.
Klidně za mnou přiběhni a vzbuď mě." S těmi slovy Kláru propustil.


Odpoledne zatelefonoval, poprvé od Simonova nastěhování, jeho bratr.

"Tak co bejvák, spokojenej?" halasil žoviálně. No jistě. Jeho nikdo nebudí
rozbíjením hrnců o stěnu.

"Tos mi nemoh něco říct o tý partaji nahoře?" vyjel po něm do telefonu
Simon.

"Vo jaký partaji nahoře?" chtěl vědět bratr.

"Vo tý, co mě každou noc budí svým řevem. Maj asi patnáctiletou žábu. Je z
nich pěkně na prášky."

"Jo tyhle. No sou asi trochu divný. Já je moc neznám, ale pokud vím, nikdy se
nijak nahlas nehádali."

"To je paráda, že s tím začli zrovna teď. Hele já spěchám. Měj se," zavěsil
příkře Simon. Nikam zrovna nespěchal, ale vůbec neměl náladu bavit se se svým bratříčkem.

Večer šel poměrně brzo spát. Když usínal, bylo ticho.


Probudil ho jekot, křik a řev z hořejšího pokoje. Simon nevěřil svým uším.
Slyšel rozbíjení předmětů a skoro nelidský dialog dvou hlasů, které se překřikovaly
ve vražedné nenávisti.

A v tom uslyšel jiný zvuk. Ty rány� nepocházely z vyššího patra.

Někdo mlátil na jeho dveře.

Když je otevřel, stála tam Klára. Brečela a měla vlasy slzami přilepené k obličeji.
V očích měla zoufalství a hrůzu. "Oni se tam zabijou!" křičela. "Zabijou!"

Simon vyběhl v pyžamu ze svého bytu a utíkal po schodech. Těsně přede dveřmi, ze
kterých vycházely tak příšerné zvuky, se zarazil. Napadlo ho, že přece jen měl někoho
zavolat - třeba policii. Uvědomil si, že má holé ruce - ale potom v něm cosi hrdinského,
po celá léta tak dobře ukryté, zvítězilo a Simon rozrazil dveře bytu. Za ním stála
Klára a hlasitě vzlykala. Simon vběhl do místnosti, která vypadala jako kuchyně.Uviděl
vysokého muže s černým plnovousem a drobnou ženu, která měla stejné vlasy jako Klára.
Ta žena držela v ruce kuchyňský nůž.

Simon se rozhodl zasáhnout. Překročil větší hromadu střepů, přiskočil k ženě a
zkroutil jí ruku. Nůž z ní vypadl a Simon ho odkopl� směrem ke dveřím, kde mlčky
stála Klára.

Chlap s plnovousem taky stál a mlčel. Simon pustil ženu. Oba dva se na něj teď dívali.

"Co proboha blázníte, lidi?" zeptal se Simon. Těžce dýchal, bylo vidět, že
to na něj byl přece jen výkon.

Za ním stojící Klára se mlčky shýbla. Manželský pár se na něj díval a neříkal
nic.

Uslyšel kroky za svými zády. Nestačil se ani otočit, když ho ochromila příšerná
bolest v lopatkách. Zhroutil se na zem.

Klára vytáhla zakrvavený nůž z jeho zad. Simon nevěřícně viděl, jak ho manželský
pár náhle popadnul, chlap za nohy, žena za ruce, a odnášeli ho do vedlejší místnosti.
Klára šla pomalu za nimi.

Uviděl velký, temný pokoj, lemovaný svíčkami. Stále přesvědčoval v duchu sám
sebe, že se mu všechno zdá, ale bolest v zádech byla příliš reálná na to, aby to
byl sen.

Smysly už Simona pomalu opouštěly, ale zahlédl pod oknem, zastřeným nějakou černou
plachtou, na které byla namalována kozlí hlava v pěticípé hvězdě, něco jako oltář
s dvěma velkými svícemi. Rozeznával temné obrysy postav podél zdí a s hrůzou si uvědomil,
že to jsou všechno lidé v černých pláštích. Rozeznával v nich obyvatele činžáku.
Všichni jeho sousedé tam byli.

Ještě uviděl, jak vešla rodina, otec, matka, Klára, už kompletně převlečeni do černého.
Za nimi vcházela vysoká postava s kapucí a velkým nožem.

Velmi povědomá postava.

Muž se zastavil nad ležícím Simonem a pozvedl nůž.

Jeho kapuce sklouzla z hlavy a ukázal se ten nejznámější obličej, jaký by si jen
Simon dokázal vybavit.

V příští chvíli už naštěstí ztratil vědomí.


Autor: Johnnie


Další články z rubriky

Nový trailer Padesáti odstínů: Víc sexu, romatiky i temnoty!

Nový trailer Padesáti odstínů: Víc sexu, romatiky i temnoty!

Včera | Už jen něco málo přes dva měsíce nás dělí ode dne svatého Valentýna a očekávané premiéry druhého…

47 žen se svléklo pro charitu. Vydělaly statisíce

47 žen se svléklo pro charitu. Vydělaly statisíce

Včera | Vystavit svoje tělo čočce fotoaparátu, zvlášť když nejste modelka a není vám sedmnáct, stojí dost…

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

1. 12. | 1 | Advent je tu! A Vánoce jsou tu od toho, abychom si je užily, takže no stres! Všechno nemusí být…

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

1. 12. | 1 | Chlap se vám buď líbí, nebo ne. A když nám zkříží cestu ten pravý, nevidíme napravo ani nalevo.…