Povídka - Tíha

| Autor: redakce | Rubrika: Zábava

... na řasách se jí zaleskla krůpěj, ale rychle se otočila, aby nic neviděl. Znal dobře její schopnost být sama se svou bolestí, s nezkrotnou svéhlavostí nedovolila nikomu vstoupit do svého skutečného světa. Jen velmi zřídka se chovala sdílněji a v těchto vzácných okamžicích poznával neskutečnou křehkost její duše.

Tíha


... na řasách se jí zaleskla krůpěj, ale rychle se otočila, aby nic
neviděl. Znal dobře její schopnost být sama se svou bolestí, s nezkrotnou
svéhlavostí nedovolila nikomu vstoupit do svého skutečného světa. Jen
velmi zřídka se chovala sdílněji a v těchto vzácných okamžicích poznával
neskutečnou křehkost její duše.


"...neboj se, to zvládnu, umím být sama, vždycky jsem byla..."

Ten náhlý obrat , pevnost v hlase, bolestný skrytý obsah těch slov,
vyslovených však bez jakékoliv emoce, to vše ho až děsilo. Občas si zahrával
s myšlenkou, že snad vůbec žádné city neprožívá, že to, co se jako
jejich projev jeví, je jen hra.


Ale ne, věděl, že cítí, věděl, jak moc cítí, jak moc bojuje s každodenním
strachem. Nikdy se však nedozvěděl proč, neodkrývala nikdy svou minulost
ani přítomnost natolik, aby v ní nalezl příčiny její dokonale propracované
obrany. Její vrozená citlivost musela utrpět nějakou velmi bolestnou zkušeností,
která ji přiměla již nikdy se plně neotevřít nikomu a ničemu.


"Už musím jít...", vytrhla ho z úvah. "...uvidíme se zítra..."
Použila nenápadný otazník na konci věty.

"Po páté bych měla být doma."

"Dobře, já se stavím."


Byla strohá, jako vždycky, když emoce, které se snažila zvládnout, začínaly
být nad její síly. Spěšně posbírala věci, krátké objetí, pusa na tvář.

"Pa"

"Ahoj zítra."

Podpatky na schodech, pak se ještě chvíli díval z okna, jak se jistým
krokem vzdaluje po nábřeží.


Tíha v duši ho stáhla na pohovku. Objal polštář, který dostal od ní,
schoulil se do klubíčka. Oči se mu zaleskly a ztichlým pokojem se nesl jeho
povzdech. Tušil, jaké to bude, až jí řekne o té pracovní nabídce v
Belgii a o tom, že tam pojede. Postavil ji před hotovou věc, protože věděl,
že kdyby nebyl rozhodnutý, nepřemlouvala by ho, aby zůstal, a to by pro něj
bylo ještě bolestivější, přestože znal pohnutky, které by ji k tomu
vedly. Po tváři mu přelétl smutný úsměv....přece jen něco pochytil z
jejího způsobu obrany.


"Je to jen na pár měsíců," utěšoval ji i sebe, ale když se
mu podívala do očí, věděli oba, že těch "pár měsíců"
rozhodne o další existenci či spíše neexistenci jejich vztahu. Asi by se
takhle nikdy nerozhodl, kdyby neměl pocit, že už prostě takový vztah nemůže
unést. Jakékoliv debaty, které se jen trochu dotýkaly jejich případné
společné budoucnosti, dusila hned na jejich počátku něčím jako
"Nechci se vázat, to už by nebylo ono..." nebo bezostyšně měnila
téma hovoru na počasí....


Taky věděl, že nezůstane sama. Chvil, které mu milostivě věnovala,
bylo žalostně málo, přestože její pracovní vytížení nebylo takové. Často
bývala zamlklá, odmítla se samozřejmě svěřit, její soukromí se ho prostě
netýkalo. Nechtěla s ním chodit do některých podniků, taky zaslechl několik
útržků telefonátů....


To všechno se mu zase honilo hlavou, znovu a znovu, zase si připadal jako
žárlivý manžel, pak chvíli jako naprostý blbec...jak ho zneužívá, přestože
ví, jak moc by chtěl být s ní, každou chvíli jejího života, jak moc by
chtěl nahlédnout do jejího světa, být jí co nejblíž a ona přitom.....


Dost už...musel se okřiknout, tak těžko přemáhal potřebu ji vlastnit.
Věděl, že ona to nikdy nedovolí. Jediné, v co doufal bylo, že to nedovolí
ani nikomu jinému. Při té představě by trochu škodolibý…


Autor: Leny


Další články z rubriky

Nejhezčí pohled na Benátky severu

Nejhezčí pohled na Benátky severu

15. 11. | [Soutěž] Prodloužený víkend vám bude stačit na poznání všech zajímavostí Stockholmu, města…

Jeruzalém – město koček

Jeruzalém – město koček

13. 11. | [Soutěž] Že je Jeruzalém město tří náboženství, unikátních památek a bohužel i věčných bojů, ví asi…

Nový Zéland po vlastní ose

Nový Zéland po vlastní ose

8. 11. | [Soutěž] Oblíbené turistické destinace Nového Zélandu jsou celoročně přeplněné turisty. Lze se jim…

Cesta čokolády

Cesta čokolády

6. 11. | [Soutěž] Byli jsme při tom, jak se z dovezených kakaových bobů v Belgii vyrábějí lahodné pralinky.