Povídka "Ubrečená"

| Autor: redakce | Rubrika: Zábava

Proč se aspoň nevyzuřil někdy jindy, ale ne, on si k tomu musí vybrat zrovna Vánoce.. Holkám tak jako tak pokazil Štědrý den.... a mně taky.

   Ubrečená


Slyšela ji, jak usedavě brečí. Tichý pláč přidušený pod pokrývkou
ji zraňoval a rozechvíval v útrobách. Měla by jí pomoci, ale vůbec netuší
jak. Věděla, že sestra potají trpí, ale namísto své účasti si s pocitem
viny pomyslela, že se nechce a nebude zaobírat cizím neštěstím a pro
jistotu každou vtíravou myšlenku hned v počátku típla jako obtížného
mravence. Cokoli včera se zdálo jako nemožné, tak dnes nabylo obrovských
rozměrů, problém se nafukoval a bohužel, její sestra má opravdu proč brečet.

Jana ležíc na boku na druhé pohovce, podpírá si tvář dlaní a znovu se jí
zdá, že už to vzlykání nesnese. Do sestřiného štkaní se přimísily
zvuky zvenčí.

Přerývaný smích, sykot, kvikot a do toho všeho ještě půlnoční štěbetání
vrabčáků, kteří rozčileně čimčarají, jako by jim šlo o život a měl
nastat konec světa. Ti také nesnesitelně řvou, ale přitom je jim hej,
pomyslí si Jana a účastně pohladí sestřinu hlavu.

"Au", vykřikne, když dostane přes prsty.

"Za dobrotu na žebrotu", usykne vzrušeně, hladíc si hřbet ruky.


"Dej mi pokoj", zašeptá Irča, stále brečíc jak sjednaná. Ne,
opravdu se už nechce a ani nebude zaobírat cizím neštěstím. Nemá to zapotřebí.
Jak vidno, její účast není ani žádoucí, ani nutná. Kdo chce kam, pomozme
mu tam, poněkud stereotypně si mumlá pod nos a přemýšlí o trapnosti
situace. Náhle Irena ustane se škytáním a obrátí k ní uslzený obličej.

"Proč se aspoň nevyzuřil někdy jindy, ale ne, on si k tomu musí vybrat
zrovna Vánoce.. Holkám tak jako tak pokazil Štědrý den.... a mně
taky", dodá po krátkém zaváhání.

"Já bych to s ním nevydržela, dyň je to šílené, v čem vy tři žijete",
neudrží se a svou trochou do mlýna přispěje Jana.

"No jo, říkáš pořád to samý, ale já se fakt sama neuživím. Dyň
holky studují a už něco stojí." Natvrdlá realita tu trčí jako drsná
připomínka totalitního manželství, které už dávno nesplňuje ani tu
nejmenší naději, která byla do něj vkládána.

Problém jako nafouklý baldachýn, tiše a zlověstně se pohupuje, pokradmo se
vysmívá a pozoruje dvě ztrápené ženské se zlomyslným úsměškem kolem
zlolajných úst. Irena už dávno ví, že může brečet, může se vztekat, může
mu zahýbat, nemusí s ním ani spát, ale musí s ním žít, protože není
schopna uživit holky a sama finančně táhnout celou domácnost.

Za oknem řádí fujavice, vločky už pokryly celý parapet a padají čím dál
hustěji. Odfoukne s odfrknutím delší ofinu z očí a otočíc se k Janě zády,
otevře okno. Roztržitě fouká do nadýchaných chladivých vloček, které si
nabírá do dlaní. Jana ji pozoruje a najednou má pocit, že je to zase ta její
malá sestřička, kterou vždycky musela chránit před zlým světem.

Zimomřivě se zachvěla a zachumlala do huňatého svetru, pomyslíc si něco o
návštěvě za všechny drobný. Střízlivým odhadem usuzuje, že tu zůstanou
až do Silvestra. Kam by se poděly? Její starej sice doma leží jako lazar,
ale má aspoň navařeno, což si za ty sprosňárny ani nezaslouží.

"Prosím tě, zavři to okno, příšerně sem táhne."

"Promiň, nedej Bože, kdybych onemocněla, tak mi neuvaří ani čaj,"
utrousí trochu masochisticky Irena, pomalu zavírajíc okno.

"Stejně nechápu, že tě ještě nikdo nesbalil. Určitě by se někdo našel,
kdo by měl vztah i k holkám."

"To asi jo, ale přispívat na domácnost se nikomu nechce." Jana s
povzdechem zalila vroucí vodou dvě kávy a vtom ji to napadlo.

"Co kdybychom to daly spolu dohromady? Já jsem svobodná, už se nejspíš
ani nevdám a s holkami i s rozpočtem ti mohu vypomoci."

Irena na ni zírá jako opařená. "A to mu mám nechat byt se vším všudy?"

"Já jenom, abys zvážila, jestli ti to trápení stojí za to. Stejně se
ke mně chodíš co chvíli vybrečet."

"Ty bys nás fakt vzala k sobě?"

"Jo. Sice ani nevím proč, ale jo."

"To já mu hned vpálím, že když se nebude lépe chovat, tak mohu bydlet
u tebe. Ten se vzteky zblázní." Návštěva se protáhla přes celý víkend.
V neděli se holky vrátily z kina celé rozjařené a večer už volal Ruda,
kde ty jeho ženské tak dlouho vězí, že už mu teploty ustoupily a jídlo je
snězené. Ani se moc nedivil, že se bez nich bude muset ještě jednu noc obejít.

Irena i děvčata tvrdě spala. Jana však oka nezamhouřila. Vstala, zapálila
si cigaretu a zpytovala svědomí, jestli neslíbila něco, co nemůže v žádném
případě splnit. Jindy by šla do obýváku a pustila si televizi. Teď to nešlo.
Jestli se k ní nastěhují, nebude to jednoduché. A ony to udělají, protože
ten jejich kretén doma je co nevidět znovu vyštve pryč. Nedá se nic dělat,
slib je slib, své slovo už zpět nevezme.

Doufá, že její sestra znovu najde ztracenou hrdost i za cenu toho, že se s
Rudou rozvede.

Jak to vlastně před pár dny začalo? Ťdajně přípravou Štědrého dne. Děvčata
od rána Ireně pomáhala jak s výzdobou, tak se štědrovečerní večeří. Všechny
měly co dělat. Ruda ležel v ložnici se zánětem pohrudnice a občas si
nechal přisunout další čaj v termosce. Najednou ho popadl nepochopitelný
amok a začal řvát jako tur. Jako vždycky, příčinu si prostě našel.
Tentokrát to byla kupka nevyžehleného prádla na stole pod oknem, jež mu
trochu zacláněla ve výhledu. Rozhodl, že to musí do večera stůj co stůj zmizet. Aby dokázal pádnost svých slov, tak čisté prádlo smetl na zem a
tajtrlíkovsky po něm dupal. Holky prý celé vyděšené přiběhly za Irenou
do kuchyně, ale ta už slyšela svoje.

Slavnostní štědrovečerní nálada byla tatam. Nyní musely všechny tři
zachovat dekorum před Rudovou matkou a Janou, které měly teprve přijít na
večeři. Nakonec to všechny nějak ustály.

Jana však už mezi dveřmi ucítila ďáblův knot. Ruda křečovitě
vtipkoval, spiklenecky pomrkával na švagrovou, ale holky byly celé zaražené
a na jeho žertíky nereagovaly.

Jana s hlubokým povzdechem pohlédne na své tři nejbližší lidi na světě.
Koneckonců, než mít vedle sebe podobného pitomce, jenž trpí takovou jasnou
egopatií, tak to raději zůstane svobodná do konce života. Vskutku není o
co stát. Hrubián odpornej, zvyšuje si sebevědomí podle hesla: bez buzerace
není legrace. Za oknem stále hustěji chumelí a ona má před sebou ještě
dvě přednášky, které musí napsat. V kuchyni postaví na čaj a usedne k
psacímu stolu. Ještě včera netušila, jak přesně naloží s tématem, jež
se mělo zabývat výchovou dětí v neúplné rodině. Dnes jí připadá
bolestně aktuální. Má chuň se do něj pustit. Rozcupovat ho a zanalyzovat.
Srovnat problém s nastalou situací ve vlastní rodině. Pomalu namotává čistý
list do válce psacího stroje. Se zaváháním ještě vstane a tiše zavírá
dveře. Kuchyň naštěstí sousedí s její ložnicí. Třebaže to každému připadá
padlé na hlavu, kvůli svému pohodlí to nikdy nezměnila a pokoje
neprohodila. Díky tomu v obyváku, kde spí její rodina, není slyšet ani ňuk.


Autor: Dana Matějčková


Další články z rubriky

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

1. 12. | 1 | Advent je tu! A Vánoce jsou tu od toho, abychom si je užily, takže no stres! Všechno nemusí být…

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

1. 12. | 1 | Chlap se vám buď líbí, nebo ne. A když nám zkříží cestu ten pravý, nevidíme napravo ani nalevo.…

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

30. 11. | Retro letí! Doba běží rychle dopředu a my si rádi připomínáme, co jsme tak milovali dřív a co nám…

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

30. 11. | Každý den děláme tisíce malých rozhodnutí, která ve výsledku formují celé naše osudy. Někteří…