Poznejte úchvatné parky Jižní Afriky

| Autor: Jakub Kasl | Rubrika: Zábava

Když se řekne Afrika, většině Středoevropanů se vybaví „horká půda“ plná nebezpečných zvířat, konfliktů a nemocí. S námi jih černého kontinentu poznáte jinak.

Afrika má místa nebezpečná a neklidná, kterým je lepší se vyhnout, ale naštěstí také místa nedotčená, kde čas řídí pouze příroda – a právě taková nás zajímala na cestě po Jihoafrické republice. Chceme-li si zachovat romantické představy o Africe, je lepší přistát v Kapském Městě než v Johannesburgu.

Kapské Město je již tak vyspělou turistickou destinací, že kdyby nebyla v pozadí vidět Stolová hora, nevěřili bychom vůbec, že jsme v Africe. O tom, že okolí tohoto města bývá označováno za jedno z nejkrásnějších míst planety, se přesvědčíme cestou na mys Dobré naděje, skalní výběžek opředený mnoha námořnickými legendami, který bývá mylně označován za nejjižnější místo africké pevniny.

Království velryb a žraloků

Vydejme se dále východním směrem podél jednoho z nejzajímavějších pobřeží, jaké nám šestice světadílů nabízí. Na jižním okraji Afriky najdeme pestrou paletu ekosystémů na poměrně krátké vzdálenosti několika set kilometrů. Hned na předměstí Johannesburgu za mezinárodním letištěm doporučujeme uhnout z hlavní silnice N2 a kopírovat dlouhou bílou pláž plnou kiterů a surfařů, která nás dovede k silnici označené R44.

Úzká asfaltová stuha se vlní po skalnatých útesech, ostře stoupá, aby se zase prudkou serpentinou spustila nad hladinu oceánu, jehož vlny se tříští o balvany nebo pozvolna mizí v písku malých pláží. Přes tzv. Falešný záliv můžeme pozorovat v mírném oparu legendární mys Dobré naděje a vychutnávat první kilometry divokého pobřeží. Jakmile se dostaneme za skalnatý masiv, končí projížďka na „horské dráze“ a my vjíždíme do další zátoky s lichotivějším názvem Walker Bay, považované za nejvhodnější místo pro pozorování velryb na světě.

Každým rokem od června do listopadu připlouvají do zdejších vod ohromní kytovci a ukazují se poměrně blízko břehu. Městečko Hermanus, ležící pod šedými skalami v severní části zátoky, je označováno za „hlavní město velryb“. Aby dostálo své pověsti, má dokonce světovou raritu v podobě „velrybího trubače“, který pečlivě sleduje hladinu, a jakmile se objeví obří hřbet, svolává nedočkavé turisty k pozorování.

Po pobřeží u Hermanusu vede několikakilometrová stezka, kde najdeme tabule informující o životě a chování těchto krásných tvorů, kteří nám pravidelně na pozdrav kynou ocasní ploutví a občas předvedou skok vzad, při němž vymrští několik tun své váhy, aby k úžasu pozorovatelů roztříštili hladinu bílým gejzírem.

Vesničku Gansbaai by pro změnu neměl minout žádný z milovníků adrenalinu. Natočilo se zde mnoho dokumentů, které překvapily odvahou kameramanů. Potápěči tu totiž vstupují do království mocného Carcharodona carchariase. Pragmatičtěji vyjádřeno, noří se pod hladinu oceánu, aby zachytili živoucí legendu – žraloka bílého lidožravého. Vodní monstrum dorůstající šesti až osmi metrů a útočící množstvím trojúhelníkovitých pilovitých zubů dokáže vyvinout rychlost až padesát kilometrů v hodině a vyskočit do výšky dva a půl metru.

Právě v Gansbaai můžete nejobávanější rybu všech oceánů spatřit na vlastní oči. Pro zájemce je zde k dispozici žraločí safari. Každé ráno vyplouvají speciální plavidla k nedalekému ostrovu Dyer, který je domovem velké komunity tuleňů, a proto jej místní nazývají trochu cynicky žraločí McDonald’s. Zde lodě zakotví, aby nabídly filmovým štábům, profesionálním fotografům, ale i běžným turistům své speciální vybavení, jako návnady, sonary, a především ochranné klece. Spuštěni pod hladinu můžete s vysokým procentem adrenalinu v krvi pohlédnout do očí ohromného lidožrouta. Jde samozřejmě o vyhledávanou zábavu, však na ní místní také dobře vydělávají.

Hranice oceánů

Rozjitřené emoce si jedeme uklidnit na Střelkový mys k majáku z roku 1849. Kvůli rozeklanému pobřeží je z Gansbaai nutné absolvovat poměrně dlouhou objížďku vnitrozemím, ale najetých kilometrů zvlněnou krajinou zelených pastvin určitě není třeba litovat. Cape Agulhas, jak je v místních mapách výběžek označován, je tím skutečně nejjižnějším bodem černého kontinentu a díky tomu také soutokem dvou oceánů. Západní část hladiny patří studeným vodám temného Atlantiku, do nichž proudí teplejší, tyrkysově zbarvený Indický oceán.

Po výstupu na maják je prý toto míchání oceánů okem viditelné, avšak my jsme k tomuto závěru nedospěli. Na rozdíl od slibovaného oceánského koktejlu na nás větší dojem udělala procházka národním parkem Agulhas, který chrání unikátní přírodu v příbojové zóně, ale také dědictví minulosti v podobě chátrajících vraků. Plavba kolem Střelkového mysu vždy patřila k nejobávanějším a údajně tak v jeho blízkosti leží pod hladinou na dvě stě padesát lodí a okolní skaliska obývají přes dvě tisícovky utonulých duší...

Při cestě na východ nelze vynechat zastávku v národním parku De Hope, kraji písečných dun. Parkem vede nepříliš kvalitní prašná cesta, tudíž je lepší z parkoviště vyrazit raději na pěší výlet částečně po hřebeni dun. Odtud lze z nadhledu pozorovat nejen pevninu, ale také průzračné vlny, v nichž surfují hejna delfínů a občas se objeví velrybí ploutev. Tato jedinečná podívaná snadno vyváží namáhavý postup sypkým pískem i večerní únavu, s níž usínáme pod jasnou oblohou ozdobenou zářícím Jižním křížem.

Další neodolatelnou scenerií, jež nás svým půvabem „svede“ ze silnice N2 a donutí k zastávce, je národní park Tsitsikamma. Byl založen v roce 1964 jako první jihoafrická přírodní rezervace a dodnes se těší velké oblibě návštěvníků. Mnozí jej označují za perlu jihoafrického pobřeží a s tímto názorem můžeme souhlasit.

Popularitu místu přinesla i „Vydří stezka“, jak se nazývá pětidenní značený trek, vedoucí po linii pobřeží přes řeky, odlivová jezírka a původní pralesy. Tento výlet pro náruživé turisty je tak oblíbený, že je ho nutné rezervovat několik měsíců předem. Pokud někdo zrovna netouží po náročném pochodu, při kterém je nutné se brodit řekami a překonat strmá převýšení, může si krásy parku vychutnat v jednom ze dvou návštěvních center.

Nature’s Valley je okouzlující osada na břehu laguny Groot River Lagoon, od které se táhne dvacetikilometrová bílá pláž. Hlavní nápor návštěvníků se soustředí na východní konec rezervace k ústí řeky Storms. Toto místo nabízí velice dramatickou podívanou. Zpěněné vlny se zde tříští o černé útesy a vytvářejí gejzíry, které zavlažují přílivová jezírka, za kterými vede upravená pěšina. Díky této podívané patří po právu Tsitsikamma k nejoblíbenějším a nejvyhledávanějším místům celého Kapska.

Lovy beze zbraní

Při naší návštěvě Jihoafrické republiky nemůžeme zůstat pouze v jediné provincii. Přesuňme se nyní do východních oblastí země, kde na nás čeká skutečná přírodní perla v podobě Krugerova národního parku. Tato oáza divočiny je výjimečná nejen svojí více než stoletou historií, ale také ohromnou rozlohou přes dvacet tisíc kilometrů čtverečních. Brzy ráno se chystáme vyrazit na lov. Slunce ještě dřímá za obzorem, ale celý kemp je již na nohou. Chladným vzduchem se line aroma čerstvě uvařené kávy. Všichni nervózně pospíchají, aby zastihli přírodu za rozbřesku, kdy je na dobré úlovky nejštědřejší. Popadneme svoji zbraň v podobě fotoaparátu a vyrážíme k nedaleké tůni. Fialově zbarvená obloha se odráží v klidné hladině střežené několika páry unaveně vyhlížejících hroších očí.

Objevují se první návštěvníci. Několik zeber se s největší opatrností přibližuje ke břehu, aby rozčeřily nehybnou hladinu. Zatímco jedna či dvě pijí, ostatní postávají na stráži o několik kroků dál. Dobře si uvědomují, že právě u napajedla se stanou při troše nepozornosti snadnou kořistí pro některého z predátorů. Nebezpečí bleskového útoku krokodýla či několik rychlých skoků číhajícího lva je v jejich mysli dobře zaryto, což je patrné z každého ostražitého pohybu zajímavého lichokopytníka.

V dálce se objevují nepřehlédnutelné žirafí šíje. Pozorovat toto zvíře ve volné přírodě je skutečně nezapomenutelným zážitkem. Štíhlé tělo žirafy v luxusně zbarveném „oděvu“ ladně nesou dlouhé nohy, aby se tu a tam ležérně zastavila u zeleného porostu a hodovala na čerstvých výhoncích v nejvyšších partiích stromů. Na východním horizontu se začíná objevovat rudé slunce a první paprsky ženou rtuť teploměru prudce vzhůru.

Zvěř opouští břehy řek a tůní, aby se vydala přečkat výheň afrického dne do vlídného stínu pod koruny stromů. Právě v tento okamžik návštěvník ocení perfektní vybavenost Krugerova národního parku, toho bezesporu nejslavnějšího a jednoho z největších jihoafrických parků. Vrátíte-li se do jednoho z deseti kempů rozprostřených na jeho území, můžete buďto poměrně luxusně odpočívat, nebo si doplnit zajímavé informace od vstřícných rančerů.

Při naší dobrodružné cestě po Jižní Africe jsme skutečně našli všechno, co jsme hledali. Byla to místa nedotčená, kde čas řídí pouze sama příroda, nikoli diář chytrého telefonu, ale také ta, kam se sjíždějí stovky turistů. A došlo nám, že kdo jednou pozná kouzlo černého kontinentu, bude se tam chtít navždy vracet.

Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

1. 12. | 1 | Advent je tu! A Vánoce jsou tu od toho, abychom si je užily, takže no stres! Všechno nemusí být…

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

1. 12. | 1 | Chlap se vám buď líbí, nebo ne. A když nám zkříží cestu ten pravý, nevidíme napravo ani nalevo.…

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

30. 11. | Retro letí! Doba běží rychle dopředu a my si rádi připomínáme, co jsme tak milovali dřív a co nám…

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

30. 11. | Každý den děláme tisíce malých rozhodnutí, která ve výsledku formují celé naše osudy. Někteří…