Lidé a Země, dlouhodobě nejčtenější český časopis o cestování z vydavatelství Mladá fronta, letos slaví 60 let své existence. Z toho již deset let stojí v jeho čele novinářka, fotografka a cestovatelka Lenka Klicperová.
Časopis Lidé a Země slaví 60 let. Co jste pro čtenáře přichystali?
Hned 1. dubna vychází speciální číslo rozšířené na 220 stran, které kromě svého obvyklého obsahu nabídne i jakousi vzpomínkovou rubriku, kde přetiskneme archivní stránky Lidé a Země z 50. a 60. let. Vzhledem k tomu, že vůbec první číslo Lidé a Země vyšlo 21. dubna 1952, mělo by to být to pro čtenáře, z nichž někteří nás čtou i desítky let, příjemné překvapení.
Jaké byly před těmi 60 lety okolnosti vzniku časopisu?
V letech 1924-44 vycházel časopis Širým světem, v jehož čele stál geograf Stanislav Nikolau. Ten ale v době války publikoval v Národní politice antisemitské články, takže z pochopitelných důvodů po válce už časopis v této podobě vycházet nemohl. Nicméně se uvažovalo o jeho obnově, které se nakonec ujal další geograf, profesor Josef Kuncký, který začal vydávat Zeměpisný magazín. Po roce 1948 ovšem i tento časopis skončil. Tehdy mladý geograf Miroslav Střída přišel s nápadem na podobný časopis, který se měl jmenovat Lidé a Země. Šlo o přesmyčku názvu oblíbené knižní edice Země a lidé, kterou vydávala Československá společnost zeměpisná.
Není dnes v době internetu a levných letenek časopis o cestování přežitek?
Časopis byl hlavně v 50. letech pro své čtenáře oknem do světa – zprostředkovával zprávy a reportáže ze zemí, kam se podíval jen málokdo. Tehdejší odbornost jsme v dnešním světě internetu a dalších rychlých médií, kdy není problém během chvíle zjistit, jak dlouhá je ta která řeka a do jakého patří povodí, nahradili čtivostí a zprostředkováním zážitků, které třeba na internetu nenajdete. Chceme, aby reportáže a články byly živé a čtenáře inspirovaly nebo jim něco nového přinesly.
Žlutá barva k Lidé a Země nezaměnitelně patří. Bylo tomu tak vždycky?
Vůbec ne, hodně se to měnilo. Součástí narozeninového čísla bude i přehled vývoje titulních stran časopisu, které byly na začátku charakteristické černobílou fotografií s výrazným červeným pruhem nahoře. Jeden čas byla dominantní barvou modrá, později černá, jeden čas i s bílým pozadím titulní fotografie…
Co ještě kromě narozeninového čísla chystáte?
Na 14. dubna máme připravený festival Lidé a Země, který proběhne v pražském Francouzském institutu. Půjde o kombinaci besed, přednášek a komentovaného promítání cestovatelských film. Účast přislíbili například Miloslav Stingl, Vladimír Plešingr, Mnislav Zelený „Atapana“ nebo Pavla Jazairiová. Z mladší generace se na festivalu objeví i naši spolupracovníci, mezi nimi fotograf Václav Šilha, který se právě vrátil z Antarktidy, nebo Martin Lev. Součástí festivalu budou i ochutnávky zajímavých jídel a nápojů z cizích zemí včetně třeba vín a rumů. A budeme tam mít i opravdového rollera doutníků, Kubánce, který bude na místě rolovat doutníky.
Lidé a Země si mohou užít nejen milovníci klasického časopisu, ale také majitelé iPadů…
Ano, to je pravda. A musím říci, že hlavně fotkám obrazovka vyloženě sluší. Fotogalerie jsou tam upravené tak, že si při čtení článku můžete fotografie zobrazit přes celou obrazovku a tak, jak jdou za sebou.
Jak dlouho už časopis řídíte?
V září to bude neuvěřitelných deset let. Tehdy jsem to brala jako velkou výzvu a připadala jsem si na to strašně mladá.
Vy jste známá tím, že Lidé a Země nejen řídíte, ale také hodně cestujete – hlavně do Afriky. Takže jste tehdy do časopisu přišla už jako zkušená cestovatelka?
Vůbec ne. Tehdy jsem nijak zvlášť necestovala. I když je pravda, že to ve mně někde uvnitř dřímalo. Už na vysoké kole jsem podnikla expedici, při které jsme pádlovali na ručně dlabaném člunu kolem Středozemního moře. Poté, co jsem začala dělat časopis, jsem pochopila, že nechci zůstat jen u teorie, takže jsem začala jezdit nejdříve do bližších destinací. Pochopitelně jsem záhy zjistila, že pro článek potřebuji i fotky, takže jsem se začala učit fotit. Postupně se z blízkých destinací vyklubávaly ty vzdálenější.
Tedy hlavně Afrika…
Ano, to bylo v roce 2008, což byl pro mě zlomový rok, kdy jsem odjela do válečné zóny ve východní části Demokratické republiky Kongo, kde jsem se zabývala tématem znásilňování žen.
Ve vydavatelství Mladá fronta jste o svých cestách vydala knihu. O čem je?
Kniha se jmenuje Afrika v nás a já jsem jen její spoluautorkou. Spolupracovala jsem na ní napůl s Václavem Šilhou, což je vynikající fotograf divokých zvířat. Dali jsme dohromady knihu, která popisuje dva aspekty Afriky – jednak krásu obsaženou ve fotkách přírody a pak příběhy lidí, které většinou moc optimistické nejsou. Ale taková Afrika je.
ČTĚTE TAKÉ:
Orbion: Portál pro cestovatele