Kanadským žertíkům se kluci učí od dětství. Největší prostor ke kanadě nabízejí tradičně sportovní oddíly, letní či zimní soustředění a také trampské tábory. Ostatně právě tady se tradice kanadských žertů pro Čechy zrodila. Je to trochu paradox, neboť ve světě se podobný způsob žertování nenazývá „kanada“, nýbrž poněkud fádně „praktický žert“. Tím se v zásadě „kanada“ odlišuje od slovního humoru. Jenže v Česku se pro tento „humorný“ čin hrubšího či ostřejšího vyznění vžil přídomek kanadský, poněvadž byl údajně oblíbený u drsných kanadských zálesáků.
Humor jako blesk
Jestli si zálesáci odcházející do divočiny měnili mouku za piliny a střelný prach za prášek do pečiva, nevíme, nicméně pravdou je, že se k nám tento způsob humoru rozšířil díky trampskému hnutí ve třicátých letech minulého století a od té doby už nezmizel. A tak první nesmělé pokusy provádějí už kluci na táborech, často ještě v nevinné podobě, jakou je třeba mazání zubní pasty na kliky či strkání kamenů do bot. Ale jak roků přibývá, páni kluci vymýšlejí stále záludnější a drsnější podrazy. A nutno podotknout, že nápaditost českých „hračičků“ podpořená možnostmi moderní techniky je skutečně nekonečná.
Přitom základní charakteristikou tohoto šprýmování je skutečnost, že kanadský žertík jeho oběť nečeká. Není to „vyvedení“ na apríla, který je známý jako svátek všech bláznů, kdy své bližní chceme napálit či nachytat především slovním humorem (v čemž se v poslední době trumfují i média otiskující více či méně zdařilé mystifikace). Není to však ani halloween slavený v předvečer svátku Všech svatých, kdy mají hlavně děti v anglosaských zemích v popisu práce vystrašit své kamarády či rodiče. Kanadský žertík by měl přicházet jako blesk z čistého nebe v okamžiku, kdy ho vůbec nečekáme. Pokud je dovedený k dokonalosti, může slabším povahám pěkně pocuchat nervy. Jak o tom svědčí následující příběhy.
Falešné svatební oznámení
„Měli jsme v práci takového jednoho nesympatického kolegu, který do všeho strkal nos a všechny pořád pomlouval, a tak jsem se rozhodl, že mu provedu pořádnou kanadu. Když měl narozeniny, tak jsme mu darovali falešný voucher na 3000 korun do jedné lepší pražské restaurace. Mysleli jsme, že půjde s manželkou, ale on místo toho pozval jednu naši kolegyni, která nám později všechno vyprávěla. Jak s ní celou večeři flirtoval, pak se vytasil s voucherem, a když se přišlo na to, že neplatí, tak zbrunátněl, chtěl volat policii, ale nakonec kvůli hrozící ostudě vše raději zaplatil. Ovšem s námi v práci už nepromluvil a po třech týdnech požádal o přeložení,“ vypráví mladý lékař, který nechce z pochopitelných důvodů prozradit své jméno, a dodává, že si ani neuvědomil, zda svou kanadou nespáchal nějaký přestupek či trestný čin.
Náš lékař má podobné kousky v krvi a piloval je už v době dospívání na svých sourozencích. Nejoblíbenějším trikem byla výměna náplně v různých tubách, třeba kečupu za marmeládu či sardelovou pastu. A také práce s kartáčky na zuby v koupelně, které nakládal do octa či je otíral o mýdlo. „Nakonec pěnili všichni, kartáčky i rodiče,“ říká s úsměvem velký milovník kanadských žertů. A jaký byl jeho nejdrsnější žert? „Ten jsem provedl dívce, která mi zlomila srdce. Velmi jsem ji miloval, ale ona se se mnou po třech letech rozešla. A tak jsem se jí také pomstil. Nechal jsem natisknout naše fiktivní svatební oznámení a to jsem poslal všem jejím přátelům a příbuzným. A byla to trefa do černého, protože soptila jako Etna,“ uzavírá své pestré „kanadské“ aktivity mladý lékař.
Jak se škádlí slavní
Kanada je v Česku velmi rozšířená a nevyhnula se ani slavným. Tak třeba herečka Jana Paulová vzpomíná, jak ji její kolegové před lety vypekli. Když se vracela z dovolené v Asii, vyzvali ji policisté na letišti v Ruzyni, aby jim otevřela a ukázala své kufry. „Byla jsem překvapená, protože jsem vůbec nechápala proč, a ptala jsem se jich, jestli mi chtějí dělat prohlídku. A oni mi řekli, že ano, protože dostali hlášení, že převážím drogy. Snažila jsem se jim to vymlouvat, že je to absolutní nesmysl, ale na druhou stranu jsem cítila strach a paniku. Navíc si v jednu chvíli něco šeptali a vypadalo to, že je zle. Měla jsem kufry jenom na zip, kdokoli tam mohl něco dát,“ vzpomíná Jana Paulová. Ale pak v dálce uviděla svého hereckého kolegu a kamaráda Pavla Zedníčka, který přemluvil celníky, aby tento divadelní kousek s chladnou hlavou zahráli.
Daleko drsnější kanadské žertíky má na svědomí slavná herecká dvojice Kaiser-Lábus, kterou jejich kolegové za neustálé humorné podrazy a provokace téměř nenáviděli. Zvláště Oldřich Kaiser neměl žádné zábrany a byl schopen jakékoli legrace. Jednou při zájezdu Vinohradského divadla do Ostravy tajně zrušil rezervované pokoje v hotelu a místo toho zajistil ubytování ve spacích pytlích v tamní tělocvičně. „Představte si, jak na podlaze budou vedle sebe spát Jiřina Švorcová a Jaroslav Moučka,“ rozplýval se později nad myšlenkou, která ho k troufalému kousku vedla. Bohužel, recese praskla ještě před odjezdem souboru a hříšník byl vypátrán. A vyhlášený taškář musel na kobereček k řediteli divadla, kde dostal pořádně vynadáno. Ale herci mají podobné vtípky prostě v krvi a kanadské žertíky jsou v jejich povolání na denním pořádku. Tak třeba známý vtipálek Josef Carda rád vzpomíná na svá studia na JAMU v Brně, kde vedle mnoha desítek kanadských žertů také jednoho dne společně s několika kamarády vynesli malého fiata svého profesora do mezaninu činžovního domu, ve kterém učitel bydlel.
Muži nemají zábrany
Proč kanadské žertíky milují mnohem více muži než ženy? Důvod je jednoduchý. Muži sice nemají větší smysl pro humor než ženy, ale více milují humor absurdní, černý či morbidní. Ženy mají totiž schopnost vcítění, a tak jen zřídka používají humor, který by mohl někomu ublížit či ho zesměšnit, zatímco muži pro tyto drobné nuance jaksi nemají cit. To dosvědčují i psychologové, kteří se na oblast humoru zaměřili. Z výzkumu americké psycholožky Laury Mickesové z kalifornské univerzity v San Diegu vyplývá, že smysl pro humor je u obou pohlaví téměř stejný. Při měření reakcí mužů a žen na nejrůznější humorné podněty jí vyšel rozdíl pouhé desetiny bodu na pětibodové stupnici, což je opravdu zanedbatelné.
Proč však mají ženy a muži odlišný přístup k humoru? To vysvětluje Regina Bareccová, profesorka anglické literatury a odbornice na teorii feminismu na univerzitě v Connecticutu. Zásadní rozdíl je podle ní v tom, že ženy se domnívají, že muži mají smysl pro humor jako malé děti a vyžívají se například v takových kouscích, jako je nastražit na druhé prdící polštářky. „Ženy nemají rády hrubé vtipy, nesmějí se tomu, když někdo někoho mlátí po hlavě. A také si nedělají legraci z fyzických či psychických nedostatků druhých,“ upozorňuje profesorka s tím, že muži si dělají legraci ze všeho a často nemají žádné zábrany.
Pozor na přátele
A tak si často užívají humoru, který překračuje všechny meze slušnosti a dobrého vychování. Ostatně právě nejnovější film britského komika Sachy Barona Cohena Diktátor je toho jasným důkazem (a zatímco ženské kritičky nemohou filmu přijít na jméno, kritici ze stran mužů ho velebí jako dílo plné osvobozujícího humoru nejvyšší politické i společenské výbušnosti). Ostatně i Angličané mají rádi tento způsob humoru, což dokázal Lee Moore z anglického Manchesteru, kterému vadilo příliš hlasité milování jeho sousedů, a tak jejich milostné výkřiky nahrál a umístil je na internet. A navíc poslal link všem obyvatelům domu.
A právě tímto mediálně známým kanadským žertíkem se inspiroval brněnský inženýr Karel (opět si nepřeje zveřejnit jméno). Před rokem šel se svým nepříliš oblíbeným kolegou, jinak známým a úspěšným sukničkářem, na pivo, kde ho poprosil o radu, jak se má vymlouvat manželce, když chce jít za svou milenkou. Kolega nadšený jeho zájmem a důvěrou se rozvyprávěl o desítkách fint, které používá, a samozřejmě přidal i řadu peprných historek. A vůbec si neuvědomil, že mladý praktikant všechno nahrává na telefon a o pár hodin později jeho důvěrné rady pověsí na síť.
Karel má v zásobě ještě jeden drsný vtip. Když byl jeho kamarád z práce (tentokrát oblíbený) jednoho dne na poradě, vzal mu z jeho stolu klíče od auta a přeparkoval jeho vůz o dvě ulice dále. A pak si užíval přítelova rozrušení, když při cestě z práce zjistil, že se auto ztratilo. A zasáhl až ve chvíli, kdy jeho kamarád chtěl volat na policii, aby ohlásil krádež vozu. „Řekl jsem mu, jestli se nechce ještě pro jistotu podívat za roh, načež mu vše došlo a začal křičet, že mě asi zabije, ale za chvíli se začal smát a přišlo mu to jako povedený žertík,“ vypráví Karel a mimochodem tak vyzdvihuje jednu důležitou rovinu kanadských žertíků. Provádějte je jen těm, kteří je dokážou přijmout a ocenit. Jinak vám hrozí v lepším případě pár facek, v tom horším doživotní ztráta přátel či známých.
Velký taškář Jaroslav Hašek
Milovníkem kanadských žertíků byl slavný český spisovatel Jaroslav Hašek, jehož život je vyšperkován desítkami neuvěřitelných historek. Jednoho dne třeba tajně navštívil byt svého kamaráda, obul si jeho nové jezdecké boty a pak vyrazil za kamarádem do hospody, kde se mu svým úlovkem pochlubil. Nebo na začátku války Rakouska s Ruskem odešel do hotelu, kde se nechal zapsat pod ruským jménem a počkal do té doby, než dorazili personálem přivolaní četníci, kteří Haška zatkli. Humorné kousky prováděl i coby šéfredaktor časopisu Svět zvířat, kde si začal vymýšlet nové živočichy, které současně nabízel k prodeji, takže se ze všech koutů republiky hrnuly objednávky třeba na štěňata nově vyšlechtěného vlkodlaka.
Foto: Profimedia.cz
ČTĚTE TAKÉ:
Šlápněte do pedálů! Na kole se nejefektivněji hubne!/b>
ČTĚTE TAKÉ:
Seriál o hubnutí s Petrem Havlíčkem - 5. díl: Jaké tuky, oleje a margaríny při dietě přijímat? A jak je to se sádlem?