Otevřeli jsme novou rubriku povídek a už tu máme první. Přečtěte si ji a můžete nám napsat Váš názor a povídku ohodnotit stupnicí od 0 do 100%.
H.Q.DeLosanto
PRVOVÝSTUP
Ve vysokohorské turistické chatě bylo útulné teplo. Několik větrem ošlehaných horalů sedělo u stolu a tupě koukalo do prázdna nebo lehce klimbalo. Jiní popíjeli těžkou kořalku a nervózně odklepávali popel svých cigaret do vrchovatých popelníků. Zbytek přítomných přešlapoval u okna a sledoval zuřící sněhovou bouři. Starý Konrád, majitel chaty, stál u vysílačky a s vážnou tváří poslouchal nějaké meteorologické informace.
"Třeba se mu něco stalo..." prohodil kdosi, když hlášení skončilo.
Konrád vysílačku vypnul. "Brunner je blázen, ale zatraceně dobrej," řekl.
"V takovým počasí je mu to houby platný," odvětil jiný, "jestli spadl, tak ho najdem nejdřív na jaře..."
"Je to všechno naše vina. Neměli jsme jsme ho vůbec pouštět ven," vyčítal nějaký chlápek u okna. "Za takových podmínek se nikam nedá vylízt!"
"Co kecáš! Nikoho z nás ani ve snu nenapadlo, že vypukne ta hrozná sněhová smršň," vypěnil jistý horal a vztekle udeřil pěstí do stolu. "V horách jsou takový situace běžný... určitě si poradí!"
Starý Konrád se zakabonil. "Musí se každou chvíli vrátit," uštvaně se podíval na hodinky.
"Pojďme ho hledat!" ozvalo se do ticha, "bouře ještě nevrcholí."
V komíně táhle zaúpěla meluzína a v místnosti na pár seknund zhaslo světlo.
Konrád si uvědomil odhodlané pohledy všech přítomných. "Tak jo, chlapi, jdem," souhlasil, "je nejvyšší čas..."
Dveře do chaty se náhle prudce rozlétly. Na prahu se vztyčila mohutná postava na vrávorajících nohou, přes kterou bičující ostrý vichr vháněl do místnosti miliony sněhových vloček. Všichni překvapením oněměli.
"Dokázal jsem to!" vyčerpaně vydechl příchozí a shodil ze zad těžký horolezecký batoh.
"Brunnere, fakt si byl nahoře?" užasl starý Konrád.
"Jasně, až na vrcholu..." přitakal muž a sklepával ze sebe nánosy sněhu.
Ozval se nadšený aplaus.
"Brunnere, ty seš stejně frajer," uznale zazněl čísi hlas.
"Sakra, zavřete někdo ty dveře!" zvolal kdosi. "Za chvíli to vypukne!"
"Panebože!" vřísknul jiný. "Je za pět osm!"
Lidé si rychle posedali na svá místa. "Dělej, dělej... nestihnem začátek!" neurvale popoháněli starého Konráda, který začal ladit obraz na televizi.
"Příště si na tu střechu ale polezete sami," houkl Brunner. "To je poprvý a naposled, co jsem v takovým počasí někomu spravoval anténu," řekl, ale starý Konrád ani nikdo jiný už mu pozornost nevěnoval. "Já teda nechápu, co na tom fotbale všichni viděj," zeptal se sám sebe Brunner, když viděl, jak všichni přítomní napjatě sledují zápas. Pak si ale dýchnul do lehce omrzlých rukou a počal z batohu vybalovat své nářadí.
include("./povidky/hlas.htm");="" include("connect.php");="" include("./nazor.php");=""?>