Rakouský St. Anton

| Autor: Martin Janda | Rubrika: Zábava

V legendární kolébce alpského lyžování sjížděli první odvážlivci strmé svahy už v roce 1901 a od roku 1928 se tady pravidelně závodí. Dnes je St. Anton am Arlberg absolutní špičkou mezi lyžařskými středisky, kam se sjíždějí milovníci zimních sportů z celého světa.

K lyžařské oblasti St. Anton am Arlberg patří kromě samotného Sankt Antonu ještě St. Christoph, Pettneu, Stuben, Zürs, Sonnenkopf, Lech a Oberlech - oblíbené středisko horních deseti tisíc, kam už dlouhá léta pravidelně jezdí například britský princ Charles. Arlberg je průsmyk, který spojuje rakouské spolkové země Tyrolsko a Vorarlbersko. Odpradávna sloužil jako cesta pro obchodníky, kteří cestovali z jedné země do druhé a jako důležitá spojnice mezi východem a západem. Vozila se tudy hlavně sůl. V roce 1386 zřídil Heinrich von Findelkind přístřešek pro pocestné, aby měli uprostřed drsných hor kde složit hlavu, najíst se a odpočinout si - tak vznikl St. Christoph.

První písemné zmínky o St. Antonu pocházejí už z roku 1270. Až do konce 19. století to byla ospalá horská vesnička, odkud mnoho místních muselo odcházet hledat práci jinam. Tento trend zastavila až výstavba železnice Arlbergbahn, kterou v září 1884 slavnostně otevřel císař František Josef. Celý projekt - hlavně tunel skrz skálu - byl mistrovským kouskem tehdejších inženýrů. Vlakem začali do vesnice jezdit první návštěvníci, kteří obdivovali a prozkoumávali okolní hory. Každým rokem jich přibývalo a o budoucnosti St. Antonu bylo brzy rozhodnuto: místní přestali farmařit a začali stavět hotely, aby se stále rostoucí davy turistů měly kde ubytovat. Dnes všechna horská městečka arlberské oblasti okouzlují směsicí kosmopolitní atmosféry a typické rakouské tradice a pohostinnosti. O kvalitě místních sjezdovek by se daly popsat stohy papíru, na potvrzení této známé skutečnosti tedy snad stačí jen připomenout, že v St. Antonu se v roce 2001 konalo mistrovství světa v alpském lyžování.



Trocha statistiky

Lyžařská sezona tady trvá od konce listopadu do konce května, na celou rozsáhlou oblast pochopitelně platí jedna permanentka, a pokud sem vyrazíte na týden, rozhodně se nebudete nudit - lyžovat klidně můžete každý den jinde. Všechna střediska jsou propojena skibusy, které vás (zdarma) pohodlně dovezou, kam potřebujete. Komu by se 280 kilometrů značených a denně pečlivě upravovaných sjezdovek zdálo snad málo, může se vyřádit na dalších 180 km neupravených tras mimo sjezmoje dovku. To vše spojuje 84 vleků s neuvěřitelnou hodinovou kapacitou 123 000 lidí. Nejvyšším vrcholem oblasti je Valluga (2811 m n. m.), kam kabinkový vlek vozí nejen lyžaře, ale i pěší návštěvníky hor, kteří se odtamtud kochají úžasným výhledem na okolní hory a údolí.

Samotný St. Anton leží v nadmořské výšce 1304 m n. m., a tak při sjezdu z Vallugy můžete překonat převýšení 1507 metrů. Obtížnost sjezdovek uspokojí každého: 12 % černých pro ty nejnáročnější doplňuje 48 % červených a 40 % modrých pro začátečníky. Samozřejmostí jsou také tratě pro běžkaře - těch je v St. Antonu 40 kilometrů. V oblasti býval populární také heliskiing, ale dnes už je zakázaný. Zlé jazyky tvrdí, že většinu pasažérů helikoptér stejně netvořili zazobaní lyžaři, ale lovci, kteří se nechávali vyvážet na samé vrcholky hor, aby se tam vydali po stopách horských koz a jelenů.



Po lyžování

Přímo společenskou povinností je zastavit se cestou ze sjezdovky v jednom z mnoha útulných apres-ski barů a baříků a posilnit se nějakou místní specialitou - velmi lahodný je třeba jägerte, bylinkový čaj se speciálním rumem. Lyžováním ovšem sportovní možnosti zdaleka nekončí. Přímo pod sjezdovkami je kluziště s půjčovnou bruslí, kde si můžete odpoledne zabruslit a večer zahrát curling. Multifunkční sportovní hala Arl.rock s několika lezeckými stěnami různé obtížnosti je rájem pro horolezce (začátečníci si mohou objednat instruktora), ale pokud se na kolmých stěnách necítíte jako doma, také se zde zabavíte. Na výběr je bowling, tenis, squash, volejbal, badminton a pro ty usedlejší povahy jsou připravené pohodlné lenošky ve sportbaru.

Více o lyžování v Rakousku zde
Text a foto: Martin Janda



„Další zajímavé články najdete v aktuálním čísle časopisu Moje psychologie„

Další články z rubriky

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

1. 12. | 1 | Advent je tu! A Vánoce jsou tu od toho, abychom si je užily, takže no stres! Všechno nemusí být…

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

1. 12. | 1 | Chlap se vám buď líbí, nebo ne. A když nám zkříží cestu ten pravý, nevidíme napravo ani nalevo.…

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

30. 11. | Retro letí! Doba běží rychle dopředu a my si rádi připomínáme, co jsme tak milovali dřív a co nám…

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

30. 11. | Každý den děláme tisíce malých rozhodnutí, která ve výsledku formují celé naše osudy. Někteří…