Rečku, potom mně ten koláček dáš !

| Autor: redakce | Rubrika: Zábava

Narodila jsem se ve venkovské rodině, která milovala děti, sousedy, ale i zvířátka. Malá i velká - kočičky, pejsky, koně a celou řadu všech dalších. Rodiče v zimě krmili ptáčky a učili i nás sypat ptáčkům.

Rečku, potom mně ten koláček dáš !


Narodila jsem se ve venkovské rodině, která milovala děti, sousedy, ale i zvířátka.
Malá i velká - kočičky, pejsky, koně a celou řadu všech dalších. Rodiče v zimě
krmili ptáčky a učili i nás sypat ptáčkům.

Jako velmi malá holčička jsem si oblíbila pejska, kterému rodiče dali jméno Rek.
Byl vždy velmi radostný, což bylo nám dětem velmi milé. Nechal se od nás laskat,
muchlat, nosit v náručí. Měl rád naše hry, běhal za námi, hlídal nás na zahradě
i v okolí domu. Byl nám dětem zcela oddán a my jsme našemu pejskovi plně jeho lásku
oplácely. Až jednou mne zarmoutil a já se na tu chvíli dobře pamatuji. Je to moje prvá
vzpomínka. Možná, že tu svou roli sehráli i rodiče, kteří ten okamžik se smíchem
často vyprávěli.

Byl Štědrý den. V mé domovině pod Železnými horami se dodržovala celá řada vánočních
zvyklostí. Patřil sem i zvyk dodržovat půst až do slavnostní večeře. Nám dětem
se tento zvyk příliš nelíbil. Velmi rády jsme tu a tam něco dobrého olízly. Rodiče
sice mhouřili oči, ale my měly takový podivný pocit. To jsi přece jenom neměl!

Maminka slíbila, že po poledni upeče koláče a my budeme moci ještě před Štědrovečerní
večeří koláče okusit.

Běžely jsme radostně ven a s ostatními dětmi jsme si hrály venku. Těšily se na
slavnostní večer, ale někde v koutku duše jsme dávaly pečlivě pozor, zda se již
neozývá matčin hlas. Když se vytoužený hlas ozval, nezvykle poslušně jsme běžely
domů. Po nezbytné očistě rukou, jsme se s bratrem postavily k pekáči, kde voněly překrásně
upečené koláče. Ach, ta vůně! Vyhladovělým dětem obzvlášň milá.

Maminka mně podala koláč, ale dříve než jsem ho mohla zvednout k ústům, objevil se
velký červený jazyk, který koláč bleskově slupnul. Pro tu rychlost nemohl si na něm
náš Rek ani dobře pochutnat. Vše se odehrálo bleskově. Zůstala jsem zkoprněle stát,
slzička mně vyklouzla z očí a já jsem tiše řekla: Ale Rečku, potom mně ten koláček
dáš, víš on je moc dobrý ! Jak to bylo s vrácením koláče už rodiče nevyprávěli.
Ale Rečka jsem prý nadále moc a moc milovala a nezbednost s koláčem jsem mu
odpustila.


Autor: Milly


Další články z rubriky

Seriál Ulice: Nemoc Aničky, Otovy obavy a tajemný muž

Seriál Ulice: Nemoc Aničky, Otovy obavy a tajemný muž

24. 4. | Do Ulice vtrhlo jaro a s jejími obyvateli pěkně zatočí. Digi začíná pochybovat o svém vztahu,…

Seriál Ulice: Budou lítat pěsti, Simona přijde o peníze a Ota bude vdovcem

Seriál Ulice: Budou lítat pěsti, Simona přijde o peníze a Ota bude vdovcem

18. 4. | Velikonoce v Ulici skončily, ale jejím obyvatelům klid nepřinesly. David bude opět pod nátlakem…

Seriál Ulice: Tobiáš riskuje, David prozře a Anička je psychicky na dně

Seriál Ulice: Tobiáš riskuje, David prozře a Anička je psychicky na dně

10. 4. | Osudy obyvatel Ulice jsou čím dál víc dramatické a nikdo nemá chvilku klidu. Tereza bude muset…

Seriál Ulice: Adriana dostane lekci, Tobiáš riskuje život

Seriál Ulice: Adriana dostane lekci, Tobiáš riskuje život

3. 4. | Život lidí v Ulici se nezklidní ani krátce před velikonočními svátky. Terezu a Davida vyděsí…