Rečku, potom mně ten koláček dáš !

| Autor: redakce | Rubrika: Zábava

Narodila jsem se ve venkovské rodině, která milovala děti, sousedy, ale i zvířátka. Malá i velká - kočičky, pejsky, koně a celou řadu všech dalších. Rodiče v zimě krmili ptáčky a učili i nás sypat ptáčkům.

Rečku, potom mně ten koláček dáš !


Narodila jsem se ve venkovské rodině, která milovala děti, sousedy, ale i zvířátka.
Malá i velká - kočičky, pejsky, koně a celou řadu všech dalších. Rodiče v zimě
krmili ptáčky a učili i nás sypat ptáčkům.

Jako velmi malá holčička jsem si oblíbila pejska, kterému rodiče dali jméno Rek.
Byl vždy velmi radostný, což bylo nám dětem velmi milé. Nechal se od nás laskat,
muchlat, nosit v náručí. Měl rád naše hry, běhal za námi, hlídal nás na zahradě
i v okolí domu. Byl nám dětem zcela oddán a my jsme našemu pejskovi plně jeho lásku
oplácely. Až jednou mne zarmoutil a já se na tu chvíli dobře pamatuji. Je to moje prvá
vzpomínka. Možná, že tu svou roli sehráli i rodiče, kteří ten okamžik se smíchem
často vyprávěli.

Byl Štědrý den. V mé domovině pod Železnými horami se dodržovala celá řada vánočních
zvyklostí. Patřil sem i zvyk dodržovat půst až do slavnostní večeře. Nám dětem
se tento zvyk příliš nelíbil. Velmi rády jsme tu a tam něco dobrého olízly. Rodiče
sice mhouřili oči, ale my měly takový podivný pocit. To jsi přece jenom neměl!

Maminka slíbila, že po poledni upeče koláče a my budeme moci ještě před Štědrovečerní
večeří koláče okusit.

Běžely jsme radostně ven a s ostatními dětmi jsme si hrály venku. Těšily se na
slavnostní večer, ale někde v koutku duše jsme dávaly pečlivě pozor, zda se již
neozývá matčin hlas. Když se vytoužený hlas ozval, nezvykle poslušně jsme běžely
domů. Po nezbytné očistě rukou, jsme se s bratrem postavily k pekáči, kde voněly překrásně
upečené koláče. Ach, ta vůně! Vyhladovělým dětem obzvlášň milá.

Maminka mně podala koláč, ale dříve než jsem ho mohla zvednout k ústům, objevil se
velký červený jazyk, který koláč bleskově slupnul. Pro tu rychlost nemohl si na něm
náš Rek ani dobře pochutnat. Vše se odehrálo bleskově. Zůstala jsem zkoprněle stát,
slzička mně vyklouzla z očí a já jsem tiše řekla: Ale Rečku, potom mně ten koláček
dáš, víš on je moc dobrý ! Jak to bylo s vrácením koláče už rodiče nevyprávěli.
Ale Rečka jsem prý nadále moc a moc milovala a nezbednost s koláčem jsem mu
odpustila.


Autor: Milly


Další články z rubriky

Seriál Ulice: Anička už nechce žít a Evžen znovu pije

Seriál Ulice: Anička už nechce žít a Evžen znovu pije

Včera | Ani tento týden nebudou mít obyvatelé Ulice klid. Poklidnou atmosféru opět naruší Adriana, která…

Seriál Ulice: Tony se popere, Simony salon je v ohrožení

Seriál Ulice: Tony se popere, Simony salon je v ohrožení

20. 3. | 1 | Další napjatý týden čeká obyvatele oblíbené Ulice. Tony se dostane do křížku s Jirkou Hermanem, u…

Seriál Ulice: Adrianin život v ohrožení a velké přiznání Bédy

Seriál Ulice: Adrianin život v ohrožení a velké přiznání Bédy

13. 3. | Drama v Ulici opět nabírá na obrátkách. Béda už nevydrží se svým svědomím a řekne Aničce pravdu.…

Seriál První republika: Co nás čeká v druhé sérii?

Seriál První republika: Co nás čeká v druhé sérii?

10. 3. | Na druhou sérii seriálu První republika si jeho příznivci museli počkat dlouhé tři roky. Brzy se…