Zajímalo by mě, jaké zkušenosti máte s revizory v MHD. Mě osobně až do dubna letošního roku jenom tak "normálně" překáželi. Protože když člověk někam spěchá a revizor ho zdržuje a nedá si vymluvit, že legitimaci na MHD opravdu máte, ale za 5 minut vám jede autobus... no prostě prudér.
Revizoři útočí
AHOJ LIDIČKY!
Zajímalo by mě, jaké zkušenosti máte s revizory v MHD.
Mě osobně až do dubna letošního roku jenom tak "normálně" překáželi.
Protože když člověk někam spěchá a revizor ho zdržuje a nedá si
vymluvit, že legitimaci na MHD opravdu máte, ale za 5 minut vám jede
autobus... no prostě prudér.
Černá pasažérka jsem, během celkem sedmiletého studia, nikdy nebyla.
Poctivě jsem si kupovala zlevněné studentské čtvrtletní kupóny.
Nástupem do práce (loni v září) jsem začala éru černopasažérství, což
mi vydrželo právě do letošního dubna. Ušetřila jsem nějaké penízky, to
bylo fajn.
Bohužel si to ale odskákal můj přítel, který, když nás jeden rozložitý
revizor kontroloval, statečně bránil svoji "princeznu" - (tedy mě).
A seběhlo se to všechno asi takto:
Jelikož se mi platit pokutu samozřejmě nechtělo, odmítala jsem
revizorovi ukázat občanku - ani na to přeci nemá právo, ne? Když můj přítel
odběhl nahoru po eskalátorech mi jízdenku koupit, chtěla jsem také jít pryč,
za ním. Leč revizor mě fyzicky nechtěl pustit. Bránil mi svým břichem,
kterým do mě žďuchal, roztaženýma rukama mě omezoval v cestě... nejsem
typ, který by se s ním začal prát. Za dvě minutky byl můj přítel zpátky
s jízdenkou, která se ovšem revizorovi nelíbila, vždyň jsme nejeli z této
stanice... Vedl ironické a drzé řeči typu " že mě povalil na perón a
skákal tam po mně"... - (zatímco byl přítel pryč)
Přestalo nás už totálně bavit jeho "omezování naší svobody" a
tak jsme rázně hodlali nastoupit do přijíždějícího metra. To se mu ovšem
vůbec nelíbilo, takže mě hned za ruku drželi chlapi dva. Můj přítel mě
vedl dopředu, dvoumetrový revizor dozadu. Kterému z nich jsem se vytrhla snad
ani nemusím říkat...
Ovšem pozor, pan revizor to nevzdal a vzdor všem předpisům mě zcela proti zákonům
chytil zezadu do "kravaty"! No, opravdu.
Můj přítel se nejspíš podivil, jak to, že za ním jaksi
"stagnuji" a otočil se. Není žádný velký rváč, útočí spíše
řečmi, a v tom je vážně přeborník /:-)/ .
To, co uviděl, by se rozhodně žádnému klukovi nelíbilo - aby cizí drzý
chlap držel jeho dívku pod krkem. Proto po křiknutí, ještě slušném : -
Co si to dovolujete? vzal jeho ruku a strhnul jí z mého těla.
Nastupovali jsme, revizor zavolal něco jako : - Haló, počkejte... A můj přítel
se otočil, co že to ještě chce...
A ze vzdálenosti asi 50 cm chytnul dvě dávky oranžovým pepřovým sprejem
rovnou do očí, přes obličej, krk, ramena, do vlasů...
Malý "odprašek" jsem dostala na obličej i já, bylo to HODNĚ nepříjemný,
a co teprve můj přítel!
Z vagónu pak vyběhl i jeden mladík v obleku, s kufříkem, který to s největší
pravděpodobností také schytal, a oba dva se na "sprejera" vrhli.
Jak to tam dopadlo, nevíme, protože se příteli neudělalo dvakrát dobře po
těle, takže jsme spěchali nahoru. (Potom jsme se od dispečerů, kteří byli
s námi, dozvěděli, že lidé si drželi kapesníky u obličejů i nahoře ve
vestibulu, jak se ten slzný plyn rozšířil).
Sanitka nás odvezla na Bulovku, kde nás oba ošetřili na oční i na kožní
pohotovosti /upřímně řečeno- žádná extra rychlá "pohotovost"
to nebyla, vypadalo to tam, jako kdyby se čas zastavil, všechen personál měl
času habaděj a my, hlavně tedy přítel, mohli tou příšernou pálivou
bolestí zešílet/.
A pak jsme jeli domů - nabílení mastí tak, že jsem si připadala jako prašivá...
Místo romantické noci jsme si navzájem potírali bílou hojivou mastí všechna
pálivá místa, která se rozmnožovala podle toho, kam jsme sáhli, kde jsme
se podrbali. Prostě to nešlo z rukou pryč.
Na revizora jsme podali oznámení policii a dopadlo to tak, že za tento
"přestupek" NEJSPÍŠ zaplatí 3000,- Kč. To nevíme jistě, nejspíš
to je "státním tajemstvím". Neřekli nám to.
Vypovídali jsme pouze na jednom pražském obvodním úřadě a tam se jiné
tresty prý ani nesmějí ukládat. (Kromě "napomenutí").
Dokonce se nám nemusel ani omluvit. A jeho zaměstnavatel, Dopravní podnik hl.
m., nic neví, protože úředníci obvodního úřadu "prý" nesmějí
"bonzovat".
Ale my "prý" můžeme....... a to my také BUDEME!!!
(Za to noční a celovíkendové trápení s našimi téměř "hořícími"
těly by si už tento agresivní revizor neměl v této profesi ani škrtnout!
To je náš názor a doufám, že všichni budete stát při nás...).
A ještě něco: jezdím DÁL NAČERNO!!!
Autor:JANA