Režisér soutěží a především pohádek pro děti Eugen Sokolovský chtěl být původně hercem. Rozmluvil mu to ale tatínek, neméně slavný režisér. Nejvíce Eugenu Sokolovskému ale prý dala do života jeho maminka, slavná herečka Miriam Hynková-Sokolovská.
Vy pokračujete úspěšně ve šlépějích svého otce, který byl také režisérem. Čemu jste se od něj naučil?
To je spíš osud. Nikdy jsem nechtěl dělat to, co dělal táta. Viděl jsem totiž, jaká je to řehole. Když jsem rozhodoval, kam dál po gymnáziu, zkoušel jsem herectví. Snad vzhledem k tomu, že jsem vyhrával soutěže v recitaci a neměl jsem jasno o budoucnosti. U přijímacích zkoušek na JAMU se ale najednou zjevil otec a řekl: „Okamžitě toho nech, oni tě vezmou, ale ze strachu ze mě.“ A vidíte. Přes hereckého eléva, klapku, asistenta režie, absolvování FAMU jsem se dostal až sem – k režírování soutěží a filmů pro děti.
A čemu jsem se od něj naučil?
Neměl jsem možnost. V mých dvanácti letech se otec totiž od nás odstěhoval a já jsem jeho tvorbu sledoval zpovzdálí. O práci jsme se nikdy nebavili. Určitě jsem zdědil nějaký talent, ale nejvíc mi toho předala moje maminka, která byla výborná herečka a měla pedagogické schopnosti.
Na které jeho dílo se díváte nejraději?
Otec byl geniální režisér, navíc velmi pracovitý. Jako divadelní režisér patří bezesporu k nejlepším. Z divadelní tvorby bych zmínil například od B. Brechta Kavkazský křídový kruh.
A z televizní? Chlapci a chlapi. Dodnes nechápu, jak tuto látku vůbec zvládl. Vojnu totiž nesnášel a měl z ní přímo panickou hrůzu. Prý jsem se narodil proto, aby na vojnu nemusel.
Jaký žánr vás baví režírovat nejvíc?
Nejvíc mě baví práce s dětmi a pro děti. U pohádek si užívám. Vzpomínám si, že ve 3. třídě jsem napsal hru pro děti, kde vystupoval Kašpárek, Lenin a maminka. Hra končila: “A maminka má vždycky pravdu“.
Jaké to je pro režiséra pracovat s dětmi?
Náročné, krásné, obohacující a relaxační. Děti jsou ti nejlepší partneři - nikdy je nepodceňujte. Musíte k nim ale přistupovat fér. Jsou spontánní, neznají intriky a jejich hodnocení má velkou cenu.
Je dnes těžší režírovat a komunikovat s herci než dříve? Pokud ano v čem?
To je pořád stejné. Komunikace s kýmkoliv záleží na osobnosti. Nikdy jsem neměl s herci problém. Na jedné straně jim musíte vysvětlit, co po nich chcete, ale na druhé straně jim musíte nechat svobodu.
Ale velmi důležité je při vzniku filmu porozumění i s ostatními spolupracovníky, například s kameramanem. U filmu Sněžný drak jsem měl to štěstí poznat výborného kameramana a skvělého člověka Davida Ployhara.
S jakými herci se vám nejlépe spolupracuje?
Se vstřícnými, tvárnými a přemýšlivými. Takoví dokážou hranou postavu obrovsky obohatit. Zatím jsem v mé dosavadní kariéře nemusel žádného herce přeobsazovat.
Kterých svých kolegů ve vaší branži si vážíte a proč?
Hodně jsem se naučil od pana režiséra Zdeňka Podskalského, Jiřího Bělky a Vlasty Janečkové, kterým jsem na počátku své kariéry dělal pomocného režiséra. Jinak je u nás hodně dobrých režisérů, jejichž práce si vážím.
Říká se o vás, že jste svérázný, v čem a jak se tato vlastnost u vás projevuje?
Jsou chvíle, kdy těžko udržím emoce na uzdě, ať kladné, či záporné. Jsem přecitlivělý na nespravedlnost a šlendriánství. Jinak preferuji pohodu a pokouším se vytvářet kolem sebe dobrou náladu. Jsem svůj a myslím, že to, co jsem na sebe prozradil, stačí.
Na Vánoce odvysílá ČT Vaše pohádka Sněžný drak. Jak vzpomínáte na natáčení?
Práce na Sněžném drakovi byla náročná, ale ve svém výsledku nádherná. Myslím, že jsem měl při výběru herců šťastnou ruku. Ale to ať posoudí diváci sami.
Pohádka je o lásce. Co se vám vybaví, když se řekne Láska?
Cit, který vás žene dopředu, narostou vám křídla a těšíte se na společné chvíle s milovanou osobou. A konkrétně? Moje žena Eliška.
Blíží se konec roku. Na co se v roce 2014 nejvíce těšíte a co nového připravujete pro diváky?
Mám za sebou dobrý rok. Kéž by byl ten 2014 aspoň takový. Těším se na nové výzvy, a co připravuji? Nebudu prozrazovat.
MgA Evžen Sokolovský
Docent JAMU, pan MgA Evžen Sokolovský, se narodil 5.6.1950 v Brně, jako syn slavného režiséra Evžena Sokolovského a herečky Miriam Hynkové-Sokolovské.
Po absolutoriu konzervatoře začal studovat fakultu divadelní a filmové režie na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, kterou ukončil v roce 1975 a začal se věnovat převážně divadelní režii.
Tvorba: AZ kvíz, Banánové rybičky, O chytrém šachovi, Mozartovy moravské vánoce,Mozartovy moravské vánoce, či Sněžný drak
Zdroj: viposobnosti.eu