Vzpomenete si, kdy jste měl poprvé v ruce činku?
Bylo to ve čtvrté třídě základní školy, když jsem začal dělat zápas.
Jak na to vzpomínáte? Řada lidí se cítí po prvním tréninku jako po výprasku a nerada na něj vzpomíná…
Moc mi to tenkrát neříkalo, vůbec mě to nepřitahovalo, bral jsem to tak, že posilování zkrátka k zápasu patří.
A jak to vnímáte teď?
Už to není takové to počáteční nadšení. Jsou dny, kdy se na trénink těším, ale i dny, kdy na něj nemám náladu a musím se přemáhat.
Začínal jste zápasem, pak jste dělal karate. Co bylo tou první motivací začít pracovat na svém těle a přeorientovat se na fitness?
Karate mě přestalo uspokojovat. Dosáhl jsem tam nějakých výsledků, a protože i v rámci přípravy na karate jsem chodil do posilovny, k fitness už to byl jenom malý krůček. Asi rozhodlo i to, že jsem se potkal s mým nynějším manažerem, Ivanem Machem, který mi fitness víc přiblížil. Nebýt jeho, možná bych dnes byl kulturista.
Nemyslíte si, že rozdíl mezi fitness a kulturistikou je tak trochu i v tom, jestli to je nebo není zdravé?
Řekl bych, že v obou případech se o zdraví moc mluvit nedá. Vrcholová kulturistika i fitness už zdravá není, ale v tom amatérském podání, kdy člověk chodí do fitness centra a zdravě se stravuje, je to super.
Řekl jste, že vrcholové fitness není o zdraví, vy se necítíte zdravý?
No… asi jsem ve věku, kdy budu pořád kňourat a na všechno si stěžovat. Občas se mi obnoví nějaké staré zranění… Samozřejmě se cítím zdravý díky tomu, že sport mě obohacuje fyzicky i psychicky. Ale závěrečná příprava na závody je pro organismus hodně těžká, málo jídla, málo tekutin, a tam už se o zdraví moc mluvit nedá.
Takže fitness doporučujete, ale ne vrcholově?
Samozřejmě všem doporučuji fitness, hlavně v tom směru, aby na sobě pracovali. Co se vrcholového sportu týče, člověk na to musí být, jak se říká, tak trošku ulítlej.
Ještě bych se trošku vrátila k motivaci, o které jsme hovořili. Řada osobností z oblasti kulturistiky a fitness přiznává, že jejich motivací byly ženy. Jak se dívá na vaše svaly paní Hadrovská?
Ta mě pořád kritizuje (smích), Jana dovede být dobrý poradce.
A necháte si poradit?
Samozřejmě jsem chlap, jsem tvrdohlavej, ale nakonec si poradit nechám.
Funguje to i opačně? Děláte mimo jiné osobního trenéra. Radíte také vaší ženě, co by měla vylepšit?
Určitě. Nedávno jsme měli dost živou debatu na toto téma. Něco jí vyčtu a ona mi to hned začne vracet. U žen asi musí být člověk trochu opatrnější, není to, jako když přijdu za kamarádem a řeknu: tady máš nějaký faldy, tady bys měl přidat…
Pro vaši ženu možná není vždy jednoduché, když si představí veškeré vaše fanynky a ctitelky, kterých určitě není málo. Jak to vnímá?
Po těch deseti letech, co jsme spolu, už asi ví, o co jde, nahlíží na to jako každá rozumná ženská. I když trochu žárlivosti tam taky je.
Jak na vás vůbec reagují ženy na ulici, které třeba ani netuší, že jste čtyřnásobný mistr světa ve fitness?
Tím, že vypadám trochu jinak než průměrný muž a je hned na první pohled poznat, že jsem sportovec, podívají se. Ale nějaké přehnané reakce jsem nezažil.
A co třeba reakce negativní? Mám pocit, že hranice mezi dobře vypracovanými svaly a „až moc velkými“ svaly není zas tak velká…
I s tím jsem se setkal, že někomu připadám moc svalnatý.
Váš celý život je pohyb. Co je pro vás největší relaxace?
Když si můžu sednout, nebo… ještě lépe, když si mohu lehnout. Nepopírám, že jsem televizní maniak, rád se dívám, i když samozřejmě ne na všechno, taky si vybírám. Nejvíc relaxuji, když je tělo v klidu. Ještě před desíti lety jsem odpočíval aktivně, když jsem nebyl v posilovně, běhal jsem po tenisovém kurtu. Dneska, po těch letech vrcholového sportu je mé tělo unavené a každá minuta, kdy ležím, je pro něj velkým přínosem.
Takže se snažíte ustupovat z profesionálního fitness a začít se do budoucna věnovat spíš osobnímu trenérství?
Už loni na podzim jsem avizoval, že s fitness tady končím. Na jaře jdu naposledy na závody, zúčastním se Mistrovství republiky a jednoho pohárového závodu a tím tu končím. Ne že by mě to nebavilo, ale vadí mi česká pravidla o váhovém limitu. V zahraničí budu soutěžit dál, a možná se časem zaměřím na naturální kulturistiku.
Jak to, že vám nevyhovují pravidla? Vždyť jste to byl právě vy s Ivanem Machem, kdo přivezli do České republiky mužské fitness.
To je pravda. Na závody fitness jsem první dva roky jezdil do Ameriky. V devadesátém devátém začal teprve Český svaz kulturistiky a fitness se závody i u nás. Ale bohužel svaz, který na to má právo, si vytvořil svá pravidla pro hmotnost. V mém případě je to sedm kilogramů nad moji výšku, což je maximálně osmdesát pět kilogramů na závodech. Já mívám tak devadesát dva, takže je to pro mě hrozně limitující. Proč se zbytečně trápit v dietě a zbytečně shazovat těžce nabytou svalovou hmotu?
Ono to zas není tak jednoduché tu hmotu nabrat, myslíte si, že ve fitness může závodit každý, nebo je třeba nějakých speciálních genetických předpokladů?
Závodit může každý, ale je potřeba jakýsi talent od přírody. Záleží, jak je na tom člověk pohybově. Vrcholové fitness je hodně o gymnastice, ohebnosti a síle. Plno kluků by to třeba chtělo dělat, ale když vidí, jak jsou náročné volné sestavy, zjistí, že je to pro ně moc náročné.
Na závěr bych chtěla vysvětlit čtenářkám, aby se nebály vzít do ruky činku. Často mezi ženami přetrvává názor, že budou-li posilovat, stanou se z nich kulturistky. Přitom zas tak snadné to není…
To určitě nehrozí. První, co mi ženy říkají, je: hlavně nechci mít velký svaly. Aby to tak bylo, musely by naprosto změnit svůj životní styl, kompletně předělat jídelníček, přístup ke cvičení, dřít jak koně… Ve skutečnosti když ženy začnou cvičit, sval zůstane stejný, jen se prorýsuje a zpevní, takže se opticky zdá, že je větší. Ze svalů vůbec nemusejí mít strach.
Radek Hadrovský, * 1973 v Praze, výška 176 cm, váha 85-92 kg, ženatý, bezdětný, osobní stránky www.hadrovsky.zde.cz, mail mrfitness@seznam.cz
Od svých 15 let se specializuje na bojové sporty: klasické karate, full-contact, free a hard style karate kata. Od r. 1996 se věnuje kulturistice a vrcholovému závodnímu fitness. Největší sportovní úspěchy: mistr světa ve free style karate kata SAKEV (1995), mezinárodní mistr ČR a Německa (1995), mistr Evropy SAKEV (1996), 10. místo na U.S.Open na Floridě - USA 1996, 2x cena za nejlepší volnou sestavu na mezinárodní Grand Prix v kulturistice (Slovenská republika, Žilina, 1996, 1977) a vítěz GP ve fitness 1999, vicemistr světa v hard style karate kata SAKEV (1997), čtyřnásobný mistr světa ve fitness WNBF, absolutní vítěz mezinárodní soutěže ve fitness Nutrend Cup, mistr ČR ve fitness a Laguna Fitness Cup, 1. cena Wellness Awards 2003 za nejlepšího osobního trenéra ČR
autor: Kateřina Beščecová