Andrea zažila něco docela jiného než Jitka, těžko však říct, která z těchto dvou žen na tom byla hůř. Zatímco z Jitky si rodina udělala služku, Andrea se měla stát náhradní matkou.
ALKOHOLIK A ROZMAZLENCI
SLUŽBY DĚTEM, NE TATÍNKOVI
KDYŽ SE TO POVEDE
Příběhy Jitky a Andrey mě nabádaly k tomu, abych vše uzavřela prostě: „Au pair nikdy!“ V hlavě mi však pořád vrtala hlavou Jitčina věta, kterou náš rozhovor otevřela: „Záleží na štěstí.“ Začala jsem tedy pátrat po nějaké au pair, která štěstí měla. Nebylo to tak těžké; hodně dívek, které do Anglie nejely s růžovými brýlemi na očích, si svůj pobyt nemohou vynachválit. Ze všech nejvíc mi učaroval příběh Martiny, který se spíš než skutečnosti podobá pohádce.
„První rodinu mi zprostředkovala agentura a ta mě hodně zklamala,“ vypráví Martina. Podobně jako Jitka byla postavena do role služky a děvčete pro všechno. Rozhodla se tedy odejít a přes známé se dostala k Američanům, kteří pobývali několik let pracovně v Anglii. Navzájem si padli do oka tak, že se s nimi za pár měsíců chystá stěhovat do Los Angeles.
„Souhlasím s Jitkou, že co se týče au pair, musí mít člověk štěstí,“ přitakává Martina. „Tahle rodinka po mně nechtěla žádné reference, žádné pohovory, nic. Stačilo jim, že jsem se kamarádila s jejich minulou au pair, se kterou byli spokojeni.“ A jak že vlastně vypadá role „au pair princezny“? Martina dostává sto dvacet liber týdně za minimální práci: ráno odveze děti do školy, kolem čtvrté je vyzvedne a je s nimi dvě hodiny doma, než přijdou rodiče a nachystají večeři. Za dvouhodinový úklid jednou týdně má dvacet liber navíc, když děti hlídá večer, také se dočká „extra money“. Bydlení a strava jsou samozřejmostí.
„Mám pro sebe celé patro se dvěma pokoji, záchodem a koupelnou,“ chlubí se mladá dívka, „nejdůležitější pro mě ale je vztah, který jsme si spolu vybudovali. Rodiče se ke mně chovají jako k vlastní dceři - kdykoli ke mně může kdokoli na návštěvu, půjčují mi auto na výlety, zvou mě na večeři a do kina, dokonce mě vzali na víkendovou dovolenou do Paříže...“ Každý nemůže mít štěstí jako Martina, ale zase málokdo se setká s takovou hrůzou jako Andrea. Obě dívky si z Anglie odvážejí diametrálně odlišné zážitky. Většina au pair se však shoduje na jednom: „Byla to zajímavá zkušenost, ale jednou to stačilo.“
Tento článek navazuje na včerejší článek:
Do Anglie za "americkým snem"?
„Další zajímavé články najdete v aktuálním čísle časopisu Juicy.„