Rozmazlené děti v Anglii

| Autor: Michaela | Rubrika: Zábava

Andrea zažila něco docela jiného než Jitka, těžko však říct, která z těchto dvou žen na tom byla hůř. Zatímco z Jitky si rodina udělala služku, Andrea se měla stát náhradní matkou.





ALKOHOLIK A ROZMAZLENCI



Ovšem se vším všudy. „Steve byl rozvedený, na první poslech sympatický padesátník se dvěma holčičkami. Nabízel sice nevelké kapesné, ale tvrdil, že mě nečekají žádné domácí práce, že se budu starat jen o děti,“ vypráví Andrea a pokračuje: „V tom tedy nelhal. Zapomněl mi ale říct, co jsou jeho děti zač a co je zač on sám.“ Stevovy holčičky byly rozmazlené až hrůza. Otec s nimi skoro nemluvil, a když, tak pouze v imperativu. Domů se vracel pozdě odpoledne v podroušeném stavu a první, co v lednici hledal, byla plechovka piva. Za večer se mu jich v ložnici nakupila hromada.



„Vlastně se vůbec nedivím, že ty děti byly takové, jaké byly,“ uvažuje Andrea nahlas, „ale mít je ráda jsem opravdu nedokázala.“ Neposlouchaly, každou chvíli jí dávaly najevo její „podřadné postavení“, sprostě jí nadávaly, hádaly se a praly, měly hysterické výstupy, odmítaly chodit do školy a tak dál.



SLUŽBY DĚTEM, NE TATÍNKOVI



„Často jsem si říkala, že bych radši vydrhla záchod, než se s nimi rozčilovala u večeře,“ říká Andrea, které se kromě vaření povinnosti hospodyňky vyhnuly. „Měla jsem vážně málo práce, zato když byla, prožívala jsem duševní teror. Dlouho mi trvalo, než jsem se rozhodla odejít. Proti sobě stála hrdost a výhody, kterých jsem si při překousnutí trochy ponižování mohla užívat: bydlení, jídlo a kurzy angličtiny zadarmo, spousta volného času a vcelku slušný plat.“ Co Andreu donutilo vymanit se z kolotoče breku a radosti nad volnem a nadcházející výplatou? Jednoho večera jí Steve naznačil, že by za svou pohostinnost rád dostával všechny služby „náhradní matky“ svých dětí. „Nemůžu říct, že by mě vyloženě obtěžoval, sápal se po mně nebo mi nějak fyzicky ublížil,“ říká Andrea, „ale na tu noc, kdy jsem se probudila a uviděla ho úplně namol sedět na mé posteli, nikdy nezapomenu. Hned ráno jsem oznámila, že končím, a do dvou týdnů jsem byla pryč.“





KDYŽ SE TO POVEDE



Příběhy Jitky a Andrey mě nabádaly k tomu, abych vše uzavřela prostě: „Au pair nikdy!“ V hlavě mi však pořád vrtala hlavou Jitčina věta, kterou náš rozhovor otevřela: „Záleží na štěstí.“ Začala jsem tedy pátrat po nějaké au pair, která štěstí měla. Nebylo to tak těžké; hodně dívek, které do Anglie nejely s růžovými brýlemi na očích, si svůj pobyt nemohou vynachválit. Ze všech nejvíc mi učaroval příběh Martiny, který se spíš než skutečnosti podobá pohádce.



„První rodinu mi zprostředkovala agentura a ta mě hodně zklamala,“ vypráví Martina. Podobně jako Jitka byla postavena do role služky a děvčete pro všechno. Rozhodla se tedy odejít a přes známé se dostala k Američanům, kteří pobývali několik let pracovně v Anglii. Navzájem si padli do oka tak, že se s nimi za pár měsíců chystá stěhovat do Los Angeles.



„Souhlasím s Jitkou, že co se týče au pair, musí mít člověk štěstí,“ přitakává Martina. „Tahle rodinka po mně nechtěla žádné reference, žádné pohovory, nic. Stačilo jim, že jsem se kamarádila s jejich minulou au pair, se kterou byli spokojeni.“ A jak že vlastně vypadá role „au pair princezny“? Martina dostává sto dvacet liber týdně za minimální práci: ráno odveze děti do školy, kolem čtvrté je vyzvedne a je s nimi dvě hodiny doma, než přijdou rodiče a nachystají večeři. Za dvouhodinový úklid jednou týdně má dvacet liber navíc, když děti hlídá večer, také se dočká „extra money“. Bydlení a strava jsou samozřejmostí.



„Mám pro sebe celé patro se dvěma pokoji, záchodem a koupelnou,“ chlubí se mladá dívka, „nejdůležitější pro mě ale je vztah, který jsme si spolu vybudovali. Rodiče se ke mně chovají jako k vlastní dceři - kdykoli ke mně může kdokoli na návštěvu, půjčují mi auto na výlety, zvou mě na večeři a do kina, dokonce mě vzali na víkendovou dovolenou do Paříže...“ Každý nemůže mít štěstí jako Martina, ale zase málokdo se setká s takovou hrůzou jako Andrea. Obě dívky si z Anglie odvážejí diametrálně odlišné zážitky. Většina au pair se však shoduje na jednom: „Byla to zajímavá zkušenost, ale jednou to stačilo.“



Tento článek navazuje na včerejší článek:
Do Anglie za "americkým snem"?






„Další zajímavé články najdete v aktuálním čísle časopisu Juicy.„






Další články z rubriky

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

1. 12. | 1 | Advent je tu! A Vánoce jsou tu od toho, abychom si je užily, takže no stres! Všechno nemusí být…

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

1. 12. | 1 | Chlap se vám buď líbí, nebo ne. A když nám zkříží cestu ten pravý, nevidíme napravo ani nalevo.…

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

30. 11. | Retro letí! Doba běží rychle dopředu a my si rádi připomínáme, co jsme tak milovali dřív a co nám…

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

30. 11. | Každý den děláme tisíce malých rozhodnutí, která ve výsledku formují celé naše osudy. Někteří…