Šedý sex

Šedý sex

Bílý sex, jak snad všichni víte, je obcování s ledničkou. Propadla jsem mu postupem času zcela - jako se propadá všem drogám, úchylkám a jiným škodlivým nepravostem, které dělají náš život krásným. Pochopitelně, že si říkám celý den:" Ne, není tě to hodno (to báječné papáníčko uvnitř), následky jsou otřesné a ty jsi tvor rozumný". Ještě v čase večerních zpráv jsem pevná, s dalšími minutami však mé odhodlání taje, a já mizím v lahodné náruči své lednice?
Teď jsem vyměnila jednu deviaci za druhou - spíš bych však měla přiznat, že jsem jen další přidala. Propadla jsem sexu šedému, pravé šedé eminenci, která teď pevným spárem řídí můj současný život. Nevím, jak to začalo, ale rozhodně za to nese vinu můj syn. To on ty hrozné kisny zanesl domů, to on, i když se odstěhoval do své dospělosti, mi zanechal ?starý krám, který ale ještě bude dlouho fungovat?, to on mě naučil první klikance a přeložil slovíčka, skrývající rozličná povyražení.
Otevřít, zavřít, všemocné undo, poznala jsem i jiná pozadí než to svoje, vím, že existují okna, která není nutno pro ostudu mýt, a, což je nejkouzelnější, můžu do své klávesnice mlátit jak chci, stále bude výsledek krasopisný. Ano, chytl mě virus počítačoviny. V období prvních příznaků "choroby" jsem si pro sezení u počítače vyhradila občas chvilku. Od doby, kdy mohu ?tam?, nejsem schopna se oddělit. Nemyslete si, že na Internetu nějak visím. Brilantně zvládám během jednoho impulsu poštu poslat i stáhnout, během dalšího zvládnu vyhrabat plno zajímavých adres a stahnout plno plničko novinek. A čtu a píšu ...
Dopadlo to tak krutě, že se v časných ranních hodinách probouzím v obýváku u stolu s PC (předtím pokoji trůnil televizor). Nejspíš jsem se v noci zvedla z lože hnána čistě fyziologickými pohnutkami, abych posléze zakotvila ne ve vyhřátém pelíšku, ale u zmíněného šedého časožrouta.
Jediné, co mě blaží, je občasné proklínání synka, když mu volám o pomoc: že to zase spadlo, že to vytuhlo, je jeho vina, že jsem dopadla jako ševcova žena a kovářova kobyla a mám doma starej krám? Nic mu nepomáhají výmluvy, že od té doby vše inovoval, že pokud tu něco nefunguje, jsou to jen moje zarezlé mozkové závity. Netaktní poznámky na téma, že pamatuji dobu, kdy kvetlo kamenné uhlí, nechávám bez povšimnutí. Situaci řeším jinak. Navnadím ho lahodnou krmí. A tak soutěží nadívané kuřátko s bramborovou kaší s jeho každodenní porcí müsli. Já servíruji dlabanec, on zprovozní počítač a spokojenost je na obou stranách.
Mám však trápení. Pozoruji, že přísloví "S čím kdo zachází, tím taky schází", se začíná naplňovat. Zvolna se měním, připadám si jako stará sešlá počítačová myš. Má podložka je odrbaná, reproduktory občas vynechávají, monitor už dávno nic moc, jsem pomalá a reaguji jen zvolna. I paměň je minimální. A teď ještě budu mít k mašince přiděláno jakési rybí oko, které mne dokáže v celé šíři a prostrannosti zobrazit. Nevím, co teď. Nejspíš budu muset kvůli internetu držet dietu?

Autor: Tereza Hájková