Setkání s láskou

Setkání s láskou

Jdu na setkání se spolužáky. Těším se a jsem zvědavá. Scházíme se téměř všichni. Holky, které bývaly obletovanými hvězdami a chtějí jimi být i dnes, i ty obyčejné, jako jsem já. Je tu i ON, má dávná tajná láska. Nikdy se o ní nedověděl. Neviděla jsem ho celé čtvrtstoletí.
Zábava plyne, s každým prohodím pár slov, novinek je dost. Po chvíli sedím vedle NĚHO. Obvyklé fráze - co manželka, děti, kde pracuješ. Najednou ale zjišňujeme, že si máme co povídat, že máme v něčem společný osud a hodně společné názory. Nezávazný rozhovor se mění v krásný dialog dvou lidí, kteří si mají co říci. Pár letmých náhodných dotyků, přeskočí jiskra a mně je krásně. Už nehledám jiné místo. Bavíme se s ostatními, smějeme se vzpomínkám na školní lumpárny, ale podvědomě vnímám jen JEHO.
Večírek končí. Nikomu se nechce do zimní studené noci, volají si taxíky. My odcházíme pěšky sami dva - náhoda? Má to jen kousek k hotelu a já se ráda projdu svým milovaným městem.
Jsme na křižovatce, kde se naše cesty rozejdou. Na dalších 25 let?
"Půjdu tě doprovodit", slyším vedle sebe. Slova váznou. Poslední možná odbočka k jeho hotelu. Stojíme proti sobě. Podání ruky, lehká pusa na rozloučenou. Ne, je to polibek - jeden, dva - chtěla bych zastavit čas, co nejvíce oddálit tu chvíli, kdy řekneme: "Dobrou noc, měj se fajn, bylo mi s tebou hezky".
Odcházím a tečou mi slzy. Proč až dnes, proč to nemohlo být tenkrát? Odpověď nehledám, znám ji. Byla jsem obyčejná, baculatá " šedá myš, on pěkný obletovaný kluk. Neměla jsem šanci. Až dnes jsme oba našli to, co bylo pod tou slupkou. Já báječného chlapa, on prima citlivou ženskou. Lidi, kteří znají svou cenu a ocení víc, než pěknou tvářičku.
Čas se nedá vrátit. Vím ale, že mi vzpomínka na tuhle chvíli bude pomáhat, až mi bude zle. Bude to mé malé krásné tajemství.
Jsem hloupá? Možná. Možná by to stejně dopadlo, kdyby byl šel s kteroukoliv jinou.
Nevěřím, nechci věřit...

autor: Neznámá