Silvestr, na který nezapomenu aneb Co všechno se může při oslavě nového roku přihodit

| Autor: KK | Rubrika: Zábava

Silvestrovské oslavy. Někdo je miluje, někdo nesnáší, ale málokomu se podaří onu významnou půlnoc úplně ignorovat. Silvestra slaví i čtenářky Dámy. A zažily už leccos. Některé vzpomínky je dodnes hřejí, jiné by nejraději dávno vymazaly



K loňským Vánocům jsem si strašně moc přála běžky. Nikdy jsem na nich nejezdila, ale můj sportovně založený přítel mi tak dlouho líčil krásu tohoto pohybu a romantiku, jakou na lyžích nezažiju, až jsem podlehla. Bohužel pak Petra napadalo, že ideálním okamžikem na první jízdu je silvestrovská noc. "Představ si to, sami dva, krásná noc, hvězdy, sníh a půlnoční přípitek jen se srnkami..." Nechala jsem se přemluvit - a ona noc se zařadila k nejhorším zážitkům v mém životě. Petr mi na běžkách zmizel za prvním stromem, já někde špatně zahnula a pak jsme se další dvě hodiny hledali po lese mobilem, protože se mi podařilo dokonale ztratit orientaci. Další tři hodiny jsme se vraceli zpátky, já promočená, vyčerpaná, ubrečená a vzteklá. Že už byla půlnoc, jsme zjistili jen podle vzdálených výbuchů petard, ale ani jeden jsme na nějaký přípitek z placatice neměli pomyšlení. Doma jsem pak zbytek noci strávila rozmrzáním v horké vaně a na běžky jsem od té doby nevlezla, mám z toho dodnes trauma.

Dana, 23 let, Jilemnice

S nejkrásnějšími vzpomínkami mám spojený Silvestr před třemi lety. Ten rok na jaře jsme se s mým partnerem vzali a já vysadila antikoncepci. Otěhotnět se mi ale celé měsíce nedařilo, až jsme z toho byli smutní, protože jsme se těšili, že k Vánocům už si tuhle radostnou novinu nadělíme. Když se ale ani v říjnu nic nedělo, téhle myšlenky jsme se vzdali. Manžel se snažil mě rozptýlit a řeči o miminku utichly. Já jsem ale právě na Štědrý den začala mít jakési podezření. Bydlíme na vesnici a přes svátky jsem neměla jak sehnat těhotenský test, a tak jsem se do lékárny vydala až den před Silvestrem. A moje tušení se potvrdilo! Tu zprávu jsem si pro Davida přichystala přesně na silvestrovskou půlnoc, když jsem mu nalitou skleničku sektu vrátila s tím, že odteď on bude za dva pít a já jíst. Manžel se rozbrečel jako želva - bylo to poprvé, co jsem ho viděla plakat, a až do narození dcery to byl určitě nejdojemnější okamžik v našem společném životě.

Silvie, 27 let, Dub

Silvestr už budu mít navěky spojený s tím, že jsem si uvědomila, jaká opravdu jsem. Stalo se to před deseti lety, bylo mi osmnáct a Silvestra jsem trávila klasicky s partou přátel na horské chatě. Byli jsme v maturitním ročníku, období nejdivočejších mejdanů a hledání sebe sama. Nebyla jsem jiná - vymetala jsem všechny diskotéky a kluby v Brně a přiznávám, že zrovna vzorně jsem se nechovala. A především jsem se sama v sobě nevyznala. Po každé noci s nějakým klukem jsem se cítila strašně, ale ne proto, že jsem ho neznala, ale proto, že jsem z toho nic neměla. Na chatě jsem si o tom skoro celý večer povídala se starší sestrou jednoho z mých spolužáků. Marcele bylo o pět let víc než mě, až do půlnoci mě poslouchala a po novoročním přípitku mě najednou odvedla ven - a před chatou začala líbat. Už po pár vteřinách mi došlo, proč jsem doteď nebyla šťastná. S Marcelou k ničemu dalšímu nedošlo, ale uvědomila jsem si, že můj život už bude spjatý jen s ženami. Nevím, kdy a jak bych na to přišla, nebýt toho Silvestra, a nikdy jsem nelitovala.

Zuzana, 28 let, Brno


Silvestry nesnáším, protože je to zábava na povel. Vědí to všichni a stejně se všichni nuceně veselí. Je jen málo šťastných povah, které opravdu dovedou slavit kdykoli a jakkoli. Ti si pak zřejmě i poslední noc v roce náležitě užijí. Ostatní si k tomu musí dopomáhat alkoholem. A co ten dovede, víme všichni. Předloni jsem se nechala přemluvit a slavila s partou kamarádů v centru Prahy. Večer jsme zahájili v hospodě na Vinohradech a před půlnocí se vydali do Riegrových sadů k hromadnému odpalování petard. V životě jsem se snad tolik nebála. Všechny možné dělobuchy lítaly těsně kolem mě, nevěděla jsem, jestli si dřív chránit oči nebo třeba břicho. Kamarádi se jen smáli, že je to prý sranda. Pro ně byla, protože měli dostatečnou alkoholovou clonu. Ale já jako jediný střízlivý člověk široko daleko jsem byla strachy bez sebe. A že právem, se ukázalo o pár minut později - jeden z opilců hodil jakousi pyrotechniku do kapuce od bundy. Bunda samozřejmě začala hořet a od ní chytily tomu klukovi i vlasy. Ten rok nebyl sníh, takže jsme ho po zemi váleli dost dlouho, než se nám podařilo ho uhasit. Zavolala jsem mu sanitku, ale než dorazila, někam zmizel! V jakém stavu a kde se ráno probudil, je záhadou. Ale mě to od jakýchkoli silvestrovských oslav zřejmě navždy odradilo.

Jana, 30 let, Praha

Nejhezčího Silvestra jsem zažila loni. Bylo to klišé, bylo to jako z přiblblého filmu, ale přesto mě to dostalo jako každou ženskou, ve které je kousek romantiky (a to je asi v každé). Konec roku jsme s přítelem trávili v Paříži. Nebyl to romantický výlet, já jsem tam studovala a nemohla si dovolit odjet na Vánoce domů. Štědrý den jsem strávila na skypu s rodiči. O to větší překvapení bylo, když za mnou nečekaně na Štěpána přijel můj přítel. Vpašoval se ke mně na ubytovnu a pak jsme strávili překrásné čtyři dny chozením po Paříži. To nejlepší si ale Lukáš schoval až na silvestrovskou noc. O půlnoci se nám podařilo procpat aspoň do prvního patra Eifellovky. Pozorovali jsme výbuchy ohňostrojů nad městem a Lukáš mě pak začal líbat. Jenže měl něco v puse - a já pak z té své vylovila prstýnek. Bylo to trochu nehygienické, ale prý nechtěl úplně trapně pokleknout s krabičkou a upozorňovat na sebe. Samozřejmě jsem řekla ano, a i když jsme svatbu do roka a do dne nestihli, jsme si jistí, že svatební cesta povede jednou opět do Paříte.

Hanka, 24 let, Plzeň

Silvestr je pro mě už sedm let výročím nejhoršího dne života. Tehdy jsem slavila s kamarády na diskotéce v centru města. Do půlnoci jsem se opravdu bavila, jenže pak alkoholu bylo zřejmě už příliš, zábava vázla, většina lidí pospávala po stolech a nikam to nevedlo. Jenže odejít nikdo nechtěl. Nakonec jsem se rozhodla a vydala se domů sama. Dnes nechápu, jak jsem mohla být tak pitomá. Jenže centrum města bylo plné světel, ohňostrojů, všude plno lidí, takže jsem si připadala, jako kdyby byl pomalu bílý den. Na našem sídlišti ale nebyla ani noha, rachejtle bouchaly někde v dálce a v chabém světle lamp jsem se začala najednou bát. Jako bych něco tušila - ale pak už bylo pozdě. Ten chlap mě zatáhl z cesty do tmy křoví, ucpal mi pusu a pak mě znásilnil. Jak jsem se dostala domů, ani nevím. Rodiče už spali a já je neprobudila. Dvě hodiny jsem se snažila vybrečet a vzpamatovat ve sprše, pak jsem do rána vzlykala do polštáře. Druhou velkou chybu jsem udělala ráno - nic jsem jim neřekla. A pak ještě další dva roky, kdy jsem tenhle zážitek dusila v sobě. Mámě jsem se svěřila až za několik měsíců - a místo pochopení se dočkala výčitek, proč jsem tenkrát mlčela, dnes už toho člověka nikdo nechytí. Svým způsobem měla pravdu, ale já potřebovala hlavně podporu, ne výčitky. Dosud jsem se s tím nevyrovnala a přítele jsem od té doby neměla. Každý Silvestr trávím doma v posteli a snažím se ho zaspat, ale marně.

Eliška, 25 let, město neuvedeno

V naší partě je Silvestr každoročně dnem, kdy dojde k nějaké bláznivé sázce. Nevím už, kdy to vzniklo, ale posledních několik let dozadu tomu tak je pokaždé. Vloni jsem se poprvé aktivně zapojila i já. Vzniklo to už několik týdnů předtím - v hospodě jsem se bavili, co je kdo schopný sníst, a já jsem prohlásila, že čokolády sním klidně pět kilo, protože ta se prostě nepřejí. Přátelé se toho chytili, že prý je nemožné dát víc než dvě tři tabulky najednou, já sebejistě oponovala, že tři kila za hodinu není problém. Slovo dalo slova a silvestrovský program byl jasný. V den D jsem v devět večer, patřičně vyhladovělá a jen navnaděná slanými tyčinkami zasedla k tácu, kdy byly vyskládané různé druhy čokolády, celkem tři kilogramy. K tomu láhev vody - a hurá do toho. První stogramovou tabulku jsem slupla snad na dvě kousnutí, druhá šla taky jako nic, třetí jsem si ještě poměrně vychutnávala - ale pak to začalo váznout. Měla jsem pocit, že už nedá ani deko, a to jsem snědla teprve necelé kilo! Zbývalo mi ale ještě tři čtvrtě hodiny, a tak jsem se hecovala. Koneckonců výhra nebyla malá - každý z přihlížejících dal do banku dvě stovky a nebylo nás u stolu zrovna málo. Ale ať jsem dělala, co jsem chtěla, v limitu jsem do sebe natlačila necelá dvě kila a hned poté jsem běžela zvracet. Pak mi bylo špatně po zbytek večera a ze Silvestra jsem neměla nic. Čokoláda se mi ale kupodivu nezhnusila a hned druhý den jsem si dopřála část toho, co ze sázky zbylo.

Alice, 20 let, Havlíčkův Brod

Předloni na Silvestra jsem se s mým přítelem poprvé milovali. Poznali jsme se začátkem prosince, a tak jsme si silvestrovskou noc vyhradili sami pro sebe a tento velký zážitek. Byli jsme v mém bytě, kde žiju sama jen s kočkou. Bohužel právě Agathu (podle Agathy Christie) jsem podcenila. Byla zvyklá jen na návštěvy mých kamarádek a mámy, tedy samé ženské. Chlapa za svůj tříletý život dosud neznala - a evidentně se jí moc nelíbil. Od začátku naše snažení o milování sabotovala. Na Adama syčela jako had, na mě zas mňoukala jako siréna a dožadovala se jídla nebo mazlení. Když jsme se v pokoji zavřeli, vřískala za dveřmi a škrábala tak dlouho, až jsme ji pustili dovnitř. Pak zas na protest zalezla na svůj záchůdek, kde hrabala v písku snad půl hodiny hlasitostí bagru a vyšperkovala to specifickými zvuky a především zápachem svého výtvoru. Nakonec jsme se přece jen nějak dostali i samotném aktu, Agatha si ale svůj nejlepší výstup schovala až na konec. Nejprve nás pozorovala z čela postele, což jsme ale zavřením očí ještě zvládli. Jenže když se naše pohyby zrychlily, zřejmě to v ní probudilo lovce a s vytaženými drápy skočila rovnou na Adamův nahý zadek. Nevím, jestli pak zařval víc on, nebo vyděšená kočka letící vzduchem. Rozchod z toho kupodivu nebyl a dnes už se i u mě doma milujeme bez problémů, ale Adam má přes zadek pro jistotu vždycky přehozenou peřinu.

Simona, 25 let, Olomouc

Další články z rubriky

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

1. 12. | 1 | Advent je tu! A Vánoce jsou tu od toho, abychom si je užily, takže no stres! Všechno nemusí být…

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

1. 12. | 1 | Chlap se vám buď líbí, nebo ne. A když nám zkříží cestu ten pravý, nevidíme napravo ani nalevo.…

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

30. 11. | Retro letí! Doba běží rychle dopředu a my si rádi připomínáme, co jsme tak milovali dřív a co nám…

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

30. 11. | Každý den děláme tisíce malých rozhodnutí, která ve výsledku formují celé naše osudy. Někteří…