Sloni v Bangkoku

| Autor: Simona Hejlová | Rubrika: Zábava

Když jsem poprvé uviděla v Bangkoku na ulici slona okamžitě jsem zalitovala, že s sebou nemám videokameru, abych zachytila ten neuvěřitelný obrázek velkého zvířete, které trpělivě kráčelo po chodníku jedné z nejrušnějších bangkokských ulic.

Sloni v Bangkoku

Simona Hejlova


Když jsem poprvé uviděla v Bangkoku na ulici slona okamžitě jsem
zalitovala, že s sebou nemám videokameru, abych zachytila ten neuvěřitelný
obrázek velkého zvířete, které trpělivě kráčelo po chodníku jedné z
nejrušnějších bangkokských ulic. Byl to můj první večer v thajské
metropoli, a tak jsem ještě netušila, že sloni jsou její věrnou součástí,
stejně jako žebráci, prostitutky a jejich kuplíři.

Slon býval odjakživa symbolem Thajska. V severní části této země ho všechny
rodiny považují za rovnocenného člena domácnosti a na staré thajské
vlajce je vyobrazen bílý slon na červeném pozadí. A tak není divu, že většina
thajců je znechucena situací kdy toto pro mnohé posvátné zvíře, slouží
jako levná turistická atrakce. Jenže, jak mi řekl Thongsuk, třiatřicetiletý
rodák ze severothajské vesnice Surin, který vozí na hřbetě svého slona
turisty po celém Bangkoku, neměl před pár lety, na vybranou.

Jeho vesnici dřív obklopoval prales, který poskytoval slonům obživu. Dnes však
na jeho místě rostou pouze eukaplyptové stromy a sloni hladovějí. Před několika
lety se několik bohatých thajců rozhodlo zničit prales i okolní travnaté
plochy a vysázet na jejich místo drahé eukalypty. Vyplatilo se jim to. Pokud
slon snědl eukalyptový strom, stálo to jeho majitele až 1000 bathů. Tam
kde vyrostly eukalypty, přestala růst tráva a sloni přišli o potravu.
Thongsuk se tehdy marně snažil najít práci a jeho slon hladověl, a tak oba
zamířili za obživou do Bangkoku. Tady mezi mrakodrapy našli na malých
travnatých plochách svůj druhý domov. Nebydlí tady sami, slony a jejich
majitele snad už dneska v Bangoku nikdo ani nepočítá, potkáte je téměř
na každém kroku. Jejich pracovní den začíná okolo čtvrté hodiny
odpoledne, kdy je nutné slony pořádně opláchnout vodou. Tato sloní koupel
trvá asi tři hodiny, a pak už se jen na sloní hřbet připevní speciální
sedadlo, které pojme dva až tři turisty a po sedmé hodině jsou sloni i
jejich majitele připraveni vyjít do ulic. Jejich pracovní doba trvá
zpravidla do půlnoci. Thongsuk se se svým slonem zdržuje převážně v okolí
hotelu a nákupních center. Mohli by zamířit do různých turistických
oblastí, jako je třeba Patpong, ale tam to není podle Thongsuka bezpečné.
Turisté, kteří navštěvují tento ráj neřesti, jsou prý většinou opilí
a tak nad svým chováním nepřemýšlí. Někdy se snaží se slony objímat
nebo se zatouží pohoupat na jejich chobotech. Takové chování slony snadno
podráždí a ti pak mohou snadno někoho zranit. Patpong je rušné místo a už
se tu párkrát stalo, že do slona narazilo auto. A tak Thongsuk vyhledává
klidnější místa, což ho ovšem stojí peníze. Průměrně vydělá pouhých
3 nebo 4 tisíce bathů měsíčně (1 bath = 1 Kč), což mu na uživení
rodiny nestačí. Aby zajistil své rodině ty nejzákladnější věci, musel
by vydělávat alespoň osm tisíc. Thongsunk navíc odvádí městské policii
za svého slona třista bathů každý týden a svádí boj s místními taxikáři,
kteří se snaží slony z ulic Bangkoku vytlačit. Taxikáři často navádí
turisty, aby slonům nekupovali jídlo a vykládají jim smyšlené historky o
tom, jak jsou pouliční sloni nebezpeční.

Thongsunk navštívil poprvé Bangkok v roce 1989.Tehdy pozoroval při práci svého
souseda, který se již léta živil tím, že vozil turisty na slonech po celém
Thajsku. Od té doby putuje Thongunk se svým slonem Plaichitou ulicemi
Bangkoku, ve kterém jak sám hrdě říká, zná každou uličku.


Ačkoliv má tento třiatřicetiletý muž pouze šest tříd základní školy,
domluví se anglicky, japonsky, čínsky a indonézsky. Než se vydal za tvrdým
živobytím do Bangkoku, zkoušel se svým slonem štěstí v Japonsku, kde společně
vystupovali v cirkuse. Jeho plat tehdy činil okolo 40-ti tisíc bathů měsíčně.
Tři roky se Thongsukovi vedlo dobře, pak ale přišla krize, plat se smrskl na
pouhých pět tisíc a Thongsuk se rozhodl zkusit štěstí jako krotitel divokých
slonů v Indonésii. Nevydělal však téměř žádné peníze, a tak se po několika
měsících rozhodl vrátit do Thajska. Opět si našel práci jako krotitel
slonů, ale když ani po půl roce neobdržel od svého zaměstnavatele plat,
sehnal si práci u filmové společnosti, která natáčela mega film o slonech.
Společnost mu slíbila za cvičeného slona, který bude účinkovat v jejich
filmu 50 tisíc bathů a protože Thongsuk měl slony dva, byl nadšen viděnou
snadno vydělaných sto tisíc. Slíbené peníze však nikdy neviděl. Kromě pěti
tisíc které dostal jako zálohu, mu společnost víc nezaplatila.


Nemám sice žádné peníze, ale pořád mám svou důstojnost, prohlásil
na závěr rozhovoru Thonsunk, který se už jedenáct let snaží se svým
slonem Plaichtou vydělat na skromné živobytí v rušných bangkokských ulicích.


Autor: Simona Hejlová

Autorka je spolupracovnicí českého rozhlasu

Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

Chybí vám sníh? Potěšte se fotkami zimní krajiny!

Chybí vám sníh? Potěšte se fotkami zimní krajiny!

Dnes | 1 | V posledních letech je to se sněhem v České republice docela bída a pokud nevyjedete do hor, můžete…

Pohádkové Vánoce: Podívejte se, jak je slaví britská královská rodina

Pohádkové Vánoce: Podívejte se, jak je slaví britská královská rodina

Včera | Ano, i v britské královské rodině se slaví klasické Vánoce včetně štědrovečerní večeře, rozbalování…

Staré dobré časy? Ani náhodou! Takhle žily ženy před sto lety

Staré dobré časy? Ani náhodou! Takhle žily ženy před sto lety

Včera | Obvykle se mluví o starých dobrých časech, často se říká, že dřív bylo líp. Jenže ono bylo spíš…

Dojemné! Roztomilá zvířátka si užívají Vánoce

Dojemné! Roztomilá zvířátka si užívají Vánoce

9. 12. | K těmto fotografiím asi není moc co dodat. Zvířecí mláďata prostě dokážou rozněžnit každého, tím…