Sluneční energie

| Autor: Michal Zachar | Rubrika: Zábava

V kalendáři zářilo Září, ale venku nám počasí dávalo za vyučenou. Jakoby nám chtělo připomenout, co nás zanedlouho čeká… Zvedal se vítr a už tak šedá obloha se ještě více zatemnila černými mraky. Začal prudký déšť, který nemilosrdně udusával do té doby veselé letničky. To období triček a tílek se zdálo nenávratně ztraceno, jen na nás číhali svetry a deštníky. To je počasí na spaní, horký čaj s rumem a perníčky…

Mě čekala dovolená, a jak už to tak bývá, do poslední chvíle jsem nevěděla jistě, jak a kde ji budu trávit.

Všechno se změnilo, když jsem vystoupila v Lisabonu v Portugalsku na letišti, a v sukýnce a ležérním kloboučku mohla konstatovat: „Tady je nádherně vedro.“ Další zlepšení: mohla jsem velmi nalehko, v tentýž den, kdy doma se ranní teploty nevyšplhaly přes 3 °C, usednout ve venkovní restaurační zahrádce a s orosenou sklenicí lahodného moku značky Sagres /cerveja-Portugal/ si užívat rychlého západu slunce. Bylo téměř deset hodin večer a barvy nebe stále nabízely paletu odstínů, která vás vyzívala k fantazii. Mí domorodí přátelé netušili, proč jsem tak nadšená, vždyť to nejhezčí léto přeci už dávno skončilo…

Další den jsem se probudila do jasného žhnoucího slunce, a tak jsem vyrazila na jižní pobřeží k moři. Pláže mě vítaly vyběleným pískem, vlny se překřikovaly s větrem a já, jsem se spokojeně koupala ve vlastní šťávě a nemohla se toho tepla dostatečně nabažit. Uvědomovala jsem si jediné. Nabít se! Nasávat energii a kumulovat ji uvnitř. Čeká mě brzký návrat do kruté reality podzimu středního podnebného pásma. V ty okamžiky, kdy jsem byla zaslepena svitem a omámena jódem, solí a mořským přílivem, jsem ztrácela zábrany. Pobíhala jsem po písku, sbírala mušle, zapomínala jíst a překotně komentovala okolí slovy ve více jazycích, které mi zrovna přinesla slina. Doslova pod vlivem slunce jsem abstrahovala od života a nechala se unášet dojmy.

Teď sedím v chladné místnosti, můj hrnek s horkým čajem je stále v pohotovosti a vystřídá ho jen polévka. Jsem doma a návrat proběhl dle předpokladů, jenže já jsem nabitá. Můj akumulátor funguje, a když se začíná unavovat, stačí mi probírat se svými úlovky z písku. Jedna mušle je obzvlášť velká, krásná a těžká. Tisknu ji v dlani, přivoním si k ní, zavřu oči a slyším moře a vítr a cítím slunce a je mi krásně…

Je trochu zvláštní, jakou radost nám dělají opuštěné schránky mrtvých mořských živočichů, které moře vyvrhlo jako nepotřebné, ale snad je v tom i trochu úžasného. Pocit, že konec má mnoho podob, je možným počátkem něčeho jiného a se zmarem mnohdy mývá pramálo společného.

Přeji vám také možnost intenzivního slunečního zdroje k nabití energií. A pokud budete po té trochu mimo, jste pod vlivem slunce, ale to vám jen prospěje.

Vaše sluníčková vizážistka

Venda Vaníčková
styl@vizazista.cz
schizopop@centrum.cz

Další články z rubriky

Co se bude dít v Ulici? Adriana zase lítá v drogách!

Co se bude dít v Ulici? Adriana zase lítá v drogách!

Včera | Rozchod Adriany a Eddieho je téma, které řeší celá Ulice. Adriana totiž situaci vůbec nezvládá,…

Jak se vám líbí? Nejšílenější svatební fotografie

Jak se vám líbí? Nejšílenější svatební fotografie

20. 1. | 1 | Chystáte svatbu sobě nebo své dceři a chcete, aby tento výjimečný den nezůstal pouze ve vašich…

Proč Popelka vždycky získá prince? Věci, které se od ní musíte naučit

Proč Popelka vždycky získá prince? Věci, které se od ní musíte naučit

19. 1. | V pohádkách se ukrývá spousta moudrostí. Tak si to vezměte… šedá myška, kterou všichni šikanují,…

Co se bude dít v Ulici? Nešťastná láska, facky i úraz!

Co se bude dít v Ulici? Nešťastná láska, facky i úraz!

16. 1. | V Ulici je tento týden opět pěkně živo. Oblíbené postavy se budou potýkat s běžnými starostmi, ale…