Sluneční energie

| Autor: Michal Zachar | Rubrika: Zábava

V kalendáři zářilo Září, ale venku nám počasí dávalo za vyučenou. Jakoby nám chtělo připomenout, co nás zanedlouho čeká… Zvedal se vítr a už tak šedá obloha se ještě více zatemnila černými mraky. Začal prudký déšť, který nemilosrdně udusával do té doby veselé letničky. To období triček a tílek se zdálo nenávratně ztraceno, jen na nás číhali svetry a deštníky. To je počasí na spaní, horký čaj s rumem a perníčky…

Mě čekala dovolená, a jak už to tak bývá, do poslední chvíle jsem nevěděla jistě, jak a kde ji budu trávit.

Všechno se změnilo, když jsem vystoupila v Lisabonu v Portugalsku na letišti, a v sukýnce a ležérním kloboučku mohla konstatovat: „Tady je nádherně vedro.“ Další zlepšení: mohla jsem velmi nalehko, v tentýž den, kdy doma se ranní teploty nevyšplhaly přes 3 °C, usednout ve venkovní restaurační zahrádce a s orosenou sklenicí lahodného moku značky Sagres /cerveja-Portugal/ si užívat rychlého západu slunce. Bylo téměř deset hodin večer a barvy nebe stále nabízely paletu odstínů, která vás vyzívala k fantazii. Mí domorodí přátelé netušili, proč jsem tak nadšená, vždyť to nejhezčí léto přeci už dávno skončilo…

Další den jsem se probudila do jasného žhnoucího slunce, a tak jsem vyrazila na jižní pobřeží k moři. Pláže mě vítaly vyběleným pískem, vlny se překřikovaly s větrem a já, jsem se spokojeně koupala ve vlastní šťávě a nemohla se toho tepla dostatečně nabažit. Uvědomovala jsem si jediné. Nabít se! Nasávat energii a kumulovat ji uvnitř. Čeká mě brzký návrat do kruté reality podzimu středního podnebného pásma. V ty okamžiky, kdy jsem byla zaslepena svitem a omámena jódem, solí a mořským přílivem, jsem ztrácela zábrany. Pobíhala jsem po písku, sbírala mušle, zapomínala jíst a překotně komentovala okolí slovy ve více jazycích, které mi zrovna přinesla slina. Doslova pod vlivem slunce jsem abstrahovala od života a nechala se unášet dojmy.

Teď sedím v chladné místnosti, můj hrnek s horkým čajem je stále v pohotovosti a vystřídá ho jen polévka. Jsem doma a návrat proběhl dle předpokladů, jenže já jsem nabitá. Můj akumulátor funguje, a když se začíná unavovat, stačí mi probírat se svými úlovky z písku. Jedna mušle je obzvlášť velká, krásná a těžká. Tisknu ji v dlani, přivoním si k ní, zavřu oči a slyším moře a vítr a cítím slunce a je mi krásně…

Je trochu zvláštní, jakou radost nám dělají opuštěné schránky mrtvých mořských živočichů, které moře vyvrhlo jako nepotřebné, ale snad je v tom i trochu úžasného. Pocit, že konec má mnoho podob, je možným počátkem něčeho jiného a se zmarem mnohdy mývá pramálo společného.

Přeji vám také možnost intenzivního slunečního zdroje k nabití energií. A pokud budete po té trochu mimo, jste pod vlivem slunce, ale to vám jen prospěje.

Vaše sluníčková vizážistka

Venda Vaníčková
styl@vizazista.cz
schizopop@centrum.cz

Další články z rubriky

Nejhezčí pohled na Benátky severu

Nejhezčí pohled na Benátky severu

15. 11. | [Soutěž] Prodloužený víkend vám bude stačit na poznání všech zajímavostí Stockholmu, města…

Jeruzalém – město koček

Jeruzalém – město koček

13. 11. | [Soutěž] Že je Jeruzalém město tří náboženství, unikátních památek a bohužel i věčných bojů, ví asi…

Nový Zéland po vlastní ose

Nový Zéland po vlastní ose

8. 11. | [Soutěž] Oblíbené turistické destinace Nového Zélandu jsou celoročně přeplněné turisty. Lze se jim…

Cesta čokolády

Cesta čokolády

6. 11. | [Soutěž] Byli jsme při tom, jak se z dovezených kakaových bobů v Belgii vyrábějí lahodné pralinky.