Spisovatelka Iva Hercíková je rekordmankou ve stěhování i v pěstování psů. Teď se stěhuje po sedmadvacáté - z podkrovního bytu pražského činžáku do domu u Hostivařské přehrady.
Z toho se třiadvacetkrát stěhovala po Čechách a čtyřikrát po USA, kde žila po emigraci v roce 1986. Na sedmadvacet stěhování připadlo deset psů. Desátým, kterého si bere do nového bydliště, je rok a čtvrt stará boxerka Anička.
Na otázku, jestli se liší američtí a čeští psi, odpověděla Iva Hercíková tiskové agentuře Korzo bez zaváhání: "Samozřejmě, liší se stejně jako lidé. Američané jsou milí, Češi navztekaní. U psů je to stejné. Když přijdete v Čechách na psí výstavu, tak je to samé vrčení a štěkání, ale v Americe psi způsobně sedí a jsou úplně v klidu. Dokonce jsem si myslela, jestli jim nedávají nějaké drogy na uklidnění, ale jeden místní veterinář mi řekl, že to tak rozhodně není."
O Aničce, svém desátém jubilejním psisku, Hercíková Korzu řekla: "Je bílá, ale není albín." Boxerku původně nechtěla, jenže manžel ji přemluvil. "Konečně jsem musela uznat, že i můj manžel má někdy pravdu. Tvrdil totiž, že Anička nebude slintat, čehož jsem se hrozně bála, a ona skutečně neslintá." Jediné období, kdy spisovatelka neměla psa, bylo v New Yorku na Manhattanu. "Tam to skutečně nešlo, ale na Floridě jsme pak měli jezevčíka a kokršpaněla."
V těchto dnech vychází Ivě Hercíkové knížka Jsem nebe. Jde o dvě novely o prvních láskách, nikoli však psích. Jsem nebe je napínavý příběh prázdninové lásky a milostného čtyřúhelníku, Jízda šikmo svahem vypráví o mladé lyžařce, která zkoumá, jestli láska i hory přenáší. Texty novel napsala Iva Hercíková v sedmdesátých letech. Jakkoli má paní spisovatelka psy ráda, při psaní je nesnáší. "Jak si sednu k počítači, boxerka Anička do mě začne strkat čumákem a chce si hrát," postěžovala si.
zdroj: Korzo