Stále více mladých žen trpí pocity beznaděje

Ach jo. Vy asi doopravdy nevíte co jsou to deprese. Trpím jimi skoro celý život, dokonce jsem skončila i dvakrát v nemocnici. Mám manžela, mám práci, mám střechu nad hlavou a přesto mám depresi. Je to stav kdy člověk není schopen nic dělat, myšlenkami je mimo, často brečí, je smutný po delší dobu, občas vidí tmu, mluví s mrtvými, přemýšlí o smrti. Léky pokud pomohou tak na chvíli, ale nic neřeší. Nedokážou změnit myšlenky.

Sluníčko, Sluníčko. Depku máš z toho, že nic neprobíhá podle tvých představ a nedovedeš se smířit se skutečností. Pravda je taková, že to co nás neustále obklopuje si moc neceníme a toužíme po tom co nemáme. Musíš být opravdu stále doma, čekat na děti a manžela? Časem to bude ještě horší až po manželovi se ti začnou vzdalovat i děti. Rozhlédni se kolem sebe, možná někdo oslavuje narozeniny, nebo by si kamarádka někam zašla a nemá s kým. Jdi taky, nech se pozvat a neseď furt doma. I ty měj své své zájmy a svého modrookého koníčka. Až se začneš z domova vytrácet, tak všichni pochopí, co pro ně znamenáš. Musíš jen najít v sobě tu sílu a říci občas i dětem neotravujte a jděte si za tatínkem. A že nebude večeře, nebo víkendový oběd? No kde na to přece máš furt brát, vždyň i ty máš své zájmy, koníčky a potřeby. Aň se každý zachrání jak může. A děti když něco chcou, aň si vydělají, alespoň na půlku. Pak jim možná tata dá i tu druhou. Hospodář a hlava rodiny je nakonec on, já tě synku můžu tak akorát pohladit po hlávce. Nauč se občas říci ne, může to být přece i legrace. A že se směješ jen ty? No to je přece taky legrace a ten tvůj kakánek asi už ztrácí smysl pro humor, když to nechápe. Až tě začne ztrácet, byň jen dočasně, bude se na tebe dívat jinak. Je to jako v sexu. Musíš občas provokovat a pak odmítnout. O to to pak bude lepší - nebo nebude? Tak to už si budeš muset děvče poradit jinak a jinde. Hodně štěstí tobě i ostatním. Žijete jen jednou.

Kdo by občas nepropadl beznaději a depresi? Neznám takového člověka...pak to snad není ani člověk. Je mi pár let přes třicítku, a s takovýmto stavem se peru už skoro dva roky...ano, mám dvě zdravé děti, dvě zaměstnání, abych to utáhla, a mám manžela, ano, manžela, který prý podle psychologa prochází krizí středních let a pocitem ujíždějícího vlaku, prý ho to přejde a jednou pochopí, co pro něho já a děti znamenáme...zatím to nějak nechce pochopit. Potácí se od jednoho extrému k druhému, zajímají ho jen jeho zájmy, jeho potřeby a jeho koníčky, a nejraději by všemu vlel, od rozhodování od peněz po práci...on sám prý nic nemusí, on nás živí, ale nedá dětem přitom ani na zájmové kroužky...a tak mám dvě zaměstnání, aby byl klid a nehádali jsme se o peníze. Díky němu zvládnu vše i bez něho, nepotřebuji ho, jen ten sex mi chybí, když on nechce...potřeba být milována a doteky a blízkost druhého...v podstatě jsem feministka, nevidím v muži žádné zázemí a potřebnost mužského plemene k životu...a kdo to ze mě udělal? Muž...kdo jiný... Zraňuje mou duši takovým způsobem, že přestávám věřit, že existují i jiní, lepší... A jaké mám vyhlídky? Čekát, že on pochopí a změní se, a mezitím se cítit ubitá...na co potom muže? Není lépe mít ho jen za zábavu, jen jako cukroví, když je denně, tak se přejí? Mám naději, že vyjdu ze své beznaděje?

Moji milí, pocity beznaděje trpívají přece všichni (i zvířata...)Lékem na takový stav není sex, jak si primitivové rádi namlouvají, ale často ani působení psychologů. "Depka" je normální slepá ulička ve vývoji každého normálního člověka, na jejímž konci stojí cedule s nápisem "CO MÁ BÝT SMYSLEM MÉHO ŽIVOTA?" No a pak ten smysl života musíte hledat a chtít se přitom učit z vlastních chyb... A pokud vás současný normový životní styl nijak nenadnáší blahem, pak jste víc v pořádku než ti, kdo vám jej pořád a z různých pozic strkají pod nos. A teď hledejte, hledejte, hledejte....

Pes je chytry a ma pravdu..

Takovými pocity snad trpí občas každý,at je to mladá nezávislá žena,matka s dětmi nebo muž.

Nulové vyhlídky a beznadějná budoucnost?
Zeny a dívky mezi 20 až 25 lety, proč vás autoři článku oblbují neúplnými informacemi?! Pche.. pouhá zmínka o NEKONECNÝCH debatách o feministkách! Proč se nejdříve nedovíme, o čem ty nekonečné debaty vlastně jsou? Anglie je konzervativní. A tedy pánové nelibě nesou, když se do debat, do veřejného života... zkrátka do popředí MOC tlačí ženy. Zdá se jim, že to převrací naruby zavedené pořádky, konec "starých dobrých časů". Statistiky rozvodovosti jim nahrávají do karet, dodávají váhu jejich argumentům.
A co v Čechách a na Moravě? Jaká je situace na poli feminismu u nás? Jen se podívejte kolem sebe: rodiny se rozkládají jedna za druhou, ženy jsou smělejší a smělejší. Mnohé svůj boj za emancipaci prostě přehánějí. Jistě, mnohé mají i špatné zkušenosti s muži. To však ještě není důvod, aby byly přezíravé a sprosté k mužům všeobecně! Nebo snad ano? To by nás dříve nebo později čekala válka Amazonek, znovu do časů Ctirada a Šárky?!
Velikost a síla žen je v tom, že umí být tvůrkyněmi domovů, domácího prostředí, domácí pohody. Jakou pohodu mají všichni rozvedení, muži, ženy - proč odlišovat? Komu je lépe na světě samotnému? KOMU ????

Vypadá to, že názory se zde liší také trochu podle generace, já jsem někde mezi (30 - 40), momentálně nemám žádný velký smutek, ale velmi dobře vím jaké to je. Ve vší úctě ke starším dámám bych chtěla říct, že názor o tom, že depresí trpí někdo, komu se nesplnila očekávání, kdo je negativní a neumí se "poprat se životem", je trapný. Lidé jsou různě citliví, vnímají věci různě intenzivně. Ač se to nezdá, dnešní život v České republice je těžký. Lidé si staví hodnotové žebříčky v návalu agresívních reklam, pokud nejsme štíhlé, krásné, ověšené značkovým zbožím a nejezdíme na dovolenou přinejmenším na Seychely, no to jsme dočista bezcenné. A když se nám poštěstí, že to všechno máme, i tehdy můžeme mít krizi, která se možná těžko chápe, ale může nastat. Deprese nemusí být jenom ze starostí, ale z vnímání reality a sebe sama. Lidé, kteří trpí depresí, si zaslouží pochopení a péči psychologů stejně jako krátkozraký člověk si zaslouží péči očního doktora.

Pravda, clanek hovori o beznadeji, ktera je pricinou deprese. To znamena, ze ty zeny v neco doufaji, co se jim nevyplnuje a nasledne trpi depresemi. Patrne je treba si uvedomit,co je pricinou beznadeje a snazit se docilit splneni tech nadeji. Pak zmizi i deprese.Patrne se to tyka lidi, kteri se neumi poprat s zivotem a jsou vecemene negativni. Souhlasim se Sidonii, jsme patrne stejneho veku. prosla jsem v zivote ruznymi obdobimi, kdy jsem byla s detmi rozvedena, manzel neplatil, mela jsem se co ohanet. mam vsak povahu, ze se s zivotem vzdy peru. Rikam, ze mi nikdo na svete nestoji za to, abych si nechala vzit mou nadeji v lepsi budoucnost. Vzdy jsem verila, ze nastanou lepsi doby a delala pro to. Byla to trochu stvanice, ale nemela jsem cas na negativni mysleni. neobirala jsem se minulosti, co bylo, pro mne skoncilo a totalne. kdyz manzel neplatil vyzivne, vzala jsem dalsi praci, abych zabezpecila rodinu. Proste jsem nepropadala panice, ale vec vzdy resila.Starosti se mi nevyhybaji cely zivot, ani ne ted i kdyz jsou deti dospele, ale nesnazim se tomu podlehnou. jak rika Sidinie, resim to take tak. Jdu do prirody si procistit hlavu a hned prijdu na lepsi myslenky a take reseni.Hodne depresi take vznika nedostatkem pohybu a z nudy. Chce se to hodne zamestnat a presvedcovat sama sebe, ze nic neni neresitelne. A je to pravda. Vice optimismu devcata i kdyz je Vam zrovna do breku. :))

Beznadějí netrpím,protože vždycky se najde nějaké řešení a vždycky všechno nějak dopadne,někdy líp někdy hůř ale vždycky to nějak přežijeme a jdeme dál.Horší jsou deprese které neumím identifikovat z čeho jsou prostě mám někdy blbou náladu a nevím z čeho.

Dokud jsem byla svobodná a nezávislá, byla jsem dokonale šňastná. Od chvíle, kdy jsem se vdala, prožívám pocity deprese, beznaděje a hlubokého smutku. K čemu taková manipulace pomocí radobyodborného článku?

Já mám pravidelně deprese tak týden před menstruací, když je úplněk a když je venku hnusně, takže mi to připadá že skoro pořád :-) Teď když jsem to vysledovala tak je to lepší,snažím se to uhlídat a brát to trochu s humorem.

Take si myslim, ze si zde nekolik lidi spletlo diskuzni tema. Mne je 26 let, mam skvelou praci, bydlim s pritelem, hodne cestujeme, uzivame si zivota a presto mivam obcas deprese. Myslim, ze je to z naroku, ktere jsou na nas denne kladeny v praci, doma, v rodine, ocekavani rodicu, snaha neceho dosahnout.....Nekdy mam chut se sebrat a stravit tyden nekde v Kanade v naproste samote, aby mel clovek cas se nad sebou alespon zamyslet. Drzte se holky!

Moc dobře tyto pocity znám - i já je mívám a to je mi 23, přemýšlím o budoucnosti o tom, že nevím, kde budeme bydlet, jestli mě můj partner uživí, až budu na mateřské. Pak třeba člověk mívá i deprese z práce, když by chtěl odejít, tak zjistí, že vlastně nic neuvímí a tak. Není to opravdu o sexu, jak tady někdo psal, jsou to problémy spojené s životem a ty sex určitě nenapraví

Nevím, jestli nějak špatně čtu, ale tento článek není o ženách, kterým chybí sex. Dokonce si myslím, že svobodné a nezávislé ženy si ho mohou dopřávat plnými doušky a některé tak nepochybně činí. Zdá se, se tady dnes objevily mimořádně hloupé názory.

motyko, ty máš tolik pravdy, že o tom ani nevíš.
Ordinuji to samé známým, žena potřebuje hezké milování a sex co ji uspokojí.
Pak nemám migrény, nebolí ji hlava, je spokojená, těší se sradostí i ze života, škoda, že tomu rozumí tak málo žen???Tohle doporučuji , i za cenu nevěry. Nabídl jsem to i své paní.Protože ji chci mít spokojenou a š´tastnou, a pokud ji to nedám já,at to skusí jinde, ale není to důvod bořit manželství,protože se máme rádi.

Vdávala jsem se ve 21 letech a ve 23 letech jsem měla dvě děti(podotýkám, že to bylo před 31 lety). Neměla jsem čas na deprese. Chtěla jsem se vdávat, mít děti a o kariéře jsem neuvažovala. Souhlasím s Ankou, že zázemí si musí každý vybudovat sám, ale smutek a beznaděj mohou přijít na každou ženu, jsme citlivější.Děti jsou dpspělé, jsem babička, ale zase příjdou starosti s rodiči a nejsou malé. Ale na deprese mám recept:
- mám rada lidi a zvířata
- velice intenzivně vmímám přírodu
- ráda poslouchám hudbu
- hodně chodím pěšky

Feminismus nefeminismus, dnešní doba je taková, že dává sice spousty možností na realizaci v jakékoli podobě, ale zázemí, si musí každý těžce budovat a než se taková holka stačí rozkoukat je třicítka na krku, společnost ji nepomůže k nějaké jistotě, a hlavně její biologické hodiny tikají už docela hlasitě a depka je tu jak vyšitá. A to neznamená, že nemusí mít chlapa, muže, milujícího manžela, který má depku zase z toho, jestli ho náhodou nevyhodí z práce, protože snižují stavy. Je to složitý, znám to zrovna to prožívám, ale ještě se s tím snažím poprat.

to je pohoda ...

Svobodná a nezvislá neznamená bez chlapa. Feminismus je realita stejně jako všeobecná ztráta ideálů v dnešní těžké době - nejen u svobodných a nezávislých žen. Co se chlapů nebo mužů týče - zajímal by mě podobný výzkum psychického stavu takových žen, které si našly "chlapa", seděly doma a vyšívaly dečky, staly se závislými a on se s nima rozvedl. V České republice na denním pořádku, vyživovací povinnost žádná, alimenty směšné.

Nezemřeli, stačí pořádně otevřít oči.

Pro Motyku, mimochodem příhodné jméno k tak hrubému textu.
Co si máme najít chlapa?. Chlapů je spousta, ale muži zřejmě vymřeli.

Houby léky! Na co psycholog? Aň si najdou chlapa a nebudou smutnit! Určitě budou řešit jiné problémy a nebudou tzv. nezávislé, ale budou spokojenější. Celý feminismus je nanic, když se žene do extrémů - stejně jako spousta jiných věcí.