V září mi byly tři roky, takže jsem velká holka. A tak následující téma pro mě už taky není s hvězdičkou. S kým jiným si o všem pěkně popovídáte, než se ženami? A kdo by mohl mít větší pochopení, když se jedná třeba o tak choulostivou věc, jako jsou čtyři nohy pod peřinou?
My, psí holky, to máme docela jednoduché. Zhruba dvakrát do roka zatoužíme po neobvyklé pozornosti ze strany psích fešáků, necháme si položit pod nos ohlodanou kost, nebo se spokojíme jen s tím, že ten chlupatej frajer má takové krásné špičaté uši, chundelatý hřbet či roztomilý výraz, neděláme drahoty a pořádně si s ním užijeme. Zdá se, že vy to máte o poznání složitější.
Ze všech stran se na vás valí informace, jak si dát při milostném aktu levou nohu za pravé ucho (nebo naopak?), abyste svého miláčka uspokojily a přitom z toho také něco měly. A jak nosit růžové prádlo s kraječkami a kroutit se v bocích jako vývrtka v korkovém špuntu, aby vás vůbec chtěl. No, nemusí být nutně růžové, ale třeba černé, zrzavé i bílé, ale hlavně –rafinované. Protože jinak, pokud milujete obyčejné, které dobře sedí na těle, ale moc parády nenadělá, váš lovec mamutů si všimne doma spíš housky na strouhanku, než vás. Rady jak vábit, svádět, omotávat pavučinkami, těch je všude fůra. Inu, proti gustu žádnej dišputát. Ono takhle po nějakých –ceti letech v manželství někdy asi trocha toho koření nezaškodí. Oni i pánové totiž mají své dny a někteří častěji dají přednost zlatavému řízku před dozlata opálenou manželkou.
Jolanka říkala, že si dlouho myslela, že se svému muži už nelíbí. Prostě to u nich vypadalo, že skoro i ty Vánoce jsou častěji, než jejich manželské dovádění. A když už došlo na věc, tak nějak…no jak to jenom říct, aby se její muž, Zbyněk, neurazil….zkrátka nějak hoch postrádal ty kvality, které jsou k provedení takové věci zapotřebí. Tělo nesloužilo, vypovídalo službu. Jolanka se pořád trápila, že přibrala deset deka a že to bude určitě tím. Málem si nechala odoperovat z obličeje drobné vrásky, které tam měla a naopak voperovat prsa, která tak trochu scházela. Zoufala si, že jí chybí elixír mládí, za který je milostné dovádění považováno. Utrácela horentní sumy za drahé krémy, které měly způsobit příjemný šok v podobě nabytí mladistvého vzhledu, ale způsobovaly jedině šok z leknutí při pohledu na bankovní konto, které se propadalo do mínusu.
Když se z depky stával pomalu trvalý stav, padl jí jednou do rukou článek o tom, že ani muži nemládnou, ztrácejí elán, chuť na všechno i na sex, přibývají na váze, a štve je úplně všechno. Manželka, děti, příbuzenstvo, šéf či podřízení, dokonce je vytočí i višňový kompot ve špajzu. Jolanka si to přestala brát osobně. A přestala se tvářit jak kysané zelí o večerech, když už u nich k něčemu došlo a ona o tom díky manželovým problémům jaksi….no jaksi skoro ani nevěděla. Když se jednou zase odhodlal k činu a po půl minutě akce samé se odvalil a smutně konstatoval: „Ty jsi z toho zase nic neměla, viď?“ Jolanka nezačala prskat, ale potlačujíc smích řekla památnou větu: „Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se.“
Zbyňka tím úplně dostala. Naštěstí totiž ještě úplně neztratil smysl pro humor. Od té doby míří do pelíšku z postranními úmysly častěji a předem mrká na Jolanku: „Hlásím dnešní účast.“
Chvíli se spolu smějí, někdy to tím smíchem taky skončí, jindy se to vyvine v manželské klání nazývané čtyři nohy pod peřinou. Zkrátka – každá situace má nějaké řešení. I když se může zdát sebevíc bláznivé.
Vaše
Eni