Tlapu si, ani nevím jak

| Autor: redakce | Rubrika: Zábava

Tak nějak bych charakterizovala svoji cestu, kterou jedni nazývají životní poutí, jiní osudem a já svojí volbou. Dříve jsem se dokázala rozlítostnit nad leckým a lecčím. Dnes už jsem někde jinde a říkám si, jestli jsem vůči lidskému strádání spíš neotupěla, jestli jsem ještě schopna dávat a přijímat lásku.

Tlapu si, ani nevím jak


Tak nějak bych charakterizovala svoji cestu, kterou jedni nazývají životní poutí,
jiní osudem a já svojí volbou. Dříve jsem se dokázala rozlítostnit nad leckým a
lecčím. Dnes už jsem někde jinde a říkám si, jestli jsem vůči lidskému strádání
spíš neotupěla, jestli jsem ještě schopna dávat a přijímat lásku. Určitě jsem,
ale věřte mi, že lidský život obvykle zná svoji míru sám o sobě. Nemůžeme se
donekonečna vydávat až do dna, neustále šílet z přemíry citu, na věky věků věčně
a pořád drmolit a omílat jen ten svůj objevný monolog... 

Víte, když se vám tlačí na záda jeden z dalších křížků, tak chtě nechtě musíte
bilancovat, trochu se ohlížet a neutápět se v přebytečné melancholii a přebujelých
citech. Také umět odpouštět druhým, ale především sobě. Nejen to, že už toho
zdaleka tolik nestihnete jako na začátku, ale hlavně ty neuskutečněné sny, na jejichž
realizaci vám vždycky tolik záleželo. Bilancování se můžete případně i vyhnout.
Proč taky ne? Ale pozor, pokud se potkáte s obtížemi, jež vás přesahují a jež vás
v konečném úradku nakonec nezabíjí, ale posílí, tak je lepší jedno pořádné ohlédnutí,
než další bezhlavý náraz do zdi. Hmm, asi poněkud zmatený a zašmodrchaný úvod,
ale chtěla jsem jen dokreslit rozpoložení mysli, které mě přimělo k napsání těchto
řádků.


V lidském životě existují krizové situace, v nichž se ocitáme na pomyslné křižovatce
a ti citlivější z nás si dobře uvědomují, že se jedná o zlomový okamžik, kdy se
rozhoduje, jakým dalším směrem se náš život bude ubírat. Někteří více přemýšlejí
a váhají, ale nakonec se rozhodnou dle očekávání svého okolí a dle zajetých kolejí
a konvencí. Jiní tuto životní křižovatku chápou jako darovanou příležitost učinit
svoji volbu, uplatnit vlastní přesvědčení, bez ohledu na mínění okolí. Lidé jsou
různí a jejich morálka se často odvíjí od kulturního vzorce, ve kterém byli vychováni,
od příkladu svých nejbližších. S lidským srdcem to máte jako s každým jiným
svalem. Čím více do něho bušíte, tím více se zatvrzuje. A jak jinak nazvat jeden
či více podrazů, ústupků, skrček, které zkoušíme na své blízké, než neutuchajícím
bušením do srdeční membrány. S bucharem sem a bucharem tam mlátíme kolem sebe hlava
nehlava, abychom pro kus žvance ubezdušili případně i svého bližního. Škoda, jsou
jen k politování lidé, kteří nemají srdce na svém místě, kteří učinili jedinou
modlou svého života peníze a potažmo hromadu věcí, které si za ně kupují. Obvykle
všichni s tímto názorem souhlasíme, ale nedej bože, když našemu sousedovi spadne do
klína zcela nový mercedes, v tu ránu náš mravokárně zdvižený prst proti hnusně
konzumnímu způsobu života se útočně napřáhne proti sousedovi a první otázka, jež
nás napadne, zní: "Kde na to ten blbec vzal?" 

Co si budeme namlouvat, všichni závidíme. Každý však něco jiného. Jeden cesty do
zahraničí, druhý výnosné povolání, třetí kariéru a čtvrtý? Ten třeba nos mezi
očima. Tak. Někdy mě napadá, že těch lidských špatností je ve srovnání s těmi
dobrými nějak více, nemyslíte? Nechci být škarohlídem, ani blankytným optimistou,
ale v takových chvílích se mi vždycky tlačí do úst hrabalovsky okřídlené:
"Potomstvo blbé, zlé a zločinné." Bylo, je a bude mezi námi víc než dost
takových, kteří si lidskou dobrotu pletou s blbostí, kteří obdivně vzhlížejí k
vychcánkům a primitivní jim připadají lidé, jež dosud neztratili schopnost umět se
radovat. Z náhodného okamžiku štěstí, z prostých věcí a nahodilých dějů, které
nás potkávají dnes a denně. 


Sama za sebe mohu k tomu říct, že za své velké vítězství považuji to, že jsem
se zbavila existenciální úzkosti ze života, ze sžíravé každodennosti. Opravdu
jenom záleží na přístupu nás samotných. Možná, že naše lidská civilizace už
sjíždí po nakloněné rovině a je jen otázkou času, kdy zmizíme v propadlišti dějin.
Mohu si stokrát říkat, že když budu žít v souladu se svým morálním zákonem v
sobě, moc toho asi neovlivním. Ale copak je tak málo, že svým osobním příkladem
ovlivním život svých dětí a svého nejbližšího okolí? Vůbec mi nevadí, že v
poměru s globálními planetárními problémy je můj soukromý život jen jakýmsi motýlím
šelestem nad Pacifikem.

Za tím vším, co jsem doposud napsala, si také stojím. A jestli to chcete vědět, tak
si zase tak moc nevymýšlím, když řeknu, že smyslem mého nynějšího života se
stalo postupné oproštění od přepjatých tužeb, neuskutečnitelných cílů a přání.
Na jeden lidský život je toho ažaž. Ale když si takhle z jara klapu se svým psem,
slunce mi rozepíná bundu a vítr propleskává tváře a mé oči žasnou nad letošním
probouzením jara, tak vše přebytečné ze mě vyvěrá a odtéká kamsi pryč a teprve
teď se ve mně rozpoutá ten pravý silvestrovský ohňostroj, to každoroční jásání
a znovuzrození a prvním jarním dnem definitivně procitám do roku 2002. Opírám se o
silný kmen obrovského kaštanu, hledíc do stále ještě holého větvoví a v této
chvíli se ve mně sbírá, ani netuším odkud, pocit hřejivého štěstí, jež bych si
ani za spoustu peněz opravdu neměla kde koupit.


Autor: Radek Mareček


Další články z rubriky

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

1. 12. | 1 | Advent je tu! A Vánoce jsou tu od toho, abychom si je užily, takže no stres! Všechno nemusí být…

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

1. 12. | 1 | Chlap se vám buď líbí, nebo ne. A když nám zkříží cestu ten pravý, nevidíme napravo ani nalevo.…

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

30. 11. | Retro letí! Doba běží rychle dopředu a my si rádi připomínáme, co jsme tak milovali dřív a co nám…

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

30. 11. | Každý den děláme tisíce malých rozhodnutí, která ve výsledku formují celé naše osudy. Někteří…