Upíří sága trochu jinak. Jaké je setkání s energetickými upíry? A jak se jim bránit?

| Autor: Veronika Matoušková | Rubrika: Zábava

Hltala jste Stmívání či další upírské ságy, které poslední roky okupovaly poličky v knihkupectví a nejeden noční stolek? Možná vás napadlo, že to jsou pohádky pro větší holky. Přesto, upíři existují. Akorát vám nevysávají krev, ale životadárnou energii.

Upíří sága trochu jinak. Jaké je setkání s energetickými upíry? A jak se jim bránit?

Nápadné znaky

Ve starších románech bylo upíra velmi snadné poznat na první pohled – mrtvolně bledá kůže, prázdný pohled, nápadně dlouhé špičáky. Oblečený býval do dlouhého kabátu s vyhrnutým límcem, a co hlavně – potkat jste jej mohli výhradně po setmění a před kuropěním opět musel zalézt do tmy. Cullenovi ze Stmívání už nemuseli přebývat přes den „mimo,“ ale upírům, o kterých je nyní řeč, nic z toho nevadí. Dokonce jim v hrudi bije stejné srdce jako vám a rozhodně nejsou „nemrtví“. Akorát mají jednu vadu, a ne malou. Neumějí si brát energii „z Universa,“ musejí ji „sát“ z jiných lidí.

Vnější znaky dnešní upíři už postrádají. Najdete je oblečené do džínů i obleků za několik desítek tisíc, na dělnických pozicích i mezi top manažery. Klidně si dají česnečku a nevyděsíte je ani křížem. Snad jen toho kůlu do srdce se bojí, ale to asi každý, kdo má aspoň trochu vyvinutý pud sebezáchovy.

Karolína: Nová kolegyně byla upír

Se svým příběhem se nám svěřila Karolína: „Pracovala jsem dva roky ve společnosti, kde mi bylo opravdu dobře. Práce byla prima, kolegové taky, chodila jsem tam opravdu ráda. I s nováčky jsem se dokázala spřátelit a vycházet s nimi. Proto mě ani nenapadlo, když nastoupila Hanka, že by tomu mělo být jakkoliv jinak. Nebyla nepříjemná, nafoukaná, akorát taková posmutnělá. Jednou jsme šly na kafe, a tam se o sobě rozpovídala, že nemá moc přátel, v práci se hodně snaží, ale nikde nevydrží déle než rok….

Já jsem se prakticky nedostala ke slovu, jen na nějaké doplňující otázky. Když jsme se loučily, ona úplně zářila, zato já byla na dně se silami. Tak tak jsem se doploužila domů, kde jsem si napustila vanu, nalila dvojku červeného a pomalu se dala do kupy. Ráno do práce jsem šla v normální kondici, snad i s dobrou náladou. Jakmile mě Hanka uviděla, rozzářila se. Dokonce mi i kafe šla uvařit sama od sebe. Poděkovala jsem jí, usmála se a snažila se věnovat své práci, ale cítila jsem jak mi je čím dál hůř a jsem unavenější a unavenější. Zato Hanka si prozpěvovala a byla čím dál vitálnější.

Když to takhle šlo asi dva týdny, začalo mi to být už divné. A tak jsem zavolala své kamarádce, která se věnuje ezoterice, a sešly jsme se. Její první věta byla – no nazdar, ty vypadáš děsně. Nemáš v okolí nějakého upíra?, a ze mě automaticky vyhrklo – mám… Hanku. A byla jsem doma, jak se říká. Najednou to všechno dávalo smysl. To, že ona postupně rozkvétala a já chřadla – aby ne, když mi kradla sílu! Vyzvěděla jsem od ní, co a jak mám udělat v práci, a neskutečně se mi ulevilo.

Druhý den v práci ráno jsem udělala, jak kamarádka poradila. Nenápadně jsem pod pracovním stolem zkřížila nohy a v duchu řekla – NE, mně energii nevezmeš. Rozhodně, pevně. A to byste viděli, jak se role vyměnily. Hanka začala být nejistá, roztěkaná. Když mě nesměle pozvala do kuchyňky, že si dáme kafe, šla jsem a řekla jí, že to všechno vím, jak to je. Skoro se mi tam rozbrečela, že to o sobě ví, ale že s tím nic nezmůže, ať se nezlobím. Že někteří lidé si toho ani nevšimnou, nebo lépe řečeno – všimnou si, ale nedají si to do souvislostí. A tak mě opravdu nechala být, a zaměřila se na kolegu. Ten žádné změny nevykazoval, nestěžoval si na úbytek energie. Jen místo dvou káv denně začal pít tři. A tak jsme vegetovali rok, než opět odešla lovit do jiných vod.

První týden po jejím odchodu jsme si s kolegy řekli, že co u nás Hanka nepracuje, je v kanceláři mnohem lépe dýchatelno, zkrátka lepší atmosféra. Nechala jsem si její tajemství pro sebe, ale absolutně jsem s tím souhlasila. A doufám, že už nikoho takového nepotkám,“ uzavřela své vyprávění Karolína.

Václav (60) – Jsem upír, štve mě to, ale nic s tím nezmůžu.

Kdo Václava potká, si patrně všimne jeho nápadné nenápadnosti. Snaží se nevyčnívat, ke klientům je vždy velmi vstřícný. Působí ale tak nějak „bez života,“ pokud je sám. Pokud je s někým, viditelně pookřeje… na úkor toho druhého.

„Ano, jsem to, čemu se říká energetický upír. Vím to o sobě stoprocentně asi patnáct let, ale tušení, že něco není v pořádku, mám už od puberty. Jako dítě jsem čerpal energii od rodičů, ale to je normální a nikoho to nezarazí. Měl jsem pár kamarádů, s nimiž jsme strávili celou základku, a naše setkání vždy končilo stejně – tak já jdu, už jsem unavený. Nikdy jsem to nechápal, jak oni můžou být unavení, když mě je tak skvěle?, ale nepřemlouval jsem je. Rozhodně jsem to nedělal schválně s úmyslem je nějak poškodit.

Čas běžel, a já jsem si s přibývajícími lety všiml, že se mnou není něco v pořádku. Proč lidé, kteří se mnou jsou v kontaktu, jsou tím víc vyčerpaní, čím víc já jsem svěží a plný života? Zkoušel jsem všechny možné doktory, aby mi doplnili energii, abych ji nemusel odčerpávat těm, které jsem měl rád. Vždycky to pomohlo jen na chviličku. Byl jsem z toho zoufalý, a nevěděl. Jednou už mi paní doktorka velmi diskrétně poradila, že snad by mi mohl pomoci její kolega, a strčila mi do ruky papírek s telefonním číslem, jménem a pod tím – psychiatr. Co dodat.

Dlouho jsem se s tím tak nějak pral, ale pravdy jsem se dobral víceméně náhodou. Když už se nedaly vydržet bolesti zad, tak mě žena objednala k léčiteli. Taková drobná paní si mne prohlédla pronikavýma očima, zeptala se na pár věcí ohledně zad, a pak se zeptala: A co děláte s tím, co jste? Zůstal jsem na ni koukat a zprvu netušil, kam míří. Ale pak mi to došlo, když mi řekla, že se o to snažím celou dobu.

Dozvěděl jsem se, že jsem energetický upír, typ druhý – neboli neúmyslný, nedělám to schválně, ale neumím si pomoct. Nejdřív jsem se tomu šíleně bránil, ale pak se mi najednou ulevilo. Všechno mi do sebe totiž zapadlo jak dílky skládanky. Snažím se s tím žít, snažím se lidi nevycucávat víc, než opravdu musím. Je to můj kříž, který s sebou nesu. A nijak se nedivím, když se se mnou lidi nebaví, nebo se mnou přeruší styky po nějaké době. Už svůj život takhle dožiju, ale na druhou stranu mě to i dost mrzí, nerad druhým ubližuju,“ uzavřel Václav své vyprávění smutně.

Druhy energetických upírů

Václav z předchozího příběhu zmínil, že je druhým typem upíra. Jaké tedy existují typy upírů?

Chvilkový upír

Takto lze občas označit každého z nás. Stačí mít den blbec, nechat se obejmout od partnera a naprosto nevědomě „sosat“ energii. Často to také dělávají staří lidé, kteří na své blízké rádi sahají, berou je za ruku s tím, že pak zřetelně pookřejí. Není důvod mít strach, úbytek energie nebývá nijak škodlivý a snadno se doplní z Universa. Klidně svým starouškům tuto energii s láskou věnujte.

Neúmyslný upír

Tito lidé vysávají druhým životní sílu, aniž by to sami věděli a byli schopní s tím něco dělat. Často je nacházíme mezi matkami, které odmítají vypustit své děti z hnízda, nerozlučnými kamarádkami, které bez sebe nedají ani ránu. Může mít i tvář nové kolegyně, jako v příběhu Karolíny. Po odchodu takového člověka může „oběť“ bolet hlava, nemá náladu. To vše souvisí dohromady.

Úmyslný upír

Tento člověk to o sobě ví a škodí záměrně. Naprosto cíleně vysává, kohokoliv potká – známý, ale i cizí, je mu to jedno, padni komu padni. Čerpá energii ze strachu druhých, baví ho vyvolávat paniku. Bývá agresivní a vychutnává si, když může ostatním ublížit.

Jak se bránit?

Způsobů, jak se bránit, je hned několik a možná vás překvapí, jak jednoduché to je. Stačí překřížit nohy v kotnících a buď prsty na rukou, nebo ruce v klíně. Pokud k tomu v duchu řeknete něco jako „ze mě si brát nebudeš,“ uvidíte, jak protějšek znejistí. Dost možná si vyslechnete, co s vámi je, proč jste tak odtažití?

Dalším způsobem je, že si představíte „bublinu“ kolem vás, kterou se k vám dostane jen dobro. Ti zdatnější si mohou vnější obal udělat zrcadlový, aby se zlé a nedobré odrazilo a vrátilo k „odesilateli.“ Toto všechno zvládnete s trochou snahy ve své představivosti.

Zdá se vám to přitažené za vlasy? Možná. Ale rozhodně to funguje. Co nejméně zkušeností s duševními upíry nám všem.

Další články z rubriky

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

1. 12. | 1 | Advent je tu! A Vánoce jsou tu od toho, abychom si je užily, takže no stres! Všechno nemusí být…

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

1. 12. | 1 | Chlap se vám buď líbí, nebo ne. A když nám zkříží cestu ten pravý, nevidíme napravo ani nalevo.…

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

30. 11. | Retro letí! Doba běží rychle dopředu a my si rádi připomínáme, co jsme tak milovali dřív a co nám…

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

30. 11. | Každý den děláme tisíce malých rozhodnutí, která ve výsledku formují celé naše osudy. Někteří…