Ve stopách otce a přece svojí cestou

| Autor: Magda Peterková | Rubrika: Zábava

ROZHOVOR / Operní režisér David Radok má chuť vyučit se také vyprávění příběhů na filmovém plátně.

Ve stopách otce a přece svojí cestou


ROZHOVOR / Operní režisér David Radok má chuň

 vyučit se také vyprávění příběhů na filmovém plátně


MAGDA PETERKOVÁ


David Radok se narodil 28. července 1954, v době, kdy jeho otec - tehdy už
odborníky ceněný divadelní a filmový režisér Alfréd Radok byl právě
angažován do činohry Národního divadla. Jako čtrnáctiletý odešel s rodiči
a starší sestrou Barborou do švédského exilu, aby se z něj počátkem
devadesátých let slavně vrátil coby uznávaný divadelní a především
operní režisér.


Alfréd Radok jako režisér a tvůrce světem uznávané Laterny Magiky
je pro kulturní veřejnost již opět dostatečně známou veličinou. Ale čím
je Alfréd Radok pro Davida Radoka?

Především otcem. Bylo mi dvaadvacet let, když zemřel a já až teď -
čím sám víc stárnu - zpětně začínám chápat řadu věcí, na které
bylo tehdy ještě příliš brzy, abych jim mohl dost dobře rozumět. Nevím,
zda je to pravda, ale u řady věcí nábývám dojmu, že poznávám svého
otce až dodatečně.


Pro povolání režiséra jste se rozhodoval programově - na základě očekávání,
že půjdete v otcových stopách nebo spíš to byl truc - sám něco dokázat
v jeho profesi?

K divadlu jsem se dostal skrz náhodu. Když táta dělal ve Švédsku jednu
inscenaci a potřeboval statisty, a já jsem - coby žák deváté třídy přemluvil
kamarády, abychom se přihlásili. Na gymnáziu jsem si už pravidelně přivydělával
statováním a po škole jsem prošel různými divadelními zaměstnáními -
od kulisáka, kustóda, pomocného osvětlovače až po asistenta režie a později
jsem začal dělat své vlastní věci.

Nic programového v tom nebylo, ale na druhé straně jsem neměl se svým prospěchem
příliš jiných možností na výběr. Měl jsem většinou ke škole dost záporný
vztah - zajímaly mne vždy dobré kolektivy lidí - a ve škole jsem na ně neměl
právě štěstí. A navíc pro mne vědomosti, které nejsou zakotveny v něčem
širším, nejsou zajímavé - a ve škole jsem měl vždy dojem, že mě nutí
učit se to, kde ony souvislosti chybí.


Nakolik jste se "potatil"?

Myslím, že od toho jsou jiní lidé, aby mohli na takovou otázku odpovědět.
Tatínek měl zcela jiné podmínky pro svou práci než mám dnes já a podle těch
pár zážitků, které jsem měl z jeho inscenací, a které mám zprostředkovaně,
myslím, že táta dělal představení na jiné úrovni, než dělám já.
Nepovažuji se za geniálního režiséra, i když se nepovažuji ani za režiséra
špatného - ale patrně nepatřím mezi těch osm až deset lidí, kteří se
objevují každých padesát let a dělají divadlo ve vyšších dimenzích.


Ptáte se spolupracovníků vašeho otce na to, jak pracoval, nebo chcete
jít svou vlastní cestou a nenechat se jím nijak ovlivňovat?


Samozřejmě, že bych chtěl vědět co nejvíc o tom, jak pracují všichni
dobří režiséři, ale popsat práci režiséra je velice obtížné pro
kohokoliv jiného než pro něj samotného. To co se děje navenek, je jedna věc,
ale to co probíhá uvnitř, je něco úplně jiného.


Studujete otcovy scénáře?

Ne, vlastně první scénář (Ženitba - pozn. Mp.) jsem četl podrobněji až
teď, když jsem pracoval na přípravě materiálů pro výstavu v týnském
muzeu (Městské muzeum Týn nad Vltavou - pozn. Mp) .


V současnosti se věnujete převážně operní režii. Neláká vás
vyzkoušet si i film?


Film mne velice zajímá, ale neumím filmové řemeslo. Divadlo a film jsou dvě
zcela rozlišné věci, v každém pracujete z jinými obrazovými prostředky.
Jsou to dvě cizí řeči...


Nemáte chuň se filmové řeči naučit?

Možná, že už jsem na to příliš starý. Ale rád bych si to vyzkoušel.
Bohužel, zatím mi nikdo nezaklepal na dveře s nabídkou, zda bych nechtěl točit.
Pokud ale zaklepe, já je samozřejmě otevřu...


Další články z rubriky

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

1. 12. | 1 | Advent je tu! A Vánoce jsou tu od toho, abychom si je užily, takže no stres! Všechno nemusí být…

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

1. 12. | 1 | Chlap se vám buď líbí, nebo ne. A když nám zkříží cestu ten pravý, nevidíme napravo ani nalevo.…

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

30. 11. | Retro letí! Doba běží rychle dopředu a my si rádi připomínáme, co jsme tak milovali dřív a co nám…

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

30. 11. | Každý den děláme tisíce malých rozhodnutí, která ve výsledku formují celé naše osudy. Někteří…