Mnohem více stresujícím momentem, než je odjezd na dovolenou, je její průběh. Turisté v resortech totiž už několik let mají zábavu, která jim doslova nedává spát. Jde o to, každé ráno urvat co nejlepší místo na pláži.
Přestože patří letní dovolená mezi nejoblíbenější kratochvíle pracujícího lidu, velké procento se z ní vrací ještě vyčerpanější, než když na ni odjížděli. Není to jen vinou stresu způsobeného přemisťováním, člověku od přírody tak odporného, ale především napětím, jemuž jsou dovolenkáři během svého pobytu vystavováni. Jedním z nejvýraznějších stresorů letních dovolených je každodenní boj o lehátko se slunečníkem. Třebaže se zdá, že tento problém je zanedbatelný, takzvaná válka o slunečník hoří mezi dovolenkáři už několik let a jejími frontami byly ovládnuty nejenom ty nejoblíbenější resorty, ale také ty donedávna tímto jevem nepolíbené.
Co se týče prožívání letních dolovených, každý národ má svoje specifikum. Dokonce se říká, že dovolená je dnes už jediným prostorem, kde lze naplno vyjádřit vlastní rasové stereotypy. Právě tam se totiž lidé chovají, jak nejhůře umějí, a také tak činí s velkou chutí.
Národnostní typologie dovolenkáře má několik svébytných kategorií: o Britech se říká, že jsou hluční a ukřičení, Němci jsou neurvalí a nároční, Australané chtějí v jednom kuse slavit, Američané jsou všechno dohromady a ještě dvakrát horší než oni jsou Rusové. Ti si totiž myslí, že všichni budou skákat podle jejich příkazů, a navíc při tom rozumět rusky.
Páni světa
Největšími znalci proměny, která postihne člověka během letní dovolené, jsou zaměstnanci dovolenkových resortů, co jich po světě je. Ti už mají specifické rozmary jednotlivých hostů řádně zaškatulkované, jakmile jen uvidí jejich pas. I oni jsou však zaskočeni změnami, které dovolenkové stereotypy postihují.
Například zcela novou a dříve nevídanou kategorií dovolenkářů jsou čínští turisté. Ti evidentně dohánějí vše, co jim bylo za dlouhá léta odpíráno, a jdou, jak se říká, do plných. Vidět jich například dvacet najednou v hotelovém bazénku, jak po sobě hází mokré ručníky, a navíc bez ohledu na kohokoli jiného v okolí, patří mezi výživné momenty i pro náhodného pozorovatele, natožpak pro hotelový personál. „Je to zvláštní,“ stěžuje si smutným hlasem barman hotelového baru nejmenovaného řetězce.„Nikdy předtím jsme je neviděli, a přitom se chovají, jako kdyby jim patřil celý svět.Ostatně... vždyť jim vlastně i patří.“
Kdo dřív přijde...
Zatímco některé jevy jsou v hotelových resortech zcela neokoukané, jiné provázejí letní dovolenou už mnoho let a je jedno, kde se právě odehrává. Tímto fenoménem jsou války o slunečník nebo lehátko. Je jedno, jestli o to náležející k hotelovému bazénu, anebo příslušící k pláži na břehu moře. Vždy jde o to, urvat a na co nejdelší dobu si pro sebe a svou rodinu zabrat co největší počet nejlepších míst na opalování.
Válku o slunečník, tak jako už mnoho jiných válek, vyhlásili již před několika lety Němci tím, že si dali práci si přivstat a ta nejlepší místa si zabrat pro sebe. Anexe vypadá tak, že na lehátko se ráno pohodí například ručník, kniha, ploutev anebo láhev s pitím, aby vypadalo jako obsazené. Po vzoru okřídleného rčení kdo dřív přijde, ten dřív mele, tedy přesněji Wer zuerst kommt, mahlt zuerst, si Němci v hotelových resortech vysloužili renomé pečlivých uzurpátorů těch nejlepších plážových míst. Nevadí, že místa nevyužívají a jsou celé dopoledne třeba na tematickém výletě na druhé straně ostrova, hlavně že mají místo zabrané a uráčí se do něj svalit třeba až dlouho po poledni. Anebo taky ne!
Sobeckou strategii Němců však v posledních letech výrazně zdokonalili ruští turisté. Ti v boji o získání nejlepšího místa nejenom nelení vstát už dlouho před svítáním, rezervovat si místa prostřednictvím obvyklých roztroušených dovolenkových artefaktů, ale o své hlučné přítomnosti jsou schopni ostatní přesvědčovat až dlouho do večera.
Ani Němci, dokonce ani Rusové však nemají na bezstarostné Italy. Ti se v obřích brýlích připotácejí na pláž sice až dlouho po snídani, ale s nějakými místy si rozhodně nedělají starosti. Ze „zarezervovaných“ lehátek jednoduše cizí věci shodí a místa si zaberou sami. Taky řešení. Hotelové resorty a jejich zodpovědní činitelé samozřejmě o slunečníkových válkách už dlouho vědí. Je jim jasné, že hoteloví hosté se na dovolenou jezdí většinou rozčílit, a tak škodolibě přihlížejí těmto letním vlasteneckým válkám. I když ne všude. Například v několika řeckých resortech funguje systém přidělování lehátek na základě čísel pokojů, ale ani tímto systémem se neřeší ta nejlepší místa na pláži nebo u hotelového bazénu.
V případě zpoplatnění této služby zase hotelům nepřeje záporná publicita, zkrátka hoteloví hosté jsou citliví, a to nejenom po dni stráveném na pláži. Některé cestovní kanceláře na zpoplatnění takové služby své klienty upozorňují předem a radí, aby si hosté ušetřili nervy právě takovou rezervací, jiné zase upozorňují, že zabírání míst na lehátkách pohozením ručníku není slušné a že by lidé neměli místo blokovat víc než hodinu. Přesto si lehátekchtiví turisté dokážou poradit. Když se stydí k rezervaci použít ručník, vyšlou ta nejlepší místa u bazénu nebo na pláži držet svoje děti.
Komu není pomoci
Nízkonákladová letecká společnost EasyJet si nedávno nechala vypracovat pozoruhodnou studii na téma dovolenkového vstávání a shromáždila velice zajímavé údaje. Běžný britský dovolenkář vstává v hotelu v průměru o hodinu a tři čtvrtě dřív, než by vstával doma o dni volna. Důvod? Boj o slunečník!
Dále studie přinesla překvapivé zjištění, že přestože 71 procent tázaných turistů uvedlo, že hlavním účelem dovolené je odpočinout si, někteří jedinci jsou o dovolené schopni vstát až o čtyři a půl hodiny dřív než doma jenom proto, aby získali dobré místo na pláži. „Je šokující zjištění, kam až lidé dokážou v tomto letním dovolenkovém rituálu zajít, místo aby odpočívali,“ soudí psycholog, ale ani on nemá na tuto nemoc lék. Ale ona to vlastně ani není nemoc. Když to lidi baví, nenechají si to vzít. I kdyby se celou dovolenou nevyspali!
Zdroj: FORMEN