Také jsou mi proti srsti lidé, kteří ještě ve třiceti letech hnízdí u rodičů, zbaveni veškerých starostí a zodpovědnosti většinou za cokoliv,sobecky uvažující, jak mít ten život co nejjednodušší.
Docela by mě zajímalo jak ty sobecké kritéria Made in USA souvisí s křesťanskou morálkou, kterou se američané rádi chlubí. Opuštění rodičů ve třiceti mi nepřijde vůbec morální. Zejména generace dnešních čtyřicátníků, které si rodiče v šedesátých letech pořizovali většinou ve středním věku jako nejmladší děti má podle morálních hledisek naopak za povinnost dochovat i "pochovat" své rodiče a postarat se o jejich rodinný dům i jejich pohodlí v závěru života. Přestalo platit "dědictví otců zachovej nám pane"? Podle američanů by jsme měli své rodiče nacpat do domova důchodců a barák do kterého investovali mnohdy celé své úspory a čas prodat ???!! To má být "vzorec" pro dospělost ??Samozřejmě jiná je situace v komunistických sídlištích Made In normalizace, kde je nemožné vícegenerační soužití rodičů a jejich dospělých dětí, které se chtějí osamostatnit. Rovněž o finanční nezávislosti nemůže být v našich zeměpisných šířkách ani řeči. Vždyť průměrný příjem více než tří milionů Čechů a Moravanů nedosahuje ani 50% minimální mzdy sedmi ekonomicky nevyspělejších zemí světa. Jsme prostě "chudí " příbuzní a kdo to odmítá přiznat má klapky na očích. Ekonomická nezávislost za cenu dvougeneračních hypotečních úvěrů naopak sráží tisíce mladých lidí, kteří chtějí být finančně nezávislí na úroveň bídy. Pracuji více než 20 let jako analytik statistiky reálných příjmů obyvatelstva, takže vím o čem mluvím. Ing. Miroslav Tomáš, PhD.
někdy mám pocit, že chlapi nedospějí nikdy, mě bude 36.
S názorem maminy plně souhlasím, u nás to je hodně podobné.
doufám, že mě to nepotká. mám teprve 18 let a na svých rodičích jsem stále závislá. když si vezmu, že moje matka v mých rokách měla už rodinu, je to pro mne nepředstavitelná věc, ale ve třiceti snad už budu mít i já svou rodinu...
Kdyz mi bylo 16, tak jsem odesla od rodicu bydlet s pritelem do vetsiho mesta, kde jsem dostala pracovni prilezitost. Vydelavam si vic nez mamka a tatka dohromady. Oba delame grafiky v reklamni agenture. Takze jsem financne nezavisla. Tedka mi bude 18 a vsechno funguje.. (jeste delam skolu). Takze uz splnuju dve podminky - jsem dospela aniz by mi muselo byt 18let ?
Není mi zatím ještě 30, je mi 24 a bydlím u rodičů. Kdyby mi ale někdo chtěl říct, že jsem se neosamostatnil, tak mohu souhlasit. Zatím jsem se nepostavil na vlastní nohy, ano. Jsem ale proto míň dospělej než kamarád, který po škole kdešel pracovat a bydlet do podnájmu? Co je správný? Život je složitější a správná cesta je pro každého jiná a osud má taky každý jiný. Je tu mnoho variací.. Nespálí se ten kdo udělá krok příliš brzy? Může přece platit přísloví: Kdo si počká... počká na správný čas, a neusne na vavřínech. Suma sumárum - za předčasný rozhodnutí, stejně jako za opožděný rozhodnutí ponese zodpovědnost každý za sebe, takže já osobně bych se vývojem věku osamostatnění zajímal pouze jako ukazatelem a hledal příčínu.. Ta tu popsaná nebyla, a o ní by se právě dalo diskutovat!
Jak se říká dítě roste (rozvíjí se)láskou a dospělý člověk starostmi. Takové ty sobce, kteří ještě ve 30 a znám případy i o deset a víc let starší (zvláštní že jen muže)většinou vychovají matky s "opičí láskou". Všechny jejich partnerky pomluví aby chlapec co nejdéle zůstal v matčině péči a pak všude vykládají: Ten náš se snad ani v životě neožení (jakoby si stěžovaly, avšak s tajnou pýchou, že žádná mu zatím nebyla tak dobrá jako ona). Jistě už jste si toho ve svém okolí také všimli.
Myslím, že problém je dvojí, jak už tu bylo řečeno. Mladí lidé nemohou mít našetřeno dostatek peněz na pořízení bytu a nebo ani neutáhnou nájemní v případě průměrného či nižšího platu - mohou žít dva spolu, pak ano, ale pokud se vezmou, pořídí dítě, pak jsou na jeden plat tři lidi a finanční situace je ještě horší. Nedivím se, že v takových případech vypomáhají i prarodiče. Hodně se ale také v současné době rozmáhá pohodlnost mladých lidí. Proč by nežili s rodiči, když nemusí platit nájem a mohou tedy být případně na podpoře, která jim v jejich životních podmínkách dostačuje. Já se od 16 let starala o své prarodiče - žila jsem u nich. Zemřeli a zůstal mi po nich byt. Ve 22 jsem se vdala. Teď je mi 28 a jsem šest let vdaná. Od svých rodičů nemohu nic čekat, nic moc sami nemají a manželovi rodiče by se rozdali, ale jsou v důchodu. V kolika letech jsem podle vás dospěla? Mimochodem, čekáme první dítě. Usoudili jsme, že teď je ta pravá doba, ne že bychom se necítili dospělí, prostě jsem ještě dítě nechtěli. Nemůžeme sváděť vše na geny, jak se vymlouvá mamina z 23.9. Tato záležitost je věcí výchovy. Kdybych já neměla rodinnou situaci a výchovu takovou, jakou jsem měla, nebyla bych ještě teď dospělá, vidím to totiž na své stejně staré kamarádce. Je třeba děti rovnoměrně s věkem vésti k více a více náročným povinnostem.
to jsou teda nesmysly. 95% meho okoli odeslo od rodicu behem studia na vysoke skole a melo 2-3 brigady soucasne, aby se uzivilo, zaplatilo pronajaty byt. po vystudovali vsichni nastoupili do prace domu se nevratil ani jeden. je mi 30, mam vlastni byt, rodice mi penize nepujcuji ani omylem (jsou stejne v duchodu, podporuji ja je!), z domova jsem odesla v 21... jak rikam, 95% meho okoli. ted me napada ze jako okoli beru zeny. napr. priteluv bratr (28let) sice zije "ve svem", nicmene mu maminka dava penize, neb mlady pan ani nestuduje ani nepracuje. zato je stale pekne odpocatej, na rozdil ode me ......
Příspěvek dole jsem psala já, pardon.
Ta tři kritéria mi rozhodně nepřipadají jako dobré univerzální měřítko. A co třicetiletá žena, která vychovává dítě a nemá tudíž žádný příjem? Ta je také ještě dítětem? ;-) Nebo třicetiletý muž, který se věnuje např. učitelskému povolání, nemá tudíž peníze na vlastní byt a bydlí u rodičů?
Taky to vidím na svém synovi-30.Sice bydlí sám,ale když něco potřebuje,rád to přehodí na svou matku a řeš mi to!Vůbec se mi to nelíbí.A když už o něčem rozhodne,přijde mi to tak nepraktické , nanicovaté a drahé,že polknu jedovatou slinu a nechám ho v tom vycukat.Ale v důsledku to odnesu stejně já,jak finančně,tak prací.Je ještě hodně nedospělý a to jsem jako jeho matka dělala,co umím,abych ho připravila na život,ale-nezadařilo se to tak úplně.Fakt za to nemůžu,je to letora-celý tatínek.A to jsme už drahně let od sebe,nemohl to od něj okoukat,nestýkali se,je to v něm,jak v koze.Není to nic extra,když se rozvedete s partnerem,protože to s ním prostě nejde a pak vám do toho samého vyroste syn a můžete se rozkrájet,nejde s tím nic dělat.
Souhlasím s výše uvedeným názorem. Vidím to na svých dětech (31 a 33 let) - bohužel.
Jo dnešní mladé lidi šetříme od povinností a proto to pomalé dospívání.Jen aby se to neotočilo proti nám.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.