Vycházejí POLITICKÉ (O)BLUDY Štěpána Mareše

| Autor: redakce | Rubrika: Zábava

Chcete se dozvědět, kdy je Mirek Topolánek v ložnici neviditelný? Komu z toalety telefonuje Jiří Paroubek? Kdy používá bičík David Rath? Kam chodí s kyblíčkem a lopatičkou Václav Klaus, nebo odkud má Jiří Čunek své statisíce?

Na všechny tyto otázky, a samozřejmě i na mnoho dalších odpovídají POLITICKÉ (O)BLUDY Štěpána Mareše. Tuto horkou knižní novinku jednoho z nejlepších českých karikaturistů současnosti vydává společnost Dobrovský s.r.o. v edici Fuego.



Bezmála dvoustovka samostatných politických karikatur mapuje českou politickou scénu, a to od chvíle, kdy ji kvůli „bytovo-bordelové“ aféře opustil Stanislav Gross, až do nejžhavější současnosti, kterou charakterizuje móda „výměny manželek.“ V samostatných vtipech defiluje panoptikum postav i neuvěřitelných situací, které ve výtvarné zkratce komentují ostře, bez zdlouhavých jinotajů a kliček českou politickou realitu. A že je co komentovat!

Čtenáři bez ohledu na věk a svou politickou orientaci se mohou těšit na návrat klasického politického vtipu. Zárukou jim budiž citát, že „po Politických (o)bludách na českém politickém nebi už nikdy nebude nic jako dřív…“

Knihu pokřtí 1. listopadu v baru Solidní nejistota – Aňa Geislerová a Marek Vašut.

Rozhovor se Štěpánem Marešem

Byl jste vždycky takový srandista a fórař, třeba už ve škole? Byl jste „šašek třídy“?
To je hodně profláknuté spojení, ale v mém případě platí, lepší termín nemám. I když vlastně ano, „třídní bavič“, jak se dnes módně používá, ale jinak jsem prakticky pořád smutný, i když legraci mám rád.

Dělal jste si legraci třeba z holek nebo z kantorů?
Z holek ani tolik ne. Na gymnáziu jsem ale pod lavicí kreslil komiksy, a jeden z nich, poměrně „obhroublejší“ jsem po velkém prošení půjčil spolužákovi, který se dušoval, že to nebude číst v hodině. Samozřejmě četl, a zabavila mu ho profesorka. Z toho byl trošku průšvih…

Byl rekognoskován autor?
No jo, když to vzali do sborovny, hned všichni věděli, kdo to dělal. Měl jsem trochu strach, protože to opravdu nebyl zrovna moc lichotivý spisek. A přestože mi bylo sděleno, že vyzvednout si to mohu až na konci školního roku, hned ten den jsem na sborovnu zaklepal a vešel dovnitř… Trošku mě překvapilo, že kantoři to zrovna četli a smáli se tomu. Když mě uviděli, hned nasadili vážné tváře, a znovu, že až na konci roku. Ale už jsem to nikdy neviděl.

Dnes děláte hlavně politickou karikaturu, kolikrát jdete na dřeň, děláte si srandu ze všeho, ale ta politika… Dá se tomu ještě vůbec smát?
Jo, je to z 90% černý humor, ale člověk se i té dnešní politice smát musí. Být jenom zasmušilý, být zamindrákovaný, na všechno nadávat, to nemá cenu.

Na co nadáváte vy, když už…
Já nenadávám, ani na politiku ne. To je v pohodě. Čím víc nehezkých, obhroublejších a oplzlejších politiků, tím líp pro mne, tím víc inspirace.

Jaké jsou jejich reakce, hodně negativní?
Na začátku jich bývalo dost, teď už ne. Pravděpodobně si zvykli. Teď jsou buď reakce pozitivní, nebo žádné. Ale já jsem rád za všechny, i ty záporné.

Ani si nestěžují stranické sekretariáty?
To bylo, ale taky už není. Snahy o nějaké žaloby a tak. Politici poznali, že se asi nemá cenu soudit. Takže s politiky je to v pohodě, a ačkoli některé dokonce „díky bohu“ nebo „panebože“ znám, tak když jsme se potkali…

…co říkali? Hele, Mareš, vykašli se na to… Nebo, že bezva?
Většinou fajn, že je to fajn. No, nevím jestli to mysleli vážně… Ale třeba s takovým Paroubkem jsem se nepotkal. On mě asi moc rád nemá, ale já jeho jo, je to skvělý „materiál“. Jako ostatně mnoho dalších, napříč politickým spektrem!

Politická karikatura umírá se dnem, není to demotivující? Někoho hezky urazíte, ale za týden už o pointě neví nikdo nic…
Většinou to tak je a trošku mě mrzí, že v momentě, kdy se to vytiskne, je to vlastně mrtvé. Ale to je můj úděl, můj osud, a já si ho svobodně vybral.

Knížka POLITICKÉ (O)BLUDY dost možná mapuje jednu vaši profesní etapu. Proč ji vlastně vydáváte?
Za prvé, abych pobavil lidi, to bych chtěl, a za prvé a půl, to na rovinu, abych taky vydělal nějaké ty peníze…

To všechno přesto, že víte, že politická karikatura má jepičí život?
Doufám, že spousta těch fórů přežívá a přežije. Taky jsme z několika set těch obrázků vybrali jen ty, o kterých si myslíme, že jsou schopny přežít rok či dva.

Jaký byl poměr těch vybraných a vyřazených?
Asi jedna ku třem.

Co vás ještě baví kromě karikatur?
Maluji obrazy, oleje, akryly na plátně, volnou tvorbu, portréty, grafiky, tužkou, uhlem… Všechno to je realistické sdělení, takový surrealismus nebo snad přesněji fantaskní realismus.

Představil jste se už někde touhle tvorbou, znají to lidi?
Jen trochu, ale chci je s tím vším seznámit. Vím, že je to ještě za dlouho, ale za rok plánuji v Praze výstavu obrazů a olejů na plátně. Bude to něco úplně jiného než Zelený Raoul…

Po kom máte výtvarný talent?
Po obou rodičích. Máma pěkně maluje, byť naivisticky. I táta umí zdařile kreslit a navíc má úžasnou fotografickou paměť, což obdivuji. Mé malování podporují. Jinak samozřejmě musíte mít trochu talentu, taky vůle, píle a hodně štěstí...

------------------

Životopis Štěpána Mareše
Narodil se v roce 1972 v Třebíči, a vystudoval tam gymnázium. Od svých dvaceti nabízí do periodik své komiksy. Začínal v titulech Kometa, Stadion nebo Pivní kurýr. V první polovině 90. let kreslil pro Nedělní Blesk a Právo. 1. ledna 1995 začal v týdeníku Reflex vycházet jeho slavný Zelený Raoul podle scénářů Dana Hrubého, Milana Tesaře a Tomáše Baldýnského.

Nabídek z ostatních periodik přibylo. Štěpán Mareš kreslí pro Lidové noviny, spolupracuje s MF Dnes, publikuje politické vtipy v měsíčníku „51 PRO“ atd.
V roce 2002 dostal dokonce nabídku vystavovat v Parlamentu ČR a výstavu následně zahajoval ministr kultury Pavel Dostál a nynější prezident Václav Klaus. Dalších výstav je také požehnaně, od domovské Třebíče přes Prahu, Plzeň, Žďár nad Sázavou, Uherské Hradiště, Jihlavu, Zlín… až po tu poslední v letošním roce v Hluboké nad Vltavou. Vedle publikační činnosti se v roce 2004 Štěpán Mareš také několikrát objevil v zábavném pořadu televize Prima „Dementi“.
A ještě jedno dokreslení, kdo je vlastně Štěpán Mareš. Tady je pár citací z jeho vlastnoručně psaného životopisu.
1972 narozen v Třebíči
1976 zavřen psycholabilní učitelkou mateřské školy v temné místnosti s uklízecími potřebami (to ho ovlivňuje na zbytek života – samota, stresy, uzavřenost)
1984 vítěz soutěže Děti pozor, červená
1986 po třetím triumfu v soutěži Děti pozor, červená se stává doživotním držitelem trofeje skutečného semaforu, který organizátoři odmontovali z chodníku při rekonstrukci Gottwaldova náměstí v Třebíči
1989 člen stávkového výboru na gymnáziu v Třebíči. Zároveň 1. místo v hodu granátem na sportovní soutěži (75 m)
2001 na výstavě komiksů v Plzni byl ředitelem galerie označen za tvůrce nezasluhujícího si tak významných prostor

Soutěž


5 z vás může vyhrát POLITICKÉ (O)BLUDY od Štěpána Mareše. Stačí správně odpovědět.


zdroj: 2media.cz, s.r.o.

Další články z rubriky

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

1. 12. | 1 | Advent je tu! A Vánoce jsou tu od toho, abychom si je užily, takže no stres! Všechno nemusí být…

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

1. 12. | 1 | Chlap se vám buď líbí, nebo ne. A když nám zkříží cestu ten pravý, nevidíme napravo ani nalevo.…

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

30. 11. | Retro letí! Doba běží rychle dopředu a my si rádi připomínáme, co jsme tak milovali dřív a co nám…

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

30. 11. | Každý den děláme tisíce malých rozhodnutí, která ve výsledku formují celé naše osudy. Někteří…