Z přítelova syna se stal malý tyran

:6::74::74::115:

ahojky,máme v rodině podobný problém,brácha se rozved a z jeho mladší tomu se nesmí nic říct,poslouchat jen jeho natož,aby ho táta vysek nebo mu vynadal,když je u mojí mámy,tak vše řekne mámě,zatelefonuje jí............není fakt o co stát............

Dobrý den všem, mám 25-ti leté zkušenosti středoškolského učitele, který v současné době poskytuje kvalifikované výchovné poradenství metodou EFT v oblasti tzv. "dětských problémů" ... poruchy učení a chování, fobie, závislosti apod. Více informací naleznete na www.jiri-kadlec.cz ... děkuji!

Já mam syna kterému je 16let a manžel dceru které je 10roků.Manžel si pro ni jezdí 1 za 14 dní.Hned od začátku u nás platilo co může můj syn to může i tvá dcera a naopak.Žadné lítosti,že ji máme jen 1 za 14 dní pravidla jsou pro oba stejný a klapeto už 8 let.První měsíc byl perný /hodně/,ale pak to bylo čím dál lepší:312:Teď už jsme tak daleko,že si žádáme o holku do péče,protože matka se chce odstěhovat do ciziny.Přeji všem pevné nervy a milujme děti opravdově a né opičí laskou.

eva: malej dvůr a velkej bič a nejen na syna :224:, asi se někde stala chyba :674:

Renáto:Možná jenom na tebe žárlí a myslí si, že o taťku přijde, asi by to chtělo, aby jste si všichni sedli a popovídali si o tom a nastolit určitá pravidla, a to, že mu taťka kupuje všechno na co si ukáže taky není dobré, myslím, že to popovídání si by nic nezkazilo třeba tak přijdete na to pro se tak chová. (nemůže v tom být taky třeba šikana ve škole? )

ahoj.mam problemy se svym 15- letym synem.to co se deje posledni rok je hrozne.pracuji na dve smeny a kdyz mam odpoledni tak muj syn si vodi domu kamarady s kteryma nejdrive vyji lednicku,kouri ve vsech mistnostech nejcasteji v posteli kde propalil prosteradlo a cichu.kdyz prijdu domu vsude se vali vajgli a spousta neumyteho nadobi.obcas i sklenky od alkoholu.pradlo necha lezet kde se slece.pak na me zacne rvat,ze ho nema vyprane.cokoliv uvarim vsechno skritizuje,ze se to neda zrat.pak se jde vzit rohliky.ven si chodi jak chce a vraci se kolem 20 hodiny.vzdy je citit cigaretama a hospodou.doma nedela nic a kdyz uz neco udela tak s obrovskym krikem.nevim jak dal,zivot mi uz prestal bavit diky memu synovi.chtela jsem ho dat na internat,ale rekl mi ze udela vsechno pro to,aby ho vyhodili,ze chce byt doma.nevim si uz vubec s nim rady,je hrozne vulgarni.prosim poradte co mam delat

Ahojky,zrovna řeším podobný problém.Mám 16-ti letou dceru z prvního manželství.Můj manžel má z prvního manželství dceru , které je 6 let.Žijeme spolu již 4 roky a zpočátku vše vypadalo , že budeme šťastná rodina.Bohužel skutečnost je jiná.Začalo to narozením našeho společného syna , a to před rokem.Dcerka mého muže k nám jezdí 1x za 14 dní a my se pak dohadujem pomalu týden.Ona si může dovolit vše , bere mé starší dceři věci , nechce si uklízet a vymýšlí si různé věci , které ji měla udělat má starší dcera.Můj muž se jí neustále zastává , aniž by si ověřil pravdu.Dochází tu pak k velkým hádkám a končí to pláčem.Muž se k mé starší dceři chová jako by tu byla navíc a já vůbec nevím jak z této situace ven.Přemýšlím , že navštívím psychologa.Kdyby někdo měl nějakou radu jak na to , budu jedině ráda.čtenářka Lulu

:502: Ahojky ,děvčata nechám Vám tu odkaz na diskusi o pobytu dítěte v nemocnici.Jedná se tu sice o FDN a Brně ,ale nejen o ni.Napište nám Vaše zkušenosti s dětskými nemocnicemi. Děkujeme TADY TO JE

renato, je treba s tim neco delat od zacatku, nebo z maleho tyrana se stane velky a to uz bude horsi napravovat. Zajit za psychologem s deckem.

marta: ^Tak to ti holka nezavidim. verim ti, vim,ze takove [pripady existuji. Asi to chce psychologa, mozna je to nejaky protest, ktery zacal uz v dobe rozvodu rodicu. vse mu proslo a ted uz v tom jede az po usi. Drzim palce.

žanýsek: 5 rokov som zazivala nieco podobne. Ale treba ich nechat tak. Uvar jest a viac si nevsimaj ani pritela ani krpatu, jednoducho si sprav svoj program. Dieta predsa prislo za svojim otcom, tak nech sa mu ten venuje. Ty si sprav pekny vecer s kamoskami, chod si zacvicit, precitaj knizku...a o par mesiacov priatelovi zacnes chybat a bude sa snazit vymyslat aktivity do ktorych by si sa mohla zapojit aj ty...Len nic neznasilnuj..pevne nervy, trpezlivost a hlavne musis byt zo zaciatku uplne flegmaticka a nesnazit sa vychovavat cudzie dieta...Mne tento pristup pomohol a s priatelovym 10 rocnym synom si pomaly lepsie rozumiem ako on s vlastnym otcom. Drzi palce!

Váš článek mne velicr zaujal. Zažívám něco podobného. Mám partnera, s manželkou nežije už pár let, rozvádí se, mají spolu 7 letou holku. Jednou za 14 dni je u nás na víkendy. Ještě dodám, že spolu s partnerem máme půlroční mimi holčičku. Když k nám jeho dcera přijede, já přestávám existovat pro ně oba. Všechno co řeknu, říkám "do větru", když má něco udělat, tak ohrne nos, hned letí za tátou, a čeká, až jí to otec sám řekne. Mně prostě neposlouchá. To samé je s přítelem. Když říkám něco ohledně malé, tak ze mě dělá hysterku, krávu a já nevím co ještě. Prostě mě nikdo nerespektuje. Ta 7letá si vymýšlí také, že ji mlátim až má modřiny, že ji nedávám najíst, atd. S její matkou jsem se pokoušela promluvit, ale ona jen chlastá, kouří, vymýšlí si, no hrůza, nikam to nevedlo. Nevím, co dělat, ale mám toho dost, chtěla bych se rozejít, ale napíšu to narovinu: Jsem na příteli finančně závislá a nevím, jak bych to bez něj zvládla. K rodičům to nejde, není místo. No, budu muset přemýšlet co s tím. Poradíte? Hádat se s malým frackem přece nemá cenu, a abych ji mlátila? To snad ne.

<:e73><:e64><:e60><:e59><:e59><:e59><:e59>

No musim se ozvat,nejenom ze neznam nikoho z tech,kdo sem pisi,ale dokonce ani nepracuji v zadne redakci Damy. To,ze se k tomu,co se tady pise,vyjadruji,je dano tim,ze jsem behem sveho zivota posbirala ruzne zkusenosti a ne proto,ze by mne tady nekdo za to platil.

Anonyme, nevím, proč bych měla někomu říkat kde pracuju...do toho nikomu nic není.

A co děláš ty, anonyme, že máš čas projíždět diskuse a zjišňovat, jak často kdo přispívá? A nepoblij si klávesnici, blbě by se ti psalo.

Spis mi pripada zajimave, ze vsechny problemy, ktere se zde resi se jich tykaji. Nevim, jenom mi pripada divny, kdyz se podivam i na jine rubriky namatkou vzdy jsou tam prispevky napr. Bekky a kdyz se jich clovek zepta, co delaji, ze maji cas cely den prispivat, neodpovi. To je taky divny, zrejme nevi, co odpovedet.
Je mi z toho na bliti.

Evo a jano, jasně jmenuji se Katka, pracuju pro Damu, celý den sedím, pročítám příspěvky a vymýšlím si různé příběhy abyste se měly čím bavit. Strašně mě baví si dělat z lidí blázny a věšet vám na nos bulíky, nic lepšího neznám.Na světě je málo problémů a proto jsme placeny za to, že problémy vytváříme abyste se měli nad čím pozastavovat. Mé spolupracovnice Qlinda, Bekky, Marta a jiné, jsou placeny za to, že nedbudou oponovat a budou na vše souhlasně kývat. Za to vše si vyděláme slušné peníze, balík peněz....Takhle si nějak vy dvě představujete že to probíhá, že celá diskuze je fraška, kde pouze vy dvě , Jana a Eva jsou z davu a zbytek jsou dobře placené zaměstnankyně tohoto serveru???Vodík a blbost lze nalézt opravdu všude....s prominutím, že to tak musím říct, protože vaše představy o chatech jsou fascinující.Můžete mi říct, co by z toho provozovatel serveru asi tak měl, že nějaká vymyslí problém nějaké Marty a ostatní ji budou litovat??? Já prostě nevidím jediný důvod proč by toto, o čem jste vy dvě přesvědčené, proč by to někdo dělal.Použijte občas hlavu.

Jani<:e50> jsi uz druha kdo se tady nad Martou pozastavil.Jsme asi priznene duse anemame rady kdyz nam nekdo vesi na nos buliky.Nevim jestli Marta pracuje pro Damu,aby se zvysila ctivost nebo pro nekoho jineho.Jeste je tady Diana,Milena,Qlinda,Katka,Bekky.Zajimave je, ze se devcata vzdy navzajem podrzi a jedna druhe veri,asi pracuji spolu v redakci.<:e47><:e47><:e47>

Jano, Jano, prosímtě prober se...prober se.Neznáš Martu o nic víc než ji známe my,ale nevidím jediný důvod, proč by si co tu píše vymýšlela. Uvědomuješ že ty tvoje kecy o lhaní a vymýšlení si, musí pěkně bolet člověka, který ten problém má. Jsi jako Pítr a Macho a jim podobní, neřeší nic skutečného, nemají názor, pouze někoho uráží a píšou, jak si ten člověk vymejšlí. Viz tvoje příspěvky v jiných diskuzích. Po přečtení člověk dostane obrázek tvé osobnosti zcela jasně. Když se ti nelíbí co tu kdo píše, tak proč to čteš??

Taky myslím, že napsat těch pár řádků není taková časová ztráta a naopak to může pomoct si věci ujasnit. Je asi něco jiného, pořád nad tím přemýšlet a omílat si to v duchu pořád dokola, nebo jasně napsat, v čem je problém. A je možná i snesitelnější diskutovat s někým, koho neznám a nemuset mít obavy z ostudy.

No ja si na rozdil od Jany myslim,ze si Marta nic nevymysli. Nic tak absurdniho,co se deje s jejich nevlastnim synem,by si totiz asi nedokazala vymyslet. A ostatne,co by z toho mela? Abychom ji litovali? Jano,myslim si,ze jsi mimo.

No jo, Jana sežrala Šalamounovi exkrement!!

Myslím, že jsem první, kdo vám to řekl.

To Jana...prober se..jestli to číst nechceš, tak nečeti...jo a kde bereš ten čas ty a všechny ostatní co sem přispívají? Macho, Pítr, Anna, Lucie, Qlinda...myslím, že těch pravidelných diskutantů je tu dost na tvé napadání...

To: MARTA: neodpověděla jsi mi na otázku, skutečně by mě zajímalo, jak někdo, kdo má tolik problémů, má celý den čas s možnost psát na téměř všechny rubriky. Kdyby tomu tak bylo začala byste problémy řešit a netrávila tolik času tím, že to budete vykládat druhým lidem.
Doufám, že jsem otevřela oči všem, kteří vám to baští!
Nic špatného se mi nestane, to se neboj, nežiju totiž jako vy ve lži!!!
Měla by jste se stydět za ty vaše bláboly.
Nebo je tu snad někdo kdo zná Martu osobně?
Mít známé na soudu, tak si nechám zjistit, jestli na trestním je skutečně spis vašeho synáčka.

Milá Jano, moc ti přeji, aby jsi nezažila nic špatného. Myslím to skutečně upřímně s čistým srdcem a bez ironie.

To: MARTA
Muzes mi rici, co je naplni tve prace? Kdyz mas cas prispivat temer do vsech rubrik jako Becky?
Mila zlata, to vsechno jsou zrejme jenom kecy, za ktery te nekdo velice dobre plati. Spousta veci tam nesedi a ty si myslis, ze jsou vsichni tak blbi a veri ti to?
Dej bacha, aby se ti to vsechno jednou nevratilo!!!

Dopadlo to dobře. Dali nám možnost kluka stáhnout dobrovolně ze školy. V pondělí jsem nažhavila telefony a snažila jsem se sehnat učňák, kam by mohl přestoupit. Bohužel nikde to nejde, všude musí od začátku. Ach jo, zbytečný rok. Když se ho zeptáme, chce dělat, je mu to jedno, dejte mě někam, anebo mě nikam nedávejte<:e64>. Tak ho teda vzali do učení pro místní textilku. Je to takový podivný učňáček, jenom tři třídy - prvák, druhák, třeňák, všude tak do deseti učňů a učnic. Seběhne kopeček a je ve třídě. Bude jich tam jenom 8 učnů, moc se nebude muset učit, žádné starosti nic. Učení mají nastřídačku po týdnu s praxí a dostávají hned kapesné, podle výsledků, snad ho to bude motivovat, aby chodil do školy. Po vyučení okamžitě dostanou smlouvu. Já vím, že bude dělat za pár šupů, ale raději aň něco dělá než aň se fláká na podpoře. Panebože, aspoň aň tohle dodělá, vždyň svět pořád ještě pro něj neskončil a aby si mohl dodělat maturitu, tak musí mít aspoň nějaký učňák, jedno jaký. Teď jsem mu sehnala na dva měsíce brigádu v pekárně, tak jsem se nechám překvapit, jak bude chodit do práce. A jak to dopadlo s tou zlodějinou v bazénu? Zatím nijak, čekáme na soud. Advokát, vyšetřovatel a kurátorka říkali, že zas bude mít šanci. Prý poslední.

Pro všechny, kteří mi věří a ne pro ty, které si myslí, jak si z nich střílím. Vždyň číst to nemusí, není to povinné. Až do včerejška se to vyvíjelo celkem dobře. Ale ouha, včera ho vyloučili ze školy. Prý nějaká krádež mobilu. Nevíme, už co je pravda a co ne, je to strašně zmatené a nevyšetřené. Nějakému studentovi se tam ztratil mobil (zas ten mobil) a tak šli najisto na našeho a prohledali mu tašku. V penále mu našli mobil. On se dušuje, že ho nevzal a neví, jak se u něj vzal. Prý proč, vždyň má svůj. A jelikož byl už podmínečně vyloučen, nikdo se s ním nebavil a okamžitě bez okolků a jakýchkoliv vyšetřování a ověřování skutečností ho vyloučili. To víte učitelé, jak se dovedou chovat. Pro ně je všechno jen černé a bílé a basta. Bohužel, když se škola rozhodne ho vyloučit, tak ho vyloučí. Tady se tomu učitelkému sboru na tom učilišti říká "prznitelé mladých duší" a je to pravda. Dnes na 8 hodin je tam manžel pozvaný. Má vrátit knihy a tak. Chce se pokusit aspoň o to, aby mu neničili život a napsali mu důvod porušení školního řádu, nebo absence. Snad, doufám. Je mi do breku. 17. dubna jsme byli na třídních schůzkách a dmuli jsme se pýchou. Jak se zlepšil v učení a byl v 6tý nejlépe se učící student z 21. Když měl ten průser, tak jsem mu říkala, aby se teď začal pořádně učit, protože dobrého žáka jen tak nevyhodí (jsem si myslela) , hlavně aň jim nedá příležitost, ale jak vidím pravidlo, že když se chce psa bít, hůl se najde, opět zafungovalo. Zakousl se do učení a učil se, fakt. Hodně se zlepšil, všechno si opravil. Na třídních schůzkách si ho učitelé chválili, ach jo. Tak období klidu a pohody u nás opět skončilo. V pondělí spolu naklušeme na pracák a na zdravotku, co jiného máme dělat. Podle toho jak dopadne jednání s "przniteli mladých duší" budeme se snažit ho dát aspoň na nějaký 3letý uč. obor. Hlavně aň se vyučí, cokoliv. Vždyň potom má šanci si dodělat nástavbu. Teď čekám jak na trní, až se mi manžel ozve a sdělí mi jak to dopadlo.

To Marta: Nejak se odmlcela. Napis nam,jak se to vyviji????!!

Jo Marto,a budu se zase opakovat,radila bych zajit za psychologem. Ne tolik kvuli klukovi (to by tam musel jit on),ale spis kvuli tobe,tvemu manzelstvi a TVEMU zivotu. Nerikam,ze uspech je zarucen,ale alespon to zkus,nedas za to nic a v nejhorsim si s psychologem alespon popovidas o tom,co te(vas) trapi....

Irčo<:e13> -> <:e50> -> <:e73>

Irena<:e29>

Celou dobu jsem si říkala, že to musí být náhoda, ale všechny tebou popsané události do sebe zapadají až moc. Já to tedy zkusím a tak k věci. Marti, proboha, už ti musím vynadat, takhle kňourat a skuhrat, seber se. Vždycky jsi byla bojovnice a teď by tě mělo tohle položit? Jen si vzpomeň, jak tvůj muž měl ten úraz a ty jsi vůbec nevěděla, co s ním bude dál a vidíš, dnes, jak se z toho dostal. Tenkrát jsme tě všechny obdivovaly, jak to statečně neseš. Dělala jsi všechno, co bylo v tvých silách a nelitovala jsi žádných prostředků, jen když to pomůže. Vidím, že s tvým manželem to bylo něco jiného, to jsi věřila a teď bojuješ proti něčemu o čem jsi přesvědčena, že nemá cenu a nevěříš. To bude asi ten tvůj hlavní problém, který tě srazil na kolena. Nebudu ti kázat, jako ostatní, co se týče toho chlapce. Co o něm vím, to mi už stačí si udělat představu tvé beznaděje, ale to nechme stranou. Marňas musíš myslet už konečně na sebe, moc se rozdáváš. Ťplně si tě dovedu představit, no, jo, to jsi celá ty, nejdřív se snažíš vzdorovat, ale pak jako vždycky zatneš zuby a zas budeš táhnout tu svou káru dál. Holka, ty vůbec nemáš štěstí. Po tom všem, by sis ho zasloužila veliký kopec a teď zas tohle. Ach, jo. Vůbec tě není vidět, neseď doma, začni s náma zase chodit na sebeobranu a nevymlouvej se, že nemáš čas, že nestíháš. Hlídáš toho kluka? Toho neuhlídáš. Nebo se stydíš? Nemáš za co. Jsme sice město, kde si všichni vidí až do talíře, ale ty těma kanálama, vážně chodit nemusíš. Jsi slušná a hodná holka, možná až moc a nikdo se na tebe přes prsty nekouká. Moc si to bereš. A hlavně ti chci napsat, že pokud se chceš svěřit a vylít srdíčko, přijď mezi přátelé a neventiluj si své pocity tady. Přijď, pořád to máme v úterý a ve čtvrtek od 19:00.

Četla jsem dnešní deník Právo. Je tam článek o chlapcích, kteří kradli v bazénu. Nevím, ale mám takový dojem, že...... Že by i v novinách lhali jako Marta?

Nejka podobne me to napadalo v pocatku diskuze...zodpovednost za synovu vychovu na matce...kde byl otec, ptala jsem se Marty jestli si syna brali uz od malicka, jestli se mu otec venoval?Ano, chodil s nim hrat fotbal,nejake vylety a tak..alespon to takMarta psala, takze kontakt se synem byl.Pak jsem se ptala na ta vyšetření, které syn pdstoupil s matkou, tady mi připadá, že se to vytrácí...při prvních problémech se mělo začít něco dělat, kdo to zanedbal? Marta viděla chybu v matce..tak to bývá..teď si sama ozkoušela co to je bezmocnost, tak spojili síly, na tom Evo není nic špatného, prostě každé vztahy se někam vyvíjejí..ale znovu opakuju, kluka je mi líto a stejně jako Milena mám pocit,že ten problém je někde jinde.Je to nezvedenej hajzlík, ale proč?To je to co jsem myslela tím, když jsem se ptala Marty,jak by to cítila, kdyby to byl její vlastní syn.Co by hledala? Určitě by nesepisovala prohřešky,ale chtěla by vědět"pročů?Taky mě trochu zarazila ta obava z ostudy a vzápětí osočení dědy,že má strach aby nevypadal blbě před ostatníma.Když běžela s močí do Káčka, tak jsem to vzala jako obavu o syna a snahu pomoct mu a něco řešit..ne jako opatření důkazu, že je to ještě větší hajzlik.To že je Marta emotivní, to má Eva pravdu, ale ono být v téhle situaci, za těchdle podmínek a myslím, že Marta je přesvědčená, že dělá to nejlepší a co může..

<:e47>Marti mne nic neurazi<:e47><:e47><:e47>Mne to rozesmalo<:e47>Rekla bych ze na kluka zarlis.Neodpovedela jsi mi na moji otazku.Proc si myslis, ze tchyne ktera vychovala tveho manzela neumi vychovavat deti?Dvvas mi svoje myslenky.Vychovala tchyne tveho manzela spatne?Milujes sveho manzela?Jak muses rict na jeho mamu "certova"?Promin to jsou tvoje slova.A zlobis se zato na mne?<:e28>Marti vzdyt ja te vubec neznam.V zivote jsem te nevidela,nevim jak vypadas,nevim ani jestli mluvis pravdu.Muj vlastni usudek si delam ze tvych slov.Proste ti neverim.

Nazdar Ajko a Terko presne to samy jsme Marte radily v rubrice -rozvedena... hleda spravedlnost.Marta ma pravo na svuj zivot,na miminko.Jenze Marta chce to miminko stejne az za dva roky, az tomu klukovi-"kriminalnikovi a hajzlovi" bude 18 let.Aspon to tak Marta napsala.Jinak tyhle diskuze sleduji delsi dobu-obcas se ozvu-vetsinou mlcim.S tim inzulinem to bylo mysleno IRONICKY.Marta napsala, ze klukovi nebudou brat advokata.Pritom ke kazdymu soudu advokata musis mit.Kdyz si ho nenajdes sama tak ti advokata prideli soud.Zaplatit budes muset, at chces nebo nechces.Prenechat to na osud?-Jak se vyjadrila Marta by bylo jako, kdyz ma dite cukrovku-taky to prenechate na osud? Jak by to dopadlo? Jestli jste necetly tu druhou rubriku tak jste to nepochopily.Ten kluk by mel nest zodpovednost sam za svoje ciny.K soudu bych s nim ja osobne sla.Jenom otazka jestli tam Marta s manzelem pujdou Martu vyprovokovala.Proc asi?Klidne mohla odpovedet-ne nepujdeme.Nebo ano pujdeme.A tim by diskuze skoncila.Kdyz o tom Marta nechce hovorit, tak at o tom verejne nepise.Ten kluk mel nehezke detstvi a to se na nem podepsalo.Marta zatim obvinovala matku ditete-a kde byl otec ktery toho kluka zplodil?Ten se na klukovi nepodepsal,nebral si ho na soboty a nedele,dovolene? Sesnactilety kluk spadl z nebe-prinesl ho cap a je zlodej a kriminalnik-i kdyz soud bude jak psala Marta 18.3.p.s.mysleno IRONICKY nez mne zase zacnete kamenovat.

Jenže je rozdíl mezi bojem o učení nebo mytí nádobí a krádeží peněz. Ten rozdíl by snad měl poznat i puberňák. A to tím spíš, že už jeden soud měl a dostal podmínku.

No to si ale v té pubertě uvědomuje málokdo, jenže to nemívá tak často takové grády.Občas když slyším Nikču-dceru kvůli čemu se na mne dokáže zlobit ze svého pohledu,vztekat se, brečet..,třeba boje kvůli učení..prostě to v tomhle věku vidí jinak,ale co je moc..

To je asi problém - že si neuvědomuje, jak ubližuje lidem kolem sebe - rodičům (i Martě), sestře. Nebo jestli je mu to jedno, hlavně aby on byl spokojenej a za hvězdu.

Pardon, na Marty místě.

Beky 15.3. 8:25To Eva..moje tchýně svého syna taky velmi miluje, ale když začal s drogama, tak o tom problému nechtěla slyšet, jako by se nic nedělo..mami nedávejte mu žádné peníze-dala a on šel a koupil si další fet, mami jestli chce jít bydlet k vám, aň se jde léčit - ne,někde by se toulal a co by jedl,bydlel u nich a rozprodával byt..mami,musí jít na infekční má feňáckou žloutenku,ozvěte se na tohle číslo..neozvala se byla by to ostuda, ale že mohl nakazit naše děti a všechny okolo a že by na to mohl zemřít..tak jsem ho musela nahlásit já.On nedělal, fetoval, nestaral se o nic a mamka ve své mateřské lásce-to neříkám ironicky, protože moje tchýně je moc hodný člověk a syna opravdu miluje-měla starost, že nastydne protože nenosí svetr.To jen že ani mateřská láska není záruka na správný postup a jednání...Já na Evi místě bych to řešila s manželem za pomoci odborníků..psychologů, nějaké ty příčiny to mít musí,abych pak nemusela řešit ty následky..ale když by syn neměl chuň spolupracovat,tak by to stejně nikam nevedlo, ale tohle bych nevzdala, je mu šestnáct a má celý život před sebou.

No, jo. Uvědomuji, si že se tam doučí co neumí. Ale nedá se nic dělat. Vím, že babička nechtěla hlavně tohle dopustit. Je mi ho líto, ale za každý špatný čin musí být každý po zásluze potrestán. Chyba nastala někde v dětství, vždycky se mu to omlouvalo, on je ještě malý, on z toho nemá rozum. Houby. Navykl si krást a teď je pozdě. Nemá svědomí, vůbec. Můj brácha v 5 letech vzal tátovi peníze, a dost na tehdejší dobu a šel na pouň. Moje rodiče z toho udělali takovou kovbojku, že jsem z toho kroutila hlavou (bylo mi 17 let), dostal sekec mazec, mamka pozvala jednoho našeho známého policajta a ten s ním (naoko) sepsal protokol o výslechu, nasadil mu želízka a že ho odvede do vězení, pak teda brácha v slzách slíbil, že už nikdy neudělá, tak mu je sundal. A běda jak bude krást, tak si pro něj přijde. Pak ještě asi půl roku na to, když něco chtěl tak mu mamka řekla" "nene, ty jsi si to vybral". Možná, že vám to připadá kruté, ale účinek to mělo a velký. Dnes je mu 23 let a vždy si na to vzpomene, když se baví o krádeži dětí. Říká: "pamatuješ jak jsem tenkrát...".

Dva roky nepodmíněně...tééda.Já mám akorát o takový kluky obavu aby se v takových zařízeních nenaučili to, co ještě neumí.. jenže trest musí přijít, to bezesporu, protože si musí uvědomit, že takhle to asi nejde v životě. Teď si zkoní život a za pár let se možná bude mlátit do hlavy, že to frajírkovství za to nestálo. Co z toho, že ho ostatní uznávají a berou jako kinga, oni zavření nebudou. To je těžký, "dostali" jste ho do péče, když už byl to dítě ulice, s tímto se těžko něco dělá... ach jo, kluk jeden.

Katko, co mu hrozí?? Dostal podmínku 1 na 1 tj. když něco spáchá v podmínce - dva roky nepodmíněně v nápravném zařízení. Takhle mi to teda včera, vysvětloval manžel. Beky u nás má normální kamarády v jeho věku, který ho berou a měla jsem pocit, že je mezi něma někdo. Vždyň on má všechno, co dnes mladí potřebují pro své image. Ale s takovýma klukama ho to asi nebaví, s těma to není VONO, jsou normální. Pořád ho to táhne do města kde vyrostl v gangu, na sídlišti mezi garážema. On potřeboval být ještě větší frajér. Jezdit taxíkem jak baron, hrát automaty, balík peněz v kapse. To on potřebuje.

Tak jsem si myslela, že je syn pod vlivem nějaké partičky, ale ono to vypadá, že byl iniciátor.A taky je dost pochybné to společení s těma mladšíma klukama,téměř jako by si něco potřeboval dokazovat...i přes to všechno je mi toho kluka líto.

Marto..důchodci bývaj takový, že si nejvíc zakládají na tom, jak budou vypadat mezi lidma a aby nevypadali nějak špatně. Kolikrát já jsem slyšela od své babičky, když jsem donesla na vysvědčení první a jedinou trojku v životě : "Co si o nás lidi budou myslet?" nebo "To se nemůžu pochlubit ani ženskejm." Vždycky se mi z těch řečí dělalo blujno. Ťspěch je aspoň to, že tchyně začala střízlivět! Konečně asi nebudeš muset hlavou proti zdi.Nojo, on když je člověk postaven před hotovou věc - soud a opravdové obvinění z trestného činu, tak se to asi v mozku přehodí a začne se uvažovat, že asi to není v pořádku. Co mu Marto vlastně hrozí v jeho věku za trest?

ámen jsem myslela, že půjde do nápravného zařízení pro mladistvé. Teď už mu odmítla pomoct i babička, která řekla NE, nic se platit nebude, když nám to chlapec (nestyděl se) navrhl. Do tří dnů mu musíme sehnat advokáta, nebo mu ho přidělí soud. Asi to bude jedno. Tchýně konečně připustila, možná dělala chybu, že ho pořád omlouvala a začíná střízlivět. A dědek, ten mě dorazil. Jemu jde snad hlavně o to jak bude vypadat mezi senilníma dědkama v hospodě.

Marto... no ámen s ním není, ale bude to mít v životě moc moc těžké, to jo. Kvůli pubertální nerozvážnosti.... Teda ti jeho kamarádi..12 a 14 let, to je taky bomba! Myslíš, že se poučil? Nebo se i teď chová naprosto stejně? Pro tchýni to asi fakt musel být šok, když ho měla jen za takového trochu nezbedného hošíka..to věřím.

Hotovo, dokonáno. Toto šlo rychle. Včera mu byla prokázána trestná činnost a je obviněn. Vykrádali ještě s třema výtečníkama skříňky v bazénu. Ti tři jsou ještě nezletilý 12 let a dva 14 let. Všichni se pěkně přiznali a začali to svádět jeden na druhého. Kriminalista manželovi říkal, že s jeho trestním rejstříkem, je s ním už ámen, když je mu už 16 let. Pro tchýni to musel být strašný šok, když přijel s jedním kriminalistou, chlapec šel do komory a vytáhl hrnec na zelí a začal z něj vytahovat mobily a nabíječky.

Ahoj Martičko, sleduju to tu už chvíli a držím ti palce, ale dost často mě napadlo - nepřeháníš to trochu? Myslím, že děláš mnohem víc, než musíš. Jak dlouho to ještě vydržíš? Jak daleko máš do toho, aby ses zhroutila? A je opravdu potřeba čekat, až vyčerpáš veškeré svoje síly? Víš, mám pocit, že je čas, abys myslela taky trochu na sebe. Ťplně mi zatrnulo, když jsi tu před časem psala, že bys chtěla vlastní děňátko, ale že si na to netroufáš kvůli synovi tvého přítele. Na co chceš čekat? Kluk evidentně nespolupracuje, aň se snažíš jak chceš, nenachází to odezvu. Odepiš ho, aň nemusíš odepsat sebe a svůj vztah s přítelem (mimochodem, co v té věci dělá on, je to přece hlavně JEHO syn!) Jenom prosím už řekni DOST a nenech se zničit, prosím! Moc ti fandím, jistě jsi prima ženská.

Z povzdálí sleduji diskusi, zatím jsem se nepřipojovala, protože mě toto nepálí, ale co je moc to je moc. Co to ta Eva píše o inzulínu - to jako myslí jak??? Takže inzulín potřebuje k životu. Dobře. Narkoman potřebuje drogy k životu, gambler potřebuje peníze k životu. Takže mám chápat podle Evy, že mateřská láska je tak silná, že sama matka dítěti bude ty drogy obstarávat protože je potřebuje k životu, anebo mu bude odevzdávat mzdu, aby mohl hrát, když to potřebuje k životu. Tak to jdi Evo s takovou láskou NĚKAM.

Evo<:e56>.

Evo, kde jsi na to přišla, že ten kluk ještě NEBYL u soudu, to by mě zajímalo. Asi dámo, špatně čteš<:e72>.

Evo, myslíš vážně, že nechat dítě, aby si dělalo, co se mu zachce, je projev lásky? Malému dítěti zakážeš sahat na horká kamna, když neposlechne, tak ho přes ruku plácneš. Když to neuděláš, spálí se a následky mohou být hrozné. U velkých to platí taky.

A jinak Evo, všimla jsem si že tě uráží výraz čertova babička, tak klidně to můžu napsat takhle "andělská" babička. Protože ona neví co činí, když ho pořád omlouvá.

Tak je doma. Včera v noci přišel k babičce, že když jsme ho nechali hledat tou policií (teprve včera odpoledne se manžel skutečně rozhoupal), tak raději přišel dobrovolně. Na otázku babičky "kde byl", odpověděl "všude možně" a babička "kde je to všude možně" on na to "no všude možně" a tím to skončilo, víc se nedovíme. Manžel volal na policii a tam mu řekli, že si ho zítra stejně vypůjčí, že tam na něho něco mají. Tak tady je přesně příklad toho, proč se nemá všechno schovávat do zástěry. Kdyby už v to neděli večer nahlásil policii, je pravděpodobně v noci nebo ráno už doma. A taky by možná asi zabránil, třeba, nějaké trestné činnosti. Možná.

Evo, tvoje otázky nevyprovokovaly jen Martu, ale i ostatní. Proč asi?

Evo, s prominutím, děláš to schválně nebo to myslíš smrtelně vážně? Možná by ses mohla vzpamatovat a přečíst si VŠE co napsala Marta. pěkně od začátklu a na všech diskuzích, kde Marta psala o synovi. A jestli ti to nedojde ani potom, tak to asi bude problém někde jinde<:e7>. Hm, syn, ukradne a rozfláká auto s kamarády, krade doma peníze, nechodí domů, prodal mobil, který mu koupili aby měl na bůhví co. Jako připadá ti to všechno opravdu tak málo. Proč sem plantáš inzulín taky nechápu. Pořád s mateřskou láskou!! myslíš, že je všemocná!! jeho pravá matka ho taky totálně neukočírovala, takže asi to na něj nějak nepůsobilo, že.Kluk prochází obdobím puberty a to člověk (z vlastní zkušenosti) dělá takový hovadiny (omlouvám se za to slovo), že když se na to dívá s odstupem několika let, říká si, jak mohl být tak blbej a suveréní. Někdo ty svoje lumpárny drží v mezích zákona, ale někdo to holt přepískne na celé čáře. Toň případ Marty a syna.Kluk nepřijde dva dny domů a ty ji nazveš hysterkou!!Bomba! To tvoje mateřská láska, kterou tu šermuješ asi není nic moc, když ti to připadá normální. Ty bys neměla strach?? I kdyby šlo o sousedovo dítě, tak bych měla strach co se s tím dítětem mohlo stát nebo kde se courá a proč dělá svým rodičům takové věci a trápí je tím. Evo, vůbec neuvažuješ nebo tě jen baví být jiná než jsme tady ostatní, které se snaží Martě aspoň nějak pomoct. Takže klukova babička, protože mu vše toleruje, nevadí jí až tak, že syn krade a zapletl se do party, kde se kradou auta apod. je ta správná. Z lásky by ho nechala dělat tohle všechno, z lásky by ho nechala se cárat po nocích, z lásky by jí nevadilo, že nechodí na noc domů, z lásky bude platit jeho dluhy spojené se zničeným a nabouraným autem, z lásky by jí tohle vůbec nevadilo???!!! To ti připadá správné???<:e71> Kdyby kluk čistou náhodou v tom autě nedejbože někoho zabil, taky by se to odpustilo, protože ho všichni milují? Marta s manželem mají kluka asi rok...a kluk se nestal hajzlíkem za ten rok, bylo to dávno předtím. jak to že ta mateřská všemohoucí láska tohle dopustila.Nerozumím ti...

Katko nevim nestli jsi cetla Martu v rubrice -rozvedena-hleda spravedlnost<:e28><:e24> uz jenom mje otazky Martu vyprovokovaly.<:e28> Podivej kdyz dite ma cukrovku-tak mu nedas inzulin a prenechas to na osud?<:e15> Kluk jeste ani nemel soud a uz je podle Marty hajzl,kriminalnik a zlocinec.Trosku silna slova od "macechy Marticky".Marta nema k tomu klukovi vztah,nema k nemu materskou lasku.A babicka ktera kluka miluje je podle Marty certova babicka? Nemusis se mnou souhlasit,muzes Marte vsechno verit.Nic to nezmeni na mem nazoru.<:e47>

Tie dve tvaricky s krutiacimi ocami su tam omylom. Malo to byt "smajlik" nad tym.

Myška 12.3. 9:45 - <:e29><:e55><:e55><:e68><:e68><:e68>

Synátor si užívá prázdniny<:e58>

Holky, děkuji vám, že jste se mě zastaly. Honí se mi v hlavě myšlenky než usnu (když usnu) a hned jak se probudím, proboha, co jí, za co žije, co kde provádí. Proč nepříjde ani k té babičce, to je mi divné. Tam by dostal najíst, vykoupal by se, převléknul, vyspal. Nebo proč nepříjde domů, když jsme v práci.

Evo, věřím Martě, protože sama znám člověka, který se chová úplně stejně, jako syn jejího manžela. Dokud to byl kluk, tak ho pořád někdo tahal z maléru, nikdy nenesl odpovědnost za to, co udělal, protože je přece mladej atd. Zůstalo mu to, ale už ho nikdo z malérů tahat nechce a on se s tím neumí ve svým věku vypořádat, jen obviňuje všechny kolem sebe.

Marto, nenech se znechutit některými příspěvky. Jako matka šestnáctiletého kluka Ti držím palce, abys ustála nejen soud a další nepříjemné věci s dítětem, které si ničeho a nikoho neváží, a které jsi dostala do výchovy až bylo pozdě, ale hlavně Tvůj vztah s manželem, protože podstupujete velmi těžkou zkoušku Vašeho vztahu. Přeju Ti, abyste se z toho brzy dostali, a měli své dítě, ne proto, abys zažila strach o vlastní, ale abys i Ty našla v životě naplnění, a věřím tomu, že společné dítě Vám oběma bude dělat jen radost.

ještě na doplnění : Ťžasné Evo, takže až Marta nebo kdokoli porodí a projdem si těmi všemi bolestmi a strastmi, přibyde nám kromě dítěte ještě patent na rozum, protože před porodem ničemu nerozumíme, nemůžeme mít pravdu, staneme se chytřejšími. Bezvadný no....takový Královny Matky mám fakt moc ráda.

Evo, jsi opravdu strašně trapná!!!! Co mají porodní bolesti a popraskané bradavky společného s tím, že z kluka vyrostl kriminálník!?!? Vždyň matka, která teda těma porodníma bolestma trpěla, toho asi taky moc nezmohla jak to vypadá a nenašla způsob, jak kluka změnit, či mu to vysvětlit. proto se nyní s Martou shodne a pijou spolu kafe.Nechápu, jak můžeš něco takového napsat. Holka, milovat neznamená omlouvat, vše co ten druhý udělá, víš! A toto zatím prarodiče činí.

Evo, tak já mám hysterii 1 stupně, když kluk už od soboty nebyl doma, jo?

evo, jsi trapná

Ahoj Marticko<:e47> to jsem ja tvoje tchyne<:e15> a certova babicka<:e15> jak jsi mne sama prezvala v jine rubrice.Devce, devce kazdy ti tady veri a to ti dela dobre,vid.<:e29> Mas hysterii prvniho stupne<:e47> tak kluk je 100% kriminalnik<:e29> a jenom ty, ktera jsi nikdy netrpela porodnimi bolestmi,popraskanymi bradavkami mas patent na rozum a na vychovu ditete.Pred tim byla klukova mama ta nejhorsi-a ted najednou jste spolu kamaradky<:e29> a popijte kaficko.Tchan s tchyni manzelovi vyhrozuji a ty jedina mas 100% pravdu.Na listecek si zapisujes, cim se ten ulicnik provinil,a koncem kazdyho mesice trapis mamzela a tchyni ,aby si to precetli.A nechapes proc to cist nechteji?<:e47><:e47><:e47>

Nejraději bych těď usnula a probudila bych se až toho 18ctého v pondělí.

Babička tvrdí, že se prý ozval a říkal, že je u nějakého kamaráda, ale upřímně, můžeme jí věřit? NE. Nebylo by poprvé, kdy ho takhle kryje. Byla jsem její poslední snacha, která s ní jakžtakž mluvila.

Marto, tak jen aby manželovi to odhodlání vydrželo. Je smutné, že se jeho rodiče zachovali takhle, protože jejich postoj mladýho ještě utvrzuje v tom, že si může dělat, co chce a vždycky se za něj někdo postaví. Jen aň pocítí důsledky toho, co udělal.

V pátek si opět vyšel na výlet a tak jsme na něj čekali. Asi v 1 hodinu v noci se manžel oblékl, že ho jde hledat, já zůstala doma. Sjezdil diskotéky a jeho kamarády (včetně toho spolužáka ze třídy) a nikde nebyl. Asi v půl páté ráno jel okolo svých rodičů a nedalo mu to, aby se nezeptal, zda něco nevědí. Byl překvapen, on už u babičky od 3 hodin ráno pěkně pochrupával. Chtěl ho vzbudit a odvézt k nám, ale to se zlou potázal a aň si pro něj přijede ráno. Ráno jsme si pro něj přijeli něco po 10 hodině a už byl v tahu. Nasnídal se, oblékl a oznámil babičce, že jde pryč a šel. Ještě teď se nevrátil a to je pondělí. Včera babička volala, že ho ráno musíme jít hledat a aň ho hlavně nedáme hledat policií. Tche, jakýpak hledání? Manžel mě teď odvezl do práce a s fotkou jde na policii, už ho má dost. V sobotu jsme čekali a čekali a pak jsme si řekli, co budem čekat, až přijde tak přijde. Tak jsme šli na návštěvu, odreagovat se. Šli jsme k jeho nejstaršímu bratrovi a i ten ho přemlouval, aň ho už zažádá o ústavní péči. V neděli jsme se stavili u tchýně a tam jsme se strašně pohádali s babkou a dědkem. Manžel prohlásil, že v pondělí 18ctého (kluk má soud), tak požádá soud o svěření do ústavní péče a že to chce dát do zápisu. Dědek vylítnul a začal řvát na manžela: "to jsi otec, ty ho necháš zavřít, už nejsi můj syn, ty chceš zavřít mého jediného vnuka". Zase ho vyděďoval a já ho prý nenávidím. Nakonec nás vyhodili, aň táhnem a už se tam neobjevujem. Tak jsme šli. Ještě jsme se stavili u jeho exmanželky a manžel jí přiznal, že na něj taky nestačí a oznámil, že bude žádat o ústavní péči. Souhlasila a že ho podpoří. Ach, jo, kam nás ten kluk dohnal.

Marto,krome toho bych ti opracvdu radila,abys zasla do poradny (ted uz se to nejmenuje manzelska poradna,ale nejak poradna pro lidske vztahy anebo tak nejak a neplati se tam!!) a tam se zeptala,co bys mela TY delat a jak bys mel manzelovi pomoci. Mozna by tam mel jit tvuj mnzel taky a poradit se co s ditkem udelat....

No to ja vsechno vim,ale presto k tomu muze zaujmout marta dvoji postoj. Ja si rikam,co bych asi delala na jejim miste. Asi bych se opravdu snazila se v tom angazovat co nejmene. Ja vim,ze kluk bydli u nich,to ale neznamena,ze budu nekde behat a hledat ho po nocich nebo po sidlisti. Ja bych na manzelova syna nenadavala,nestezovala si (stejne to nepomuze a manzel stejne dobre vi oc jde),ale zaroven v takovyvh tech akcich o kterych pise Marta bych se snazila moc neangazovat. Proc nejde manzel hledat syna sam? ja myslim,ze tohleto si bude muset vyresit on sam se sebou (jestli ho poslat nekam do ustavu,k cemuz to ocividne smeruje) nebo traumatizovat dale celou rodinu vcetne Marty. Takhle to totiz smeruje k tomu,ze to marte samozrejme neda a bude do toho nejak zasahovat a nakonec to muze dopadnout tak,ze se misto s klukem bude hadat jeji manzel s ni. Treba to nenastane,ja nechci strasit,ale podle mne to hrozi. Ja trochu vim,o cem mluvim. Manzeluv syn bydlel taky u nas, ve srovnani s tim,co pise Marta to byla uplna idyla,ovsem presto pokud se vyskytly sebemensi zadrhele v nasem souziti,nikdy jsem to neresila ja. Ono totiz se kazda nova manzelka pohybuje po tenkem lede,staci krucek a je z ni semetrika a zla macecha. To,co odpusti kluk otci,neodpusti marte a ono to neni uplne jedno,jak by se zdalo,zpetne to muze ovlivnit i otce.

Mně připadá, že se od toho distancovat nejde. Je to syn jejího manžela, který má syna u sebe z rozhodnutí soudu. Kluk u nich bydlí a Marty manžel je za něj odpovědnej. A když nadělá dluhy, který bude muset platit otec, tak se to Marty bude sakra týkat.

Marto,je to opravdu horror. Ale Anna ti radi spravne,mela by ses pokusit se od toho distancovat,i kdyz je to tezke,to chapu. Takova situace je hrozna zatez i pro tvuj vztah s manzelem. Nedopust,aby byl pricinou vaseho rozchodu!!!!

Anno, on si realitu připouští i tchýně, ale pořád doufají, věří a čekají na něco, nevím co. Asi až ho osvítí duch svatý. Ale já věřím, že jeho pobyt mezi normálníma lidma končí. Nemá tu už co dělat. Doufám, že už neoblbne soudkyni svým hereckým výstupem.

Marto, je to fakt síla. Moc s tebou cítím. Navíc není dobré, že si manžel nechce realitu připustit. Neumím ti poradit, jen se obávám, že když mu /a tchýni/ budeš dávat výčet synových prohřešků, dokážeš sice, že máš pravdu, ale hrozí ti, že s ní zůstaneš sama. Jak se mi to jeví, nechtějí vidět pravdu. Když jim jí budeš podstrkovat, hrozí, že svou zoufalost a zlobu nakonec obrátí proti tobě.
Marto, máš to velice těžké, ale snaž se ještě chvíli, v zájmu zachování manželství, vydržet, snad je to už jen otázka času. <:e37>

Je to hrozný pocit ponížení. Hned si na vás všichni dovolí, protože s váma jednají podle pravidla "jaký syn, takový rodiče". Poprvé jsem to poznala, když jsme ho postali na tábor (dva roky nazpět, byl ještě u mámy) a najednou nám volal vedoucí tábora, aň si pro něj okamžitě přijedem. Přistihli ho jak vlezl okénkem do kanceláře a hrabal se v šuplících. Šel krást. Vedoucí ho zadržel a telefonicky si zjistil co je zač (u syna policajta). Načež volal a mluvil se mnou tak povýšeně. Prý jak jsme mohli poslat takovýho spratka mezi normální děti, co řekne slušným rodičům. No, nezmohla jsem se ani na odpor. Jednal se mnou jako s nějakou čůzou. Když jsem namítla, že je devět hodin večer, jestli by to nešlo až zítra tak mi odvětil, že ho to nezajímá a aň si to zařídíme jak chcem, ale aň je okamžitě pryč. Tak jsme se hned sebrali a jeli. Přijeli jsme tam něco po půlnoci. Já z auta ani nevylezla, ale manžel si pro něj šel. Beze slova ho odvedl a povídal, jak to bylo ponižující, ty pohledy. Samozřejmě v práci (tábor byl od manžela z práce) se to všichni od dětí dozvěděli. Když jsme se nastěhovali do našeho bytu tak k nám byli sousedi velmi přátelští. Dnes každou chvíli u nás zazvoní domovník a předává stížnosti od sousedů. Dělá bordel a kouří na chodbě. Všechno co se stane v paneláku tak jdou na nás. To ten váš hajzl. Sousedi nás zdraví, ale už ne srdečne, jen tak ze slušnosti a koukají na nás jako na xindl.

Opět mě nezklamal. Zas krade, vše je marný. Začala jsem si psát poznámky o jeho zločinech a vždy to dám na konci měsíce přečíst manželovi a hlavně tchýni. Protože oni kluka vlastně pořád omlouvají a pořád doufají, že se změní. Mrzí mě, že mám pořád pravdu jenom já. Mrzí mě, že se mé předpovědi z května minulého roku plní do puntíku. Teď sebral šek na peníze a manželovu občanku a šel si na poštu vybrat peníze a oni mu je dali. Dobrý co. Víte jakou má přezdívku mezi vrstevníky - krysí úsměv. Když se ho manžel vyptával, zda nemá ještě nějaké dluhy, aby řekl, tak říkal "opravdu tati, ne!" A teď z něj vylezlo, že to potřeboval na dluhy, prý poslední. Manžel je naivní. Jsem klidná a jeho opravdu vykutálenou krádež už jsem ani nekomentovala, jenom jsem se ušklíbla. Už rezignuji. Před 14 dny v pátek se nevrátil ze školy. Hledali jsme ho všude. Jeho bratranec se svou holkou po diskotékách a manžel a já po jeho kamarádech. O pomoc jsme požádali i jeho matku, kdyby se u ní objevil aň ho zavře a nepustí, že si pro něj přijedem. Děda s babičkou měli strach, že si něco udělal, nebo že utekl z domova, ale nedovolili nám (v sobotu jsem ho chtěla nahlásit na polici, že se ztratil) jít na policii. V neděli ráno už jsem manželovi řekla aň to oznámí a aň si sebou vezme svou exmanželku a jdou tam spolu. Tak si nebudou nic vyčítat. Počkala jsem u ní v bytě s její holkou. Holka se rozpovídala. Ukazovala mi jak se zlepšila ve škole, povídala jak s maminkou se mají dobře a že je teď u nich veselo co bratr od nich odešel. Já jsem tam dřív několikrát byla a hodně se to u ní změnilo. Dřív tam z toho bytu dýchala nervozita a stres. Teď tam má naklizeno a je tam cítit pohoda a klid. Stres se přestěhoval k s klukem nám. Najednou se vrátili i s klukem. Jak jeli po sídlišti, tak ho matka zahlédla sedět na zábradlí a vykuřovat. Manžel zastavil a vyběhl ven. Kluk ho zahlédl a začal utíkat, ale manžel ho chytil. Celou sobotu a neděli byl u jeho spolužáka, který byl doma sám. Manžel odvezl svou exmanželku domů a jel s klukem k tomu kamarádovi pro tašku s učivem. Já jsem na ně čekala u exmanželky. Uvařily jsme si kafe a začaly jsme si povídat. Už ne jako bývalka versus náhradnice, ale jako dvě ženské, které jedna druhou chápe. Ona si zažila to stejné peklo, co si zažívám teď já. Pak se rozbrečela a povídala mi, že si o ní všichni myslí, že je krkavčí matka, ale už prostě dál nemohla. Teď se snaží si dát život dohromady a já ji to věřím, protože je to vidět na holce. Dospěla k tomu co jsem jí říkala, aň se vyprdne na chlapy a věnuje dětem. Když jsem jí vyprávěla, jak spím na peněžence, tak se smutně usmála a říkala "taky" Dnes na peněžence už nespím, protože on už je takový profík, že už mi dokázal ukrást peníze i pod polštářem. Dnes si dám všechny peníze a klíče od auta do pytlíčku a přilepím na tělo leukoplastí. Zatím se to osvědčilo. Zlato (už po něm taky šel) jsem odnesla k rodičům. Vkladní knížky jsem zrušila a peníze jsem dala na konto. U nich ve třídě někdo krade a je jasné kdo. Všem se něco ztratilo, jenom našemu klukovi nic. Zatím ho nechytli. Na fotbale v šatně kradl, na bowlingu, když jsme ho vzali sebou kradl. Už k nám nikdo nechodí, protože, kdo k nám vleze je okraden. Naposledy moje rodiče. Jenom na chvilku se u mě stavili a já je zapomněla upozornit aň si vezmou peněženku k sobě. Kluk přišel domů, pozdravil, napil se a zas mazal ven. Najednou jsem si uvědomila (pořád ještě nejsem vycvičená), že táta si nevyndal peněženku. Jó, 200 kč chybělo. V jeho blízkosti si všichni drží peníze a pořádní kluci se s ním nekamarádí. Mámě do noci pomáhal s domácí prací a říkal jí "mami, proč se tak dřeš". Druhý den jí sebere 2.000 Kč. Tak, takový on je. Vy se tu hádáte o alimenty, ale ty my každý měsíc odevzdáváme dědovi a babičce, protože touto formou jim splácíme ty tisíce co jim ukradl. Tenkrát jste se podivovaly, že manžel se snaží víc vydělávat peníze, ale když on asi měsíčně ukradne pro své potřeby okolo 8.000,-. Jednou se to vyšplhalo až na 12.000,-. Peskovaly jste mě za to, že mu kupujeme věci, ale když on to chtěl a nutně potřeboval pro své sebevědomí. Snažila jsem se mu sebevědomí zvýšit jakkoliv a chtěla jsem pro něho, aby se necítil mezi vrstevníkama méněcenný, jak on mi to vypravoval. Dnes už nic nedostane. Jenom potřebné věci k životu. Já jsem ho za ten rok prohlédla a jeho matka mi to potvrdila, že skutečně jsem ho prohlídla dobře. On s náma velice obratně manipuluje. Když se ho na něco vyptáváme a snažíme se s ním mluvit tak mlčí. Pořád mlčí. Chystá obratnou řeč - škoda jeho talentu, byl by to politik. Pak najednou začne mluvit a říká to co chceme slyšet. Napadla mě šílenost, že si to s těma klukama vymyslel a že je to báchorka, jak nás oblbnout, aby jsme ho ještě nakonec začali litovat. Jeho matka si to taky myslí. Můj manžel a babka mu ovšem věří. K matce se nechtěl vrátit proto, že už z něj byla šílená a uvažovala už vážně o zažádání do ústavní péče. Začala mu hořet koudel u zadku. Kdežto u nás jsme mu ještě věřili. Manžel nikdy o ústavní péči nezažádá, řekl mi to, aň ho prý nenutím a nepřemlouvám. Chce to nechat osudu. Je hluchý k mým argumentům, že když bude dál mezi normálníma lidma, jenom mu to ještě víc uškodí. Stále opakuje, že kdyby ho dal do ústavu, tak by mu to táta nikdy neodpustil. Nebude ho bránit a lítat po advokátech, ale o ústavní péči nezažádá. Až tam spadne, tak tam spadne. Možná už to bude brzo, za 14 dní. A když mu řeknem, že půjde do polepšovny tak se jenom ušklíbne, že nepůjde, že jim uteče. Až se to stane tak si oddechnu stejně jako jeho matka. Znám jednu paní a ta si taky zažila peklo. Manžel jí umřel, když jejich syn byl v pubertě. On byl už starší a na syna byl přísný. Paní jeho smrt dost těžce zasáhla a syn byl najednou jako utržený z řetězu. Dělal jednu blbost za druhou, jeden dluh za druhým. Paní za něj platila nejdřív z rodinných úspor, pak prodala auto, chalupu a když už neměla, tak jí synáček vykradl byt. Všechno rozprodal. Paní už sama šla na policii a udala ho. Jelikož už měl podmínku za ublížení na těle tak šel, právě mu bylo 18 let. Celé okolí na ni ukazovalo prstem "podívejte se to je máma, udala vlastního syna". Než se vrátil, vyměnila jejich domeček za dva byty + doplatek. Od té doby už se tam 2x vrátil. Nechce už ho vidět a vůbec se sním nestýká. Jenom myšlenka, vzpomínka či hovor o něm v ní vyvolává těžkou depresi. Kdo nepoznal, nepochopí.

No a taky všechny víme , co dokážou děti za psí kusy, když je někdo "nevlastní"..

I já jsem toho názoru, že ten, kdo může případně přitvrdit, je jedině otec. Bude-li strůjcem výchovných opatření Marta, ohrožuje manželství.
Ruku na srdce, dámy. Na své dětičky můžeme samy lát jak chceme, ale běda, když se proti nim, byň jen slovem, postaví "náhradní" otec. Ač mnohdy víme, že má vlastně pravdu, děti hájíme a jsme naštvané nakonec i na něj.

Tim vyjimecne myslim,aby spis ta nepopularni sdeleni a akce vuci synackovi nechavala spis na otce. Aby nebyla doma za macechu a semetriku. Ono to je dost obtizne si zachovat zdravy rozum v takovem prostredi. Mozna,ze by si mela rici,ze to nejak dopadne,ze by to mel resit hlavne otec a snazit se trochu stahnout do pozadi. Mne by docela napr. zajimalo,jaky je vlastne vztah toho chlapce k Marte. Jestli ji bere,jestli ji ma vlastne rad nebo jestli mu leze na nervy tim,ze je ze vseho tak vyvedena z miry. Treba to dela i tak trochu naschval?

Qlinda - myslím, že na to, aby se Marta angažovala jen výjimečně, je už pozdě, vzhledem k tomu, že to není tak dávno, co si vzali kluka k sobě a prošlo to přes soud. S tím, že by se měl angažovat víc otec naprosto souhlasím, o babičce bych měla dost pochybnosti.

To Qlinda:No pustily se do toho holky fakt tvrdě...já spíš Martu obdivuju v tom, že je tu zodpovědnost za něj tak ochotná přebírat i na úkor sebe sama.A taky vím,jak dovedou vytočit vlastní děti(někdy mi taky připadá, že mám doma ufounky a chtěla bych je poslat zpět a nebo uchránit lidstvo jejich likvidací<:e47>)Ale myslím,že nic se nemá přehánět a jak říkáš, měla by si to své uchránit protože synek nebude doma věčně ale pak už může být pozdě a jí nic nezůstane..

Z diskuze "rozvedena se dvemi detmi...". Ja si myslim,ze jste na Martu moc prisne,Marta urcite vse to,co ji radite uz davno vyzkousela. Nevypada to na to,ze by si kluka nikdo nevsimal. Ja nesdilim nazor,ze na genetice nezalezi,samozrejme,ze vychovou se da leccos pokazit a napravit,ale ze genetika hraje velkou roli je videt na pr. z osudu jednovajecnych dvojcat,ktera zila v uplne jinem prostredi a presto maji leckdy velmi podobne zivotni osudy. Ja si myslim,ze v teto situaci by mela vseho dost i vlastni matka a nevim,jestli nechcete po Marte nejak moc. Ja bych radila byt prisnejsi a duslednejsi a prenechat vice prostou otci,babicce a sama se angazovat jen vyjimecne.

No, ano. Renato, co je nového.

finko, nespíme, Renáta se rad dočkala. Je už to dost dávno a my některé víme, že se situace už snad srovnala, resp. začala vyvíjet trochu jinak. I když by nás možná mohla poinformovat jak to dál pokračuje. Mě by to docela zajímalo.

vsimol si tu vobec niekto, ze o radu vas ziadala citatelka Renata? a vy sa tu dohadujete vecne s Marketou?
zobudte sa

Souhlasim s Kimmy,kazdy pripad muze byt jiny. Ja nevim,jak bych se starala o male dite,ktere by bylo meho manzela a ne moje,ale vim,jaky mam vztah k jeho uz skoro dospelym detem. Manzel se rozvadel,kdyz bylo detem 14 a 17 let,ale zpocatku to bylo dost hrozne. Ackoliv jejich manzelstvi uz bylo uplne nanic a nedokazali se dohodnout uz na nicem,matka deti hodne stvala proti otci,babicce a pochopitelne mne (to bych ji az zase tak nezazlivala,kdyz se na to podivam z jejiho uhlu pohledu). Uplynula nejaka doba a dcera se se mnou zacala stykat,ale syn ne,protoze pry slibil matce,ze se mnou nikdy mluvit nebude. Mrzelo mne to,ale chapala jsem to. Uplynuly dalsi roky,ledy postupne taly a nakonec se syn odstehoval od matky k nam - bydlel u nas rok a pul,nez si nasel samostatne bydleni. Vychazela jsem s nim vyborne,nestalo se,ze bychom se s nim pohadali nebo meli nejaky konflikt. Kdyz se poprve poradne zamiloval,vykladal mi o te divce - obaval se stale,ze ona o neho nema zajem a nemohl se odhodlat ji dat najevo,ze mu na ni zalezi. Probirala jsem to s nim,snazila jsem se ho povzbudit a dodat mu chybejici sebeduveru a nakonec (asi vlastne diky mne) s ni zacal chodit. Ziji spolu uz nekolik mesicu,vypadaji velmi stastni, chodi k nam na navstevu a ja z toho mam radost. Jeho matka tu divku jeste nevidela,on se moc nehrne ji ukazat a ani matka nejevi velky zajem. To tady pisi jen proto,ze z puvodniho totalniho odmitani se vyvinul docela dobry vztah nas dvou. Dovedu si predstavit ovsem docela dobre i jine scenare...

K tej poslednej vete by som mala dodat "... aj ked so mnou nemusis suhlasit".

K tej poslednej vete by som mala dodat "... aj ked so mnou nemusis suhlasit".

A este nieco Marketa. Myslim, ze by si nemala sudit ludi podla nejakych predsudkov a zazivanych konceptov (ktore bohuzial mozu byt dost casto v realnom zivote pravdive, v akych cislach a akych rozmeroch to vsak neviem) -vid "Vy nikdy nebudete mít ráda syna svého přítele a on zase Vašeho. S tím se musíte smířit." Myslim, ze to ci niekto bude alebo nebude mat rad deti svojho partnera je dane skor vyspelostou a povahou, mozno v niektorych zavaznych pripadoch to moze byt pozmenene okolnostami, napr. ak je dieta tazkej povahy. Na ilustraciu toho, co si uviedla: citala som raz pribeh jedneho dievcatka, ktoreho rodicia sa rozviedli tiez ked mala asi pat rokov; chvilu si ju podavali vsetci mozni pribuzni, potom zostala byvat u otca ktory si coskoro nasiel novu priatelku tiez so synom, a ktora bola na zaciatku akoze celkom mila a slusna, ale po svadbe sa zmenila a nakoniec to vsetko vyustilo v krute psychicke a fyzicke tyranie toho maleho dietata, obomi rodicmi (teda novej "matky" a otca), myslim az do puberty. Takymi rodicmi opovrhujem. Biologicka matka emigrovala do cudziny a nemala moznost sa s jej dcerou stykat a nejako jej pomahat, prip. ovplyvnovat ako by s nou bolo zaobchadzane. Bolo to publikovane v nejakom casopise Divka, asi pred siestimi rokmi. Toto je podla mna priklad, ked "druhi" - novi rodicia nie su kompetentni a schopni starat sa o dieta a uspokojit jeho potreby (po anglicky sa to povie "meet their needs", obcas sa musim pozerat do slovnika ak chcem nieco napisat, tak ak to znie blbo, to preto). Ale ak je trebars druhy partner vhodny a chapavy pre pracu s detmi, vie co je pre nich vhodne (aj ked male deti si o tom este nemusia byt vedome), a ak respektuje prveho rodica a snazi sa s nim spolupracovat pre to, aby bolo uplatnene najlepsie dobro dietata, tak nevidim v com by mal byt problem? Tu uz nemusi platit koncept klasickej macochy. Takze taketo generalizovanie vobec nemusi napomoct vyrieseniu problemu. A na zaver, mala by si byt trochu originalnejsia, ako vzdy odpovedat sposobm a pouzivat frazy, ktore napisali ini (vid Anna). Sice je to efektivne metoda ako odpovedat selektivne a ignorovat pointy druhych, ktore su v nas neprospech, ale plnohodnotne debatovat sa tak neda. Ak si inteligentna, tak snad pochopis co tym vsetkym tu chcem povedat.

Otazka pre Marketu: a co ked rozvod je odporuceny samotnym detskym psychologom na zaklade traumatickych udalosti, ktore dieta denno-denne zaziva v uz nefungujucom ale legalnom manzelstve? (napr. hadky, nezhody, atp). Predstav si, to bol moj pripad. Moji rodicia sa rozviedli ked som mala asi styri roky. Vacsinu s toho a predchadzajuceho obdobia si nepamatam, okrem niekolko malo udalosti, takmer vytrzkov s pameti (napr. ako sme hrali s mojimi rodicmi pekseso, ako sme pili caj a palila ma lyzicka, atd). Deti si vacsinou zacinaju pametat veci az od troch rokov. Ale poviem ti jednu vec, nikdy (ani ako dieta) som necitila traumu s toho, ze sa moji rodicia rozviedli a ze ziju oddelene. Vlastne odvtedy co sa to stalo mi pripadalo ako keby to bolo odvzdy, ze byvame s mamou sami, ze otca vidim obcas cez navstevy. Poviem ti, co ma traumatizovalo. Bolo to, ze sa moji rodicia hadali este aj potom (niekolko rokov po rozvode), ze
som obcas nemohla navstivit starych rodicov (s otcovej strany), kvoli nezhodam (bolo v tom dost casto
neplatene vyzivne), ze som citila strach ze budu hadky ked napr. pridu obaja rodicia do priameho osobneho kontaktu, ze som sa napr. nemohla mame zverit zo zazitkami, co sa udiali ked som bola na prazdninach u starych rodicov (ak by sa nastvala, vyhodila by mi to na oci), ze otec mal iny system ako sa ku mne choval ako mama (neviem ako to uz lepsie vyjadrit, proste napr. v tom, kde by ma mama odporucila ako vyriesit nejaky problem tak, tak otec by mi to odporucil inak), atp. A potom neskor, ked sa mama znovu vydala, ze sa hadali aj s tymto dalsim manzelom, a dokonca sa raz aj skoro pobili. Ked sa to stavalo ked som bola mala, tak som si to nepamatala a asi jeden z vplyvov aky to na mna malo bol ten, ze potom neskorsie (ako napr. patrocna) som si vobec nevedela predstavit mojich rodicov zit spolu a pripadalo mi to prirodzene, ze zijeme s mamou sami dve a otec ma navstevuje. U ostatnych deti, napr. v skolke som videla, ze maju obidvoch rodicov (vacsinou), ale pre mna to pripadalo ako normalne, skoro by sa dalo povedat "sudene" (aj ked take male dieta asi este nechape tento koncept), ze u nas je to tak. Ale ako hovorim, ovela viacej ma frustrovali hadky a tie veci okolo toho. Poznam deti s rozvedenych rodin (konkretne jednu moju spoluziacku, ktorej rodicia sa rozviedli ked mala asi pat, a ktora ma jedneho o rok starsieho brata s toho isteho manzelstva), na ktoru rozvod rodicov posobil velmi zle, myslim ze tak nejak
to na nu trochu posobi dodnes (spoznala som ju iba nieco pred rokom), ale nie vzdy to musi byt tak. Niekedy je naozaj lepsie, ak rodicia ziju oddelene, prip. ak dieta nie je s jednym s rodicov v kontakte. Poviem ti druhy priklad. Ked som este bola mladsia (asi osem-rocna), mala som jednu kamaratku, ktorej rodicia boli rozvedeni, matka znovu vydata (za policajta), a s dalsim dietatom (z jej strany). Pamatam sa, ako mi ta kamaratka rozpravala o jej otcovi, a teda ziadnu lasku ani smutok za nim podla mna z jej strany citit nebolo. Ak si to pamatam spravne, tak tusim ten jej biologicky otec bol styrikrat (!!) vo vazeni, ked ona este bola male babatko, tak ju jej mama udajne (netvrdim, ze klame, ani si to nemyslim) musela schovavat a volat policajtov, pretoze jej otec jej chcel ublizit, a ked bola starsia, povedal jej, ze on "by jej mamu najradsej zabil". Pamatam si, ako mi to hovorila, este aj dodnes. To si vazne myslis, ze take dieta ako ona moze TRPIET tym ze jej otec je prec z jej zivota? Vies ty vobec o com rozpravas? Asi by som to uz mala zhrnut, lebo je to dost dlhe. Ked som zacala citat tvoje nazory, hrozne ma to nasr..... aj kvoli pozicii
dietata, ktoreho situacia tu bolo preberana (rozvedeny rodicia). Postupom ako som toto pisala som sa vcelku ukludnila. Chcela by som ti povedat jedno. Ak nemas ani trochu porozumenia ("Statistiky dokazují, že většina manželství končí na špané komunikaci, neschopnosti řešit problémy a především sobeckosti. Řeknu ti, že je mi fakt líto těch dětí. Jo, a možná, kdyby se měla možnost vyjádřit maminka ..." to su snad trochu rozumne nazory, ale asi jedine co si tu prezentovala), a vacsinou iba kritiku o niecom, s cim nemas skusenosti, tak svoje nazory radsej neprezentuj. Mohla by si narobit viacej skody ako dobra.

Souhlasím s tebou Anno. Odpověděla jsi si sama, také doufám, že to nebudu muset řešit.

Markéto, ač jsem se nic nedověděla, děkuji za odpověď. Mé názory nejsou ovlivněny žádným náboženstvím, ale spíš životními zkušenostmi. I když s tím, jak dokáže víra nejen pomáhat a povzbuzovat, ale někdy i dost komplikovat život, jsem se už setkala. A právě to asi ovlivnilo můj názor. Prostě mi přišlo, že jsem se s podobně formulovanými názory už setkala. Nelze říci, že s nimi nelze souhlasit. Taková teorie je moc hezká věc, ale často velice špatně realizovatelná v běžném pozemském životě. A často se jí neřídí ani ti, co ji káží. Tím samozřejmě nemyslím, Martéto, tebe. Přeji ti, aby se ti tvé manželství vydařilo a abys nikdy nemusela podobné bolestné záležitosti řešit.

Anno, proč ti připadá nepřirozený? A tvůj názor je ovlivněn bohem, Budhou, Jehovou nebo jiným náboženstvím?

Předesílám, že nemám nic proti žádné víře. Ale ráda bych se přesto zeptala Markéty, zda jsou její názory ovlivněny Bohem, Budhou, Jehovou, Aláhem nebo někým jiným? Na mladou ženu, žijící ve třetím tisíciletí, mi připadá její názor - viz 25.10., 14:03 - zvláštní a trochu nepřirozený.

Elizo, po jeho odchodu, tak tři měsíce, jsem byla ochotná ho vzít zpět - kdyby přišel, vysvětlil, že to byl úlet, že si to promyslel, že bez nás nechce žít - ale to se nestalo, dnes po rozvodu to považuju za vyloučené. Když o tom mluvíme s dětmi, už by také nechtěli jeho návrat, i když ten menší by se nechal přesvědčit nejsnáze. My jsme si už zvykli na život bez manžela, a je fakt, že už u nás nepanuje napětí a stres, tak jako v posledních dnech našeho soužití, než se odstěhoval. Naštěstí měl kam, bydlí u své matky. Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy, a odříkaného největší krajíc.

Marketo, takhle cernobile neuvazuje ani moje 18 ti leta dcera. I ona vi, ze muzou v zivote nastat situace, kdy je nutne ze dvou zel vybrat to mensi. Preju ti, aby tve manzelsti bylo krasne po cely zivot, abys nikdy nemusela resit zadne osklive problemy. Ale, vis, zivot neni divci romanek o krasne neutuchajici lasce, vecne zamilovanosti ... Zivot je nekdy pekna svine. A i v manzelstvi muzou nastat situace, kdy pri nejlepsi vuli to proste nejde. Tady je potom dulezite, aby to rodice zvladli alespon na urovni, v klidu, nezatahovali do sporu deti a snazili se jim co nejvic venovat a oba je ujistovat o sve lasce. Mas pravdu, deti tim vzdycky trpi. Ale zrovna tak deti trpi v rodine, kde je otec despota, tyran, matka hysterka ... Co je potom pro ne lepsi? Zit v uplne rodine a trast se strachy pred kazdym otcovym prichodem z prace, nebo treba sami s chapajici hodnou maminkou, pripadne s novym "velkym" kamaradem? A ver tomu, ze i cizi deti muze mit clovek rad. Samozrejme - materska laska je jen jedna, ale i kdyz nejsem matka syna meho pritele, mam ho opravdu rada.

Markéto, ty mluvíš, jako kdyby se ti to nikdy nemohlo stát. Nikdy neříkej nikdy. Jsi zatím nezkušená novomanželka a přeji ti aň nikdy nepoznáš nic špatného. Ale, holčičko, život je úplně o něčem jiném. Časem tvé zásady a představy o životě zhroutí jako domeček z karet. Žijeme se s manželovým synem (má ho ve vlastní péči)jako jedna rodina a samozřejmě, když jde na víkend ke své matce (biologické) je celý rozhozený a jiný a taky nějakou dobu trvá než se dostane do normálu. U mámy si může dělat co chce - lítat do noci venku a nemusí se učit, ale stejně se k ní moc netěší. Jak je to možné? Vždyň já nejsem jeho biologická matka - vždyň s náma žije podle tebe nepřirozeně. Vysvětli mi to, že je s náma šňastnější než ze svou pravou matkou. Pokud máš svého partnera opravdu ráda musíš mít zákonitě ráda i jeho děti. Jeho problémy jsou tvé problémy.

Marketo, tak mi to vysvětli lépe, opravdu jsem to nepochopila.

Eno, to je dobou. Neříkej mi, že je těm dětem lépe, když se rodiče rozvedou. To je alibismus. Klidně se rozvádějte, to se dá vždycky omluvit. Samozřejmě jsou i vážné důvody k rozvodu. Ty jsi, ale vůbec nepochopila co chci říct.

Myško, mám na to stejný názor jako Eliza. Pokud tě manžel opustil, nemohla jsi nic dělat. Mrzí mě to kvůli tvým dětem.

Myško, nemyslela jsem, že je ovlivňuješ, chtěla jsem říct, že s některýma věcma se člověk může akorát smířit (a pak minimalizovat škody).

Markéto, i my rozvedené jsme kdysi byly čerstvě a šňastně vdané a věřily jsme, že právě nás se věci jako rozvod netýkají. Ale jestli myslíš, že v rodinách, kde je manželství udržováno jen proto, že se jeden zuby nehty rozvodu brání a říká tomu, že problémy řeší, nemají děti nepěkné zážitky, tak prostě nechceš brát za fakt skutečnosti, které se ti nehodí.

Myško, to mě opravdu moc mrzí! Tuto variantu na mysli nemám. Za to samozřejmě člověk nemůže, když ho někdo opustí. Je to smutné, po 15 letech přece musí být vztah silný.
Kdyby se chtěl vrátit, vzala by jsi ho zpátky, kvůli dětem?

Eno, máš snad pocit, že děti ovlivňuju? Nepsala jsem to tak, ponechávám věcem volný průběh, jen jsem vám napsala svou zkušenost.
Markéto, měla jsem stejné předsevzetí, ale vydrželo nám to jen 15 let, pak manžel odešel.

Ireno, jseš na omylu. Jsem čerstvě a šňastně vdaná. Jenom znám pár dětí z rozvedenejch rodin, který mi vyprávěly své zážitky. Moje rodiče jsou naštěstí spolu, každý má v manželství problémy, a ty jsou od toho, aby se řešily. Já jsem si jistá, že udělám všechno proto, aby mé manželství bylo trvalé. Jo a každý má právo na svůj názor, nemusíte se mnou souhlasit, já s Vámi také nesouhlasím.

Myško, chápu jsem, jsem na tom podobně, ale říkám si, že snad už má holka dost rozumu, aby si sama udělala názor na věc (i když tvoje děti jsou asi mladší, než ta moje holka). Ale taky nemůžu ovlivnit, jaké má spolužáky, s jakými názory, a to je myslím mnohem nebezpečnější.

Jsou jisté přirozené věci v přírodě, a před těma neutečeš. Neznám případ, kdy nevlastní matka milovala dítě, tak jako své vlastní. To máš asi popletený z televize. Něco jinýho je postarat se, a něco jinýho je žít v úplné rodině s mámou a tátou. Copak sakra nechápeš, že za všechno můžou rozvody, děti jsou v tom nevině.

Když jsme ještě byli spolu, chodily děti k tchýni a tchánovi někdy sami, a já měla ten samý pocit, že jsou jiné, jako teď. Nechci nasazovat na tchyni (tchán už nežije), vycházíme spolu dobře, ale ona dětem taky vše dovolí, a já jsem byla ta zlá, která to nechtěla. Několikrát jsme si o tom promluvily, a teď to není tak zlé, to jen na vysvětlenou, eno.

Myško, nemá cenu přemýšlet, co si tam vyslechnou, protože pokud ti to děti samy neřeknou, stejně s tím nemůžeš nic dělat. A pokud si s dětmi rozumíš, tak to přece nemůže změnit to, že doma musí umývat nádobí a tam se místo toho jedou koupat.

Eno, to vůbec ne, ale asi to bude tím, že náhradnice je opravdu jen náhradnice. Já tam spíš cítím snahu děti ovlivňovat způsobem co je doma zakázáno je tady dovoleno. A taky nevím co si tam vyslechnou. To, že doma je přísnější režim, je jasné, tam se snaží jim zalíbit, tam nemají žádné povinnosti.

Myško, a co když to, že jsou děti jiné, když se vrátí od otce, je tím, že ta náhradnice není tak hrozná, že je jim třeba i sympatická, ale mají strach dát to před tebou najevo, protože si myslí, že by tě to trápilo.

Markéto, jsem relativně čerstvě rozvedená, a tak zcela s Tebou nesouhlasím, nejde žít s někým, kdo o to nestojí. Musí se to řešit rozvodem. Ale stejně jako Ty si nemyslím, že moje děti mají mít rádi náhradnici, i když se s ní stýkají. To, že ji má rád jejich otec je jeho věc. Stejně nemusí mít jednou rádi mého budoucího partnera, ale já mám volbu jasnou. Pokud k tomu dojde, a nepadnou si do oka, vždy dostanou přednost moje děti. Víte, když jsou děti u otce, nemám z toho dobrý pocit, jako by se vzdalovaly, a když přijdou jsou jiné, a nějaký den trvá, než se srovnají do normálu. Teď se mnou nebudou souhlasit ženy, které se o víkendech o partnerovo dítě starají, ale to je normální, já neznám jejich pocity, stejně jako ony ty moje. Vím, že to musí být těžké, zaujmout cizí dítě, třeba v pubertě, a získat si jeho úctu a respekt.

Markéta, je určitě jedna z nešňastných čerstvě rozvedených. Asi zrovna prožívá podobný problém z druhé strany, ale na rozdíl od Renaty, její náhradnice skutečně její dítě nemá ráda a ani se nesnaží. Je to nechuň oboustranná. Ale všude to není tak. Markéto, neházej všechny do jednoho pytle.

Markéto, fakt dobrý. Takže podle tebe se nejlíp dokáže postarat o dítě jenom biologická matka i když stojí za ho....! Ta druhá ho nemůže mít ráda, protože je to nepřirozené. Fakt dobrý.

Teda, MArketo, kam na ty moudra chodis? Ja npr. jsem vdova a ziju s rozvedenym. A muzu te ujistit, ze on miluje moje deti, jako by byly jeho a zrovna tak mam rada ja jeho dite. To snad neni problem stavu - rozvedeny, ovdovely, svobodny,zenaty, vdana. Nebo si opravdu myslis, ze kazda uplna rodina je skutecne taky dokonala? Ze neexistuji hystericke zeny, muzi alkoholici, tyrani....? Ja osobne si myslim, ze hezky vztah a dobre fungujici rodinu muzou zalozit i lide, ketri uz jednim, nebo vice nepovedenymi vztahy prosli.

Teda Markéto. Už dlouho jsem nečetla takovou blbost. Je vidět, že vůbec nevíš o čem je řeč.

Markéto, vysvětlete mi, prosím, co je nepřirozeného na tom, že rozvedená žije s rozvedeným, a proč to nemá s rodinou nic společného. Něco takového by mě nikdy nenapadlo, takže bych si vaše zdůvodnění ráda přečetla.

Pepino, tady přece nejdo o mladé rozhoďnožky (ty solidního chlapa, který má dobré manželství nemůžou ohrozit). Statistiky dokazují, že většina manželství končí na špané komunikaci, neschopnosti řešit problémy a především sobeckosti. Řeknu ti, že je mi fakt líto těch dětí. Jo, a možná, kdyby se měla možnost vyjádřit maminka "tyrana", jak tomu chudákovi říkáte, tak by se vidělo. Zde slyšíte jenom jednu stranu, tak proč děláte soudce.

Paní,
celý problém je v tom, že Váš nynější přítel, měl být se svou ženou a svým synem. Pokud žijete s rozvedený a vy sama jste rozvedena, je to nepřirozené a s rodinou to nemá nic společného. Vy nikdy nebudete mít ráda syna svého přítele a on zase Vašeho. S tím se musíte smířit. Problém není ve zlobivém synovi, ale nezotpovědných rodičích, kteří slaboduše řeší problémy rozvody.

A co když si po rozvodu najde starší a už vůbec ne tak atraktivní, ale takovou, která má společné zájmy. I to se stává. Je to můj případ.

Ne ze bych se chtela zastavat mladych rozhodnozek, ktere odlakavaji detem tatinky a lakaji je do sve postele :), ale tech poslednich par prispevku se trochu zvhrlo v boj proti mladym holkam, ale to prece neni Renatin pripad! Z jejiho popisu situace je jasne, ze manzelova byvala je pekna megera a ze dobre udelal, ze od ni odesel! A co se tyka prispevku D., ne kazdy starsi chlap, ktery odejde od zeny a od deti, je slaboch. Nekdy je opravdu lepsi spalit mosty a odejit, at uz sam nebo k nove a treba i mladsi partnerce. Pokud to v rodine neklape, je casto i pro deti lepsi, kdyz jsou rodice od sebe a v pohode, nez byt svedky neustalych sporu a hadek.

Díky, vypadá to, že je vše na dobré cestě. Hlavně, že ta situace snad příliš nezasahuje do tvého vztahu s přítelem. Taky je dobře, že si chlapec už konečně uvědomuje, co pro něj děláte. Je vidět, že si začíná dělat vlastní názor a srovnávat hodnoty. Také to nemá lehké. Ještě vás čeká sice puberta, ale věřím, že bude už jenom líp. Moc vám to všem přeji.

Pokracuje to docela zdarne. I kdyz nastal necekany obrat. Samozrejme,ze nastaly vydaje spojene se skolou, jak jsem koneckoncu ocekavala. Ale stala se zvlastni vec. Jak jsem psala, tak jsem tak trosicku zmenila pristup k synovi meho pritele a nevim, jak je to mozne ale i on se jakoby zmenil. Jestli je to tim, ze nejak dospel (je mu 11), zkratka k nam najednou chodi radeji nez domu. Preci jenom fungujeme vic jako rodina, nez u jeho maminky, ktera sice vystridala par partneru ale vzdycky jen na chvilku. Potiz je v tom, ze mamince to zrejme doslo a ted se pro zmenu snazi mu branit ve styku se svym tatinkem a vlastne s nami.Takze je u nas mene casto nez drive ale jeho maminka tim docilila jedineho a to, ze se k nam o to vic tesi. Na jednu stranu je mi ji lito, protoze si uvedomuju, jak by mi bylo, kdyby se muj syn nemohl dockat az pujde na vikend od nas.

Renáto, napíšeš jak pokračujete? Díky.

Renato, takhle se mi líbíš, že sis konečně dupla. Jen tak dál.

Myslím D., že jsi to vystihla docela přesně. Ty dívenky, co se lepí na ženaté pány s dětmi, asi moc úspěchů u svých vrstevníků nemají...Jak jinak si vysvětlit, že soupeří mnohdy s hodně starší, unavenou manželkou, je jisté, že tam lehce vítězí. Chlap-slaboch si posílí sebevědomí, jakouže to získal kočičku. Co na tom, že se někdo trápí, hlavně že se máme rádi, že jo.

Nemohla bych si začít, natož žít s ženatým chlapem. A hlavně pokud by měl děti.Z takových dětí se stávají třeba i tyrani, jak tady bylo popsáno. Ale to je jen důsledek chování dospělých. Ne každé dítě to zvládne. Vždyň to musí být pro dítě asi hrozné a nepochopitelné(pro mladší dítě),že jejich táta jde jinam a za někým jiným. Ty víkendy i s těmi dárky od "hodného" tatínka a tety budou asi pro ně populární. Ale až budou starší, stejně pochopí. Chápu situace, kdy se dají dohromady parneři, kteří už mají své rodiny, ale jsou tam rozvody atp...
Ale nechápu, jak si může mladá svobodná holka vybrat tuto volbu. Vždyň o tom chlapovi to vypovídá, že je jen slaboch, já bych teda žít se slabochem nemohla. To je jasné, že je pro toho chlapa mnohem pohodlnější a lákavější vybrat si nový a atraktivnější vztah v podobě mladší partnerky. Tam nemá co řešit, tam jde do něčeho nového a hlavně to asi zvedne jeho ego. Mnohem složitější a méně zábavné je řešit problémy ve stávající rodině. Chtěla bych říct Míše, že já neodsuzuju jen ty, ke kterým exmanželové odešli. Já se jim jen divím. Mně je jasné, že pokud bych si našla o hodně staršího nebo ženatého chlapa, že pro mě bude hodně jednoduché přivázat ho k sobě. Protože alespoň zezačátku bych měla lepší karty v rukou, než on nebo jeho manželka. Ale proč bych si měla dokazovat, jak jsem dobrá? Kromě toho bych uspěla jen u slabocha a jak už jsem řekla, slabochy nemusím. U těchto dívek nebo žen jde podle mě z části i o určitý komplex méněcennosti, nebo o oidipovský komplex. Je mnohem obtížnější uspět u svých vrstevníků, než u zralých chlapů, kteří si myslí, že jim ujíždí poslední vlak. Víte jak jim to zvedne sebevědomí, když o ně projeví zájem mladá ženská? Nebo ženatý chlap, který doma nezvládá každodenní a stereotypní problémy běžného manželství? Taková holka si může být jistá, že na to má a že způsobí kolaps. Já jsem toho názoru, že takové nyvyrovnané vztahy hovoří o tom, že oba partneři jsou jaksi slabí.
Aň se na mě nezlobí ti, kterých by se to dotýkalo, je to jen můj názor, nechci nikoho urážet.

Nemám nic proti vztahům dvou lidí, kterým se nepovedlo manželství a jsou sami. Přeju všem zklamaným, aň najdou toho pravého, byň měl ženu a děti z bývalého manželství. Ale dala bych důraz na slovo "měl". Když si svobodná holka začne se ženatým mužem, rozvede mu manželství, zničí dosud fungující rodinu a ještě si stěžuje na jeho bývalou a dítě, to už je vrchol sobectví. Souhlasím se Slávkou, protože ten opouštějící partner vycouvá z rodiny s pocitem, že teprve nalezl tu "pravou" lásku, že má nárok být přece šňastný apod. To samé si myslí jeho nový protějšek, že jen ona(on) ho(ji) může učinit šňastným, protože doposud, chudák, trpěl pod jhem bývalého partnera. Ale ten opuštěný, s dětmi na krku a sám ve všech situacích, nemá podle nich nárok na nic. Od dětí se chce, aby byly hned hodné na novou paní nebo pána, neberou se vážně jejich city. Každému takovému suverénovi přeji, aby se mu dostalo přesně toho, co připravil druhým.

Jo,jo Slavko,to je moje rec!! Ono se to pak jevi jinak. Mise bych prala trochu empatie vuci byvale zene. Tim nechci rici,ze vsechny pripady jsou stejne. Urcite se najde i spousta takovych manzelstvi,ktera se nerozpadla kvuli nejake slecne,ale uz predem za moc nestala.

Míšo, přeju ti, aby jsi stejně chápavá byla i v případě, že si tvůj manžel najde mladičkou, bezstarostnou a žádoucí kočičku a ty zůstaneš sma třeba se dvěma dětmi. Budeš se protloukat jak to půjde, dětem vysvětlovat, že jste si s tatínkem nerozuměli a každých 14 dní snášet to, že děti, o které se staráš odcházejí k tatínkovi a jeho berušce. Na všechny nemoci, starosti i radosti budeš sama, v případě potřeby odkázaná na dobrou vůli tvého bývalého. Ale pravda, on je dospělý chlap a tak se tak prostě rozhodl. Co na tom, že za sebou zanechal plačící dítě a urvanou ženskou, která s ním prošla dobré i zlé a budovala rodinu. Ta mladičká atttraktivní a kouzelná kočička má přece přednost. Nemusí to vždycky takhle dopadnout, ale snaž se i ty vžít se do situace těch manželek. Víš, jak se těžko shání práce, když máš malé dítě? Jaký je to problém, když onemocní? Dokážeš si představit, co prožívá máma, sedící celou noc u dítete s horečkami a bojí se o něj a zároveň má strach, že už je kdovípokolikáté s ním doma z práce a že možná o tu práci přijde? A není nikdo, kdo jí řekne: neboj, to zvládnem, já se o vás postarám?

Milé dámy,
pročetla jsem si diskuzi na toto téma, neboň se mne v budoucnu týká. Žiju s mužem, který má z prvního manželství pětiletého klučinu. Předem musím poděkovat za názory, určitě si některé zapamatuji a budu se jimi řídit.
Ale k něčemu jinému. Proč napadáte jenom ty ke kterým Vaši exmanželové odešli? Proč nenapadnete i Vaše ex? Na nevěru musí být dva! Vždyň oni se mohli rozhodnout, zda zůstanou u Vás nebo půjdu někam jinam. Nezlobte se, jsou dospělí a mohli se rozhodnout. že se rozhodli jinak než se některým líbí? Akceptujte to. I můj partner se musel rozhodnout, rozhodl se opustit svou nyní bývalou ženu a žít se mnou. Udělala jsem jednu manželku bývalkou ale udělala jsem taky spokojenýho a vyrovnanýho chlapa.

To Karla, ja bych to taky otipovala tak,ze tvemu byvalemu manzelovi ten novy vztah moc dlouho nevydrzi. V tehle situaci to chce od te mlade damy hodne tolerance,hodne dobre vule atd - a to ona tezko bude schopna vyvinout, nema k tomu asi ani potrebne zkusenosti. To je takovy citankovy pripad,kdy to ani jinak dopadnout nemuze. Jina vec je,jestli se bude chtit vratit. Muze se stydet,muze se uz za tu dobu odcizit a ani ty se nebudes uz prilis nadsena,jak to vyplyva z tvych slov....

Zapoměla jsem uvést, že si s manželovým synem perfektně rozumíme a navzájem se máme moc rádi!!!

Milá Renáto, naprosto chápu tvoji beznaděj. Jestli Ti můžu poradit, nenechte se tím "malým"vydírat! Ani ty, ani tvůj přítel. Jsem v podobné situaci a z vlastní zkušenosti vím, že děti zkouší, co jim bude dovoleno a tolerováno a je nejvyšší čas to zabrzdit.Čím bude starší, tím bude rafinovanější, věř mi!!!!! Já jsem s manželem dokonce navštívlila kvůli jeho dítěti z prvního manželství a chování jeho bývalé ženy manželskou poradnu. Můžu vám to jenom doporučit, je to skvělá věc. Ideální by také bylo, kdybyste tomu malému skřítkovi ukázali, jak se perfektně domluvíte s jeho biologickou matkou a veškeré problémy řešili společně (což u nás bohužel nejde). Když se totiž rodiče mezi sebou nedomluví, dítě pak má prostor pro to svoje vydírání.

Ahoj bambulko...přemýšlela jsem co odpovědět...problém je v tom, že člověk má dva orgány,podle kterých se řídí.Srdíčko řve ANO?ANO?ANO...ale rozum ho krotí,protože to, že ho stále asi miluji,je jen můj problém.On už je někde jinde a navíc si plně uvědomuji,že nejde obnovit plnohodnotný vztah po takovém debaklu.Chyběla by vášeň,láska,důvěra...ve svém srdíčku ho stále miluji,těch hodně let našeho manželství nejde smazat.Jen čas vyléčí tu bolest.Ale dnes vím, že se nevrátí a tak nebudu muset nikdy řešit tento problém...teď se snažím začít žít dál,bez něj.Jde to sice ztěžka,ale jde to a najednou je tady taky prostor pro nové zážitky,lidi.Udělala jsem si taky pořádek sama v sobě.Osamostatnila jsem se a sluníčko svítí dál, zapomenout můžu, ale odpustit?.....už asi ne.V okolí mámpáry,které prošli touto krizí,ale výsledky se různí podle individuality lidí...jedněm to klape ajinejm absolutně ne a vztah drží jen kvůli dětem...jenže až děti odejdou,bude konec.A tak by mně taky zajímal názor někoho, kdo odpustil
a kvůli dětem udržuje manželství....

Milá Karlo. Se zájmem čtu všechny příspěvky, ale ten tvůj poslední mě podnítil k otázce. Myslíš, že bys mu odpustila, kdyby třeba za rok exmanžel přikvapil s prosíkem. Protože to stejně asi ani jinak nedopadne. Jak to tak čtu, s romantikou bude asi u slečny brzy konec. Mladá si jednoho dne stejně "nabrnkne" mladého kluka, protože co s mužským, byň v postavení, ale s klukama a starostma.
A co ty, vzala bys ho zpátky? Když jsi ho tolik milovala ? Víš, ti chlapi jsou vážně jen "živočichové" (ostatně my někdy taky) a sexuální pudy jim zaslepí mozek. Věřím ale, že procitne. Co bys udělala ?

Zdravím Slávku,Helenu i Ketku...děkuji za pochopení, když jsem celou věc takhle vyřešila,bála jsem se, že mi nikdo neporozumí a odsoudí mně.Muž opustit děti může,to je přece normální,ale když veme do rukou svůj osud žena a nechce se smířit s tím, že ji někdo ukládá jinou životní cestu,než tu kterou si vysnila...je špatná. Ale celé okolí i moje rodina tento krok s obdivem uznaly,dokonce i soudkyně mi drží palce.Zažila si s manželem dost trápení, když pan podnikatel předkládal soudu svůj směšný plat čtyř tisíc..mohla se smíchy potrhat.Ale bohužel tato praxe je dnes zažitá a je mi líto maminek, které se dostanou do této situace.Sama jsem pochopila, že nemají šanci. Vzdala jsem se majetku ve prospěch dětí/částka čítá sedmimístné vyčíslení našeho majetku/.Zůstal mi jen byt...a hrdost a pocit uspokojení. Nešlo o peníze,šlo o city.Manžel se zbláznil po 16 letém manželství,těsně před 40cítkou.Ale je fakt,že jsem na tom měla velkou vinu..šílěně jsem ho milovala a rozmazlovala.Teplé večeře,kompletní servis a k tomu jsem zvládala i náročné zaměstnání se slušným platem.A pak stačí jedné šmudlince pár erotických chvil a všechno je v háji.Dnes už vím, že lásky se má dávat jen půl...pak máš šanci vyhrát.Dnešní přítel se mnou společně dělá všechno,jde to, nepřipadá si méněcenný když věší prádlo, nebo občas vaří večeři. A manžel?Pere,vaří uklízí..protože ona to neumí a najednou mu to jde. Já mu vlastně asi nedala šanci.Ale to se takhle nedá napsat.Za těch šetnáct let se asi okoukáme...ale neva,jedeme dál. Přeji Heleně, aby manžel stále byl zamilován jen do ní a odrážel svůdné xnáctileté...je velká móda pořídit si již zralého muže.Je to bez práce, a ty holky to vědí.Nechci je napadat všechny,vím že je zde i hodně žen, které svého partnera jak se říká nevytáhly z hnízda a těm patří můj obdiv.Některé maminky opravdu nedopřejí klidu novému vztahu a děti jsou prostředkem, jak nabourávat ustavičně klid v nové rodině.Držím palce při zvládání problémů s těmi malými sabotéry...i když těch dětí je mi strašně líto,vždyň oni si taky nevysnili tátu a mámu na kordy. Bohužel u nás teď stále ještě vládné velká nenávist a kluci v tom občas zaplavou.Ale snažím se jim hodně pomoci v tom neutonout. Mladá se teď zase vypaří k mamince, protože manžel má pánský výlet...a ona přece není povinna starat se o kluky, když on není doma...ještě stále ji asi nedošlo,že je tam nemá jen na prázdniny,ale už napořád. Až jí to dojde, dám vám vědět co bude.Manžel zuří a seká kolem sebe,je to lepší,aspoň vím, že ho to asi štve...a nasrání se přenáší i na ni.Jenže ona mi ho opravdu vzala z hnízda...znala nás a věděla, jak moc manžela miluji,o to víc to bolí.Cizí ženskou bych možná zkusila pochopit.Manžel je nádherný a pohledný muž....jenže jaksi slaboch na ženský. Omlouvám se,nějak to píše samo a už je to moc dlouhý...už je to víc jak rok,ale stále bolí....tak zas někdy a děkuji za snaho pochopit,že i tohle je řešení.Přeji krásný.

Heleno, to nikdy nevíš. Ale pro třiadvacetiletou holku to musí být dobrá šleha starat se najednou o dům a tři mužské. Řekla bych, že má mnohem méně času a sil cvrlikat. Zajímalo by mě, v jakém věku ti Karlo manžel tak pěkně zblbnul?

Karlo,
dobre ji tak!!! (te slecince). Ja jsem si prozila s manzelem krusne chvile, kdy jsme na tom byli financne mizerne. Oba jsme studovali atd... Nyni si naopak zijeme velice dobre a tak se najednou kolem meho manzela vyjorily "pochybne chtive lovkyne". Muj muz nema zajem. A i kdyby k necemu doslo, tak by slecna z nasich penez nedostala ani korunu...

Karlo, u nás to bylo jinak, my jsme se poznali v době, kdy jsme byli oba již dlouhou dobu bez partnera. Beru to tak, že on mi pomáhá s výchovou mých dětí a každých 14 dní máme jeho syna. Z výchovných důvodů nemůžu kolem jeho synáčka poskakovat jako kolem princátka. Budiž nám přičteno k dobru, že i přes všechna "příkoří" k nám jeho syn chodí velice rád a i my ho máme rádi. Včetně mých dětí. Pro mě je to trochu horší v tom, že zatímco své děti můžu srovnat do latě jaksi razantněji, když je potřeba, on není můj syn a tak volím jinou cestu. O jeho mamince doma nemluvíme, nevyptáváme se, prostě ho necháváme žít. On za to nemůže, jaká je. A jestliže nás nezdraví a míjí nás se zdviženým nosíkem, je to její věc, my z toho máme legraci. Ale kluk to netuší, nechceme ho zatahovat do záležitostí dospělých. Tebe obdivuju, jak jsi se dokázala s celou situací vyrovnat. Myslím, že slečně se to začne brzy zajídat. Měj se fajn.

Pročítám si tento časopis a toto téma mě hodně zaujalo...milovaného manžela mi odloudila jeho sekretářka...chtěla se vozit v luxusním autíčku,chodit na večeře,užívat majetku,který jsme dlouhou dobu společně budovali.A najednou byl konec.Žádné hádky,soudy rozvody.Dopřála jsem mladé slečně žít s mým nyní už exmanželem..jenže jestli chtěla jeho,musela se smířit i s tím, že má dva syny.A já nedovolím, aby kluci přišli o otce.Navíc jsme toužili celou dobu po domečku a ejhle,slečna ho dostala po roce cvrlikání...takže synové v něm mají své pokoje,slečna najednou vaří,pere a uklízí pro tři dospělé lidi...je jí 23 a už dnes mám od synů náznaky jejího hněvu za tuto moji pomstu...jen čekám na slastnou odměnu v podobě jejího konce.Děti jsou se mnou skoro denně a vychutnáváme si společné chvíle..milujeme se a u otce mají vše co potřebují k životu.Jen jsme si upravili role.V podstatě nikomu nic nechybí...a kdo to odnesl nejvíc???Obdivuji všechny, které žijí s partnerovým dítětem.Sama vidím,jak je to těžké....ale proč na to dnes ty mladé namalované slečinky taky trochu nemyslí, když jim vlezou do postele??

Ahoj Renato, přeju ti, aby se situace zklidnila a kluk se srovnal. Vzala jsi to za správný konec. Já taky "bojuju" se synem mého partnera. Je jedináček, obletovaný maminkou a babičkou, není zvyklý na nc šáhnout. Zatím mi to vychází řešit to s humorem. Např. ten talíř si odneseš sám nebo řekneš svému asistentovi? Zkoušel třeba když jsem nandavla oběd, že ještě nechce. jen jsme dojedli a měla jsem umyté nádobí, přišel, že už mu to teda můžu nandat. Tak jsem mu řekla, aň si to ohřeje a potom si po sobě umyje nádobí. Od té doby jedl vždycky s námi. Ale vyčerpávající to je, rozumím ti. Bejvalka s námi nekomunikuje vůbec, když si pro kluka jedem, tak většinou sejde sám dolů k autu. Jednou šla zároveň s ním a ani nám neodpověděla na pozdrav. To nechápu. Ale je to její styl, jestli jí to dělá dobře, aň si poslouží. Letos poprvé když jsme měli kluka 14 dní v létě jsem jí ho nevracela s kompletně vypraným prádlem. prostě jsem mu dala tašku na špinavé, tam si to skladoval a odvezl domů. Tak hodně síly.

Chlapecek je ted na prazdninach s maminkou. Cely cervenec byl s nami a da se rici, ze to nebylo nejhorsi. Vzala jsem si k srdci nektere z Vasich rad (jeste jednou za ne dekuji) a sla do boje. Takze kdyz me zacal vydirat, ze doma mu to dovoli, ani uz nevim o co slo, tak jsem mu s kamennou tvari rekla at tedy jede domu a nabidla se, ze mu jeste zjistim autobus. A kupodivu to zabralo. Dokonce ani "nezaloval" svemu tatinkovi, na coz jsem byla pripravena. Jeho maminka s nami prestala komunikovat. Myslim, ze se ozve az zacnou vydaje spojene se skolou. Vsem preji krasny zbytek leta a zdrave a hodne deti.

Mila Renatko ! Zazila jsem pred 10 lety stejny problem a mnoho lidi mi radilo a dobre stejne jako v techto prizpevcich. Ja jsem byla ale takova zabednena hlava ,ze jsem v duchu s nima souhlasila ale ve skutecnosti jsem se nechala takhle od synacku ( 2 kusy ) to byla sila terorizovat jeste dalsi 3 roky a pak jsem se rozesla s partnerem nebot jsem to nevydrzela . Pul roku plakala, davala si vse za vinu atd atd. a pak mela S V A T Y klid ! Ta lahoda a to uvolneni! Potkala jsem po 2 letech jineho muze a jsem stastny clovek na svete. Neradim co mas delat ,chtela jsem ti napsat jen jak to jde v sutuacich podobnych. Preji moc a moc stesti v reseni teto " prekerni situace"

Renato, strašně dychtím co je nového. Jak se to vyvíjí?

Renato,myslím,že by problém měl řešit váš přítel s exmanželkou.Rozvod rodičů je pro děti asi větší problém, než si přiznáváme.Děti ztrácí jistotu a bojují svými zbraněmi.Bydlet každý týden jinde,třeba má pocit, že ho nikdo nechce. Máme všichni svých problémů spoustu, není čas povídat si mezi sebou.Mám 16letého syna,exmanžel nás opustil asi před půl rokem. dneska mi přišla SMS zpráva od syna:"Zacinam mit pocit,ze po odchodu I. sme udelali chybu.Ztratili jsme viru.Viru v cokoliv.... "On je teď na táboře na horách a já už měla pocit,že je nejhorší za námi.Asi by děti potřebovaly pomoc dobrého psychologa. Hlavně se musí všechno řešit hned i když je to nepříjemné, protože se to stejně vymstí.Držím Vám palce.

Milá Renato,přečti si pozorně radu Marcely.Mám podobné zkušenosti, ale s vnoučaty mého přítele - dětí jeho dcer. Je jich pět, ve věku 4,4,5,7,10. Mám to těžší ještě o to, že nejsem pod drobnohledem přítelových dcer, ale ještě jeho bývalý manželky. Bereme si je na víkendy v různých seskupeních.Také zlobí, neposlouchají, ale určili jsme pravidla hry a věř, že i ty malé potvůrky to chápou. Pro jistotu si po příjezdu opakujeme naše zásady. První a nejdůležitější " Všechno se říká pouze jednou "!Samozřejmě jsou často hluché. Odbourali jsme větu "maminka říkala". Jsi u nás, tak platí, co řekneme my. To dítě musí vědět, že to, co řekneš je prostě svatý. Tu čokoládu aň si mu klidně na noc dává maminka, ale u vás se to prostě nedělá! Asi je ani nerozmazlujeme jako babičky a dědové to dělají,ale mám krásný pocit,když vím, že se k nám těší a v neděli nechtějí domů. Asi je zapotřebí laskavá a přesto pevná ruka. Přeji Ti hodně pevné nervy a věř tomu, stojí to zato.

Plně se shoduji s názorem Zuzi. Situace je to velice prekerní a jeho otec se k tomu už měl postavit čelem. Neudělal to a tak nezbývá, než abyste to řešila sama. A co nejdříve !

Milá Renáto, asi se všechny shodujeme na tom, že Tvoje situace je dál neudržitelná. Myslím, že já - jak se tak znám - bych asi v této fázi ještě neuvažovala o rozchodu, ale spíš bych dala svému příteli najevo, že pokud nehodlá nic řešit, já se od toho prostě distancuju. O víkendu bych prostě popadla své dítě a vyrazila s ním někam sama...Kontakt s tím druhým dítětem bych prostě omezila na nezbytné minimum. Když chce čokoládu, aň si o ni řekne tatínkovi a Vám dá svatý pokoj. Je mi strašně líto Vašeho synka. Prosím, nepeskujte ho a nebuďte k němu nespravedlivá jen kvůli nějakému rozmazlenému spratkovi. Víte, jak mu musí být hrozně? Na koho by se už měl spolehnout, když ne na Vás? A proč by měl trpět kvůli nějakému cizímu dítěti jen proto, že Váš partner si neumí zjednat autoritu? Když nic jiného, měla byste být ráznější aspoň kvůli Vašemu synovi! Moc Vám držím palce a napiště nám, jak se to vyvíjí!

Renatko, vše co bych ti chtěla napsat už bylo napsáno. Jenom bych chtěla připomenout přečti si můj příspěvek v diskusi "Jak na bejvalou". Je to jenom krátké vylíčení problému - skutečnost je daleko horší. Renato, uteč dokud je čas. Máš syna, starej se jenom o něho. Pokud budeš pokračovat v tomto vztahu bude mít tvůj vlastní syn pocit, že je odstrčený - to by si přece nechtěla. A hned budeš mít problémy dva. Tvůj přítel není tvůj manžel, děti spolu nemáte, problémy s tebou řešit nechce. Renato, prober se a řeš to rozchodem v zájmu svého syna. Co je ti do syna tvého partnera, vždyň tvůj syn tě taky potřebuje.

Milá Renato, v této situaci máš jedinou možnost - přinutit svého přítele, třeba i pod pohrůžkou rozchodu, aby tuto situaci řešil. Protože jinak, jak už vyplývá z jiných názorů, celou situaci nebudeš schopná v budoucnosti zvládnout. U nás se dělo něco podobného, můj syn a jeho syn, oba téměř stejného věku, no a ten jeho to prostě na mě začal zkoušet. Taky jsem měla hrůzu mu něco vytknout, napomenout nebo nedej bože plácnout po zadku. Protože by si postěžoval doma a třeba by k nám mohl přestal chodit atd.... No a tak jsem si promluvila se svým přítelem, že když jsou kluci spolu, tak je hodlám vychovávat oba stejně a nedělat žádné rozdíly, ale že by ty mantinely tomu malému měl stanovit on. No a můj přítel to tomu malému vyděrači a sobečkovi postavil takto: že bude poslouchat tak jak od něj vyžadujeme a jak je u nás zvykem a pokud bude potrestaný , tak si to nechá pro sebe,protože je to záležitost naší rodiny. A pokud to nebude tak jak má být, tak ne že on k nám přestane chodit a tatínek ho neuvidí, ale že my ho přestaneme brát ssebou na výlety a na víkendy atd. A tohle to zabralo. Kluk sice lumpačí, ale já ho můžu s klidným svědomím napomínat, přestalo to hloupé vydírání, mamince si nestěžuje a moc rád s námi kamkoliv jezdí. Jsou s tím mým teď jako bráchové. Přeji Ti Renato, aby i tvůj přítel dostal rozum a podpořil tě, jinak bys opravdu měla tento vztah ukončit.

Ahoj Renatko, vůbec ti tu situaci nezávidím. V podstatě se staráš o dítě, které není tvoje, protože jeho maminka je hodně zaměstnaná a jak to tak vypadá, v této situaci máš jenom samé povinnosti /kluka nakrmit,vyprat mu prádlo, udělat s ním úkoly a kdoví co všechno ještě/ a žádná práva. To dítě prostě není tvoje a tak si k němu v podstatě nemůžeš nic dovolit, protože on má přece svoje rodiče. Ale co s tím, když u vás ten drobek tak často pobývá a ty tam máš ještě svého synka? To dost dobře nejde rozdělit to napůl, kluka si nevšímat a aň se tatínek třeba zblázní. To je prostě nereálné. Schůzka s matkou dopadla tak, jak dopadla, taínek z ní velice neelegantně vycouval a ty jsi te´d za hysterku, která nesnáší jeho syna, který přece nikomu nic nedělá. Do toho všeho víc peskuješ toho svého, jenom aby ten druhý neměl důvod být ten chudinka ublížený, ale ublížený je v tom případě ten tvůj a ty taky, protože víš, že je to nespravedlivé. No, děvče, situace na mašli. To nemůžeš vydržet věčně a navíc, jak jsi správně odhadla, s nastupující pubertou bude hůř. A to dvojnásobně, protože jí budou mít oba naráz a i ten tvůj začne trhat tu pupeční šňuru, co to půjde. To je přirozené. A ty mezi nimi budeš poletovat, vynervovaná, šedivá a vyčerpaná fyzicky a psychicky, zatímco jeho matka bude v poklidu chodit do zaměstnání a ve volných chvílích za zábavou, občas se se synem uvidí, ale protože ho nebude mít pořád, budou jí jeho výstřelky připadat roztomilé a neškodné, zatímco ty budeš za tu hysterku nesnášenlvou. Otec bude sedět s hlavou v dlaních, bude zoufalý, protože synáček se nenaučil ho respektovat, naopak, bude stupňovat své nároky a třeba už nebude v silách otce mu je všechny splňovat tak, jak si ho naučil a neštěstí je tady. Kluk, zvyklý mít všechno na co si ukáže, zvyklý že mu všechno projde si bude hledat cestu, jak si své potřeby uspokojovat třeba tím, že začne prodávat nějaké své věci, potom třeba občas vytáhne z peněženky tátovi nebo tobě stovku, dvě .... Možná to vidím moc černě, ale takové případy končí dost často takhle. Já na tvémmístě bych se vykašlala na to být za Matku Terezu, s přítelem bych se rozešla /i když to určitě hodně bolí/ a věnovala bych se především svému synovi. A kdoví, sama zůstat nemusíš, nkdy člověk neví, kde narazí na toho pravého a věřím tomu, že tě čeká štěstí a láska nevykoupená tímhle očistcem. Hodně štěstí, hodně pevných nervů a hodně šňastných rozhodnutí. :o))))))

Milá Renáto, přečetla jsem si další vývoj situace a popis schůzky s matkou chlapce - opravdu jak podle blbého scénáře z mexické telenovely... Mám dva kluky, jeden z nich je výbušnější a dominantnější a potřebuje v tomto směru mnohem drsnější usměrnění. Jsou oba moji a miluji je víc než svůj život, ale děsí mě, co by z něj vyrostlo, kdybych jeho náladám ustupovala. Samozřejmě, že se synek cítí nespravedlivě šikanován, ale stěžovat si může akorát tak na nádraží. Nemá v okolí to náležité publikum, které by ocenilo jeho mučednictví. V tom je asi ten podstatný rozdíl. Stojí ten váš přítel opravdu za neustálé stresování s jeho synem? To, že nic nechce řešit je asi normální, tak by jednalo 99% mužů. Ale v případě, že mu na Vás záleží, by se měl přemoci, a jasně stanovit pravidla pobytu svého syna u vás. Jinak to vidím bledě. Je škoda ztrácet život ve stresech, dohadech a pochybnostech. Jistě to není jediný muž na světě.

Renáto, na vyřešení situace by měl mít zájem především Váš partner. Aň už z hlediska budoucnosti svého dítěte či Vašeho vztahu. Z jeho chování je však velmi patrná nechuň cokoliv řešit. Jinak by nepodléhal rozmarům syna a snažil by se o rozumnou dohodu se svou bývalou ženou. Nemáte-li jistotu, že se Váš partner postaví jednoznačně za Vás a Vašeho chlapce, tak bych konfrontaci dětí za účasti dospělých nedopustila. Tím byste chlapce poštvali proti sobě a měli byste o problém více. Navíc se dá čekat, že za přítelovým synem by stála matka /případně i babička - bude-li u toho/ a taky otec, který s ní nechce mít za žádnou cenu konflikt.
Těžko byste v této sestavě mohla bránit svého syna, byň by pravda byla na jeho straně. Zbytečně byste ho stresovala a nic se tím nevyřeší. Nejspíš nastane tvrzení proti tvrzení.
A co pak? Pochopí Vaše devítileté dítě, že jste bezmocná dokázat, že ono mluví pravdu a že ten lhář je ten druhý? Váš partner by měl asi přehodnotit své city ke svému synovi i k Vám a nastolit nějaká rozumná pravidla, dokud je čas. Někdy pomůže "léčba šokem". Možná, že mu konečně dojde, že Vás takto ztratí a ještě se vzpamatuje. V jeho vztahu k bývalce platí vlastně to samé co se týká dětí - měl by jí též vymezit hranice, kam až ho může tlačit a využívat. Má strach, že mu omezí styk se synem? Co naoplátku vyrukovat s tím, že zažádáte o trvalou péči, neboň je syn u ní vlastně minimálně? Třeba by si maminka uvědomila, jaké to je, když situací vládne ten druhý. I když takové tahanice ještě několik let po rozvodu jsou otrava a nedůstojné. Po tak dlouhé době by mělo být už jasno a přehledno. Uvidíte, jak se bude situace dál vyvíjet. Moc Vám přeji, aby vše dopadlo k Vaší spokojenosti.

asi jsem na to dvakrát klepla

Reni nedej se!!! To snad není pravda, že chlap, otec dítěte, který by měl mít první zájem na tom aby se problém s jeho synem vyřešil couvá. Má strach ze své bývalé ženy. Nebuď hloupá a sedni si také snim a aň ti vlastně řekne jak si to představuje, ten další život. Raději si dám věci soudem stvrzené na papír podepsat než potom pořád couvat. Jeho matce se v tom moc nechce hrabat, protože má klid a vidí ho málo kdy dva dny v týdnu to opravdu není moc ! Asi jí to tak vyhovuje a ty to všechno potom odneseš. Je pravda, že by bylo dobré, aby oba dva kluci před váma řekli jak to je, ale to by jste museli být opravdu všichni a třeba i s babičkou, myslím si taky, že ona mu dá první poslední a potom to zkouší i na vás, protože takové věci jsou jako droga - návykové. A jestli se hlavně ten tvůj k tomu nepostaví jako chlap tak to není na nic. Raději bych asi snad z takového vztahu vycouvala oni budou chodit do práce a ty budeš šedivá dřív než řekneš HOP!!!

Reni nedej se!!! To snad není pravda, že chlap, otec dítěte, který by měl mít první zájem na tom aby se problém s jeho synem vyřešil couvá. Má strach ze své bývalé ženy. Nebuď hloupá a sedni si také snim a aň ti vlastně řekne jak si to představuje, ten další život. Raději si dám věci soudem stvrzené na papír podepsat než potom pořád couvat. Jeho matce se v tom moc nechce hrabat, protože má klid a vidí ho málo kdy dva dny v týdnu to opravdu není moc ! Asi jí to tak vyhovuje a ty to všechno potom odneseš. Je pravda, že by bylo dobré, aby oba dva kluci před váma řekli jak to je, ale to by jste museli být opravdu všichni a třeba i s babičkou, myslím si taky, že ona mu dá první poslední a potom to zkouší i na vás, protože takové věci jsou jako droga - návykové. A jestli se hlavně ten tvůj k tomu nepostaví jako chlap tak to není na nic. Raději bych asi snad z takového vztahu vycouvala oni budou chodit do práce a ty budeš šedivá dřív než řekneš HOP!!!

Ahoj Renatko, tak to vypadá, že rodiče se nějak snaží vyvlíknout ze zodpovědnosti za výchovu jejich dítěte a ty máš dvě možnosti: vzít to do svých rukou, pokud bude chlapeček u vás, důsledně přenechat vše, co se ho týká na otci /včetně té čokolády před spaním/, nebo z toho vztahu radši vycouvat. Jednoduché není ani jedno ani druhé, sama nevím, jak bych celou situaci řešila. Ale aby ses nechala terorizovat ty i tvůj syn a jeho rodiče byli hezky v poklidu, matka byla přezaměstnaná a otec laxní, to bych asi nevydržela. Je to především jejich dítě a oni mají zodpovědnost. Držím ti palce a napiš, jak to pokračuje. :o)

pro Renatu: Ach jo, tatinek vycouval pred problemy, maminka se netrapi, synacek lze a babicka ho sotva zvladne. Mas pravdu, ted se to asi urcite vsechno sveze na Tvou hlavu a problemy se budou hromadit. Jeste bych mamince a tatinkovi dala precist jen nejsmutnejsi pribeh, kdy dite konci na drogach (viz diskusni prispenky)... pokud se nezamyli rodice ani nad tim, ja osobne bych se venovala svemu diteti a z tohoto vztahu bych odesla kvuli svemu svedomi i budoucnosti.

Myslím,že tam nešel, protože s ní nechce mít problémy. Oni mají o styku s dítětem pouze dohodu mezi sebou a ne potvrzenou soudem. To je vlastně zajímavá věc, protože my se tím pádem musíme přizpůsobovat, jak si maminka, která ho má v péči, vzpomene. On se velmi bojí, že mu to "utne" na jednou za 14dní víkend. I když tomu nevěřím. Je už zvyklá na své pohodlí. Myslím, že se jí tak trošku bojí.

Nevzdávej to Renáto. Dohodnout se musí dospělí a myslím, že největší zájem by měl mít Tvůj přítel. Hodně bude záležet na tom, jak se k problému postaví právě on – on je tím „jablkem“ o které jde. Proč s Tebou nechtěl jít na schůzku se svojí bývalou, jaký měl důvod?

Takže schůzka s maminkou malého tyrana nedopadla právě nejlépe. Přítel o schůzce věděl ale jít tam se mnou nechtěl, srab!! Maminka mi řekla, že kouká jak blázen co jí to povídám. Její syn je přece hodné a citlivé dítě a to co říkám, je nesmysl, naopak prý si její syn stěžuje na mého syna, jak ho týrá, a že zvažuje jeho častý pobyt u nás. (No to jsem koukala!! Jestli někdo někoho týrá, tak je to právě naopak). V duchu jsem si řekla, to aň klidně zváží, jenže já vím, že je zaměstnaná až moc (když není její syn u nás je totiž u babičky. U své maminky je tak dva dny v týdnu) a tudíž nic moc zvažovat nebude a vše bude při starém.Jen bude trošku vyhrožovat a myslím, že teď zavolá svému bývalému muži a budu ta nejhorší. Nicméně jsem se nedala, navrhla jsem schůzku obou dětí i dospělých aň tedy oba chlapečci řeknou, jak je to s tím týráním a jak to kdo vnímá. Bohužel prý má svých starostí dost, takže možná někdy o prázdninách, ale myslí si, že je to na nic. Baba jedna!!!

Milá paní Renato!
Máte přirozený cit a postřeh, když říkáte, že situace s přibývajícím věkem dítěte se může zhoršovat. Za 4 roky po rozvodu si dítě na odlišný způsob života zvyklo a není třeba ho donekonečna utěšovat, konejšit a rozmazlovat. Je jen na vás, jaké zrcadlo malému tyranu nastavíte a do jaké míry necháte se sebou manipulovat. Myslím že je nejvyšší čas mu nastavit pevná pravidla. Později (a možná už nyní) přestane fungovat soudnost (především, jak jsem postřehla, ze strany vašeho partnera)soudnost a to je začátek konce. Každopádně chraňte svoje dítě, ve sporech trestejte podle zásluhy a ne více svého syna. Dávejte mu podle uvážení a ne podle toho, kolik určí tyran. Ten má ještě jednu domácnost a to znamená ještě jeden přísun. Zdravím, držím palce . Ivana

Ja mam podobny problem s dcerou meho muze. Ale mam jeste svoje dve deti. Bohuzel prede dvema lety se mi dost nevyvedlo tehotenstvi. Chteli jsme mit jeste dite spolu. Dost to s nami zacvicilo a dcerunka si mysli ze je tatinkova jedina na svete a nikdy jinak. Docela mi dobre rozhazela nervy a samozrejme i nas vztah. Zatim s tim bojuji, ale nevim jak dlouho vydrzim. Taky se chovam neprirozene, taky peskuju svoje deti a taky se neodvazim koupit neco jenom mym detem. A to jeste jeji maminka dostava velmi veilmi dobre vyzivne. Tak dobre, ze temer nechodi do prace.Drzim palce, ale sama nevim co s tim.

Zatimco "este neco lepciho" a "mnela" ti pripada normalni???
A co tvuj prispevek - ten ti pripada normalni, ty macecho?!?

Mařeno:
Ono slovo "dopisovat" se taky nepíše s Y!

Staré rčení: Facka v pravý čas je lepší jak sto tisíc věna.

Se neumis podepsat?

Radu? Poradne mu naliskejte!!! A jestli se mu to nebude libit, vyhodte ho! Vy preci nejste jeho matka, ne?

Souhlasím s Helgou, děti v tomto věku neustále zkoušejí, jak by si mohly rozšířit mantinely a to snad nejvíce ve vztahu ke svým biologickým rodičům (a sourozencům). Zvláště kluci, možná díky probouzejícím se mužským hormonům, dokáží být velmi vytrvalí až drsní. Mám to doma ve dvojím vyhotovení a je to taková trvalá hra na přetlačovanou. Chci říct, že mi takové snažení připadá vcelku normální a přirozené, ale nenormálním se stává, když se dostane do té vydírací roviny. Jednou to zkusí snad i to nejhodnější a nejmírnější dítě, ale tomu stačí rázné nasměrování do příslušných mezí s vysvětlením, co je to vydírání a jak je nepřijatelné. Stačí ovšem, aby dítě našlo nejméně pevný článek řetězu mezi dospělými a svůj nátlak stupňuje tak, jak se stalo zřejmě v případě syna přítele Renaty. Jedinou radu, kterou mám, která je ověřená, a kterou se snažím vždy aplikovat u svých dětí je důslednost, spravedlnost a trpělivost. Ale ode všech dospělých, kteří ho vychovávají. Takže by se měli na toho malého uzurpátora domluvit především oni. S vědomím, že je to hlavně pro jeho budoucí bezkonflitní vztahy s lidmi, by snad se společným postupem ze strany dospělých souhlasila i chlapcova matka. Alespoň doufám, že má na to dost síly, nadhledu a zdravého rozumu. Teď se s tím dá ještě něco dělat, ale neztrácela bych čas... Přeju hodně štěstí!

ty vole, jaruno, tomu rikam dobrej a zdravej nazor. At zije selskej rozum! Nemela bys tam este neco lepciho?
(mnela bych zajem si s tebou dopysovat)

Renatko, vezmi s sebou i tatinka, tyka se to Vas vsech. A hodne stesti.

By ten chlapeček potřeboval rosekat prdel!

Moc Vam drzim palce, aby to vsechno dobre dopadlo. Mam velmi podobny problem (akorat synovi meho pritele je sedm a vlastni deti zatim nemame), takze jsem si se zaujetim precetla nejen Vas clanek, ale i reakce ostatnich. Bojujeme uz temer dva roky, ale zatim jsem dosahla pouze dilcich uspechu. Rada si prectu, jak jste dopadla a jakou jste zvolila taktiku v komunikaci s jeho matkou a treba se mi z toho bude neco hodit. Jeste jednou hodne stesti!

Všem Vám moc děkuji za příspěvky.Dala jsem na Vás a opravdu jsem si domluvila na pátek schůzku s jeho maminkou. Mam z toho trochu strach ale uvidíme. Ozvu se, jak to dopadlo. Všem ještě jednou děkuji.

Tvuj prispevek navazuje na problemy "Jak na jeho byvalou". Doporucuji Ti, abyste se sesli vsichni 3 rodicove, klidne bych vsem dala precist prispevky ze zminene rubriky. A zeptala bych se maminky a tatinka, zda-li si preji mit v budoucnu stejne problemy. Omlouvat dite, ze trpi rozvodem, je hloupe, zejmena je-li to po takove dobe. Dnes syn vydira, co bude delat pozdeji? A pro oba syny je treba mit stejny metr, aby se Ti to nevymstilo i Tvem vlastnim. Preji hodne uspechu.

Asi na to máme společný názor, sejít se všichni dospělí bez dětí a situaci v klidu bez obviňování jeden druhého probrat a hlavně se domluvit na jednotném způsobu. Je nutné aby všichni táhli za jeden provaz a až malý uvidí, že od všech dospělých může očekávat stejnou reakci uklidní se. Nejde v žádném případě o odpírání lásky, tou si ten malý musí být jist, ale už by ve svém věku měl vědět, ževydírání není to pravé něčeho dosáhnout a že není možné mít všechno na co si vzpomene. Ono to ze začátku asi budete těžké jak pro něj tak pro dospělé. Možná by stálo za to pokud je to možné udělat párkrát společný výlet - maminka, tatínek i "teta" a bráška. Myslím, že pokud uvidí, že všichni dospělí spolu vycházejí a mají stejné názory na jeho požadavky uklidní se. Vždyň spory dospělých není zrovna moudré řešit přes dítě a podléhat nějakým jeho hysterickým scénám. Chce to ale i toleranci mezi dospělými.

Kimmy, Hany i Jarka mají pravdu. Určitě bych to řešila přes přítele a maminku toho ďáblíka. Víš, připadá mi, že problémy začaly, když u vás byl častěji. Jak je to s jeho maminkou, nenašla si někoho? Nemá ten šmudla strach, že o ni přichází a proto vyvíjí tím větší tlak na tatínka – zejména, když zjistil, že to funguje? Víš moje sestra je s klukem sama a rozmazlil ho náš tatínek. Když zemřel, zkoušel to na okolí – spoléhal na to, že když „chudáček“ nemá tátu, takže je středem světa. Tak se chová ke své mámě i k babičce (moje sestra a maminka). Ty mu dost povolí a taky dají na co si vzpomene, aniž by musel dodržet to co slíbil - např. když nebude mít čtyřky na vysvědčení, tak dostane horské kolo. Ćtryřky měl a kolo mu sestra stejně koupila – i když to zaonačila tak, jako že je její a Ondrovi ho jenom „půjčuje“. U mě a u mých již dospělých dětí s tím nepořídil. Chováme se k němu normálně. Syn a přítel mé dcery ho učí „chlapské“ věci a Ondra je respektuje. Ode mne dostane třeba tři zmrzliny nebo čokolády – ale vždycky až po jídle. Pravda, dneska je mu skoro 14 a tak se problémy přesunují trochu někam jinam. Sestra se diví, že mě Ondra poslouchá a že za mnou rád jezdí, přestože mu u mě nic neprojde. Ale poradit si nenechá. A moje maminka – od té vždycky jenom slyším: Když on nemá tátu, tak mu to chci nějak vynahradit. Ani jedna z nich nechápe, že mu tím prokazují „medvědí službu“. Zkus Renáto promluvit se svým přítelem. A asi čím dřív, tím líp. Nenech to dojít tak daleko, aby stál před volbou: buď Ty a váš společný život nebo jeho syn. Ahoj a držím palce.

Milá Renáto,
děti velice dobře umí těžit ze situace a zkoušejí, kam až mohou zajít. Je na dospělých, aby jim určili mantinely. Záleží především na rozumné dohodě rodičů malého "tyrana".
Je hlavně v jejich zájmu, aby z jejich milovaného syna vyrostl charakterově nepokřivený člověk. Nevím, zda má bývalá žena Vašeho přítele též nový vztah a zázemí. Je možné, že se takto nepřímo snaží Váš vztah rozbít a chlapce v takovém chování ještě podporuje. Zrovna tak je pravděpodobné, že chlapec takto "volá o pomoc". Určitě žárlí na Vašeho syna i na Vás /případně partnera matky/. Je-li ve střídavé péči, možná si připadá, že není doma vlastně nikde a cítí se nemilován. Řešení je především v rukách Vašeho partnera a jeho bývalé ženy - nejspíš s pomocí odborníků. Pokud se nedohodnou, nezapomenou na staré "nevyřízené účty" a budou přistupovat na vyděračské metody chlapce, vidím Váš vztah velice neperspektivně. Jste ve složité situaci. Určitě není dobře, aby proto trpěl i Váš "vlastní" syn. Děti jsou velice citlivé a určitě musí větší peskování a přísnost cítit jako křivdu. Pozor, aby se nepokazil ještě váš vzájemný vztah. Svoji dceru jsem vychovávala od útlého dětství sama. Měla jsem v té době několik dlouhodobějších vztahů
/bez trvalého společného bydlení/ a také dost více či méně závažných problémů. Poslední vztah trvá už 7 let a jsem velice spokojená. Až dnes, kdy je dcera na prahu dospělosti, si uvědomuji, že jsem citovým investováním do vztahů, které neměly perspektivu, promarnila čas a zbytečně se duševně vyčerpávala. Dceru jsem rozhodně nezanedbávala, máme skvělý vztah, ale dnes, po zkušenostech,bych se více soustředila na ni. Nezbývá Vám než nechat řešení na ostatních. Přeji Vám hodně trpělivosti a síly. I Váš přítel bude potřebovat Vaši podporu. Váš vztah je 4 společnými roky už prověřen a jistě stojí za to. Jedním jsem si však zcela jistá - určitě byste neměli mít zatím společné děcko. Situace by se ještě více zkomplikovala a řešení by bylo - aň už by bylo jakékoliv - tak trochu násilné. Moc všem držím palce a zvláště Vám, neboň, aň se Vás to přímo dotýká,jde tak trochu o řešení o "vás bez vás".

Myslím si totéž co Kimmy domluv se s jeho maminkou aň přijede buď ona k Vám, nebo Vy k ní a aň ten malý klučina to řekne přede všema kdo ho vydírá a promluvte si o tom. Přítel by měl zakročit asi víc než ty je to přece jenom jeho syn a jestli nechce aby mu začalo poroučet dítě, co už podle tvého psaní už asi je, tak aň se vzpřímí a chová se jako táta, z kterého by měl mít respekt. A pokud se mu to nelíbí aň schůzky s ním plánuje jinak, přece jste začali nový život a jestli plánujete i další dítě tak Vás přece nebude devítiletý kluk vydírat, že k Vám nepřijede. A možná, že by bylo dobré ho taky tak vyzkoušet - nechceš nejezdi táta pro tebe přijede sám, zajdete si třeba do ZOO a pak tě odveze mámě. Myslím, že by si to včas rozmyslel. Ale s jeho matkou by jste si měli promluvit určitě. Taky je třeba i tomu klukovi vysvětlit, že to co dělá je špatné pro něj i ostatní, musí pochopit, že když budete mít miminko tak nebude někde vzadu, některé děti z toho mají strach a když se rodiče rozvedou tak nedovedou pochopit všechno tak jako dospělí možná že má strach, že tátu tím pádem stratí a že už od něj nic nedostane a že se bude víc starat o jiné dítě. Ale myslím, že jsi trpělivá žena a že to dokážeš se svým přítelem vyřešit, přeju aň to brzy vyřešíte a aň se máte všichni moc rádi. Ahojki

Milá Renato, také žiju s rozvedeným mužem a pravidelně k nám chodí jeho 13-ti letý syn. Sice ne tak často, jako je to ve vašem případě, je u nás každý druhý víkend a téměř půlku léta. Moc dobře ti rozumím, také jsme s tím bojovali. Ono je to asi tak, že ty děti rozvedených rodičů to nemají zrovna jednoduché, ale měly by respektovat určité meze. U nás to bylo tak, že chlapec, když se trochu otrkal, měl dojem, že když k nám přijde, musí všdchno stranou, protože je tady on. Mám dvě dcery, které jsou starší než on, tak byly schopné leccos shovívavě přejít, ale postupem času jim začalo vadit, že během víkendu, kdy u nás kluk je, nemají šanci sednout si k počítači, zapnout si v televizi program, který by chtěly, nemůžou nechat u sebe v pokojíku nic neuschované, protože se jim ve všem hrabe, pokud bylo na míse ovoce, všechno snědl dřív, než si vzal někdo jiný, prostě andílek. Navíc měl tendence dělat si ze mě služku, což jsem naštěstí zabrzdila hned v počátku. Po nějakém čase se tyto víkendy pro nás staly jedním sledem nervů, kdy jsme se museli pořád jenom ovládat. Přítel měl taky tendence synovi všechno tolerovat a omlouvat to tím, že to má těžké. Tenkrát jsem byla možná dost důrazná, ale prosadila jsem si, že kluk bude u nás mít jasně stanovené mantinely. Chvíli mu to trvalo, ale teď to funguje naprosto dokonale, on je u nás rád, my ho také rádi vidíme a je to fajn. Doporučuju ti udělat něco podobného. Nenechte se terorizovat devítiletým dítětem, on je ten, kdo musí poslouchat a respektovat chod vaší rodiny. Nechceš mu dát večer čokoládu a vyhrožuje, že řekne, že ho trápíš hlady? Fajn, tak na ní zapomeň i zítra, aň máš důvod. A kydž ti to bude málo, klidně tě o tom hladu nechám. Prostě mu jsíš dát najevo, že se ho nebojíš a že se vydírat nenecháš. Možná by i prospělo, kdby jsi ale spoň občas sbalila svého syna a odjela s ním na víkend třeba k rodičům a manžela nechala s jeho pokládkem hezky samotné. Renatko, ten kluk si k tobě bude dovolovat to, co mu ty dovolíš. A aby vám diktoval, jestli můžete mít mimčo, tak do toho si snad takhle malým capartem nenecháte mluvit. To mu opravdu nepřísluší a pokud tomu hned neučiníte přítrž, v pubertě se z něj zblázníte. Držím ti palce, abys to zvládla a nedej se. Mysli na své dítě, když vidí takové chování, jak se jednou bude chovat k tobě on? Taky by si tě mohl přestat vážit, když uvidí, že sebou necháš takhle cloumat. Možná by nebylo od věci, kdby jeho hodně zaměstnaná maminka přetala být tak hodně zaměstnaná a více se věnovala svému dítěti. Ono je to taky těžké, když je chvíli tam a chvíli zase jinde. Určitě to nemá lehké, ale proto s vámi ještě nemusí tak mávat. Buďte laskaví, ale důslední. Uvidíš, že to časem přijme.

Este ma napadlo, ze konkretny postup, akym by sa to dala zacat riesit, je napr. porozpravat sa o tom s jeho mamou, ak ma cas a nie je moc zaneprazdnena (a na toto by si cas mat nasla, pretoze sa jedna o jej dieta, a i ked je nema dostatok casu na jeho dennodennu vychovu, tu sa jedna o zaujmovy konflikt s vami, ktori sa onho staraju), prip. s detskym psychologom. Mozno ste to uz aj skusali; mna to iba ma to napadlo ako rada. Drzim Vam palce.

Ahoj Renata,

Myslim, ze ta to decko vydiera, pretoze vydi, ze si to moze dovolit. Ty si predsa dospela zena a matka - starostlivitelka; preco by este aj o takych veciach, ako ci Ty budes mat dieta alebo nie, malo rozhodovat rozmaznane devetrocne decko? Neviem, co Ti mam poradit, ale rozhodne si nemyslim, ze je spravne takto sa k nemu spravat, uz pre jeho vlastne dobro. Pretoze ked sa v detstve nauci, ze emocionalnym vydieranim dostane vsetko, co si zachce a moze tym kontrolovat rodicov, tak mu to neposluzi dobre na vyvin jeho osobnosti a ked vyrastie sa z neho moze stat nejaky vydierac, alebo despota. Vsak treba predsa niekde urcit hranicu, co si deti mozu dovolit a co nie. Neurobis nie neobjektivne, ak povies "dost" a zacnes aj hladiet na svoje vlastne zaujmy a zaujmy svojho vlastneho syna. Mam 19 rokov (deti samozrejme este nemam); tiez mam rozvedenych rodicov ale taketo nieco by mi v zivote nenapadla a ani by mi rodicia nikdy takto nevychadzali v ustrety. Neviem, ci Ti z mojej pozicie (este nie matky) mozem velmi radit, ale pracovala som raz ako pomocnicka ucitelky v letnej skole, aj som sa na strednej ucila o rodicovstve (vacsinou s psychologyckym zameranim), moja teta je ucitelka a ja mam takisto deti velmi rada, a tesim sa, az raz budem mat vlastne. To vsak neznamena, ze je spravne ich neumerne rozmaznavat a povolovat im, vo vsetkom co si zmyslia. Myslim, ze deti treba naucit co je spravne a co nie, kym na to je este cas. Uz ani neviem moc, co mam povedat; snad este len raz asi tolko, ze sa tak sprava lebo vie, ze si to moze dovolit, a mladsie deti este velakrat nechapu, co je pre nich spravne a prospesne a co nie. Mila Renata, neviem ci som Ti velmi pomohla, ale kazdopadne Ti zelam vsetko dobre a pokojne a kompletne vyriesenie tejto situacie v prospech vas vsetkycy. Ahoj.