Za vůní čaje do Darjeelingu

| Autor: Michaela | Rubrika: Zábava

Zelenavé svahy severoindického podhůří Himálaje ukrývají město, jehož jméno proslulo daleko za hranicemi země. Ze zdejších čajových plantáží pochází když ne nejlepší, tak určitě nejznámější čaj na světě, a výhledy na Káčaňdžungu, třetí nejvyšší horu světa, sem přitahují davy turistů.



Na první pohled se Darjeeling nijak zvlášť neliší od ostatních indických měst. Cesta k němu je asfaltem pokrytá jen spoře a „krášlí“ ji řada výmolů. Silnice lemují hromady odpadků, ulice jsou cítit přepáleným tukem a centrum se utápí ve štiplavém smogu. Džíp s pneumatikami tak sjetými, jako by je dříve obouvala závodní formule, se skřípěním zastaví. „Vítejte v Darjeelingu!“ usmívá se snědý řidič, když bez velkých cavyků shazuje můj batoh ze střechy automobilu na prašnou ulici.

Když se ho zeptám, kde najdu turistickou část města, pošle mě na nejbližší kopec. Nejprve se mi výstup na Observatory Hill příliš nezamlouvá. Když se ale z tlačenice troubících aut, povykujících taxikářů a čadících motorek konečně vymotám na pěší zónu se stánky se vším možným, od oblečení přes čajové konvičky po směšně levnou kosmetiku, změním názor. Nejenže je tu oproti zbytku města čistý vzduch, ale vrcholná promenáda nabízí úžasné výhledy na okolní hory. V dálce nad mraky dokonce rozeznám vrchol Káčaňdžungy, třetí nejvyšší hory na světě.

1. den

Britové dobře věděli, proč v době kolonizace nezapomněli anektovat i Darjeeling. Zdejší horský vzduch je oproti ostatním oblastem Indie příjemně svěží, okolní kopce se utápějí v zeleni a kultura místních obyvatel Gurkhů, pocházejících původně z Nepálu, dodává místu na exotické atmosféře. „Chceme Gurkhaland,“ hlásá velká cedule nad pódiem na centrálním náměstí a já se dozvídám, že domorodci touží po vytvoření vlastního státu v rámci Indie, který by byl nezávislý na Západním Bengálsku. Hudební festival, který v Darjeelingu právě probíhá, je součástí jejich nenásilného boje za nezávislost.

Davy pestrobarevně oděných místních obyvatel mají ostře řezané rysy a šikmé oči, které napovídají, že jejich původ vážně nemá s Indy z nížin nic společného. Na pódiu se střídají skupiny hrdých tanečnic v tradičních krojích a publikum složené ze směsice místních a turistů z Indie i celého světa bujaře jásá. Opravdovým turistickým srdcem Darjeelingu je náměstí s fontánkou a povykujícími opičkami. Plac obklopují obchody se suvenýry, nepálským oblečením a bižuterií a příjemné kavárničky rozeseté kolem zdobí světýlka a svíčky. Děti, které přijely na dovolenou s rodiči, místo nakupování využívají možnosti svézt se na poníkovi. Ze všeho nejvíce však turisty lákají zdejší čajovny. Neodolám a zajdu pravý darjeeling ochutnat do té nejhonosnější a jistě i nejdražší z nich.

V prosklených regálech se kupí porcelánové, keramické i postříbřené konývky, hrníčky, lžičky, cukřenky a ostatní pomůcky, které člověk potřebuje při přípravě zdejšího slavného nápoje, jenž místní často podávají s mlékem a cukrem. Vybírat můžete z černého, zeleného a bílého čaje. Všechny druhy jsou vyrobeny z lístků čajovníků, které rostou na plantážích všude kolem. Jenže zatímco černý čaj prochází procesem fermentace, zelený a bílý nikoli. Posledně jmenovaný je navíc zpracováván ručně, a tak se jeho ceny šplhají do závratných výšek. Za sto gramů té nejlepší směsi platím 1100 rupií, tedy kolem 400 korun. Pro srovnání: slušné ubytování je tu možné sehnat za nějakých 300 rupií na noc.

Hned poté, co se ubytuji, opouštím turistickou enklávu města a sestupuji do centra a dále do údolí. Zpočátku vede cesta po zdejší promenádě, kde se potkávám s opicemi, které šmejdí po ulicích a hledají, co by si kde daly k jídlu. Nedá mi to a jedné z nich podám sušenku. Má výprava za čajem se v tu chvíli mění v adrenalinový útěk před opičí tlupou. Naštěstí se brzy ocitnu před obrovskou cedulí Happy Valley Tea Estate. Dál už se rozkládají jen nekonečné čajovníkové plantáže. „Sbírá se vždy jen horní trojice lístků,“ poučuje mě Kusum, která v jedné z místních chatek prodává sušenky, chipsy a - jak jinak - čaj. Následuje malý kvíz, při kterém se dozvídám, že v distriktu Darjeeling funguje čtyřiaosmdesát „tea estates“, z nichž nejlepší je právě Happy Valley. Nejkvalitnější čaj je z první jarní sklizně a na vyluhování místního jedinečného černého čaje stačí neuvěřitelných pět sekund. To mi Kusum vzápětí předvede a mně nezbývá než uznat, že lepší čaj jsem v životě nepila!

Foto: profimedia.cz

Více o vůni čaje se dočtete zde



„Další zajímavé články najdete v aktuálním čísle časopisu Juicy„

Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

Seriál Ulice: Svatba, vášnivý polibek, nová postava i Janek Ledecký

Seriál Ulice: Svatba, vášnivý polibek, nová postava i Janek Ledecký

19. 6. | Obyvatelé Ulice budou mít přes prázdniny zaslouženou odpočinkovou pauzu a nás tento týden čeká…

MasterChef Jiří Halamka: Nabízím lidem sexy formu české kuchyně

MasterChef Jiří Halamka: Nabízím lidem sexy formu české kuchyně

14. 6. | Čtyřiadvacetiletý Jiří Halamka patří mezi největší kuchařské naděje v České republice. Vítězství…

Seriál Ulice: Monika se vrací z Afriky a Martin se opije

Seriál Ulice: Monika se vrací z Afriky a Martin se opije

12. 6. | Dvacátá sezóna v Ulici pomalu končí a prázdniny jsou na spadnutí. Co se v seriálu odehraje během…

Co vás čeká v Ulici: David se zaplete s Terezou, Hedvika a Ota si řeknou "ano"

Co vás čeká v Ulici: David se zaplete s Terezou, Hedvika a Ota si řeknou "ano"

5. 6. | Dvanáctá sezona seriálu Ulice jde do finále! Do prázdnin se toho ještě stane: Jako již tradičně nás…