Záhady zaujaly přes půl milionu diváků

| Autor: redakce | Rubrika: Zábava

Záhadoložku a publicistku JUDr. Jitku Lenkovou, autorku dvaceti publikací především o záhadách, mohli diváci ČT 1 nedávno vidět v pořadu Detektor, seriálu věnovaném nejrůznějším záhadám a tajemstvích kolem nás.

Ty jsou i pro dnešní vědu stále zahaleny řadou otazníků, jako například Filadelfskému experimentu, údajně přísně tajnou operaci z roku 1943, při níž skončil pokus o zneviditelnění torpédoborce USS Eldridge jeho neplánovaným přesunem v časoprostoru. Loď zmizela a znovu se objevila až v několik set mil vzdáleném Norfolku ve Virginii.Pro posádku lodi měl tento pokus katastrofální vedlejší účinky. Když se loď znovu zhmotnila, někteří členové posádky nepřežili - jejich těla zčásti splynula s ocelovými strukturami Eldridge a jiní zešíleli.
Poněkud jiný druh záhady představují kamenné koule nacházející se v různých částech světa. Byly vyrobeny lidskou rukou, jsou pouhým přírodním útvarem anebo, jak praví legenda, opravdu přilétly z nebes? Navíc se jim přisuzují se jim i pozoruhodné vlastnosti - vyzařují prý jistou energii, a to dokonce léčivou.

V této souvislosti jsme se J. Lenkové zeptali:

Skutečně došlo k Filadelfskému experimentu anebo to je jen účelově vymyšlená fáma?
Je třeba si uvědomit, že od této události nás dělí přes šedesát let a značná vzdálenost. Všechny informace, které tady u nás o Filadelfském experimentu máme k dispozici, jsou údaje z druhé ruky, u nichž nedokážeme určit, zda jsou na 100 % pravdivé, anebo ne. Ostatně to nedokážou říct ani třeba sami američtí badatelé, jejichž možnosti pátrání v této věci jsou našimi nesrovnatelné.
Pokud by v případě torpédoborce Eldridge skutečně došlo k časoprostorovému přesunu, byť nepovedenému, otevřela by se před námi úplně nová oblast aplikované fyziky a za těch téměř 65 let, co od experimentu uběhly, by se už musely někde projevit její výsledky. Nemyslím si, že by taková převratná věc skončila jediným pokusem, když by umožnila třeba letadlovou loď protivníka přenést mezi dinosaury anebo na Mars.
Na druhou stranu vytváření fiktivních historek tohoto druhu v rámci různých zpravodajských her, ať už za 2. světové války anebo později během studené války, je mnohem častější než časoprostorové přesuny, takže toto vysvětlení vypadá pravděpodobněji. Neznamená to však, že je nutně pravdivé.

Co si myslíš o tvrzení, že modrobílý záblesk signalizuje otevření časoprostorových bran?
Přijmeme-li skutečnost, že mohou existovat časoprostorové brány, může jejich otevření provázet jakýkoliv jev. Neexistuje ovšem jediný objektivní důkaz, že by k otevírání takových bran docházelo. Máme k dispozici jen vyprávění lidí, kteří podle svých slov něco takového prožili, pověsti, legendy, případně i pohádky, které jsou jen jiným zpracováním takových příběhů. Podle nich může být přestup mezi dvěma světy či časy pro toho, komu se přihodí, zcela nepozorovatelný, jako když přejdete z pokoje do pokoje. Signálem, že se dotyčný ocitl někde jinde anebo že patří do jiného světa, bývá podle těchto příběhů spíše zelená barva. Velmi zjednodušeně je takovým příkladem třeba vodník anebo nověji i mimozemšťané, jimž je právě zelená barva nezřídka přisuzována.

Jaký máš názor na cestování v čase? Je vůbec někdy v budoucnosti reálné?
Žijeme-li v třírozměrném světě a je-li čas rozměrem čtvrtým, musí existovat způsob, jak se pohybovat i ve čtyřrozměrném světě, resp. nejprve se budeme muset nějakým způsobem do tohoto světa dostat a potom se v něm naučit odpovídajícím způsobem pohybovat. To jsou všechny ty hyperprostory ze sci-fi apod. Existence takového čtyřrozměrného prostoru a možnost jeho propojení s tím naším, třírozměrným, by velmi uspokojivým způsobem vysvětlila řadu věcí, Filadelfský experiment, UFO a nakonec třeba i to proč nějakou ztracenou věc nemůžete za žádnou cenu najít. Zatím toto propojení mezi naším a tím hypotetickým „vyšším“ prostorem podle všeho vzniká, pokud tedy vzniká, jen spontánně a nezávisle na naší vůli. Jednou se ho snad naučíme vytvářet i cíleně. Dopady takového jednání jsou ovšem nepředstavitelné.

V pořadu Detektor jsi divákům ukázala kamennou kouličku zvanou moqui, kterou prý indiánští šamani užívají k léčení. Říkala jsi, že koule rozpozná vysoký či nízký krevní tlak. Při vysokém člověka v dlani brní, při nízkém hřeje. Zaznamenala jsi sama na sobě tento účinek?
Nezaznamenala. Krevní tlak mám v mezích normy. Ale stejná schopnost je přisuzována i našim, tzv. vršanským nebo bílinským kouličkám a všechny tyto malé kamenné kouličky je možné na nevysokou částku zakoupit např. na nějaké prodejní akci, ať věnované geologii nebo léčitelství, případně přes internet, a vyzkoušet si ji na sobě nebo na někom jiném, o němž víte, jaký má krevní tlak. Nesmíte mu ale předem napovědět, co má cítit,

Věříš v léčebné účinky těchto kamenných kouliček?
Samozřejmě, ale nejde o víru, ale o určitou úroveň poznání. Existují nejméně dva mechanismy, jak by mohly léčit. V první řadě tím, že dotyčný je přesvědčen o tom, že kulička je léčivá a že ho uzdraví, a tím svůj organismus nasměruje k samoléčení. Anebo se tím, jak je s kouličkou v kontaktu, uvolňují z kouličky minerály a přecházejí do kůže, a to v tak malém množství, že to v podstatě odpovídá principům homeopatie. Citliví jedinci navíc tvrdí, že koulička díky svému tvaru vyzařuje do prostoru specifickou energii a že oni ji cítí, podobně jako proutkaři vodu.

V díle o kruzích v obílí, bylo řečeno, že také léčí. Máš s tím nějakou osobní zkušenost?
O kruzích v obilí a jejich případných léčivých schopnostech platí totéž co o kamenných kouličkách. Osobně jsem před lety navštívila jen jeden kruh v obilí, u Přezletic, a ten byl nejspíš falešný, takže jsem nic mimořádného nepocítila. Ale možná nejsem jen dostatečně citlivá. Kdo by si ale chtěl vyzkoušet, zda na něj podobné věci působí, nemusí čekat, až se někde objeví nějaký kruh a může zavítat k některému z našich menhirů, např. u obce Klobuky u Slaného.

V tomto díle byly vidět amatérské záběry světelných koulí létajících nad polem, kde tvořily obrazce v obilí. Video působilo dost důvěryhodně. Přesto ho někteří skeptici označují za podvod. Co si o pravosti těchto záběrů myslíš?
Patřím mezi skeptiky, protože dnes se dá zfalšovat všechno, každá fotka, každé video a tak i nezfalšované záběry bývají považovány za zfalšované a jejich autoři za podvodníky. Stalo se to i mě osobně a pro autory takových záběrů je to dosti trpká životní zkušenost. Netvrdila bych proto nikdy, že je něco určitě zfalšované, pokud se bezpečně neprokáže opak.

Co říkáš na teorii, že stébla obilí tvořící obrazce jsou ohýbána mikrovlnným zářením?
Patří mezi teorie, které je možné velmi snadno ověřit. Stačí mít kus pole s obilím a zdroj mikrovlnného záření. Jenže tzv. kruhy v obilí vznikají i v jiných plodinách a dokonce třeba na ledě.

Někteří lidé kritizují pořad Detektor, jako senzacechtivou pavědeckou kompilaci, která zpochybňuje vědecká fakta, dokonce žádají Radu pro televizní vysílání, aby pořad zakázala. Co bys vzkázala těmto lidem?
Že ze svého úhlu pohledu mají samozřejmě pravdu, kterou jim neberu. Detektor ale není typ populárně-naučného magazínu o vědě, kde by tato výtka byla na místě. Je to dokumentární pořad o záhadách a tajemstvích určený pro širokou veřejnost, kterou by měl dokázat zaujmout, což se, podle sledovanosti soudě, podařilo. Zatím poslední díl odvysílaný 12. 2. 2008 sledovalo jen v televizi (bez internetu) 576 000 diváků, což je na dokument opravdu hodně.
Témata, které neřeší, ale předkládá divákům k zamyšlení, jsou leckdy značně komplikovaná. Přesto je musí divákovi předložit přehledně tak, aby je stačil usledovat, což určitě vede k určitému zjednodušení. To je daň placená tomuto druhu mediálního prostředku. Ale v televizních zprávách také komentátor nečte podrobný a vyčerpávající komentář na několik minut, protože zprávy jsou přece o něčem jiném.
V případě Detektoru vidím jako jednoznačné pozitivum, že se po delší době na obrazovku dostávají i tato témata a že se divák může k pořadu vrátit, ať už si ho nahraje, nebo přes internet. A pokud chce, může si vybrat třeba jednu věc, která ho zaujala, třeba ty kamenné kouličky, a věnovat se tomu tématu dál a podrobněji, dohledat si další informace na internetu, přečíst si knížku, časopis. Bez Detektoru by možná ani nevěděl, že něco takového existuje.

Uvidíme tě ještě v dalších dílech Detektoru?
To záleží samozřejmě na tvůrcích pořadu. Měla bych se objevit ještě v dílu věnovaném obecně UFO, ale protože můj názor je poměrně skeptický, nejsem si jistá, zda v pořadu skutečně zazní. V jednání jsou další témata, na nichž bych měla spolupracovat, únosy do UFO, a to i u nás, v návaznosti na knížku Mimozemšťané v Čechách, kterou jsme s manželem sestavili právě z těchto příběhů. Dalším tématem by měl být Faustův dům, jehož problematice jsem se poměrně obsáhle věnovala, případně pátrání po Golemovi, údajně pohřbeném ne na půdě synagogy, ale v jednom pražském domě.

Na webu České televize se můžete podívat na již odvysílané pořady Detektoru.

JUDr. Jitka Lenková vydala tyto publikace:
Ztracená kolébka lidstva
Z říše tajemství a záhad
Zlatá zahrada
Spiknutí všemocných
Velká kniha tajemství a záhad (se spoluautory V. Liška, V. Šiška, J. Zeman)
Velká kniha otázek a záhad (se spoluautory V. Liška, V. Šiška, J. Zeman)
Velká kniha alternativní medicíny
Mýty a pověry o obezitě
Tajemné město Olomouc
Mimozemšťané v Čechách (se spoluatorem L. Lenkem)
Tajemné podzemí I. - Praha (se spoluatorem M. Štraubem)
Tajemné podzemí II. - střední Čechy (se spoluatorem M. Štraubem)
Tajemné podzemí III. - západní Čechy (se spoluatorem M. Štraubem)
Tajemné podzemí IV. - jižní Čechy (se spoluatorem M. Štraubem)
Tajemné podzemí V. - severní Čechy (se spoluatorem M. Štraubem)
Tajemné podzemí VI. - východní Čechy (se spoluatorem M. Štraubem)
Tajemné podzemí VII. – jižní a střední Morava (se spoluatorem M. Štraubem)
Tajemné podzemí VIII. – severní Morava a Slezsko (se spoluatorem M. Štraubem)
Nejdůležitější bitvy v našich dějinách (se spoluatorem V. Pavlíkem)
Historie Faustova domu

Připravuje
Záhadné kletby (o prokletých místech v ČR)

Pravidelně spolupracuje s časopisy Květy, Elixir, Look, Xantypa, příležitostně Spirit, Českopis, Fajn život, Claudia, aj., kromě záhad se ve svých článcích věnuje i zajímavým místům u nás i ve světě, zvířatům a mezilidským vztahům.

Od roku 2005 vydává jednou týdně internetový zpravodaj Záhadno (www.zahadno.mysteria.cz),který v lednu 2008 navštívilo přes 1000 čtenářů. Naleznou tam nejen mnoho zajímavých informací o záhadách, ale také aktuální zprávy z této oblasti a knižní tipy a novinky.

Převzato: www.babinet.cz

Další články z rubriky

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

1. 12. | 1 | Advent je tu! A Vánoce jsou tu od toho, abychom si je užily, takže no stres! Všechno nemusí být…

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

1. 12. | 1 | Chlap se vám buď líbí, nebo ne. A když nám zkříží cestu ten pravý, nevidíme napravo ani nalevo.…

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

30. 11. | Retro letí! Doba běží rychle dopředu a my si rádi připomínáme, co jsme tak milovali dřív a co nám…

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

30. 11. | Každý den děláme tisíce malých rozhodnutí, která ve výsledku formují celé naše osudy. Někteří…