Alkohol - nebezpečná známost

| Autor: MF | Rubrika: Zdraví

Pokud se v poslední době stala vaší nejvěrnější kamarádkou sklenička vína (nebo jiného výtečného drinku), měla byste se zamyslet nad tím, zda je ve vašem životě všechno v pořádku. Alkohol je totiž sice skvělý společník, ale cesta, po které vás vede, neústí do ráje, ale do pekla.



Prosinec byl náročný měsíc: vánoční posezení s kamarádkami nad sklenkou vína, setkávání se s rodinou, kde je potřeba si přiťuknout, s přáteli, které jste dlouho neviděla – a na to je potřeba si připít, firemní večírek a samozřejmě také oslava silvestra, při které nevydrží neochutnat šampaňské ani zapřisáhlí abstinenti.

A pak vám najednou dojde, že držíte skleničku vína, i když sedíte sama doma a díváte se na televizi, a hlavou vám s upřímným zděšením bleskne: „Co když mám problém?!“ Ne, není třeba se lekat, pár sklenek z vás alkoholičku neudělá. Ale pokud se vás přesto zmocnily pochybnosti, byla by chyba nad nimi přivírat oči. Právě ony totiž mohou být signálem, že je nutné něco změnit. Podobné pochybnosti dovedly Australanku Carlee Potter k zjištění, že její přátelství s alkoholem je silnější, než si dosud byla ochotná připustit.



Příběh ze Sydney
„Alkoholik je příliš silné slovo pro vyjádření mého vztahu k alkoholu,“ svěřuje se Carlee. „Je ale pravda, že jednou jsem se vzbudila a celá jsem se třásla. Přitom mi došlo, že mám strašnou chuť na skleničku vína. V tu chvíli jsem pochopila, že jsem zřejmě závislá na alkoholu. Jediné, co se mi kromě chuti vína vybavilo, byla slova mé matky:,Brzdi, holka,‘ nad kterými jsem do té doby mávala rukou.“
Když Carlee pracovala jako rozhlasová moderátorka, neměla k alkoholu nikdy daleko – součástí jejího života byly téměř pravidelné večírky s přáteli. Jenže Carlee na jednom z nich zjistila, že je pro ni těžké po dvou až třech drincích přestat pít, proto se rozhodla promluvit si s lékařem.
„Byla jsem si téměř jistá, že se vlastně nic neděje. Jenže lékař mi řekl, že bych se měla léčit, a doporučil mi i postup. Víckrát už jsem k němu nešla, pouze jsme se mé historce (nejlépe na nějakém pořádně rozjetém večírku) s přáteli zasmáli.

Jenom jednou jsem pak ve slabé chvilce požádala nejlepší kamarádku, aby mě během víkendu pohlídala, abych si nedala ani loka.,Tak co, nepiješ?‘ přišla mi v sobotu SMS.,Jasně že ne,‘ odpověděla jsem klidně se skleničkou červeného v ruce.“

Odvykání po internetu
Jenže svědomí nedalo Carlee spát, a tak zkusila hledat nějaké schůdné řešení, které by jí vyhovovalo. Brzy na internetu narazila na stránky ACAR – The Australian Centre for Addiction Research (www.acar.net.au) a jejich korespondenční program, který vypadal, že byl stvořen přesně pro ni.

„Cílem je řízené zmírnění konzumace alkoholu a výhoda je, že můžete zůstat naprosto anonymní. Osmitýdenní kurz je rozdělen do čtyř léčebných etap, začíná se podle sebehodnocení zvyklostí. Na jeho základě jsem se dozvěděla, že piju víc než 94 % australských žen. To mě vyděsilo. Navíc mě ACAR také informoval, že pokud jde o alkohol, nejsem příliš spolehlivá zejména v těchto situacích: – mám-li příležitost dostat drink zdarma – během sledování televize nebo filmu – při únavě – v emocionálně vypjatých situacích.“

Carlee si stáhla kartu záznamů a ta se jí objevila na monitoru pokaždé, když chtěla vypnout počítač. Program jí předkládal řadu tipů, jak svou závislost zvládnout (pij pomalu, předem si naplánuj, kolik toho chceš vypít atd.) a nabízel motivační hesla jako „Pít je tvé rozhodnutí, ne automatický zvyk!“ Byla tam také tabulka, do které během prvního a druhého týdne zaznamenávala počet drinků. „Tento kus papíru reprezentoval léčbu v etapě č. 1 a vzal mi celé tři týdny, protože druhý týden jsem tuhle tabulku zapomněla vyplnit.“

Carlee alkohol nikdy nezpůsobil problémy v práci, nikdy kvůli němu neporušila zákon, nikdy se nepřestala ovládat tak, aby nekontrolovaně řádila, pití jí neudělalo díru do rozpočtu a neohrozilo ani její rodinné vazby. „Věděla jsem ale, že už jsem chycená drápkem, a dlouhodobě by se závislost mohla zhoršovat. To pro mě byla motivace, abych pokračovala v léčbě.“

Zpátky pod kontrolou
Carlee nechtěla přestat pít, jenom nad sebou potřebovala získat kontrolu. Přiznává, že pila více než 22 skleniček alkoholu za týden. Ví to přesně, na konci druhé fáze totiž musela zaznamenávat, kolik toho vypila.

„Byla jsem v šoku, když jsem zjistila, jak žalostně málo je 100 ml vína. Nalila jsem si svou povolenou denní normu 200 ml a byla jsem překvapená a také mimořádně spokojená, když jsem dvojku vypila a nemusela si nalít další. Necítila jsem se jako piják, který musí vypít všechno do poslední kapky,“ popisuje Carlee.

Kromě vedení záznamové karty byli účastníci programu požádáni, aby si stáhli pokyny pro každé stadium. Ty obsahovaly osobní hodnocení, informace o tom, jak alkohol ovlivňuje zdraví, kondici a osobní vztahy každého z nás. Zároveň byli také dotazováni, jak se vyrovnávají s pitím v zátěžových situacích a jak situaci zvládají. Na konci každé etapy si pak ověřovali, co se naučili, a získávali zpětnou vazbu.

„Myslete si o mně, že se chovám jako malé dítě, ale potřebovala jsem srovnání, abych se ujistila, že si vedu dobře. Cítila jsem, že úkoly jsou připravené pro někoho, kdo je na alkoholu mnohem víc závislý než já. S tím jsem měla trochu problém, přesto jsem zadání splnila. Ale něco veselejšího: jednoduché otázky týkající se mého pití mi skutečně pomohly množství alkoholu omezit. A toho jsem se držela.
Další důležitá věc byla, že jsem se naučila vyhýbat se společnostem, kde alkohol teče proudem. Mohou si o mně teď říkat, že jsem mimo, ale aspoň nebudu mít předčasné vrásky.“


Pijácká kariéra


Cesta k alkoholismu má podle odborníků 4 charakteristické fáze vývoje s typickými projevy.

1. Počáteční stadium – alkohol začíná působit jako droga. Přináší úlevu, euforii a především možnost navázat nové společenské kontakty.
Zpočátku člověk požívá alkohol zejména pro jeho chuť, ale později pije stále více, častěji a pravidelněji.

V tomto období se začíná zvyšovat tolerance k množství alkoholu a vytváří se psychická závislost. Pokud máte silnou vůli, v této fázi ještě můžete přestat sama.
2. Varovné stadium – častá podnapilost a opilost. Nikdo (ani piják sám, ani jeho okolí) neodhadne, zda je schopen přestat. Dávky se zvyšují, pivo a víno doplňují destiláty. Zatím ale nemá výpadky paměti, tzv. okna. Hledá si společníky, se kterými pije a které v budoucnu pravděpodobně označí jako „špatnou“ společnost, která ho k pití přivedla.
V tomto stadiu nastal nejvyšší čas přestat. Neváhejte vyhledat odbornou pomoc, podobně jako to udělala Carlee.

3. Rozhodující stadium – roste tolerance. Typické pro toto stadium jsou výpadky paměti. Alkohol se dostává z periferie pozornosti do centra. Piják přestává ovládat alkohol, alkohol již ovládá jeho. Znovu a znovu slibuje sobě a svým blízkým, že s pitím přestane, a neustále svůj slib porušuje. Pokud však po delší dobu abstinuje, získá rychle dojem, že pití ovládá. Může to trvat týdny nebo dokonce měsíce. Neuvědomuje si, že vlivem častých a opakovaných dávek alkoholu se dostal jeho nervový systém do situace podobné té, kdy škrtnutím zápalky vybuchne celé skladiště trhavin. Pokud bude v tomto stadiu dále pít, jeho hranice se ztratí a on už nepřestane.
Je nutné okamžitě vyhledat pomoc v protialkoholní léčebně!

4. Konečné stadium – mění se tolerance na alkohol. K dosažení opilosti potřebuje alkoholik větší množství alkoholu, frekvence opilostí roste. Opíjí se „do němoty“ i při nevhodné příležitosti (pohřeb, posezení s rodinou). Pije i několik dní v kuse a pije už od rána. Jenže bez alkoholu už to nejde a s ním také ne. Tím se uzavírá kruh a zde může pomoci pouze psychiatr v protialkoholní léčebně nebo ambulantní středisko pro alkoholismus a toxikománii. S pomocí lékaře, s pevnou vůlí a stoprocentní abstinencí se dotyčný dokáže vrátit do normálního života.

ANKETA

Po kolikáté skleničce alkoholu řeknete „dost“?


Markéta (20), studentka
Sama na sobě poznám, kdy jsem překročila únosnou hranici. Nedá se ale říct, kolik přesně toho vydržím. Hodně se to odvíjí od momentální nálady a toho, jak jsem najedená a vyspalá.

Šárka (24), studentka
Když se přede mnou objeví bílé víno, ztrácím pojem o množství. Nevím, jestli je to výhra, nebo ne, ale nikdy mi není druhý den špatně od žaludku. Naštěstí piju tak málo, že to nevadí.

Zuzana Kajnarová (27), herečka
Hodně záleží na tom, co piju. Téměř vždy mi ale stihne dřív než tělo říct „dost“ můj rozum. Dnes už svoji míru znám, musím se ale přiznat, že jsem po ní svého času poctivě pátrala. (smích) Moc ráda si dám opravdu dobré víno, plzeňské pivo a občas i kvalitní domácí pálenku.

Další články z rubriky

Jak na dokonalé ruce v zimě? Mažte je čtyřikrát denně!

Jak na dokonalé ruce v zimě? Mažte je čtyřikrát denně!

Včera | Mrazíky jsou tu a vlezlá zima dokáže na našem těle napáchat zlo. Trpí zejména pokožka a nejvíce ta,…

5 největších mýtů o liposukci: Čemu se vyhnout a komu neprospěje?

5 největších mýtů o liposukci: Čemu se vyhnout a komu neprospěje?

3. 12. | Reklama je mocným lákadlem, zvláště co se týče hubnutí v oblasti kritických partií. Chcete-li se…

Vánoční vzkaz pro muže: Jak se trefit s dárky a co nikdy nekoupit!

Vánoční vzkaz pro muže: Jak se trefit s dárky a co nikdy nekoupit!

3. 12. | Muži vědí, že máme rády kosmetiku a parfémy, jenže většinou naprosto netuší, co přesně z toho nám…

Pozor! 7 věcí, které se vám nehty pokouší říct o vašem zdraví

Pozor! 7 věcí, které se vám nehty pokouší říct o vašem zdraví

30. 11. | Všechny se snažíme mít ruce krásné, upravené, s dobrou manikúrou. Jenže daleko důležitější než…