Začíná to pozvolna a nenápadně. Babička jde na nákup a v obchodě si nevzpomene, co chtěla. Dědeček se podesáté zeptá, jestli jste neviděli jeho brýle, nebo už popáté během hodiny vypráví stejnou historku. Nejprve to vypadá jako úsměvný projev roztržitosti, pak nás podobné situace začnou vyčerpávat.
Většina lidí nad tím ovšem mávne rukou s tím, že jde o běžné projevy stáří. Může jít však o Alzheimerovu chorobu – a ignorováním příznaků se její průběh rapidně zrychluje.
O tom, co to Alzheimerova choroba je a jak se projevuje, bylo napsáno mnoho. Rodině nemocného však příliš nepomůže vědět, jak jsou postižena nervová vlákna v mozku a jestli jednou dá naději transplantace zárodečných buněk. Potřebují především vědět, jak v praxi s nemocným zacházet a jak toto onemocnění ovlivní život celé rodiny.
Jak známo, Alzheimerova choroba zatím není vyléčitelná. Lékaři mají pouze omezené možnosti, jak zmírnit její průběh. Existují už i léky, které nemoc sice nezastaví, ale pomohou ji zpomalit a prodloužit aktivní část života pacienta.
Blízcí nemocného však mohou ovlivnit vývoj choroby velmi výrazně. Stejně jako platí, že po úrazu je třeba tělo procvičovat, jinak ochabne, v případě Alzheimera nesmí mozek zahálet. Trénování mozku má samozřejmě význam během celého života, ale to je spíš prevence pro neduhy stáří obecně, na Alzheimera nemá příliš vliv. O to víc je potřeba udržovat mozek v chodu po vypuknutí choroby.
U Alzheimerovy choroby nemůžeme samozřejmě předstírat, že se nic neděje, a ponechat nemocného, aby se „trénoval“ sám. Na druhou stranu ovšem není ani žádoucí ulehčovat mu veškerou námahu, protože tím mozku ubíráme práci a důvod k přemýšlení, a paměť i další schopnosti tak ještě více ochabují. Pokud je rodina rozhodnuta, že se chce o nemocného starat doma, není to v počátcích nemoci ještě tak náročné, pokud důsledně dodržujeme několik základních pravidel:
Minimalizujte rizika
Nemocní s Alzheimerovou chorobou zapomínají a ztrácejí paměť – z tohoto faktu vznikají všechny potenciálně nebezpečné situace. Babička si nepamatuje, že sporák je po vaření potřeba vypnout, dědeček zapomene, že voda v konvici je vroucí. Uvažujte podobně, jako kdybyste potřebovali dům přizpůsobit malému dítěti: Je tedy třeba zabezpečit v domácnosti všechny spotřebiče, například vytažením ze zásuvek. Stejně tak zabezpečte třeba okna ve vyšších patrech a další potenciálně rizikové prostory v bytě. Ze všech dveří odstraňte klíče, aby se nemocný nemohl zamknout. Nenechávejte v dosahu nebezpečné věci, jako jsou třeba zápalky, léky nebo chemikálie.
Důležité předměty nenechávejte volně ležet
Jedním z projevů Alzheimerovy choroby je i časté přemisťování a schovávání nejrůznějších předmětů. Na racionální dotaz, kam dal klíče, nebude nemocný schopen odpovědět, pouze ho vystresujete. Proto všechny předměty, které jsou důležité i cenné, dávejte na zabezpečené místo. Ať už jde o zmíněné klíče, peníze, doklady či třeba brýle.
Nenechávejte nemocného bez dozoru
Člověk trpící Alzheimerovou chorobou by se rozhodně neměl pohybovat sám mimo domov. Bohužel právě to nemocní často dělají – pokud je rodina nehlídá, seberou se a vyrazí ven. Většinou se ale ztratí a nejsou schopni sami najít cestu zpět domů, a především nejsou schopni udat potřebné údaje ani lidem, kteří by jim chtěli pomoci. Snažte se proto omezit na minimum riziko, že by se nemocný dostal sám na ulici. Pacient by měl u sebe neustále nosit náramek s osobními údaji, adresou a telefonním kontaktem na rodinné příslušníky (doklady či kartička do náprsní kapsy nejsou vhodné, je potřeba umístit údaje tak, aby si jich všiml i cizí člověk bez pomoci nemocného). Dnes už existují i nejrůznější GPS lokátory, které pomohou s lokalizací pohybu člověka.
Pomáhetje nemocnému, ale nedělejte vše za něj
Pacient s Alzheimerem bude potřebovat pomoci s většinou běžných věcí, to ale neznamená, že byste mu je měli od začátku stoprocentně ulehčovat. Čím déle si uchová co nejvíce samostatnosti, tím lépe bude nemoci vzdorovat. Pokud mu dělá problém například nakrájet si maso na talíři, s touto činností mu pomozte, ale rozhodně ho nekrmte. Stejně tak připravte ráno oblečení a podávejte je nemocnému v pořadí, v jakém si ho má obléci, ale nasazení svetru již v rámci možností nechte na něm.
Udržujte rituály a připravte nemocnému program
Rodina má často pocit, že nemocnému je nejlépe, když bude celý den sedět v křesle a dívat se na televizi – a popravdě, pro pečovatele je to nejjednodušší řešení. Nemocný se ale potřebuje zabavit stejně, jako kdyby byl zdravý, nemůže celý den trávit jedinou činností. Snažte se ho proto co nejvíce zapojit do běžného chodu domácnosti. Může například pomáhat s jednoduchými věcmi při vaření či úklidu. Vymýšlejte i další program – pravidlem by měl být každodenní pohyb, třeba jednoduché společné cvičení nebo procházka v přírodě. Dodržujte pravidelné opakující se rituály, které dodají celému dni řád. Neulehčujte práci ani sobě, ani nemocnému. Bylo by jednodušší nechat dědečka pobíhat celý den v pyžamu, než absolvovat půlhodinový proces oblékání, ale pro trénink i jeho důstojnost je nezbytné, abyste na něm trvali, jak nejdéle to stav nemocného umožní.
Komunikujte a buďte trpěliví
Komunikace s lidmi trpícími Alzheimerovou chorobou je náročná a na celé péči je asi nejnáročnější a nejvíce vyčerpávající. Nemocní se chovají a mluví jinak, než jste byli zvyklí, jsou nevyzpytatelní a často mohou být třeba agresivní. Opakujte si, že to z jejÍ strany není záměr ani nic osobního proti vám, a buďte velkorysí. Smutný je okamžik, kdy vás babička či dědeček přestanou poznávat. Klidně jim zopakujte své jméno a kdo jste, kdykoli bude potřeba. Na nemocného nezvyšujte hlas ani se nesnažte něco několikrát vysvětlovat, situaci nezměníte.
Mluvte s ním tak, abyste ho nevystavovali složitým situacím a nutnosti rozhodování či volby. Místo otázek se snažte mluvit hlavně v oznamovacích větách (místo „máš hlad“ v době večeře řekněte prostě „pojď se najíst“). Pokud se nemocný chystá udělat něco nesmyslného či dokonce nebezpečného, nerozmlouvejte mu to argumenty typu „to je nesmysl“, protože vám neporozumí. Místo toho se snažte odvést jeho pozornost k jiné činnosti, při které zapomene na své původní záměry. Pomáhejte mu při vyjadřování – nedokončujte věty za něj, ale zkuste mu pomoci nalézt správné slovo nebo opisný způsob, jak danou věc popsat. Pro trénink řeči slouží nejrůznější hry, hodně pomáhá tvorba asociací, které jsou v mozku pevně uložené (babička si třeba nevybaví jméno svého bratra, ale k Romeovi automaticky přiřadí Julii).
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!