Bramboračka

| Autor: redakce | Rubrika: Zdraví

Po ztrátě zraku jsem se již do zaměstnání nevrátil. Bylo mi trapné, že moje žena pracuje, a já chodím po prázdném bytě, nudím se a nejsem k ničemu.

Tak jsem se naučil Braillovo písmo a začal číst slepecké časopisy. Byla mezi nimi i příloha jménem Ema, což byl časopis pro ženy. Inspiroval mě natolik, že jsem se rozhodl, a to ještě dnes, manželce uvařit. Určitě přijde hladová a unavená. Hledal jsem ve spíži, ale moc jsem toho nenašel. Tak akorát na bramboračku. „I ta je dobrá,“ myslím si.

S vařením jsem začal brzy, nebyl jsem si jist, za jak dlouho to stihnu. Podařilo se! Tak jsem svou porci zhltl již v poledne, s velikou chutí a s pocitem radosti, že to dokážu. Těšil jsem se, jako malý kluk, až se žena vrátí z práce.
„Konečně!“ slyším v zámku klíče. Ochotně ohřívám polévku, a než se žena převlékla, už stál talíř na stole a z polévky se kouřilo. „To je překvapení!“ zvolala radostně. Čekal jsem, že ke mně přiskočí a dá mi pusu.

Nestalo se tak. Jen trochu méně vesele dodala: „A dokonce i s masem.“ To mě zarazilo. Žádné maso jsem tam přece nedával. Moji nejistotu konečně rozčísla: „Víš, Františku, na té polévce se na mastných okách houpají červíčci nožičkama vzhůru.“ Vylila polévku do záchodu. „A já jsem si na ní v poledne tak pochutnal.“
Ze sbírky Evy Reinwaldové





Tato ukázka je z knihy "S bílou holí" - příběhy nevidomých. (Vilém Kmuníček):

Ne všem se jde životní cestou snadno a jsou mezi námi i tací, co k tomu potřebují bílou hůl. Mají to sice těžší, ale nevzdávají to, počítají s tím a naučili se s bílou holí žít. Hlavně o tom je útlá knížečka z Karmelitánského nakladatelství příznačně nazvaná S bílou holí s podtitulem Příběhy nevidomých. Celá je napsána nevidomými pro nevidomé, ale nejen pro ně - také pro všechny ostatní, kteří by jim třeba i rádi podali pomocnou ruku, ale nevědí, jak na to.

Ne bezdůvodně je v první části přetištěna sbírka črt nevidomého Rudolfa Krchňáka, podle níž byla nazvána celá knížečka. Jeho texty vyšly poprvé už v roce 1948, a on je tedy chronologicky prvním autorem Příběhů, a možná i inspirátorem Jiřiny Medveďové, která druhou část knížky sestavila z vyprávění nevidomých, jež jí zaslali.

Zatímco Rudolf Krchňák ladí své reflexe především tak, aby vedly k zamyšlení, následující prózy k témuž směrují čtenáře se zřejmým záměrem zároveň pobavit. Jako zázrakem se tu line paprsek světla ze tmy, paprsek, který dokáže rozjasnit nejen svět nevidomého, ale i všech ostatních.

Další články z rubriky

Zelí jako hlavní jídlo: Pizza, domácí těstoviny nebo salát

Zelí jako hlavní jídlo: Pizza, domácí těstoviny nebo salát

Včera | Zelí patří k nejoblíbenější zimní zelenině. Dá se využít nejen jako příloha k masu a knedlíkům, ale…

Vitaminy, nebo prášky? Jaký je to rozdíl a které opravdu pomůžou

Vitaminy, nebo prášky? Jaký je to rozdíl a které opravdu pomůžou

23. 3. | 1 | Kam jít pro první pomoc, když nám není dobře? Do lékárny, nebo do drogerie a na internet? Na trhu…

Originální jídla z luštěnin: Dhal, hummus nebo chilli con carne

Originální jídla z luštěnin: Dhal, hummus nebo chilli con carne

22. 3. | Připadají vám luštěniny nudné? Zkuste naše nové recepty z hrachu, čočky a fazolí. Nejenže jsou…

Od pondělí do pátku: Zdravý jídelníček plný energie

Od pondělí do pátku: Zdravý jídelníček plný energie

20. 3. | Zdravá jídla každý den? Obohaťte svůj jídelníček o nezaměnitelné a především zdravé chutě celeru,…