Křupavé ředkvičky jsou známkou jara OE patří mezi první čerstvé druhy zeleniny po zimním období, i když díky nízkým nárokům na podnební podmínky a kvalitu půdy je lze pěstovat a sklízet po celý rok. Ředkve není problém koupit v obchodech po celý rok.
Ředkev je jednou z nejstarších kulturních rostlin. Používala se již ve 2. tisíciletí před n. l. ve starém Egyptě, o čemž svědčí malby a nápisy v Cheopsově pyramidě. Ředkev byla důležitou potravinou ve starověké Číně a starém Rusku. Ve střední Evropě je ředkev jako zelenina a léčivá rostlina známá od 13. století. Hlavní pěstitelskou oblastí je dnes východní Asie a tomu odpovídá i spotřeba - zatímco průměrný Evropan sní zhruba 250 g ředkví za rok, v Japonsku se roční spotřeba pohybuje kolem 13 kg, v Koreji dokonce okolo 30 kg na osobu a rok.
Původ ředkviček není úplně objasněn, ale předpokládá se, že pocházejí z Asie. Ředkvička je rovněž vyobrazena v Cheopsově pyramidě, v Egyptě ji pěstovali již v roce 2780 př. n. l. Ve starověku se pěstovala jako okrasná rostlina v japonských a čínských zahradách a do Evropy se dostala až před 400 lety.
Charakteristická chuť a vůně ředkve je způsobena silicemi, palčivost způsobuje značný obsah glukosinolátů (928 mg/kg) procházejících přeměnou. Součástí aroma jsou hlavně sirné sloučeniny vznikající jejich rozkladem.
Ředkev je zdrojem bioaktivních látek (např. karotenoidů), prospívá nám i díky vláknině. Minerální látky reprezentuje draslík, hořčík, železo (11,42 mg/kg), selen (0,019 mg/kg) a další. Vitaminy skupiny B a vitamin C jsou zastoupeny jen v průměrném množství a menší je i obsah vitaminu E.
Charakteristickou chuť a vůni ředkviček způsobují hořčičnoolejnaté glykosidy. Rovněž v ředkvičkách najdeme vlákninu. Minerální látky jsou zastoupeny v průměrném množství, kromě vyššího obsahu sodíku (316 mg/kg) a hořčíku. Zmínit je třeba i vitaminy skupiny B, kyselinu listovou (1,92 mg/kg) a vitamin C (258,21 mg/kg). Stejně jako ředkve jsou zdrojem karotenoidů a též glukosinolátů (40-2000 mg/kg).
Chuť ředkví a ředkviček se v průběhu roku mění. Zatímco jarní druhy mají chuť jemnější, na podzim jsou ředkve a ředkvičky ostřejší, štiplavější, záleží samozřejmě i na druhu (ředkví i ředkviček existuje řada).
Jak vybírat v obchodě
Ať už kupujete ředkve, nebo ředkvičky, vyplatí se myslet na několik zásad - vybírejte jen kousky s neporušenou slupkou, bez viditelného poškození a kazů. Ředkvičky i ředkve mají být pevné, ideální je vybírat ty, které mají i listy, protože na nich se čerstvost dobře pozná. Čerstvý stav prodloužíte skladováním v ledničce. Ředkvičky nacházejí největší využití ve studené kuchyni. „Oživí“ namazané obložené pečivo. Hodí se nejen do zeleninových salátů, ale zajímavé kombinace tvoří štiplavá a peprná chuť ředkviček například s ořechy nebo s pomerančem. Do salátů můžeme dát i ředkev, ta se však častěji uplatňuje v teplých pokrmech, nejčastěji s dalšími druhy zeleniny. Ředkev se přitom k ostatním druhům přidává zpravidla až na závěr, pokrmům dodává skvělou křupavou, šťavnatou konzistenci.
O autorovi| VĚRA BOHÁČOVÁ, DIS., NUTRIČNÍ TERAPEUTKA, FÓRUM ZDRAVÉ VÝŽIVY