Co diváci neviděli

| Autor: redakce | Rubrika: Zdraví

Přiznám se, že jsem zápolil s trémou. Uprostřed velmi rušného pracovního dne si mě vyzvedlo auto a najednou jsem seděl za stolem ve studiu České televize.

V hlavě se mi honily myšlenky, ale nechtělo z nich vyklíčit nic pořádného pro Klíč (pořad pro zdravotně postižené). Navíc se můj zbyteček zraku nemohl vypořádat se světlem reflektoru, který sveřepě dřepěl přímo proti mně.

Chvíli se natáčelo, když vtom se ozvalo „Stop“. Pan Kovář sedící vedle mne mi přátelsky položil ruku na předloktí a zasmál se. „Promiňte, já na vás mrkám, že máte už mluvit, a vůbec mi nedošlo, že to nemůžete vidět.“ Opravdu, jako nevidomý jsem neviděl mnohé. Byl jsem ovšem rád, že můj ztrémovaný mozek ihned věcně zareagoval. „Tak mě pod stolem lehce kopněte do nohou a já se chytnu,“ prohlásil jsem sebevědomě.

Moje sebevědomí však brzy poněkud utrpělo. Všichni přítomní se začali smát a můj partner nejvíce. „Víte, já jsem na vozíku, já vás nemám čím kopnout.“ To jsem taky neviděl. Bohužel tento humorný moment neviděli ani televizní diváci, neboť kamera zrovna nesnímala. Mohl by to být názorný úvod k problematice mimoverbální komunikace zdravotně postižených.

Nebo by tato epizoda mohla posloužit jako podklad k úsloví: „Neříkej si nikdy ani o malý kopanec, abys sám neudělal kopanec veliký.“ Ale nebudu přehánět, nebyl to velký kopanec, spíše malé osvěžení atmosféry mezi velice příjemnými lidmi. Kupodivu i tréma brzy zmizela.
Miroslav Michálek



Tato ukázka je z knihy "S bílou holí" - příběhy nevidomých. (Vilém Kmuníček):

Ne všem se jde životní cestou snadno a jsou mezi námi i tací, co k tomu potřebují bílou hůl. Mají to sice těžší, ale nevzdávají to, počítají s tím a naučili se s bílou holí žít. Hlavně o tom je útlá knížečka z Karmelitánského nakladatelství příznačně nazvaná S bílou holí s podtitulem Příběhy nevidomých. Celá je napsána nevidomými pro nevidomé, ale nejen pro ně - také pro všechny ostatní, kteří by jim třeba i rádi podali pomocnou ruku, ale nevědí, jak na to.

Ne bezdůvodně je v první části přetištěna sbírka črt nevidomého Rudolfa Krchňáka, podle níž byla nazvána celá knížečka. Jeho texty vyšly poprvé už v roce 1948, a on je tedy chronologicky prvním autorem Příběhů, a možná i inspirátorem Jiřiny Medveďové, která druhou část knížky sestavila z vyprávění nevidomých, jež jí zaslali.

Zatímco Rudolf Krchňák ladí své reflexe především tak, aby vedly k zamyšlení, následující prózy k témuž směrují čtenáře se zřejmým záměrem zároveň pobavit. Jako zázrakem se tu line paprsek světla ze tmy, paprsek, který dokáže rozjasnit nejen svět nevidomého, ale i všech ostatních.

Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

Umíte užívat léky? Dejte si pozor na tyto chyby!

Umíte užívat léky? Dejte si pozor na tyto chyby!

Včera | 1 | K tomu, aby léky neúčinkovaly tak, jak mají, někdy stačí jen malá chyba. Přitom pokud bojujete s…

13x rychlý oběd do půl hodiny! Špenátové rolky i kuřecí tortilla

13x rychlý oběd do půl hodiny! Špenátové rolky i kuřecí tortilla

17. 11. | Přes týden člověk nemá příliš času vařit a mnohdy i o víkendu chce raději jet na výlet než trávit…

Hrozí vám infarkt? U žen je typickým příznakem chronická nespavost

Hrozí vám infarkt? U žen je typickým příznakem chronická nespavost

16. 11. | Dlouhou dobu ohrožoval infarkt především muže, a to kvůli vyšší míře zátěže stresem. Od té doby, co…

Ústní sprcha a sonický kartáček: Tyhle věci vám možná zachrání zuby

Ústní sprcha a sonický kartáček: Tyhle věci vám možná zachrání zuby

16. 11. | Máte hodně rádi svoje zuby a málo svého zubaře? Případně máte v okolí nějakého fanouška dentální…