Těšíme se na léto – sluníčko, pláže, koupání, prostě konečně dovolená. Čeká nás objevování nových zemí, lidí, kultur i místních exotických lahůdek a specialit. V Řecku nás uchvátí vůně masa pečeného nad ohněm, většinou půjde o tzv. souvlaki – kousky jehněčího nebo vepřového masa navlečené na špejli. Mezi tradiční řecká jídla patří i moussaka, což je nákyp s baklažány a mletým masem. V Turecku můžeme ochutnat rožněný kebab, smažené mleté masové placičky kefte a typické jsou vinné listy nebo papriky plněné masovou nádivkou. Egyptská kuchyně je plná čerstvého ovoce a zeleniny, používá se hodně luštěnin. Italská kuchyně je plná zeleniny, zdravá,
a taková originální čerstvá pizza... Ale například právě ta hrozí zažívacími problémy a nadýmáním. A typickým znakem každé kuchyně je samozřejmě specifické koření. Samé exotické lahůdky, ale také dráždidla pro naše zažívání, a pálení žáhy, pocity plnosti a překyselení žaludku se tak mohou stát nepříjemnými průvodci našeho cestování.
Funkce trávicího systému Trávicí systém slouží k příjmu a zpracování potravy. K tomu, abychom z potravy získali veškeré potřebné živiny, které se následně použijí ke stavbě nebo obnově tkání našeho těla, je nutný velmi složitý a jemně vybalancovaný systém. Proces zpracování potravy začíná už v ústech, kde dochází k mechanickému rozmělnění a promísení se slinami. Kromě zvlhčení sousta sliny zahajují i trávení sacharidové složky stravy pomocí enzymu amylázy. Sliny mají i významný vliv na očistu jícnu při případném průniku kyselého žaludečního obsahu. Jícnem se potrava přesune do žaludku, který slouží jednak jako rezervoár a dále v něm probíhá další mechanická i chemická úprava až do vzniku kašovité tráveniny. V žaludku do trávení živin významně zasahují žaludeční šťávy. Ty se podílejí hlavně na trávení bílkovinných složek a to jednak výrazně kyselým prostředím a také působením enzymu pepsinu. Ze žaludku je trávenina postupně vypouštěna do tenkého střeva, jehož první částí je dvanáctník. Zde dochází k neutralizaci kyselého žaludečního obsahu a ke smíchání s výměšky dvou velkých žláz – žlučí z jater a sekretem ze slinivky břišní. Tím se rozšíří proces trávení na všechny složky potravy – bílkoviny, tuky i cukry. Výsledkem trávení jsou nakonec velmi malé částice, které jsou schopné vstřebání v dalších partiích tenkého střeva. V tlustém střevě probíhá hlavně vstřebávání vody, trávení vlákniny a příprava nestravitelných nebo nepotřebných částí k vyprázdnění z těla.
Na pálení žáhy mají největší vliv procesy v žaludku. V žaludeční sliznici se nachází řada specializovaných buněk, které tvoří jednotlivé složky žaludeční šťávy. Jejím nejvýznamnějším podílem je kyselina solná (chlorovodíková, HCl), která způsobuje, že obsah žaludku je velmi kyselý. Kyselost prostředí lze měřit pomocí pHmetrů a na celé měřené škále od 0 do 14 je kyselá zóna od 0 do 7. Neutrálních 7 má čistá voda, jablečná šťáva má 3,5 a ocet kolem 2,9. Citrónová šťáva má přibližně 2,4 a právě žaludeční šťáva je dokonce v rozmezí od 1–2. Takto kyselé prostředí je velmi nepříznivé pro růst bakterií a plísní, a proto působí jako jakýsi bakteriální filtr na počátku trávicího traktu. Samotná HCl se podílí na trávení bílkovin tím, že narušuje jejich strukturu a má významný vliv na počátku celého trávicího procesu. Na závadu je jak její nadměrné množství, které způsobuje díky její agresivitě příznaky překyselení žaludku, ale i její nedostatek, který se projevuje nedokonalým natrávením potravy. Žaludeční sliznice má mechanismy, které ji samotnou uchrání před vlastním natrávením – chrání se tvorbou husté hlenové vrstvičky a produkcí zásaditých hydrouhličitanových iontů. Podobnou ochranou ovšem nedisponují jiné úseky trávicí trubice, např. jícen.
Příčiny vzniku pálení žáhy a možná rizika Pálení žáhy (neboli pyróza) je častý zažívací problém. Postihuje až 40 % populace. V posledním trimestru těhotenství (v důsledku zvýšeného nitrobřišního tlaku a také hormonálních změn) se vyskytuje až u 70 % žen.
Pálení žáhy je nepříjemný, palčivý nebo pálivý pocit za hrudní kostí, který vyzařuje z oblasti žaludku vzhůru a šíří se až do krku. Tam vyvolává kyselý až hořkokyselý pocit. Pokud se agresivní kyselé žaludeční šťávy dostanou zpět do jícnu, který není svou stavbou (na rozdíl od žaludku) na tuto kyselost připraven, mluvíme o refluxu. Samotný výskyt refluxu neznamená ještě nemoc – ta je dána jeho četností a intenzitou.
Pro určení závažnosti problému byla stanovena doporučení, kdy je nutné odborné vyšetření, doplněné endoskopií. Jedná se o pacienty starší 45 let, pálení žáhy trvající déle než 6 týdnů, neúspěch případně zkoušené léčby a přítomnost některého z alarmujících příznaků – hubnutí, zvracení krve, krev ve stolici – dehtovitá stolice, chudokrevnost, váznutí sousta v jícnu, bolest při polykání.
Pokud nepozorujete tyto rizikové faktory, můžete využít samoléčebných metod pomocí dietních opatření a užíváním volně prodejných léků proti překyselení žaludku (tzv. antacid). V úpornějších případech po konzultaci s praktickým lékařem můžete využít dalších lékových postupů bez přístrojového vyšetřování.
Léčebné možnosti Prvním krokem by měla být vždy režimová a dietní opatření. Obézní by měli snížit hmotnost a kuřáci skončit s kouřením. Je třeba se vyvarovat nadměrného ohýbání, práce v předklonu a oblečení stahujícího břicho. Na podporu očišťování jícnu se doporučuje upravit lůžko do mírně šikmé polohy podložením části pod hlavou. Strava by měla být rozložena v průběhu dne do většího počtu menších porcí. Je třeba se vyvarovat jídla 2–3 hod. před spaním a v noci. Strava by měla být lehká, nedráždivá a kaloricky střídmá a s dostatečným množstvím tekutin. Z jídelníčku by měly být vyřazené potraviny zhoršující pálení žáhy, mezi které řadíme čerstvé pečivo, tučná jídla, čokoládu, česnek, cibuli, mátu, čaj, džusy, kolu a další sycené minerálky, kávu i alkohol. Vyřazené by měly být dále potraviny přinášející individuální obtíže.
Existují i léky, které napomáhají vzniku refluxu do jícnu. Proto při chronickém užívání některých léků, zvláště na dýchací systém či srdeční poruchy, je třeba tuto možnost zvažovat a případně po poradě s lékařem tuto léčbu upravit.
Dalším krokem v léčbě pálení žáhy je využití volně prodejných léků, které slouží ke snížení kyselosti žaludečních šťáv, tzv. antacid. Antacida pracují na chemickém principu navázání na kyselinu solnou (HCl) v procesu tzv. neutralizace. Výsledkem je snížení množství kyseliny solné a změna pH žaludečního obsahu. Není bez zajímavosti, že se tento princip léčby uplatňuje v humánní medicíně už více než 2 tisíce let.
Jednotlivá antacida se liší svým složením. Využívají se následující soli: 1. uhličitan vápenatý (např. v Rennie jako hlavní složka) – má velmi rychlý nástup účinku a při neutralizační reakci vzniká chlorid vápenatý, který se snadno vyloučí střevem, 2. soli hořčíku – mají pomalejší a méně výrazný nástup účinku, ale déle trvající. 3. soli hliníku (Talcid) 4. bikarbonát sodný – zatěžuje organismus produkcí soli NaCl, což je třeba zohlednit zvláště u rizikových pacientů (jedlá soda). Obecně lze říci, že antacida jsou považována za dobře snášený a bezpečný lék pro první volbu léčení pálení žáhy.
Při nedostatečném efektu předchozích kroků nebo při déletrvajících obtížích je třeba konzultovat lékaře.
Pálení žáhy je velmi častý zažívací problém, kterému bychom měli věnovat patřičnou pozornost. Nejlépe je mu předcházet správnými dietními a režimovými opatřeními. Při občasných potížích bez přítomnosti výše uvedených rizikových faktorů by se nám mělo dařit snižovat agresivitu žaludečních šťáv rychle působícími volně prodejnými antacidy. Při neustupujících potížích je však třeba konzultovat s lékařem další vyšetřovací i léčebný postup, protože tento příznak může být i projevem závažnějšího postižení zažívacího traktu.
autor: MUDr. Miroslav Toms Pediatr specialista se zaměřením na poruchy trávicí a dýchací soustavy Nemocnice Jindřichův Hradec a.s.