Dieta mě připravila o kamarády

| Autor: KK | Rubrika: Zdraví

Až do zhruba dvaceti let jsem vůbec neřešila, co a jak jím. Měla jsem od přírody poměrně dobře fungující metabolismus a byla jsem zvyklá dost sportovat. Takže jsem se cpala bez výčitek vším, co mi chutnalo, a neřešila jsem ani velikost porcí.




Jenže stačilo se přestěhovat a všechno je jinak. Můj život se točí jen kolem hubnutí a diet. Dokud jsem bydlela u rodičů, jedla jsem sice hodně, ale také jsem skoro všechno vysportovala a spálila. Máma na mě občas houkla „necpi se tolik“ nebo „nejez pořád to sladký, jednou se ti vymstí“, ale já byla v klidu, protože na postavě se moje stravovací návyky nijak neodrážely.

Po maturitě jsem se přestěhovala do Prahy a bydlela na koleji. Nechápu, jak se to stalo, ale během prvního semestru na vysoké škole jsem přibrala deset kilo! Vysvětlení je samozřejmě jednoduché: Více povinností, málo pohybu, málo spaní, zato spousta studentských večírků – a stále stejné stravovací návyky. Navíc jsem si velmi rychle osvojila i věci, které by mě dřív nenapadly. Spolubydlící právnička se učila často až do tří do rána, a tak o půlnoci klidně spořádala tři větrníky nebo řízek (aniž by to bylo znát). Baštila jsem s ní a spokojeně si užívala, dokud jsem na jaře nezjistila, že kalhoty, ve kterých jsem do Prahy na podzim přijela, už neobléknu!

Následující vývoj měl několik fází: V té první jsem tomu vůbec nemohla uvěřit. Jak se člověk zakulacuje postupně a nemá nikoho, kdo by mu to řekl, vůbec si změn na svém těle nevšimne. Nejdřív jsem si myslela, že jsem jen „nějaká oteklá“ a pokud nebudu týden večeřet, rychle splasknu. Samozřejmě že to vůbec k ničemu nebylo. Pořídila jsem si tedy na kolej váhu, abych měla přehled, a rozhodla se začít zase pořádně sportovat. Jenže při vší snaze to prostě se školou skloubit nešlo. Měla jsem spoustu učení a po každém sportu jsem se na kolej dovlekla úplně vyřízená a okamžitě usnula. A protože jsem vždycky byla celkem zodpovědný typ, nechtěla jsem školu flákat a sportování šlo rychle stranou.

Nebyla jsem vyloženě tlustá, jen taková „oplácaná“, a tak jsem se nakonec zas tolik netrápila. Pak přišlo léto a já se u rodičů na zahradě svlékla do plavek. Načež táta, který se nikdy o to, jak vypadám, nezajímal, spráskl ruce: „Ty jsi v té Praze teda pořádně přibrala!“ Samozřejmě jsem se nejdřív urazila. Pak jsem si stoupla na váhu a zjistila, že k deseti kilům navíc přibylo během jara dalších pět. Při výšce 170 cm jsem měla 75 kilo, a to už bylo opravdu moc.

Se zodpovědností jde ruku v ruce i disciplína. Ze dne na den jsem úplně překopala dosavadní návyky a rozhodla se zhubnout. Nevím, kde se ve mně vzala ta vůle a odhodlanost. Asi jsem potřebovala nějaký silný impuls, a to byla právě ta tátova věta. Protože miluju různé notýsky, bločky, tabulky, zapisování, naběhla jsem do papírnictví, poté do knihkupectví, doma sedla k internetu a do hubnutí se pustila s přímo vědeckým zápalem. Vyhodnotila jsem, že vzhledem k času, co pohltí škola, musím hubnout hlavně dietou, protože na pohyb spoléhat nemůžu. A ta jsem se pustila do počítání kalorií, nutričních hodnot, přesného odvažování porcí, časových plánů, tvorby jídelníčků…

To se stalo loni v létě – a od té doby mám dole dvacet jedna kilogramů. Vypadám skvěle jak nikdy dřív, každý mi mou novou postavu chválí, chlapi se za mnou otáčejí, kamarádky mi závidí. Já jsem nešťastná. Na dietě jsem si vypěstovala závislost. Nedokážu se najíst normálně, jakmile nevím, jaké kalorické a nutriční složení nějaké jídlo má, nevezmu si ho. Musím jíst v přesně stanovenou dobu. Ztroskotaly na tom už tři pokusy o nějaký vztah. Chlapi nemohli pochopit, proč nechci na večeři do restaurace, proč nechci jíst jídlo, které mi uvařili u sebe doma, proč do mě ve tři odpoledne na procházce nedostanou zmrzlinu. Jsem si vědoma toho, že mé chování není v pořádku, ale nedokážu s tím přestat. Mám panickou hrůzu z toho, že bych znovu ztloustla! Tím, že jsem v předchozích letech jedla nesprávně, poškodila jsem si dost metabolismus a moje tělo je ze všeho zmatené. Mám pocit, že přiberu i ze vzduchu.

Vážím se dvakrát denně, ráno a večer. Jakmile naberu půl kila, najedu na ještě přísnější jídelníček. Nechci už snižovat váhu, jen udržovat současnou, ale to je paradoxně mnohem těžší než samotné hubnutí. Ovlivňuje to veškeré moje počínání. Je šílené, jak taková banální věc jako jídlo může izolovat od přátel či známých, jen proto, že se s nimi nechci najíst. Upínám se teď k jediné myšlence – že až za dva roky dokončím školu, budu mít čas začít se zas pravidelně hýbat a nebudu muset svoji váhu korigovat jen jídlem. Do té doby jsem asi odsouzená k tomu, že zatímco kamarádi chodí po večerech na pivo a nakládaný hermelín, já v šest hodin sním zeleninový salát a mou jedinou společnicí je učebnice.

Adriana, 22 let






ČTĚTE TAKÉ:
Jurinová zhubla a vrátila se v sedmapadesáti na obrazovku







ČTĚTE TAKÉ:
Eliška Bučková: Po třech měsících se výsledek dostavil – shodila jsem devět kilogramů.


Další články z rubriky

Jak na dokonalé ruce v zimě? Mažte je čtyřikrát denně!

Jak na dokonalé ruce v zimě? Mažte je čtyřikrát denně!

5. 12. | Mrazíky jsou tu a vlezlá zima dokáže na našem těle napáchat zlo. Trpí zejména pokožka a nejvíce ta,…

5 největších mýtů o liposukci: Čemu se vyhnout a komu neprospěje?

5 největších mýtů o liposukci: Čemu se vyhnout a komu neprospěje?

3. 12. | Reklama je mocným lákadlem, zvláště co se týče hubnutí v oblasti kritických partií. Chcete-li se…

Vánoční vzkaz pro muže: Jak se trefit s dárky a co nikdy nekoupit!

Vánoční vzkaz pro muže: Jak se trefit s dárky a co nikdy nekoupit!

3. 12. | Muži vědí, že máme rády kosmetiku a parfémy, jenže většinou naprosto netuší, co přesně z toho nám…

Pozor! 7 věcí, které se vám nehty pokouší říct o vašem zdraví

Pozor! 7 věcí, které se vám nehty pokouší říct o vašem zdraví

30. 11. | Všechny se snažíme mít ruce krásné, upravené, s dobrou manikúrou. Jenže daleko důležitější než…